Všechno své si nosím s sebou  
Nově v podání programátorů z Carnegie Mellon.

Napadlo vás někdy za co všechno vděčíme lenosti? Když se nám nechtělo šmátrat ve tmě po vypínači, výzkumníci to vyřešili čidlem reagujícím zvuk tlesknutí. Na neochotu stále dokola vyťukávat hesla, piny a puky pak naučili i-pady, počítače i telefony, pracovat s otiskem prstu, případně hlasem majitele. 3D kamery nás postupně zbavují nutnosti složitého vypisování pokynů a patřičný software  vyhodnocuje už i grimasy obličeje a gesta končetin. To, kam se trend začal ubírat ukázala v loňském roce společnost Intel, ve hře Balista.



Na šmírování kamerami ale začínáme být alergičtí, a tak hračičkové z University of Washington nabídli techniku, která oko Velkého bratra nepotřebuje. Ke snímání našich gest dokonce už není potřeba ani žádné čidlo. Stává se jím naše tělo. Spojení s ovládaným televizorem, světlem, případně jiným zařízením, zajišťují vlny vysílané Wi-Fi routerem. Jen je potřeba ho mírně do vylepšit, aby také to co vysílá, i přijímal. Díky tomu, že pásmo 2,4 GHz prochází stěnami, můžeme tak doma ovládat cokoli, odkudkoliv. Omezeno je vše jen dosahem naší wifiny. Poté, co ho vylepšíme, začne router naslouchat bezdrátové komunikaci mezi přístroji, které máme v domě (chytrých telefonů, notebooků, tabletů,..). Pokaždé, když se ve změti signálů určených bezdrátovým přístrojům, začneme pohybovat, naše tělesná schránka frekvenci signálů vysílaných zmíněnými zapojenými přístroji nepatrně změní. Jde prakticky jen o využití starého známého - Dopplerova efektu. Když síť pracuje například s frekvencí 5 gigahertzů, máváním končetiny v prostoru vyloudíme  v tomto signálu změny v řádu jednotek Hz. I to už stačí, aby se charakteristické "znaky" a jejich posloupnost, dala využít. WiSee router, zapojený v domácí síti a připojený na počítač s patřičným programem, předem dohodnutá a "nacvičená“ gesta vyhodnotí a provede, co jsme ho naučili. Jak to funguje, ukazuje video.

 

 

 

 

Zvětšit obrázek
Panoramatický pohled na část kampusu Carnegie Mellon University v Pittsburghu v Pensylvánii. Areál školy zabírá 57 hektarů a roční rozpočet této soukromé školy je přes 800 milionů dolarů. (Kredit: Mike.albrecht, Wikipedia)

 

Zvětšit obrázek
TouchTools. Kredit: Chris Harriso, CMU

S dalším vylepšením pro i-pady, tablety a notebooky s dotykovým rozhraním, přichází  skupina Chrise Harrisona ze soukromé university Carnegie Mellon. Říkají tomu „TouchTools“ (dotykové nástroje) a podle jejich slov jde jen o využívání lepšího poznání našich motorických dovedností, které odkoukali z reálného světa. Stačilo práci s nástroji převést do světa virtuálního. Pomocí jejich TouchTools programu můžeme „své“ přístroje uchopit, jak jsme zvyklí (i kdyby byly už dávno rozbité). Pracovat s nimi lze na obrazovce, jako by šlo o realitu.


Program snímání a vyhodnocování gest nás do značné míry osvobozuje od snahy tahat s sebou spoustu skutečných přístrojů. Přirozenými a zažitými postupy lze pracovat prakticky kdekoliv, i když je nemáme zrovna po ruce.
 

   

 


Knihovna ukázkových interakcí zatím není velká, ale to se má brzo změnit. Na této platformě se dají stavět další a další praktické aplikace. Kromě již oblíbených knih, hudby a filmů si na cesty můžeme brát oblíbenou myšku, fotoaparát, virtuální nástroje, ovladače, na něž jsme zvyklí,...

 

 

 

Zvětšit obrázek
Chris Harrison, Carnegie Mellon University. CMU dala světu hodně slavných lidí, dva nositele Nobelovy ceny za fyziku, pět jich toto ocenění získalo za ekonomii, ale i astronauta Edgara Mitchella, vůdčí osobnost pop artu Andy Warhola,...

V šestém století před Kristem žil v jónském městě Priéné spravedlivý soudce. Jmenoval se Biás a ctil ho i Hérakleitos. Jeho slavnému rčení: „Omnia mea mecum porto“ (všechno své si nosím s sebou), experti z Pittsburghu dávají zcela nový obsah. 


Pramen:
Chris Harrison, TouchTools: chrisharrison.net/index.php/Research/Touchtools
Proceedings of the 32nd Annual SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems (Toronto, Canada, April 26 - May 1, 2014). dx.doi.org/10.1145/2556288.2557012    

 

 

 

Datum: 05.05.2014 10:12
Tisk článku


Diskuze:

václav mihulka,2014-05-28 23:22:02

V dobách vzniku tohoto úsloví, to bylo chválou sřídmosti a důkazem, jak nemnoho věcí člověk skutečně potřebuje i ke své spokojené existenci. Nyní toto úsloví v praxi provozují, patrně především z praktických důvodů, bezdomovci a že už jich je. Moje generace se spokojí se stávajícím životním standardem, bez mávání rukama v nacvičených signálech. Na pamět motorickou, ale i jinou už nemůžeme mnoho spoléhat. Na stres nás už také nikdo " neužije."

Odpovědět

Jestli ...

Jan Kment,2014-05-06 14:18:06

Jestli to bude fungovat jako bezdotykové světlo na záchodcích, tak potěš pámbu!

Odpovědět

Odezva

Martin Hlava,2014-05-06 10:06:00

Pořád je to to samé... je vidět nepříjemné zpoždění reakcí.. prostě tužka na ipadu a v reálu se nedá srovnat..toto nadšení pro tablety, které nahradí "všechno" jsem nikdy nechápal.. je pravda, že jsou tím často nakažení jablíčkáři..

Odpovědět

Tri a tridsať vecí nosím so sebou.

Rene Mikolas,2014-05-06 04:38:27

Karty a otvárač na pivo!

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace