Co prozrazují zuby a kosti Richarda III., krále Anglie a pána Irska?  
Shakespeare z něj udělal hrbatou vraždící zrůdu. Existuje ale i pohled nezatížený nánosem zostuzovací propagandy dynastie Tudorovců završené nadšenectvím viktoriánské éry. Jasno do věcí postupně vnáší výzkum kostry vykopané před pár lety na parkovišti ve městě Leicester.

     

Zvětšit obrázek
Richard III., král Anglie a pán Irska. Dílo neznámého umělce Kredit: National Portrait Gallery, London

Historie Evropy je nekonečná série mordování, pletichaření, zrad a záhadných úmrtí v žalářích. Většina z toho  je zatížena tím, čemu říkáme, že dějepravu píší vítězové. Proto i pravd o panovnících bývá víc a často záleží i na takové maličkosti, z které strany hraničního přechodu se k našemu sluchu informace dostává.
K rozporuplným evropským událostem patří i vzletně nazývaná „válka růží“. Série masakrů a občanská válka v Anglii s úspěšným vzájemným pobíjením stoupenců rodů Lancasterů a Yorků. Od „bílých“ Yorků s Richardem III. v čele, se při jedné z bitev vrtkavá štěstěna přiklonila na stranu červených. Král byl v bitvě u Bosworthu zabit. Místo nezůstalo prázdné, korunu si na hlavu nasadil Jindřich VII a sto let pak určovali co je pravda, Tudorovci.

 

Zvětšit obrázek
Richardův erb (Kredit: Wikipedia)

Po převratu to s mediálním obrazem mrtvého Richarda začalo jít z kopce. A spolu s ním i s celou dynastií Plantagenetů. Nové vládce to muselo stát hodně úsilí i peněz, nebylo jednoduché znevážit pokračovatele klanu, který se postaral o vítězství třetí křížové výpravy do Svaté země v níž se Richardovi prvnímu. podařilo porazit do té doby neporaženého Saladina a zpřístupnit Jeruzalém křesťanským poutníkům z Evropy. Ještě než náš Richard v pořadí třetí, ten na něhož vymysleli, že  zbaběle volal „Království za koně“ a o němž  je tento článek, nastoupil po svém bratrovi Eduardovi na trůn, osvědčil se  jako vojenský velitel. Vlastnil velká panství na severu země a jako vévoda z Gloucesteru, byl neomezeným správcem severní části Anglie. Protože původně chudé državě zajistil pořádek a prosperitu, lid si ho oblíbil, až na Skoty, od nichž dobyl zpět město Berwick-upon-Tweed. S výjimkou těch v sukních současníci považovali jeho  vládu za poctivou a opatření za přiměřená. Na svou dobu byl osvíceným vladařem, mecenášem univerzit.

 

Zvětšit obrázek
Červená růže Lancasterů a bílá růže Yorků

Po nastolení vlády červených nastalo gumování všeho bílého. Bylo tak důkladné, že se prakticky až dodnes nevědělo, kde a jak mrtvola krále skončila. Jedna z verzí dobové šuškandy tvrdila, že panovníka františkánští mniši převezli z bojiště do nedalekého Lancasteru a u klášterního kostela pochovali. Řád byl ale už v 16. století zrušen a po klášteru i s kostelem se slehla zem. Před dvěma lety britští archeologové z týmu Richarda Buckleyho z University of Leicester pátrali na parkovišti, v místě, kde v patnáctém století klášter měl stát a vykopali kostru. Šlo asi o  třicetiletého muže a proto se forenzní experti s genetiky dali do práce s vidinou naděje, že by mohlo jít o ostatky vladaře.

 

Zvětšit obrázek
Most krále Richarda. Jedno z míst, kde měly spočinout královy ostatky. Obrázek je z roku 1791 a je ve vlastnictví University of Leicester.

Jisté ale nebylo nic, zaručených povídaček kolovala celá řada. Z některých vyplývá, že kosti potentáta skončily v přítoku řeky Trend, přičemž rakev měla potupně sloužit jako žlab pro pro zvířata. Rozzlobený dav měl hrob vyplenit asi padesát let po jeho smrti. Ke zneuctění ostatků mělo dojít někde poblíž mostu přes řeku Soar, kde se dodnes říká „Most krále Richarda“. Vojevůdce ale tudy nejspíš jen prošel cestou na osudné bosworthské martovo pole.
Jistou váhu této verzi ale dávala i další z legend. Když král přes most přejížděl, měl svou ostruhou zavadit o mostní hrazení. Stará žena, která to viděla v tom viděla znamení a prorokovala, že až se tudy bude vracet, narazí do stejného místa hlavou. Když pak bezvládné královo tělo odváželi z bojiště na hřbetu koně, jeho klimbající hlava měla v předpověděných  místech skutečně do mostu narazit.  Ne, že by této historce historikové věřili, ale jistou váhu této informaci přece jen dávali. Vztahovala se k místu opředeném jinou bájí a navíc jí šířili  jak královi příznivci, tak jeho odpůrci.  Jak se ale postupně ukazuje, nebylo to proto, že by ostatky někdo v těch místech skutečně pohřbil a nebo je naházel do řeky, ale proto, že se bajka vyvarovala  pomlouvačného stylu a nehodnotila královy vlastnosti, zásluhy či prohřešky a tak vyhovovala všem. 
 

 

Zvětšit obrázek
Lebka Richarda III. Kredit: University of Leicester.

Jinou lokalitu posledního odpočinku krále zase dokládala existence desky s nápisem „Zde poblíž leží ostatky Richarda III posledního z Plantagenetů s datem 1485". Jenže i u té se ukázalo, že nápis je z roku 1862 a že ho nechal zhotovit místní podnikatel. I když tamní domorodci dodnes rádi argumentují, že se kdysi poblíž lidské ostatky skutečně našly. Pravdou na tom je, kosti se sice našly, ale v místech, kde býval klášter Augustiniánů a že šlo o jejich mrtvé. 

 

Obraz tehdejších událostí nám podsouvaly především divadelní inscenace, případně filmy. Všechny ale měly základ v představivosti W. Shakespeara a režie Laurence Oliviera. V jejich pojetí šlo o hrbatého padoucha se zchromlou rukou a povahovou zrůdu sledující jen svůj prospěch neštítící se zosnovat ty nejpodlejší vraždy.  Nejspíš proto, že vycházeli z tudorovských kronik, kde je Richard vykreslen jako tělesně postižený a dokonce s levým ramenem vyšším než pravým. Nejspíš věděli i o dobových portrétech pořízených krátce po Richardově smrti. Jenže rentgenová analýza obrazů odhalila něco hodně podezřelého. Malby byly dodatečně „opraveny“. V době vzniku, těsně po králově smrti, žádnou tělesnou disproporci nenaznačovaly.

 

O čem vypovídají nedávno objevené kosti?

Zvětšit obrázek
71Vpravo dole sečná rána, nejspíš ta smrtelná. (Kredit: University of Leicester)

Vědci z Britské geologické služby se pustili do studia ostatků multi-izotopovou analýzou. Spolu s výzkumníky z Leicesterské university vyšetřili bioapatit s kolagenem ze dvou zubů, které se formovaly již v dětství. Kromě zubů si odebrali vzorky i z dalších kostí. Ze všeho pak vyčetli fascinující podrobnosti o životě a stravě. Vědci si myslí, že se jim tím podařilo vyloučit jakékoliv případné pochybnosti. Že skutečně jde o ostatky posledního britského panovníka, který měl tu „čest“ padnout na bojišti.

 

Zvětšit obrázek
Válka růží - bitva u Tewkesbury od neznámého malíře z rukopisu z Ghentu. Bitvy se jako jinoch účastnil i Richard. Tehdy bílé růže ještě zvítězily. (Kredit: Wikipedia)

Vědělo se o něm, že se narodil na Fotheringhayském hradu, jako osmý a nejmladší syn, ale čtvrtý, který se dožil dospělosti. Analýza zubu z nalezené lebky signalizuje velkou změnu ve výživě ve věku sedmi let. Izotopy v zubech dokládají přestěhování z východní Anglie kamsi do Welshu a dokládají pobyt v oblasti s vysokými srážkami a lokalitě s převažujícím výskytem jiných, starších typů hornin a půd. A skutečnost?  Podle historiků  místem narození Richarda bylo hrabství Northampton a když byli jeho otec a nejstarší bratr Edmund zabiti v bitvě u Wakefieldu, byl jako dítě dán do ochrany rodiny Warwicků. Hrabství Warwickshire s městem Warwik leží na řece Avoně přibližně 18 kilometrů na jih od města Coventry, tedy daleko na západ a na sever od místa rodiště.

 

 

Zvětšit obrázek
O kostře z Leicesteru nebylo jasné, zda skutečně patří bývalému králi Anglie. Navíc nebyla v dobrém stavu. Chyběly jí například chodidla. Poskytla ale dost vodítek, že téměř s jistotou můžeme říci – ano, patří. Chemie zubů a kostí odpovídá tomu, jak se mladík přemísťoval i to, jak rostlo jeho sociálního postavení, včetně jeho nastoupením na trůn v roce 1483. A také, že vladař nebyl hrbáč se zkřivenou tváří, ale pohledný mladík s nímž osud postrkoval po různých koutech země. (Kredit: University of Leicester)

Kosti v našich tělech se nejen tvoří ale také přestavují a protože k tomu dochází v různých fázích života odlišně. Proto se vědcům vyšetřením jiných kostí o zkoumané osobě podařilo toho zjistit ještě víc. Stehenní kost ukázala, že se 15 let před svou smrtí osoba do východní Anglie vrátila. A také že se dospívající mladý muž stravoval, jak se na příslušníky nejvyšší aristokracie tehdy slušelo.
Kostní tkáň žeber se obnovuje a mění nejrychleji a poskytla obraz z doby dvou až pěti let před smrtí. Pro tu dobu kost signalizuje největší změny. Shodou okolností jde o dobu, kdy historické  záznamy o královi říkají, že se z východní Anglie nehnul. Něco se u něj ale přece jen změnilo. Byl korunován na krále. Spolu s tím se pochopitelně vyměnili i kuchaři a jeho královská tabule začala oplývat sladkovodními rybami a ptactvem všeho druhu. Běžně se podávaly pochoutky z labutí, jeřábů, volavek,... Kostní chemie na zkoumanou osobu práskla i to, že si dopřával zvýšenou konzumaci vína. Izotopová analýza výrazné změny výživy datuje do doby dvou let a dvou měsíců před smrtí. To přesně odpovídá době nástupu Richarda do nejvyššího úřadu s právem nosit korunu a to na měsíc přesně. Molekuly kyslíku, stroncia uhlíku a dusíku usazené v kostech a pocházející ze stravy tak podpořily výsledky získané analýzou DNA a rovněž svědčí o tom, že kostra nalezená v září roku 2012 pod parkovištěm v Leicesteru náleží muži, který Anglii vládl po svém bratrovi.  Osudným pro Richarda III. Bylo, že důvěřoval spojencům. Tomáš Stanley, sir Vilém Stanley a Jindřich Percy ale své vojáky v rozhodující okamžik do bitvy neposlali. Nejvyšší funkce si užil pouhé dva roky a jeden měsíc. Po staletí zapomnění jeho kostra pozvolna vydává nová a nová svědectví o jeho životě. Například i to, že Richard měl mírnou skoliózu, ale ošklivec s bezkrevnou paží, seschlou a bez užitku, či kulhající netvor s hrbem, rozhodně nebyl. To z něj udělala až propaganda vítězů.

 








Prameny:

"Multi-isotope analysis demonstrates significant lifestyle changes in King Richard III" by Angela L. Lamb, Jane E. Evans, Richard Buckley, Jo Appleby, Journal of Archaeological Science. (dx.doi.org/10.1016/j.jas.2014.06.021 )

Datum: 20.08.2014 11:57
Tisk článku

Medvěd - Pastoureau Michel
 
 
cena původní: 389 Kč
cena: 385 Kč
Medvěd
Pastoureau Michel

Diskuze:

Forenzné techniky

Jana Packova,2014-08-20 12:47:31

Ďakujem za skvelý článok, pripomenul mi krásnu pieseň od Spirituál Kvintet Válka ruží.

To, že dejiny píšu víťazi mi je známe už dlho, ale to, že pri tom dokázali zájsť až do takýchto extrémov ma zaskočilo. A čo všetko sa dá vyčítať z jednej kostry ma asi neprestane fascinovať nikdy :)

Odpovědět


analýza zubů

Stanislav Kaštánek,2014-08-23 11:50:25

Lze radioizotopově analyzovat i zuby mamutů (řádově starých 20 000-30 000 let)z hlediska pravděpodobné stravy.
Jistě by šlo analyzovat i pozůstatky Napoleona vzhledem k jeho možné otravě arsenem. Jeho sarkofág jako francouzský symbol nelze rozebrat a rakev má myslím 7 vrstev.
Kosti našich Přemyslovců rozmetali naši bratři husité, kazisvěti čeští.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace