Od chvíle, co jsme zjistili, že Mléčná dráha a nejspíš i celý vesmír jsou plné planet podobných Zemi, se všichni dohadují, jak častý je asi ve vesmíru život. Obvykle je řeč o jednotlivých planetách anebo hvězdných systémech. Čerstvá studie dvou teoretických astrofyziků, kterou bude publikovat časopis Physical Review Letters, posouvá otázku o životě ve vesmíru na vyšší úroveň. Zabývá se totiž celými galaxiemi.
Tsvi Piran z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a Raul Jimenez z Univerzity v Barceloně tvrdí, že vesmír je pustější, než jsme si mysleli. Podle nich je pouze v jedné desetině z odhadovaných 100 miliard galaxií v pozorovatelné vesmíru možný komplexní život, tak jak ho známe na Zemi. Zbývající galaxie prý účinně sterilizují gama záblesky, které zřejmě na planetách zlikvidují veškerý život, co by byl složitější než hemžení nanicovatých bakterií. Zároveň podle nich nemohl složitější život existovat všude ve vesmíru dlouhé miliardy let po jeho vzniku – ze stejného důvodu.
Odborníci si už dlouho lámou hlavy, jestli by pozemskému životu mohl významně ublížit gama záblesk z vesmíru. Gama záblesky byly objevené v roce 1967 satelity, které hlídaly zkoušky jaderných zbraní. V současnosti naše přístroje zachytí tak asi jeden gama záblesk denně. Krátké gama záblesky, které trvají méně než 2 sekundy, asi vznikají při dramatické srážce neutronových hvězd anebo černých děr. Dlouhé gama záblesky jsou o poznání vzácnější, vystřelují je zřejmě umírající hvězdní obři a uvolňuje se při nich tak asi stokrát víc energie, než při běžném krátkém záblesku. Dlouhý gama záblesk obvykle na čas přehluší veškeré další zdroje gama záření ve vesmíru.
Jak by gama záblesk mohl zlikvidovat život na planetě? Nejvíce by zřejmě uškodil ozónové vrstvě v atmosféře a vystavil by dotyčnou planetu přívalu zhoubného záření z okolního vesmíru. Na přilehlé straně planety, která by byla přímo ozářena gama zábleskem, by také nejspíš zahynulo všechno živé, co by v té chvíli bylo na povrchu. Pokud by ta planeta fungovala podobně jako Země, tak by pro ni ochromení ozónového štítu znamenalo dlouhé měsíce v intenzivní sprše ultrafialového záření mateřské hvězdy. To by jistě mohlo odstartovat pořádné masové vymírání.
Piran s Jimenezem spočítali, jak pravděpodobná taková nepřívětivá událost asi je. Podle toho, co pozorujeme ve vesmíru, se dlouhé gama záblesky odehrávají především ve hvězdných porodnicích s nízkou metalicitou, tedy tam, kde je méně prvků těžších než vodík a helium. Piran a Jimenez vyšli z průměrné metalicity a rozložení hvězd v Mléční dráze a odhadli z nich četnost krátkých a dlouhých gama záblesků. Dospěli k závěru, že naše planeta měla za poslední miliardu let padesátiprocentní šanci, že ji zasáhne šťavnatý gama záblesk. Piran k tomu poznamenává, že podle některých názorů vyvolal masové vymírání na konci ordoviku právě blízký gama záblesk, který měl před cca 450 miliony let zasáhnout Zemi. V tuto chvíli je to ale mezi odborníky jen okrajový názor.
Badatelé počítali dál a vyšlo jim, že planety hvězdných systémů, které jsou vzdálené do 6 500 světelných let od centra Mléčné dráhy, během poslední miliardy let schytaly smrtící gama záblesk s více než 95 procentní pravděpodobností. Z toho usoudili, že život má perspektivu jenom v odlehlejších oblastech velkých galaxií. Pro představu, náš hvězdný systém dělí od centra Mléčné dráhy cca 27 tisíc světelných let.
Podle toho, co víme, jsou galaxie ve vesmíru většinou menší než Mléčná dráha a mají nízkou metalicitu. Piran s Jimenezem se domnívají, že v 90 procentech všech galaxií jsou dlouhé gama záblesky natolik časté, že tam složitější život nemá větší šanci. Ze stejného důvodu prý nemohl život rozkvést prvních pět miliard let po Velkém třesku. Galaxie tehdy byly menší a jejich metalicita nižší, což je ideální situace pro kanonádu dlouhých gama záblesků.
Pokud Piran a Jimenez nejsou vedle, tak jsou jejich závěry zajímavou inspirací pro SETI a podobné projekty pátrající po mimozemských inteligencích. Lidé ze SETI totiž obvykle hledají cizí civilizace ve směru ke galaktickému jádru, kde je hodně hvězd. Podle Pirana s Jimenezem je to ovšem docela marná snaha a měli by hledat opačným směrem.
Video: The EM Signals of ns Mergers - The Lightening that follows the Thunder by Tsvi Piran. Kredit: Extreme Universe.
Video: Raul Jimenez: Large Scale Structures, Their Statistics, Neutrino Masses & Fundamental Physics. Brown University.
Literatura
Science News 24. 11. 2014, arXiv:1409.2506, Wikipedia (Gamma-ray burst).
Diskuze:
