Jez do polosyta, sirtuiny zařídí zbytek  
Dlouhá desetiletí věděli vědci, že snížený kalorický příjem prodlužuje život. Teď vědí, proč tomu tak je. V pozadí stojí molekuly sirtuinů.

Držet se přísloví není jednoduché. Na jedné straně radí panence sedět v koutě a moc na sebe neupozorňovat, na straně druhé považují zakřiknutou „línou hubu“ za holé neštěstí. Ale k nadměrné konzumaci potravin nás žádné přísloví nenabádá. Naopak, máme jíst do polosyta a léta nám prý vyjdou „naplno“. 


Dlouho se toto empiricky ověřené pravidlo vykládalo jako prostý důsledek nižšího metabolismu a následně i snížené zátěže těla volnými radikály, které při zpracování nadmíry živin vznikají. Jenže pak se u kvasinek ukázalo, že při nízkokalorické dietě aktivují gen Sir2 a rázem bylo jasné, že všechno bud mnohem složitější. Bílkovina sirtuin produkovaná podle tohoto genu chrání buňku před poškozením a dodává jim na dlouhověkosti.


Člověk je spolu s ostatními savci vybaven obdobným genem nesoucím označení SIRT1. Zároveň bylo hned v několika pokusech dokázáno, že omezení kalorického příjmu prodlužuje život nejen pokusným myším nebo potkanům, ale dokonce i makakům. Nemůže být pochyb, že ani člověk nemá z blahodárného účinku sirtuinů výjimku. S o to větším zápalem se pustily výzkumné týmy do bádání nad  „kauzou sirtuin“. Nejnovější výsledky z tohoto oboru právě přinášejí prestižní časopisy Nature a Science.


Tým Davida Sinclaira z Harvardu píše na stránkách Science o tom, jak vlastně sirtuin chrání savčí organismus a jeho buňky. Sinclair nasadil pokusným potkanům razantní redukční dietu se silně omezeným kalorickým příjmem. Ostatní složky potravy byly zvířatům dopřány v hojnosti. Nechyběly vitamíny, minerály, bílkoviny  - jen to bylo všechno jaksi „jalové“. Ukázalo se, že těmto potkanům neodumírá v těle tolik buněk jako potkanům, kteří dostávali kaloricky bohatou stravu. V krvi se jim nápadně zvýšily koncentrace sirtuinů vyráběných podle genu SIRT1.


Sinclaira zajímalo, co má sirtuin na starosti. Ukázalo se, že působí na molekulu Ku70, která má v popisu práce opravy poškozené DNA a „konejšení“ proteinu Bax. Tento protein je jednou z klíčových molekul spouštějících sebevraždu buňky, tzv. apoptózu. Znamená to, že potkani živení nízkokalorickou dietou mají DNA lépe chráněnou před poškozením a díky tomu jejich buňky nepáchají sebevraždu tak často, jak je v potkaním těle zvykem. Když lépe přežívají jednotlivé buňky, vede se lépe i tkáním a orgánům a lepšímu zdraví se těší i celý potkan.


Tým Leonarda Guarenteho z Massachusetts Institute of Technology zjistil, že sirtuin dokáže velmi účinně zatočit s uloženým tělním tukem. Dosáhne toho zásahem do funkcí proteinu PPAR-gama a dalších bílkovin určených k tomu, aby budovaly v těle savců „špeky“.


Podle všeho je sirtuin a jím spouštěné signální kaskády obdobou jakési pohotovostní služby, která je uvedena do činnosti ve chvíli, kdy organismus nemá energie na rozdávání. Sinclair věří, že se mu nakonec podaří na bázi sirtuinů vyvinout lék, který by nás chránil před neduhy stáří i bez toho, že bychom si museli utrhávat od úst. A tak se snad můžeme těšit na dlouhá léta strávená nad plnými talíři.



Leonard Guarente z MIT…



… a David Sinclair z Harvardu ….



…. zjistili, že obdoba genu prodlužujícího život kvasinkám…



… chrání před sebevraždou buňky (na snímku je jediná buňka, která se při sebevražedném zániku rozpadá na drobné váčky)…



… i u potkanů, kteří měli omezen kalorický přísun.



Vědci doufají, že s pomocí sirtuinů dokážou jednou vyvinout lék proti stáří. Někteří lidé už této mety dosáhli. Například tato 102letá obyvatelka amerického San José vesele surfující po internetu má stoprocentní jistotu, že bude věčné mladá – jmenuje se Katherine Young.

Datum: 19.06.2004
Tisk článku


Diskuze:

Apoptoza zvrhlých buněk

Pokorný,2008-04-15 16:13:22

Obracím se na Vás drazí odborníci:nešlo by naprogramovat

biochemickým signálem sebevraždy rakovinných buněk?
Rakovina,když už vznikne je možná také snaha buněk
žít neomezeně dlouho.Prosím vás ověřte si hladiny sirtuinů v rakovinných bunkách.

Odpovědět

kdepak

jarda petr,2004-06-24 15:38:26

Kdepak, kdepak, kdepak. Pokud jde o sirtuiny, tak ty představují úžasně konzervativní mechanismus. Funguje stejně od kvasinek po myš (a člověk nebude výjimka). V tomto směru nelze nad termitem mávnout rukou a říct, že je to brabouk a nemá s námi nic společného. On toho s námi má společného překvapivě hodně a sirtuiny k tomu jasně patří. Pokud mluvíme o riziku chorob s ohledem na příjem kalorií (nebo energie, abychom neuráželi soustavu jednotek SI - česky prý to znamená "systém imbecil"), tak to nesmíme směšovat s podvýživou, která se týká nejen kalorií, ale i esenciálních aminokyselin, vitamínu, minerálů atd. Když si uskřípneme jen kalorický kohout, ale ostatní složky potravy dostaneme ve vyvážených poměrech, tak nemocní nebudeme. To je prokázáno experimentálně na primátech (na makacích). Při hladomorech lidé zrovna nekvetou - ale to je tím, že jim chybí nejen kalorie ale i vše ostatní. Samozřejmě, že to s redukcí energetického příjmu nelze přehnat. S příjmem pod hranicí bazálního metabolismu bychom asi dlouho nevydrželi.

Odpovědět

kdepak

Josef,2004-06-24 15:38:07

Kdepak, kdepak, kdepak. Pokud jde o sirtuiny, tak ty představují úžasně konzervativní mechanismus. Funguje stejně od kvasinek po myš (a člověk nebude výjimka). V tomto směru nelze nad termitem mávnout rukou a říct, že je to brabouk a nemá s námi nic společného. On toho s námi má společného překvapivě hodně a sirtuiny k tomu jasně patří. Pokud mluvíme o riziku chorob s ohledem na příjem kalorií (nebo energie, abychom neuráželi soustavu jednotek SI - česky prý to znamená "systém imbecil"), tak to nesmíme směšovat s podvýživou, která se týká nejen kalorií, ale i esenciálních aminokyselin, vitamínu, minerálů atd. Když si uskřípneme jen kalorický kohout, ale ostatní složky potravy dostaneme ve vyvážených poměrech, tak nemocní nebudeme. To je prokázáno experimentálně na primátech (na makacích). Při hladomorech lidé zrovna nekvetou - ale to je tím, že jim chybí nejen kalorie ale i vše ostatní. Samozřejmě, že to s redukcí energetického příjmu nelze přehnat. S příjmem pod hranicí bazálního metabolismu bychom asi dlouho nevydrželi.

Odpovědět

Delnice

lubos,2004-06-24 15:07:59

Nemyslim, ze by prave kvuli tomu, ze ji tezko sezere , mela tak dlouhej zivot. Spis kvuli necemu jinemu. Javic to je hmyz, ne teplokrevny zivocich.
Jinak kalorie ... no neni kalorie jako kalorie. Neni prece jedno v cem prichazeji. Krom toho nedostatek kalorii provazi zvysene riziko chorob a podobne. Tak nevim jestli do polosyta, nebo spis optimalni mira je o neco nizsi nez je ted obecne povazovane za standard ? ...

Odpovědět

dlouhověkost

jarda petr,2004-06-21 14:02:43

Příroda nemá se stárnutím problém. To mají jen lidé a zvířata, která držíme v zajetí. Většina živočichů přijde o život "tragicky" mnohem dříve než stačí zestárnout. Důležité je, aby stihli zplodit potomky a uvést je do života. Víc už není třeba. Takže tyhle mechanismy dlouhověkosti jsou vlastně jen pojistky. Když je bída, tak není vhodné přivádět na svět mláďata. Je lepší počkat. A v tomto připadě je třeba, aby se organismus pojistil, proti spontánně vznikajícím škodám. Takže nasadí sirtuiny. Jakmile je po bídě, vrhnou se živočichové na plození potomků a pak už jim na životě zase nezáleží. Jen výjimečně najdeme živočichy, kteří žijí krajně bezpečným způsobem života - např. královny termitů žijí za pancířem termitiště a šance, že je něco sežere, je skoro nulová. Proto taky má termití královna opravné mechanismy, které ji udrží tělo v plném výkonu celá desetiletí. Dělnice chcípne za pár týdnů.

Odpovědět

Žádné přísloví nenabádá?

Pavel,2004-06-21 08:20:27

Co takové "Až uhodí bída, tlustý budou hubený a hubený studený." Myslím, že by se jich našla celá řada.
Ale jeden vážný dotaz - proč je gen aktivní jen při nedostattečné výživě, když jeho působení je všeobecně blahodárné? Že by při dostatečné výživě naopak škodil?

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz