Lze solením zabránit obezitě? U myší ano  
aneb Už ani ty kalorie si nejsou rovny, některé si jsou rovnější.

 

U myší přestat solit, znamená tloustnout. A u lidí?
U myší přestat solit, znamená tloustnout. A u lidí?

Když chceme zhubnout, začneme si hlídat kolik má co cukrů, tuků,...a hlídáme si příjem kalorií. Teď výzkumníci z Iowa University zjistili, že obsah sodíku, který je v potravinách substancí zcela nekalorickou, také mluví do přibírání na váze. A to vysloveně mocně. Když výzkumníci krmili myši nezdravou dietou s vysokým obsahem tuků a pak jim krmi přiměřeně přisolili,  jejich svěřenci přestali tloustnout a tak nás nejspíš  čeká přehodnocování řady všeobecně panujících představ.

Na objev Američané přišli když jednu ze svých studii zahájili s hypotézou, že sůl podporuje chutnost potravy. Logicky se zvyšuje příjem a výsledkem musí být nadváha a obezita.  A jak jejich pokusy dopadly? Zvířata měli rozdělena náhodně na do dvou hlavních skupin. Kontrolní, v níž chlupatci dostávali energeticky vyváženou potravu. V pokusné skupině myškám dopřály chutnou vysokokalorickou dietu. V této skupině byly podskupiny, které se lišily jen v tom, že vysokokalorická strava byla navíc vylepšena různými koncentracemi soli. Od 0,25 až po 4 procenta. Není to tak moc, protože jde o dávky se kterými se mnozí kvůli stravovacím návykům potýkají. I u nás, na vině tak trochu je fakt, že se obsah soli na etiketách potravin nemusí uvádět, pokud není vyšší než 2,5 %.

Justin Grobe, farmakolog a hlavní autor studie. Kredit: UI Carver College of Medicine
Justin Grobe, farmakolog a hlavní autor studie. Kredit: UI Carver College of Medicine


V 16 týdnech pokusu došlo na vážení. Nejvíce (15 gramů),  přibraly myšky, které byly na vysokokalorické, málo slané dietě. To, že z nich byly baculky, bylo v souladu s předpokladem. Když ale zvážili myšky držené na energeticky stejně bohaté stravě a kterým potravu ještě ochutili větším množství soli, tak na tom s obezitou vůbec nebyly špatně. Ty s nejvyšším obsahem soli přirostly na hmotnosti stejně jako ty, které měly nízkokalorickou stravu. V obou skupinách ztloustly jen o 5 gramů.  
Pokud bychom to vztáhli na nás, tak by to znamenalo, že na všeobecně uznávané hypotéze, přezdívá  „efekt slaných bramborových lupínků“, je nejspíš něco špatně.  


Vstup a výstup
Určitě nás po seznámení se s těmito výsledky napadne, že to je přece jasné. Čím více jim žrádlo solili, tím méně to hlodavcům chutnalo, žrali méně a proto netloustli. Jenže, chyba lávky. Pokus byl dělán bilančně a to znamená, že všechny myši do sebe vpravily stejné množství kalorií. Zkrátka chutnala i ta přisolená potrava. V kalorickém vstupu to tedy není. A co výstup? Pokud šlo o klidový metabolismus a fyzickou aktivitu, tak ani tam nebyl mezi zvířaty pozorován rozdíl. Jako jediný rozdíl se jeví účinnost zažívacího traktu. Zkrátka z toho co do těla jedním koncem vcházelo a druhým šlo ven, tak u myškám, kterým přisolovali, zůstávalo nevyužitého tuku víc.  

Sůl jsme měli jen za ne-kalorickou živinu. Teď se ukazuje, že výrazně ovlivňuje energetickou bilanci a přibývání na váze.  S chutí a návykovostí to přitom nijak nesouvisí. Proto si s nadsázkou dovolujeme prohlásit: „Není kalorie, jako kalorie“.
Sůl jsme měli jen za ne-kalorickou živinu. Teď se ukazuje, že výrazně ovlivňuje energetickou bilanci a přibývání na váze. S chutí a návykovostí to přitom nijak nesouvisí. Proto si s nadsázkou dovolujeme prohlásit: „Není kalorie, jako kalorie“.


Orlistat
Poněkud to připomíná účinek  antiobezika Orlistat (tetrahydrolipstatin). Byl odzkoušen na více než 8 milionech pacientů a je zatím  jeden z mála účinných léků, který skutečně zabírá. Funguje jako inhibitor střevní lipázy, což je enzym trávících tuky. Po aplikaci přípravku tělo z pozřených tuků vstřebává asi o 25 % méně. To pochopitelně neznamená, že po něm také o čtvrtinu zhubneme. Do toho mluví kolik toho do sebe naládujeme (včetně cukrů) a zda se snažíme používat svaly a nebo upřednostňujeme kanape. 


RAS (RAAS)

I když sůl způsobila efekt podobný, jako Orlistat, princip účinku bude jiný. Právě to by mohlo být pro lepší pochopení fungování naší tělesné schránky, požehnáním. O soli už toho víme poměrně dost, například, že zasahuje do aktivity enzymu reninu. Jednoho z koleček složitějšího systému, kterému fyziologové říkají renin-angiotensinový systém. Studenti a laici si to zkracují na „RAS“ (v anglické literatuře většinou RAAS). Je stále populárnějším, protože nás s ním straší srdcaři. Hraje totiž významnou roli v zadělávání si na infarkt.

 

Pokud se potvrdí, že v metabolismech soli různých druhů savců není velký rozdíl, pak budeme muset  počítat s tím, že upřímná snaha vést lidi k menšímu solení za všeobecné zdraví, by mohla mít na populaci neočekávané a nezamýšlené důsledky.
Pokud se potvrdí, že v metabolismech soli různých druhů savců není velký rozdíl, pak budeme muset počítat s tím, že upřímná snaha vést lidi k menšímu solení za všeobecné zdraví, by mohla mít na populaci neočekávané a nechtěné důsledky.

RAS mluví mocně i do hospodaření se solí. K aktivaci systému dochází, jakmile receptory v ledvinách zjistí nízkou hladinu sodíku v krevní plasmě (nebo nám poklesne krevní tlak). V obou případech to má za následek  uvolnění hormonu reninu do do krevního oběhu. Ten odštěpí z globulinu angiotensinogenu syntetizovaného v játrech  dekapeptid a na zbylé molekule následně začne pracovat angiotenzin-konvertující enzym (ACE). Ten odštěpí histidin a leucin za vzniku oktapeptid angiotenzin II (AGII). Tím se dostáváme ke vzniku ústředního hormonu celého systému. Projevuje silné vazokonstrikční účinky, zvyšuje krevní tlak. V kůře nadledvin také vyprovokuje tvorbu steroidního hormonu (aldosteronu) a ten v ledvinových klubíčkách nastartuje zpětnou resorbci sodíkových iontů a zadržení vody. Aktivní systém RAAS tedy zajistí zvýšený tonus vegetativních nervů, kontrakci cév, nastolí hospodárný režim s vodou a sodíkem, zvýší krevní tlak a přivodí nám žízeň. Zasahuje i do činnosti mozku prostřednictvím stimulace uvolňování katecholaminů z nervových zakončení. V neurohypofýze stimuluje sekreci vasopresinu,... A k tomu všemu bychom si nyní měli doplnit, že angiotenzin za pomoci soli, strká prsty i do účinnosti zažívacího traktu.

 


Objev, že modulací RAS půjde ovlivnit využití tuků v potravě, je velkou nadějí pro nalezení nových léků, které by mohly usnadnit bezbolestné hubnutí. Začít ale, pod dojmem tohoto článku, zbavovat se přebytečných kil přisolováním, by nejspíš fungovalo, ale rozumné by to nebylo. Asi tak trochu jako s kouřením. Řada  prací totiž prokazuje korelaci mezi množstvím konzumované soli a kardiovaskulárními problémy. Pokus na hlodavcích zatím nebyl dělán tak, aby dal odpověď i na otázku možných pozdějších problémů s cévami, srdíčkem, ledvinami a dlouhověkostí. Zatím ani nevíme, zda je třeba i nebolela hlava.


Pramen: University of Iowa

Datum: 12.06.2015
Tisk článku

Související články:

Sůl nad zlato? Při depresi možná ano     Autor: Josef Pazdera (13.03.2009)
Autoimunitní patologické reakce spouští sůl     Autor: Josef Pazdera (12.03.2013)
Patříte k vyvoleným, kterým sůl krevní tlak nezvyšuje?     Autor: Josef Pazdera (17.03.2015)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace