První lék pro konkrétní lidskou rasu je před schválením  
BiDil je lék na onemocnění srdce, který „zabírá“ u černochů ale ne u bělochů.
Selháváním srdce trpí v USA okolo pěti milionů lidí. Polovina osob, u nichž je choroba diagnostikována, umírá do pěti let. Američané afrického původu trpí kardiovaskulárními chorobami nepoměrně častěji. Ve srovnání s bílou rasou je u nich incidence těchto chorob téměř dvojnásobná.

Lék na srdce BiDil, který byl  testován u černošských a bělošských pacientů, je první medicínou, která se u černochů  osvědčila  a u bělochů nikoli. Za snahou, předepisovat léky podle příslušnosti k rase ale tuší někteří lidé podtext rasismu a tak se lék stává kontroverzním. Lék vyrobila společnost  NitroMed se sídlem v Massachusetts. Zajímavé na celé kauze je také to, že se vlastně nejedná o žádnou novinku, protože lék byl na pacientech zkoušen již v osmdesátých letech minulého století. Preparát tehdy celkově nevykázal zvláštní výsledky a k jeho výrobě nedošlo. Někdo si ale na testech všiml rozdílného efektu u bílých a černých pacientů. Společnost se  v roce 2001 proto rozhodla provést nové klinické testy. Tentokrát jen na Američanech pocházejících z Afriky. Tento týden NitroMed oznámila, že testy předčasně ukončují. Pokus provedený na zhruba tisíci pacientech byl úspěšný a jeho výsledky předčily všechna optimistická očekávání. Je již jisté, že BiDil  brzo dostane oficiální požehnání od ministerstva a že se začne vyrábět ve velkém. Podle vedoucí projektu Anne Taylorové by se lék měl v  lékárnách objevit  začátkem roku 2005.

Záludnost barvy kůže
Problém, který BiDil s sebou nese je, zda má být rasa vodítkem při předepisování léků a jestli ano, tak kdy a jak? Řešení není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podle antropologů, u rasově promíchané populace, jakou jsou například Američané, to bude problém.

To, že různé etnické populace mohou mít různou vnímavost k některým onemocněním a nebo že odlišně reagují na některé látky, není nic převratně nového. Nálepky na některých používaných lécích s ACE inhibitory mají například poznámku, že mohou být u černochů méně účinné. To, že je u černochů nějaký lék účinný a u bílé rasy nikoli, je ale poprvé.

BiDil působí prostřednictvím NO
Lék BiDil obsahuje dvě základní složky (
isosorbid dinitrát a hydralazin). Isosorbid je zdrojem oxidu dusnatého. Hydralazin je antioxidant a vazodilatátor. Dohromady tyto látky zastupují tvorbu a podporují funkci oxidu dusnatého (NO). NO  je v organismu velmi důležitou látkou, je  jedinečným buněčným poslem, reguluje aktivitu neuronů a výdej hormonů. NO je považován také za jeden z mediátorů bolesti. Spolupodílí se na vzniku drogové závislosti. Při stresu zprostředkovává snížení aktivity sympatiku v periferii…

V našem případě, při léčbě selhávání srdce, se využívá schopnosti navodit lokální vazodilataci. Vazodilatace, neboli ochabnutí hladkosvalových vláken v cévách, vede k jejich rozšíření usnadní a větší průtok krve  krevním řečištěm, krev neklade srdci takový odpor a i ochablé srdce zvládá zásobovat krví celý organismus bez toho aby bylo zvlášť zatěžováno. Taylorová  vysvětluje působení léku u afroameričanů tím, že jejich organismus má obecně tendenci produkovat nižší hladinu oxidu dusnatého, než je tomu u jiných etnických skupin. Proto je podpora  NO u černochů tak účinná.
 
Budoucnost je v genetice
U potomků smíšených manželství, kdy jeden z rodičů je černoch a druhý běloch, není barva kůže tou nejlepší charakteristikou. To znamená, že bude třeba najít přesnější charakteristiku jedinců. Časem se přijde na to, který z genů a nebo které geny, jsou za účinnost  BiDilu  odpovědné. Pak bude také šance připravit testy, kterými  varianty těchto genů půjdou zjišťovat a určit, na koho lék „zabere“ a na koho ne. Zatím ale tyto geny neznáme a tak je použití  příslušnosti k rase jediným vodítkem. Ukázalo se, že správným, protože v praxi  funguje!


BiDil – původně zavržený lék, překonal ve svém účinku u afroameričanů všechna očekávání.

Je pravděpodobné, že lék BiDil bude jen špičkou vynořujícího se ledovce a že i u dalších medikamentů se začne zjišťovat, že u různých etnik  nemají, a nebo naopak mají, patřičný účinek. Jinak řečeno, jsme na prahu doby, kdy klinické testy preparátů bude třeba přehodnocovat a účinky sledovat  striktně odděleně  a na co možná největším počtu jednotlivých etnik. Svým způsobem to znamená  konec pojetí léčby „bez ohledu na rasu“. 
A dost možná, že tak, jak jsme s nárůstem ohromného kvanta poznatků  svědky vzniku odborníků na „levou  a  na  pravou nosní dírku“, začnou se oboroví specialisté dále členit podle toho, zda se budou specializovat na černochy, nebo Romy, možná Židy, snad Maďary, a nebo že by i …? 

Pramen:  University of Minnesota

Datum: 27.07.2004
Tisk článku


Diskuze:

Bylo by zajímavé zjistit,

Pavel Brož,2004-07-27 16:56:58

jak by dopadlo toto testování na Brazilcích. Před zhruba rokem se tam totiž pokoušeli zjistit existenci jakýchsi "rasových genetických profilů", tj. zjistit korelace mezi nějakými typickými geny a barvou kůže jejich nositelů. Výsledkem bylo totální překvapení, když se zjistilo, že se takové korelace nenašly, jinými slovy že se nenašly žádné rozdílné "hromadné" sekvence v DNA mezi skupinami lidí s různou barvou pleti. Samozřejmě se ví, které sekvence DNA jsou typické pro afričany, a které pro evropany, jenže překvapením bylo to, že u Brazilců se tyto "africké" či "evropské" sekvence objevovaly bez ohledu na to, jestli jejich nositel měl tmavou nebo světlou pleť. Jinými slovy, Brazilci jsou geneticky mimořádně pomíchaným "etnikem". Proto si myslím, že stejná studie ohledně účinnosti toho léku provedená na nich by na rozdíl od té severoamerické studie skončila úplně jinak.
Ono je to mimochodem velice zrádné, považovat lidi stejné barvy pleti za nějakou homogenní skupinu. Třeba pro nás jsou všichni černoši prostě černoši, kteří si jsou v našich očích tak nějak podobní. Ve skutečnosti je jejich genetická variabilita obrovská (možná o dost větší, než genetická variabilita bělochů, kteří se přece jen o dost více promíchávali). Např. tuším že Keňané mají úplně jiný poměr červených a bílých svalových vláken, než jiní černoši, což jim dává specifické dispozice pro určité sporty (jako např. běh apod.). Proto je velice pravděpodobné, že lék tak dobře působící na afroameričany (a to ještě ty ze severní Ameriky) by zcela selhal na afričanech pocházejících odjinud, než je západní pobřeží Afriky, odkud se především rekrutovali otroci odvážení do Ameriky.
Podobné je to s působením alkoholu na různé "rasy", jak zmínil Jirka. Je sice pravda, že třeba takoví Japonci jsou snadno zpitelní, protože mají geneticky podmíněný nedostatek alkoholdehydrogenázy, která alkohol odbourává. Jenže také je pravda, že třeba mnozí Číňani už jsou na tom s tou alkoholdehydrogenázou podstatně lépe, a zároveň je pravda, že evropské ženy mají často její znatelný deficit (a proto se snadněji namažou, než muži). Na oplátku zase u evropských mužů dochází v dospělosti často k zastavení tvorby laktázy, takže většina mužů nemůže v dospělosti pít mléko (teda může, ale s jistými trávicími následky), mohou požívat maximálně kysané mléčné produkty (v nichž je laktóza zbaštěna hodnými laktobacily).

Odpovědět

Jiny lek

Jirka,2004-07-27 07:59:19

Jinym lekem, ktery pusobi dost rozdilne na ruzne rasy je alkohol :-).

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz