Evoluční historie pohádek je mnohem starší, než vypadá  
Podle nového výzkumu evoluce pohádek jsou některé z nich překvapivě staré. Dařbuján a Pandrhola strčí do kapsy bibli i kamenné kruhy ve Stonehenge.

 

Kuba Dařbuján je sice havíř, do žánru ale stejně patří. Kredit: Československý film.
Kuba Dařbuján je sice havíř, do žánru ale stejně patří. Kredit: Československý film.

Pohádkové příběhy doprovázejí lidstvo od nepaměti. Jaká je ale historie těchto příběhů a jak hluboko do historie sahají? Evoluční biologové mají k dispozici důmyslné nástroje, s nimiž lze prostudovat evoluční historii organismů. Odborníci na historii jazyků nebo právě pohádek si je od nich mohou vypůjčit a občas to doopravdy udělají. Výsledky pak rozhodně stojí za to.

Sara Graça da Silva. Kredit: Sara Graça da Silva.
Sara Graça da Silva. Kredit: Sara Graça da Silva.


Do divokých vod evoluční historie pohádek se pustila Sara Graça da Silva z Nové lisabonské univerzity a antropolog Durhamské univerzity Jamshid Tehrani, kterého na OSLU známe jako autora fascinující fylogeneze Červené karkulky. Použili pozoruhodný katalog pohádkových příběhů známý jako Aarne Thompson Uther (ATU) Index, který zahrnuje přes 2 tisíce různých typů příběhů, pocházejících od více než 200 etnik. Badatelé se soustředili na skupinu Magických příběhů (Magic tales) tohoto katalogu, které zahrnuje pohádky pod označením ATU 300 až ATU 749. Magické příběhy pojednávají o bytostech nebo objektech, které mají nadpřirozenou moc.

Evoluční historie indoevropských jazyků, zahrnutých ve studii. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.
Evoluční historie indoevropských jazyků, zahrnutých ve studii. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.

Da Silvová a Tehrani si vybrali 50 indoevropsky hovořících etnik a zjišťovali, zda jednotlivé pohádkové příběhy vyprávějí anebo nevyprávějí. Zvolili přitom taková etnika, jejichž folklór a evoluční vztahy známe dostatečně do hloubky. Ke studiu evoluční historie pohádek použili známou evoluční historii indoevropských jazyků, ze které lze odvodit příbuzenské vztahy i průběh času, a také geografické rozložení jednotlivých jazykových skupin. Nejprve analyzovali 275 magických příběhů, které postupně ořezali na 76 nejvíce evolučně konzervovaných pohádek. Na základě těchto evolučně konzervovaných příběhů badatelé rekonstruovali původní soubory pohádek, které si vyprávěli lidé hovořící protorománsky, protokeltsky, protogermánsky a protobaltskoslovansky. S rekonstrukcí postupovali dál do minulosti, podle evoluční historie jazyků, a nakonec dospěli k několika pohádkám, které si měli vyprávět dávní předci mluvící protoindoevropsky – jazykem, z něhož vznikly všechny indoevropské jazyky.

Rekonstrukce evoluční historie vyprávění pohádek. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.
Rekonstrukce evoluční historie vyprávění pohádek. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.


Mezi těmito prapůvodními pohádkami vyniká jedna, která pěkně spolehlivě odpovídá rekonstruované evoluční historii. Je to příběh s kódovým označením ATU 330 The Smith Outwits the Devil (Jak kovář přelstil Ďábla). Da Silvová a Tehrani tento počátek tohoto příběhu vystopovali až do doby bronzové, před zhruba 6 tisíci let. Jak už to u pohádek bývá, ve skutečnosti existuje mnoho různých variant tohoto příběhu. Kovář v nich buď upíše duši Ďáblu, aby se stal mistrem ve svém řemesle anebo kováře navštíví nadpřirozené bytosti typu Bůh, Ježíš nebo svatý Petr a za přístřeší poskytnou kováři magický objekt, což může být lavice nebo třeba ovocný strom, který má schopnost polapit Ďábla, případně Smrt. Jednou variantou této pohádky je příběh „Dobře tak, že je smrt na světě“ od Karla Jaromíra Erbena, další je zase „Dařbuján a Pandrhola“ od Jana Drdy. Když se to tak vezme, Dařbuján s Pandrholou vlastně tím pádem porážejí bibli, tedy přinejmenším Nový Zákon.

Za pozornost jistě stojí, že Wilhelm Grimm, jeden z bratří Grimmů, svého času napsal, že podle něj jsou pohádky staré tisíce let. Vědci se mu pak dlouho vysmívali a tento názor zapadl. Problém je v tom, že se pohádky šířily ústní tradicí, a jejich literárně historické prameny jsou jen nesmírně vzácně starší, než ze 16. století. Proto si mnozí odborníci mysleli, že pohádky jsou relativně nové. Jenže teď se ukazuje, že Wilhelm Grimm měl možná pravdu, a mnohé pohádky jsou fosilie z hodně dávných časů, některé starší, než kamenné kruhy ve Stonehenge.

Má nějaký smysl hrát si s pohádkami? Antropologové už dlouho věří, že příběhy mohou uchovat zajímavé informace o době, ve které vznikly. Když se ukazuje, že řada pohádek není stará stovky, ale spíše tisíce let, má to pro archeology nepřehlédnutelný význam. Dokazuje to ostatně i zmíněný příběh ATU 330, o kováři a Ďáblu. Křičí z něj na nás zvláštní význam zpracování kovů, boje proti temným silám a v neposlední řadě lidského důvtipu, který náš druh zachraňuje v nesnázích.


Video: Dařbuján a Pandrhola - léčba Pandrholy


Literatura
Phys.Org 21. 1. 2016, Royal Society Open Science 3: 150645, Wikipedia (Aarne–Thompson classification systems)

 

Poznámka správce stránek : Prosíme čtenáře, aby si stránce www.osel.cz  nezapínali  Adblock.  Děkujeme.

Datum: 22.01.2016
Tisk článku

Související články:

Evoluční příběh Červené karkulky     Autor: Stanislav Mihulka (14.11.2013)



Diskuze:

Naše pohádky

jaroslav mácha,2016-01-23 22:41:06

jsou jasnou demonstrací. Klasická- Honza za devatero řekami a devatero horami přijde do města zahaleného do černé... Kdypak jsme měli království o velikosti okresu? Inu, za Keltů. Takhle vypadalo Irsko na předminulém přelomu tisíciletí.

Odpovědět


Re: Naše pohádky

Jakub Matouš1,2016-01-24 11:25:36

Pokud to není horský okres, tak rozhodně ne z Z jablonce n.N do Prahy (přes 100km) to vychází na 7 kopců a překročím okolo 4 řek.

Odpovědět


Re: Naše pohádky

Jiří Kocurek,2016-01-24 13:06:37

Vydáme-li se Z Brna do Vídně, překročíme Svratku, Jihlavu, Dyji a Dunaj. Přeskočitelné potoky nepočítejme. Hora je cestou jen jedna - Pálava. Abychom překročil devatero řek, museli bychom z Vídně ještě kus dál.
A je třeba si uvědomit, že prostí lidé tehdy vesměs neuměli počítat. Takže "devatero" mohlo znamenat moc, hodně, víc než prstů na ruce nebo tak. Zato byl prostý lid zvyklý chodit. A nebylo výjimkou, aby se někdo pěšky vydal z Brna do Vídně. Dnes by to bylo hrdinství.

Odpovědět


Re: Re: Naše pohádky

Filip Tesař,2016-01-26 11:40:20

Nemá smysl počítat řeky a hory. "Devatero" (či "sedmero") není skutečný počet, je to číslo, nesoucí význam sám o sobě. "Sedmero" mívalo význam "veškeré", v geografickém smyslu znamenalo obvykle "až na konec," koncem míněn konec země, jednak jako okraj, jednak jako konec "našeho" světa, světa lidí, světa střídání dne a noci, světa přirozeného, "středního" (mezi nebesy a zásvětím). Na "konci" (okraji) se dalo dál dostat buď na nebesa (např. z hory, za kterou vycházelo nebo zapadalo slunce) nebo do zásvětí. Okraj obklopovala voda (oceán), jejíž přeplutí znamenalo taktéž dostat se z přirozeného do "nadpřirozeného" světa, světa mrtvých (neumírajících), řeky plynou do moře, překračování řek znamenalo symbolické přibližování se k mořskému břehu, stejně jako překračování hor (či lesů, významově "hora" a "les" často splývaly, vidět je to dodnes ve slovenštině) znamenalo symbolické přibližování se k oněm okrajovým horám, ohraničujícím "náš" svět. A devatero mívalo podobný význam, někdy snad trochu obecnější ("mnohé"), v zásadě lze obojí považovat za zhruba zaměnitelné, v podobných pohádkových motivech rozhodně.

Odpovědět

Hezké

Vojta Ondříček,2016-01-23 10:11:58

Pohádky, tedy příběhy moc krásné na to, aby mohly být pravdivé, si lidé vyprávějí asi od doby, kdy slovní zásoba našich dávných předků překročila nějakou tu stovku. Dovedu si představit, že takové první pohádky měly za úkol buď podpořit váženost vypravěče a nebo jen bavit posluchače (i za odměnu). Dalo by se předpokládat, že autoři pohádek se rekrutovali z řad notorických lhářů (a nemakačenků) a vděčné publikum nalezli u večerních ohníčků.
Pohádky o stvoření světa, pod eufemickým označením "mýty", patří zajisté k evergreenům a našly cestu i do svatých knih různých náboženství. Takže otázka, jestli jsou pohádky starší než biblické příběhy, je celkem zbytečná, asi jako otázka "co bylo dřív - vejce, nebo slepice".

Odpovědět


Re: Hezké

Jiří Novák,2016-01-23 12:49:18

Otázka není vůbec zbytečná. Nejstarší texty Starého zákona datujeme někdy mezi 1000 - 1500 př. n. l. Takže pokud máme metodu na určení stáří pohádek, potom můžeme celkem jednoduše porovnávat.

Jinak mýty nejsou jen o stvoření světa. Mýtus je příběh, který je spojen s nějakou konkrétní náboženskou tradicí. Pokud se toto spojení časem vytratí, mýtus často nezanikne, ale promění se v pohádku.

Odpovědět

Prekvapenie.

Richard Palkovac,2016-01-23 10:00:47

Nikdy ma nenapadlo, ze by rozpravky nemali byt rovnako stare ako ludska rec. Myslim, ze praclovek svoj strach a tuzby premienal do jednoduchych pribehov vo svojej mysli aj pred vznikom reci , len vtedy si kazdy musel "rozpravku" vymysliet sam, lebo sa nemala ako predavat dalej.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz