Největší virus má překvapivé příslušenství
Největší známý virus má genetickou výbavu, kterou se z definice viru vymyká.
Největší dosud známý virus nalezli v roce 1992 britští mikrobiologové v nitru měňavek, jež podezírali z vyvolání průjmového onemocnění. Ve vodě vodárenské nádrže v Bedfordu se nacházely měňavky, které ve svém nitru skrývaly vira o průměru 800 nanometrů. Už tím byl mimivirus (jak byl nakonec pojmenován podle toho, že napodobuje (anglicky „mimic“ ) bakterie) výjimečný. Přečtení jeho nezvykle velkého genomu čítajícího 1,2 milionu písmen genetického kódu odhalilo další pozoruhodnosti. Postarali se o to francouzští genetici v čele Jeanem-Michelem Claveriem.
Mimivirus má ve své genetické výbavě 1260 genů, z nichž 50 nemá u jiných virů obdoby. Díky tomu si dokáže sám vyrábět asi 150 různých bílkovin a při jejich syntéze není odkázán na hostitelskou buňku, tak jako jiné viry. V jeho výbavě se nacházejí i vlastní bílkoviny ze skupiny chaperonů, jež pomáhají dalším bílkovinným molekulám, aby zaujaly a udržovaly si správný tvar. Mimivirus si může dokonce sám opravit některá poškození vlastní DNA. Má enzymy, kterými popohání své vlastní množení.
„Nikdy jsem neslyšela, že by viry měly ve své výbavě něco podobného,“ říká na to Anne Bridgenová, viroložka z University of Ulster.
Podle některých biologů představuje mimivirus čtvrtou „větev života“ – po bakteriích, archebakterií a eukaryontech (tedy organismech s buněčným jádrem, k nimž se řadíme i my lidé). Mimivirus má ve své genetické výbavě sedm genů, které najdeme u zástupců všech tří stávající „větví života“.
Objevy z dědičné informace mimivirů mohou vrhnout světlo i na vznik eukaryontů. Podle některých teorií vznikly eukaryontní formy života z bakterií, které dodaly nově vzniklé buňce např. ribozomy, a viru, který vstříkl svou dědičnou informaci do základu budoucího buněčného jádra. Žádný vir ale nebyl vybaven geny, které by byly pro tvorbu takového „prajádra“ potřebné. Až do doby, než byl přečten genom mimivirů – ty takové geny vlastní. Bude proto nesmírně zajímavé, jestli se podaří odhalit další podobné „velké viry“. Vědci po nich už pasou.
Mimivirus má ve své genetické výbavě 1260 genů, z nichž 50 nemá u jiných virů obdoby. Díky tomu si dokáže sám vyrábět asi 150 různých bílkovin a při jejich syntéze není odkázán na hostitelskou buňku, tak jako jiné viry. V jeho výbavě se nacházejí i vlastní bílkoviny ze skupiny chaperonů, jež pomáhají dalším bílkovinným molekulám, aby zaujaly a udržovaly si správný tvar. Mimivirus si může dokonce sám opravit některá poškození vlastní DNA. Má enzymy, kterými popohání své vlastní množení.
„Nikdy jsem neslyšela, že by viry měly ve své výbavě něco podobného,“ říká na to Anne Bridgenová, viroložka z University of Ulster.
Podle některých biologů představuje mimivirus čtvrtou „větev života“ – po bakteriích, archebakterií a eukaryontech (tedy organismech s buněčným jádrem, k nimž se řadíme i my lidé). Mimivirus má ve své genetické výbavě sedm genů, které najdeme u zástupců všech tří stávající „větví života“.
Objevy z dědičné informace mimivirů mohou vrhnout světlo i na vznik eukaryontů. Podle některých teorií vznikly eukaryontní formy života z bakterií, které dodaly nově vzniklé buňce např. ribozomy, a viru, který vstříkl svou dědičnou informaci do základu budoucího buněčného jádra. Žádný vir ale nebyl vybaven geny, které by byly pro tvorbu takového „prajádra“ potřebné. Až do doby, než byl přečten genom mimivirů – ty takové geny vlastní. Bude proto nesmírně zajímavé, jestli se podaří odhalit další podobné „velké viry“. Vědci po nich už pasou.
Mimivirus znázorněný elektronovým mikroskopem v celé své 800nanometrové kráse.
Pramen: Science on-line doi:10.1126/science.1101485 (2004).
Autor: Jaroslav Petr
Datum: 15.10.2004 06:11
Diskuze:
