Jan Laštovička

Od počátku průmyslové revoluce začátkem 19. století probíhá postupný, ale stále se zrychlující růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zvláště oxidu uhličitého. V dolní atmosféře oxid uhličitý skutečně funguje jako sklo ve skleníku nebo v okně vašeho bytu. Viditelné sluneční světlo jím prochází a je absorbováno půdou, rostlinami a trochu i vzduchem ve skleníku. Skleník se tedy uvnitř ohřeje. Ohřátá látka více vyzařuje v tepelné čili infračervené části spektra, ale toto záření sklem skleníku téměř neprochází, teplo zůstává uvnitř, a ve skleníku (nebo v pokoji obráceném na jih ke slunci) je proto podstatně tepleji než venku. A vrstva oxidu uhličitého v atmosféře úplně stejně ohřívá atmosféru u povrchu země.