Postavíme laserovou svítilnu pro přilákání mimozemských astronomů?  
Naše planeta obíhá obyčejnou hvězdu v zapadlém koutu vesmíru. Z větší dálky asi není na první pohled poznat, že na Zemi vzkvétá sebevědomá civilizace. Měli bychom na sebe upozorňovat blikajícími cedulemi se šipkou? Anebo je dobře, že nejsme tak nápadní?
Rozsvítíme laserovou megasvítilnu? Kredit: MIT.
Rozsvítíme laserovou megasvítilnu? Kredit: MIT.

Lidé, které dojímá E.T. – Mimozemšťan, by jistě rádi otevřeně sdíleli vesmírnou moudrost a přátelství s cizími civilizacemi v okolním vesmíru. A druzí, kteří vyrostli na Vetřelcích a Predátorech, by byli nejraději, kdyby se o nás žádný šmejd z vesmíru nikdy nedozvěděl. Pozemské technologie podle všeho dospěly do bodu, kdy o sobě můžeme dávat aktivně vědět okolnímu vesmíru. Pokud je ale skutečně někdo v dohledu, čemuž zatím nic moc nenasvědčuje, tak jde o to, jestli to jsou spíše dobromyslní skřítci se svítícími prsty nebo brutální dravci s parazitickým vývojem a dvojitou tlamou.

 

Univerzitní student James R. Clark a planetární vědkyně Kerri Cahoy z MIT vypracovali studii, podle které by již se soudobou laserovou technologií bylo v principu možné v dohledné budoucnosti postavit něco jako planetární laserovou svítilnu. Záře takového zařízení by mohla být natolik nápadná, že by upoutala pozornost na vzdálenost až 20 tisíc světelných let. Studii v těchto dnech publikoval časopis Astrophysical Journal.


Clark s Cahoyovou navrhují propojit vysokoenergetický 1-2 megawattový laser s masivním 30 až 45 metrovým teleskopem, který by vyslal laserový paprsek do vesmíru. V téhle kombinaci by prý bylo možné vysílat infračervený laserový paprsek o takové síle a intenzitě, že by ho případní mimozemští astronomové rozlišili od záře našeho Slunce.

Kerri Cahoy. Kredit: MIT.
Kerri Cahoy. Kredit: MIT.


Jestli tohle na Zemi někdy uskutečníme, tak by podobný signál mohli zachytit především astronomové v blízkých planetárních systémech, jako je Proxima Centauri nebo třeba TRAPPIST-1, kde mají přehršel teoreticky obyvatelných planet v obyvatelné zóně. Když si zafantazírujeme a někdo tam naši laserovou svítilnu skutečně spatří, tak by nám mohli dát vědět podobným způsobem. Takovými laserovými megasvětly by bylo možné i posílat zprávy blikáním. S prodlevou patřičného počtu let, samozřejmě. Podle Clarka je možné takovým způsobem posílat pár set bitů informace za sekundu.

 

Jak říká Clark, bylo by to technologicky náročné a dost drahé, ale nikoliv neproveditelné. S dnešními lasery a teleskopy prý v zásadě můžeme vyrobit záři, ve které by zkušený pozorovatel vesmíru okamžitě rozeznal, že ve spektru je něco neobvyklého. Bylo by možné vytvořit infračervený signál, který by asi tak desetinásobně vybočoval z přirozené proměnlivosti infračerveného záření Slunce. Není samozřejmě jisté, že by takového pozorovatele hned napadla civilizace obývající planetu u průměrné hvězdy, ale prý bychom jistě získali jejich pozornost.


Jak reálné jsou Clarkovy technologie pro laserovou megasvítilnu? Potřebný laser o výkonu 1 až 2 megawatty v podstatě odpovídá laseru Airborne Laser, který postavila U. S. Air Force. A v současné době se už staví teleskopy víceméně potřebné velikosti, jako je 24-metrový Giant Magellan Telescope anebo 39-metrový European Extremely Large Telescope. Oba dva tyto mamutí teleskopy nové generace už vyrůstají v Chile. Pokud by laserová svítilna fungovala na vrcholku nějaké hory v oblasti s dobrou viditelností, tak by laserový paprsek relativně snadno procházel pozemskou atmosférou, která jinak podobným kratochvílím příliš nepřeje.

James R. Clark. Kredit: MIT.
James R. Clark. Kredit: MIT.


Pokud jde o detekci podobných signálů z vesmíru, podle Clarka by to zvládl už 1-metrový teleskop. Zároveň by ale takový paprsek musel mířit přímo naším směrem, abychom si ho všimli. Clark realisticky přiznává, že je taková detekce velmi nepravděpodobná, i kdyby v našem blízkém okolí byly civilizace se zájmem o podobnou komunikaci. Když prý ale budeme detailně pozorovat slibné planety teleskopy nové generace, k čemuž se vědci v podstatě chystají, tak bychom si takového signálu v infračervené oblasti spektra mohli všimnout.

 

Klíčovou otázkou ale samozřejmě je, jestli bychom něco podobného vůbec měli dělat. Příznivci E.T. – Mimozemšťana se jistě shodnou, že by bylo úžasné dát o sobě vědět okolnímu vesmíru. Jestli tam je nějaká civilizace, tak by se mohla stavit na kus řeči. A nám by to mohlo přinést zajímavé zkušenosti a technologie. Fanoušci vetřelců a predátorů ale jedním dechem upozorní na osud civilizací v pozemské historii, které navštívili technologicky vyspělejší hosté. Jak jistě každý ví, nedopadlo to s nimi nejlépe. Proto bychom si měli podobné aktivity pořádně rozmyslet a brát v úvahu různé scénáře, k nimž by pak mohlo dojít.

Video: Introducing: Planetary Scientist - Prof. Kerri Cahoy


Literatura
MIT News 4. 11. 2018, Astrophysical Journal online 5. 11. 2018.

Datum: 01.01.1970 01:00
Tisk článku

Související články:

Jak najít pokročilou civilizaci? Pozorováním fyzikálně nemožných jevů     Autor: Stanislav Mihulka (03.07.2016)
Mohla by nám cizí civilizace hacknout planetu?     Autor: Stanislav Mihulka (24.02.2018)
Jak by mohla vesmírná astrometrická observatoř najít cizí civilizaci?     Autor: Stanislav Mihulka (28.04.2018)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace