Mamut srstnatý  
…aneb Pár vět o ikoně kvartérních dob ledových

Model mamuta srstnatého v expozici Royal British Columbia Museum v kanadském městě Victoria (Britská Kolumbie). Tito mohutní chobotnatci byli skvěle anatomicky přizpůsobení životu ve velmi chladných podmínkách. I proto patřili k nejúspěšnějším živočichům žijícím v průběhu dob ledových. Kredit: Royal BC Museum.  https://royalbcmuseum.bc.ca/visit/exhibitions/natural-history-gallery1
Model mamuta srstnatého v expozici Royal British Columbia Museum v kanadském městě Victoria (Britská Kolumbie). Tito mohutní chobotnatci byli skvěle anatomicky přizpůsobení životu ve velmi chladných podmínkách. I proto patřili k nejúspěšnějším živočichům žijícím v průběhu dob ledových. Kredit: Royal BC Museum.

Mezi nejznámější pravěké tvory nepochybně patří i mohutní chobotnatci mamuti srstnatí (Mammuthus primigenius). Pojďme si tyto ikonické tvory z časů pleistocenních dob ledových blíže představit. Zmrzlé mršiny (v tomto případě je téměř sporné, zda se jedná o skutečné zkameněliny, ačkoliv jsou obvykle několik desítek tisíc let staré) v sibiřském permafrostu byly člověkem objevovány už před mnoha stoletími. Fosilie mamutů a dalších pravěkých obratlovců byly nicméně v předvědeckých dobách náhodně odkrývány i na mnoha místech Evropy (včetně například dnešního Předmostí u Přerova, o kterých psal i biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav ve druhé polovině 16. století) a zároveň i Severní Ameriky. Tehdy však ještě nebyly pochopeny a byly obvykle v souladu s dobovými názory interpretovány jako pozůstatky lidských obrů (známých i z údajů v Písmu svatém) nebo třeba slonů, kteří se v období starověku dostali do Evropy spolu s Římany či Kartáginci.[1] První vědecký výzkum mamutích pozůstatků v dnešním smyslu pak provedl irský přírodovědec Hans Sloane v roce 1728. Ten měl k dispozici fosilie zubů a klů mamutů ze Sibiře a jako první rozeznal, že patří chobotnatcům (v jeho podání „slonům“). Sloane se domníval, že tyto pozůstatky patřily slonům, kteří zahynuli při biblické potopě světa, kdy tropický pás podle jeho názoru zasahoval i do oblasti Sibiře.[2] Teprve v roce 1796 prokázal francouzský přírodovědec Georges Cuvier, že mamuti byli jiným druhem chobotnatců než dnešní sloni a k úžasu svých současníků vyslovil názor, že jde o druh již definitivně a dlouhou dobu vyhynulý.[3] O tři roky později pak sibiřským fosiliím udělil vědecké jméno německý antropolog, lékař a přírodovědec Johann Friedrich Blumenbach, a to Elephas primigenius (doslova „první“ či „prvotní slon“).[4] V roce 1828 pak bylo britským badatelem Joshuou Brookesem původní vědecké rodové jméno změněno na současné Mammuthus primigenius, česky mamut srstnatý.[5]

 

Mamut srstnatý (červená silueta) byl v rozporu s obecným názorem relativně malým druhem mamuta a chobotnatce obecně. Dospělí samci pravděpodobně nebyli větší než samci dnešních slonů afrických. Největší exempláře snad mohly dorůstat do hmotnosti 8000 kg, obvykle však byli zástupci tohoto druhu podstatně menší. Kredit: Wikipedie (volné dílo)
Mamut srstnatý (červená silueta) byl v rozporu s obecným názorem relativně malým druhem mamuta a chobotnatce obecně. Dospělí samci pravděpodobně nebyli větší než samci dnešních slonů afrických. Největší exempláře snad mohly dorůstat do hmotnosti 8000 kg, obvykle však byli zástupci tohoto druhu podstatně menší. Kredit: Wikipedie (volné dílo)

Navzdory rozšířenému mínění nebyli mamuti srstnatí v porovnání s dnešními chobotnatci vyložení obři. Zatímco zástupci některých jiných druhů mamutů a dalších chobotnatců dosahovali skutečně obřích rozměrů (tělesné hmotnosti přibližně nad 15 tun), samci mamutů srstnatých byli přibližně stejně velcí jako samci slonů afrických. V průměru dorůstali v kohoutku výšky 2,7 až 3,4 metru a vážili nanejvýš kolem 6000 kg (výrazně velcí a odrostlí jedinci pak asi kolem 8000 kg).[6] Samice byly menší, obvykle nedosahovaly ani tří metrů v kohoutku a vážily kolem 4000 kg. Novorozené mládě pak vážilo asi 90 kilogramů, podobně jako dnešní slůňata. Mamuti byli nápadní svými dlouhými kly, které měřily u samců obvykle asi 2,5 metru na délku a vážily kolem 45 kilogramů. Rekordní dosud objevený exemplář však měří 4,2 metru a jeho hmotnost činila asi 91 kilogramů. Samice měly kly podstatně menší a lehčí, v průměru asi 1,5 až 1,8 metru dlouhé a vážící pouze kolem 9 kg. Ročně zřejmě mamutí kly přirůstaly o 2,5 až 15 cm. Největší stoličky mamutů byly dlouhé kolem 30 cm a vážily asi 1,8 kilogramu. Chobot dospělého mamuta byl dlouhý zhruba 2 metry. Mamuti nepotřebovali tak velké ušní boltce, jako mají sloni afričtí (u nichž plní termoregulační úlohu). Dobře zachované „mršiny“ v permafrostu dokázaly, že u mamutů činila délka těchto anatomických struktur jen asi 38 cm a šířka maximálně 28 cm. Tloušťka kůže byla naopak velmi podobná u obou druhů, dosahovala asi 1,25 až 2,5 cm. Pod kůží se pak nacházela asi 10 cm tlustá vrstva tuku, která chobotnatce chránila před extrémním chladem doby ledové.[7] Mamuti srstnatí dostali své neoficiální jméno podle dlouhé a husté srsti, která měla rovněž termoregulační a izolační úlohu. Zatímco na horní části těla byla rezavě červená až hnědá srst dlouhá kolem 30 centimetrů, na spodku těla a na bocích to bylo až třikrát více. Průměrná tloušťka chlupu činila asi 0,5 milimetru. To se ovšem týká „vnější“ vrstvy srsti, ta vnitřní byla tvořena zvlněnou hustou kratší „podsadou“ s průměrnou délkou 8 cm a tloušťkou jednotlivých chlupů 0,05 mm. Dokonce i jejich ocas byl pokryt 60 centimetrů dlouhou srstí s velmi robustnčími chlupy.[8]

 

Asi 26 tisíc let stará podobizna mamuta vyřezaná do mamutího klu pravěkým člověkem v oblasti dnešního Předmostí u Přerova. Tento a další podobné umělecké předměty dokládají častou a intenzivní interakci mezi mamuty a pravěkými lidmi. Artefakt v expozici rakouského Krahuletz-Museum (Eggenburg). Kredit: Wolfgang Sauber, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
Asi 26 tisíc let stará podobizna mamuta vyřezaná do mamutího klu pravěkým člověkem v oblasti dnešního Předmostí u Přerova. Tento a další podobné umělecké předměty dokládají častou a intenzivní interakci mezi mamuty a pravěkými lidmi. Artefakt v expozici rakouského Krahuletz-Museum (Eggenburg). Kredit: Wolfgang Sauber, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Srstnatí mamuti byli jednou z posledních odnoží kdysi rozvětvené vývojové větve mamutů, kteří se poprvé objevili v období pliocénu již před několika miliony let. M. primigenius se zřejmě vyvinul ze stepního mamuta (Mammuthus trogontherii) v době před asi 400 000 lety na území východní Asie.[9] Postupně se rozšířil do mnoha oblastí Evropy a Asie i Severní Ameriky a zejména před příchodem prvních populací člověka moudrého patřil k velmi rozšířeným druhům velkých pleistocenních zvířat. Výzkum populací mamutů na základě hromadných nalezišť a fosilních otisků stop nasvědčuje možnosti, že žili podobně jako dnešní sloni afričtí ve skupinách vedených starší samicí[10] (mamuti srstnatí však byli blíže příbuzní dnešním slonům indickým).[11] Živili se rozmanitou rostlinnou potravou[12] a velcí samci o hmotnosti šest tun potřebovali podle výpočtů spořádat až 180 kg potravy denně (což mohlo znamenat potřebu krmení až po dobu 20 hodin v průběhu každého dne). Délka života mamutů srstnatých není známá, ale předpokládá se, že se mohli dožívat i více než 60 let. Samci přitom rostli až do věku kolem 40 let, zatímco u samic se růst zastavoval kolem 25 let věku. Doba březosti byla nejspíš podobná jako u dnešních slonů, takže činila zhruba 21 až 22 měsíců a mláďata se rodila obvykle na jaře.[13] Umělecká ztvárnění mamutů známe v podobě paleolitických jeskynních maleb i figurativní tvorby a je jisté, že pravěký člověk byl tímto obřím chobotnatcem fascinován.[14] Vědci stále vedou spory o to, jaký podíl měl pravěký lovec na vyhubení mamutů, jisté však je, že určitý vliv šíření pravěkých lidských populací na početní stavy mamutů existoval. Zpočátku snad nebyl příliš výrazný, ale v pozdějších obdobích (kdy se blížila ke konci poslední doba ledová) již mohl být na mnoha místech původního rozšíření mamutů kritický.[15] Lidé lovili mamuty kvůli masu, klům, kostem, srsti a snad i dalším materiálům. Ještě v době před 42 000 lety je rozloha rozšíření mamuta srstnatého odhadována téměř na 8 milionů kilometrů čtverečních, zatímco před 6000 lety (kdy snad přežívaly ještě trpasličí populace na území Wrangelova ostrova v Severním ledovém oceánu) to bylo jen 800 000 km2.[16] Poslední mamuti pak v této oblasti nejspíš vyhynuli někdy kolem roku 1650 př. n. l., kdy už mimochodem zhruba tisíc let stály v egyptské Gíze velké pyramidy.[17]


Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz


 

Short Summary in English: The woolly mammoth (Mammuthus primigenius) is an extinct species of large proboscidean that lived during the Pleistocene. It is among the best studied of all prehistoric animals because of the discovery of numerous frozen carcasses in Siberia and depictions from life in prehistoric cave paintings. The last mammoth populations perished only about 3700 years ago.


 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Woolly_mammoth

https://www.livescience.com/56678-woolly-mammoth-facts.html

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/mammuthus-primigenius-woolly-mammoth.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=47880

https://www.biolib.cz/en/taxon/id129298/

 

 


 

[1] Switek, B. (2010). Written in Stone: Evolution, the Fossil Record, and Our Place in Nature. Bellevue Literary Press. pp. 174–180. ISBN 978-1-934137-29-1.

[2] Sloane, H. (1727–1728). „Of Fossile Teeth and Bones of Elephants. Part the Second“. Philosophical Transactions. 35 (399–406): 497–514. doi: 10.1098/rstl.1727.0048

[3] Cuvier, G. (1796). „Mémoire sur les épèces d’elephans tant vivantes que fossils, lu à la séance publique de l’Institut National le 15 germinal, an IV“. Magasin Encyclopédique, 2e Anée: 440–445.

[4] Reich, M.; Gehler, A.; Mohl, D.; van der Plicht, H.; Lister, A. M. (2007). „The rediscovery of type material of Mammuthus primigenius (Mammalia: Proboscidea)“. International Mammoth Conference IV (poster): 295.

[5] Brookes, J. (1828). A catalogue of the anatomical & zoological museum of Joshua Brookes. 1. London: Richard Taylor. p. 73.

[6] Larramendi, A. (2016). „Shoulder height, body mass and shape of proboscideans“ (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 61. doi: 10.4202/app.00136.2014

[7] Lister, A.; Bahn, P. (2007). Mammoths – Giants of the Ice Age (3 ed.).London: Frances Lincoln. ISBN 978-0-520-26160-0. (většina údajů o rozměrech tělních orgánů)

[8] Valente, A. (1983). „Hair structure of the Woolly mammoth, Mammuthus primigenius and the modern elephants, Elephas maximus and Loxodonta africana„. Journal of Zoology. 199 (2): 271–274. doi: 10.1111/j.1469-7998.1983.tb02095.x

[9] Lister, A. M.; Sher, A. V.; Van Essen, H.; Wei, G. (2005). „The pattern and process of mammoth evolution in Eurasia“. Quaternary International. 126–128: 49–64. doi: 10.1016/j.quaint.2004.04.014

[10] McNeil, P.; Hills, L.; Kooyman, B.; Tolman, S. (2005). „Mammoth tracks indicate a declining Late Pleistocene population in southwestern Alberta, Canada“. Quaternary Science Reviews. 24 (10–11): 1253–1259. doi: 10.1016/j.quascirev.2004.08.019

[11] Roca, Alfred L.; Ishida, Yasuko; Brandt, Adam L.; Benjamin, Neal R.; Zhao, Kai; Georgiadis, Nicholas J. (2015). „Elephant Natural History: A Genomic Perspective“. Annual Review of Animal Biosciences. 3 (1): 139–167. doi: 10.1146/annurev-animal-022114-110838

[12] Bocherens, H.; Fizet, M.; Mariotti, A.; Gangloff, R. A.; Burns, J. A. (1994). „Contribution of isotopic biogeochemistry (13C,15N,18O) to the paleoecology of mammoths (Mammuthus primigenius)“. Historical Biology. 7 (3): 187–202. doi: 10.1080/10292389409380453

[13] Rountrey, A. N.; Fisher, D. C.; Tikhonov, A. N.; Kosintsev, P. A.; Lazarev, P. A.; Boeskorov, G.; Buigues, B. (2012). „Early tooth development, gestation, and season of birth in mammoths“. Quaternary International. 255: 196–205. doi: 10.1016/j.quaint.2011.06.006

[14] Braun, I. M.; Palombo, M. R. (2012). „Mammuthus primigenius in the cave and portable art: An overview with a short account on the elephant fossil record in Southern Europe during the last glacial“. Quaternary International. 276–277: 61–76. doi: 10.1016/j.quaint.2012.07.010

[15] Stuart, A. J.; Sulerzhitsky, L. D.; Orlova, L. A.; Kuzmin, Y. V.; Lister, A. M. (2002). „The latest woolly mammoths (Mammuthus primigenius Blumenbach) in Europe and Asia: A review of the current evidence“. Quaternary Science Reviews. 21 (14–15): 1559–1569. doi: 10.1016/S0277-3791(02)00026-4

[16] Sedwick, C. (2008). „What Killed the Woolly Mammoth?“. PLoS Biology. 6(4): e99. doi: 10.1371/journal.pbio.0060099

[17] Vartanyan, S. L.; et al. (1995). „Radiocarbon Dating Evidence for Mammoths on Wrangel Island, Arctic Ocean, until 2000 BC“. Radiocarbon. 37(1): 1–6. ISSN 0033-8222

Datum: 17.01.2019
Tisk článku


Diskuze:

Dopad telesa pred 12000 rokmi potvrdený

Michal Lichvár,2019-01-25 22:17:15

Škoda že málo ľudí sa vráti k tejto diskusií, ale veď predsa nedavno nasli v Grónsku pod ľadovcom kráter veľkosti mesta Paríž a dopad odhladli na 12000 rokov dozadu. Čo sedí s vymieranim veľkých druhov na konci doby ľadovej.

Ani sa nemusela pohnúť zemská os, hoc aj táto hypotéza je zaujímavá. Sú tu totiž špekulácie, že mnohé historické miesta (giza, angkor wat, nazca ...) Ležali kedysi na rovníku, než sa posunula os zeme.

Ďalšia mýtická súvislosť: čo by nastalo po dopade takého telesa? Neprešalo by niekoľko týždňov vkuse (spomeňme leto bez leta po vybuchu Krakatoa)?
Inými slovami, nenastala by (nielen biblická) potopa? Keď také teleso padne na ladovec v Grónsku, odparí sa množstvo vody, ďalšia sa vleje do oceánov. Stúpne hladina morí, vlastne tsunami budú všade.

Ps: čím vyspelejšia civilizácia, tým katastrofalnejsie následky.

Som zvedavý na reakcie ;)

Odpovědět


Re: Dopad telesa pred 12000 rokmi potvrdený

Michal Lichvár,2019-01-29 11:13:27

Budem odpovedať sám sebe, ale možno si to niekto prečíta ;)

https://www.youtube.com/watch?v=DpNI2FtCgtc

Odpovědět

Vyhynutí

Tomáš Novák,2019-01-18 11:11:28

Je velkou otázkou, nakolik bylo zodpovědné klima a nakolik člověk (respektive další přírodní faktory). Uvidíme, jestli se v budoucnu Japoncům nebo někomu jinému podaří hybridního mamuta přivést zpět k životu, stejně už to ale "nebude ono" :-)

Odpovědět


Re: Vyhynutí

Milan Krnic,2019-01-18 15:57:34

Člověče trochu pozitivna do toho. Jak, nebylo ono? Když to bude velký chlupatý, paráda. Dnešní psi taky nejsou "to ono", a jak je to fajn.

Odpovědět

Mamuti ze subtropů

Marek Zelenka,2019-01-17 22:24:30

Mamuti jsou zajímavý především tím, že dokládají prudký kataklyzmatický proces, kterému byla Zem v minulosti vystavena. Podle rozborů obsahů nestrávené potravy v žaludku mamutů musely zamrznout během několika hodin, a v oblastech např. Sibiře jsou takto zamrzlý dodnes. Ilegální těžba mamutoviny na Sibiři např. dokládá, že stáda mamutů byla často i na vrcholech kopců zalita desítkami metrů bahna, a poté vše zamrzlo do tzv. permafrostu. Taková událost se dá vysvětlit pouze změnou naklopení Zemské osy vlivem gravitačního působení jiného tělesa nebo jeho dopadem. Podle všeho před touto událostí se mamuti pásly v oblasti spíše subtropické, která se rázem přesunula do oblasti subarktické až arktické vlivem odlišného úhlu ke Slunci. A že mají srst? Gorila v tropických oblastech má také srst.

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vedci-meni-historii-mamuti-se-neprochazeli-po-trave-ale-brodili-se-kvetinami

Odpovědět


Re: Mamuti ze subtropů

Marek Zelenka,2019-01-17 22:43:50

Omluva: Mamuti se pásli, museli at., samozřejmě. Mea culpa :-)

Odpovědět


Re: Mamuti ze subtropů

Martin Zdražil,2019-01-18 10:16:58

A že tam teda nejsou zamrzlé i subtropické opice a papoušci, případně nejaký ty subtropické palmy? A v žaludku měli zamrzlý mech a trávu nebo nejakou bujnou subtropickou vegetaci?

Odpovědět


Re: Re: Mamuti ze subtropů

Marek Zelenka,2019-01-18 15:59:51

Martin Zdražil: Proč by v každém subtropickém pásmu měly žít opice? Ta logika mi nějak uniká. Žil jsem několik let v subtropickém pásmu Severního Queenslandu a opice tam nikdy nežily, nebo se o tom nic neví. V žaludku měli mamuti nestrávené zbytky potravy, které rostou spíš v subtropickém pásmu. Vždyť si to můžete vygooglovat. Zkrátka v době ledové jen přežívali, nikoliv že by to bylo pro ně nějak přirozené prostředí. To je jen tradovaný mem. A ti, co tyto procesy přežili, neboli lovci mamutů, je prostě lovili, aby měli co jíst vůbec, v takové situaci.

Odpovědět


Re: Re: Re: Mamuti ze subtropů

Milan Krnic,2019-01-18 16:02:38

To dává smysl, jenže co z toho, beztak nemáme šanci zjistit, jak přesně to bylo.

Odpovědět


Re: Re: Re: Mamuti ze subtropů

Martin Zdražil,2019-01-21 11:24:49

A vždyť je to celý nesmyls. Jedno jeslti subtropické opice nebo brouci nebo nějaký subtropický ještěrky. Prostě v případě nějaké náhlé katatastrofy a přesunu podnebních pásem by tam bylo víc důkazů než jen strava mamuta. Ti mamuti tam nežili přece sami. Hledal jsem teď na netu obsah toho mamutího žaludku ale nenašel jsem nic hodnověrného co by potvrzovalo vaši teorii.

Odpovědět


Re: Re: Mamuti ze subtropů

Milan Krnic,2019-01-18 16:00:09

Jak to můžete vědět, když těžba opičin neprobíhá, protože po ní není poptávka.

Odpovědět


Re: Mamuti ze subtropů

Michal Lichvár,2019-01-28 14:59:23

"Ilegální těžba mamutoviny na Sibiři např. dokládá, že stáda mamutů byla často i na vrcholech kopců zalita desítkami metrů bahna, a poté vše zamrzlo do tzv. permafrostu."

O tomto by som si rád prečítal, nejaký zdroj, nech nemusím googliť.

Odpovědět


Re: Re: Mamuti ze subtropů

Novák Jiří,2019-01-28 17:38:53

To bude kravina... U nás jsou mamutí zbytky prakticky výhradně v řekách a jezerech (tehdejších, dneska jsou to třeba pískovny). Že by našel někdo mamuta na vrcholku kopce, natožpak něčím zalitého (čím? odkud?) jsem v životě neslyšel.

Odpovědět


Re: Re: Re: Mamuti ze subtropů

Michal Lichvár,2019-01-29 11:02:55

Ale to by som si tiež prečítal, kde, kto, kedy a ako našiel u nás zbytky mamutov ... myslel som si, že je to záležitosť Sibíru ... aj keď logicky, museli žiť aj u nás.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace