Grónský led ukrýval stopy 2 600 let staré běsnící solární bouře  
Naše hvězda se občas odváže a odpálí naším směrem pořádnou solární bouři. Na Zemi po takovém škaredém vesmírném počasí zůstávají stopy v podobně radioaktivních atomů, Můžeme je najít třeba v ledu z Grónska, kde zamrzly na tisíce let. Pro nás je to poučení, že se Slunci nedá moc věřit.
Povrch Slunce po odpálené solární erupce. Kredit: NASA.
Povrch Slunce po odpálené solární erupce. Kredit: NASA.

Naše Slunce na nás pokukuje každý den a tváří se, že je spořádaný žlutý trpaslík, od něhož nám vůbec nic nehrozí. Ale my už tušíme, co je tahle hvězda zač. Když se jednou za čas utrhne z řetězu, tak Sluneční soustavou burácejí divoké solární bouře. Nedávný výzkum v grónském ledu vystopoval známky ultimátní solární bouře, která udeřila na Zemi asi před 2 600 lety. Jde o další významný důkaz nevyzpytatelného charakteru Slunce, a toho, že je jenom otázkou času, kdy Zemi ogriluje další podobný solární hurikán.

 

Raimund Muscheler. Kredit: Lund University.
Raimund Muscheler. Kredit: Lund University.

Když dojde k pořádně silné solární erupci či výronu koronální hmoty, tak se objevují protonové bouře, záplavy vysokoenergetických částic vyzařovaných Sluncem a posléze urychlených na velmi relativistické rychlosti. Takové protony ohrožují elektroniku i lidi ve vesmíru anebo nad zemí v atmosféře. Mohou rozpoutat geomagnetickou bouři, která devastujícím způsobem zasáhne elektrické rozvodné sítě přímo na zemském povrchu. Badatelé zkoumají protonové bouře několik desetiletí a zatím nedovedou příliš odhadnout, jak často může naše roztomilá hvězda odpálit extrémní protonovou smršť.

 

Všichni v různých pádech skloňují takzvanou Carringtonovu událost z roku 1859, což byla nejsilnější solární bouře, o které máme moderní záznamy. Pokud jde ale o starší podobné události, tak přicházejí ke slovu odborníci, kteří se zabývají daty z dávné minulosti. To je i Raimund Muscheler ze švédské Lunds universitet, který se svými kolegy vystopoval extrémní sluneční událost v grónském ledu. V polárních a rovněž alpinských oblastech jsou vrstvy ledu, které tam zamrzly před dlouhou dobou. Pokud se k takovému ledu dostaneme, tak z něj můžeme vyčíst mnohé zajímavé věci.

 

Nebukadnesar II. Kredit: volně dostupné / Wikimedia Commons
Nebukadnesar II. Kredit: volně dostupné / Wikimedia Commons

Muscheler a spol. v ledu z Grónska objevili radioaktivní izotopy, jejichž přítomnost ukazuje na extrémní protonovou smršť, která zasáhla Zemi před asi 2 610 lety. Tedy zhruba v době, kdy se psal rok 590 před naším letopočtem. V té době už sice existoval Řím, ale byl ještě královstvím, jehož moc se omezovala na část dnešní Itálie. A v novobabylónské říši vládl slavný král Nebukadnesar II., o němž se zmiňuje bible. Ani římští králové, ani Nebukadnesar II. neměli elektrifikované říše, satelity na oběžné dráze ani společnost zcela závislou na elektronice, takže je brutální solární bouře nijak zvlášť nepostihla. Dnes by to pochopitelně bylo úplně jiné a mnohem, mnohem horší.

 

V grónském ledu z tohoto období je spousta atomů izotopů beryllia-10 a chlóru-36. Je to v souladu s dřívějším výzkumem, který v této době zaznamenal zvýšený výskyt izotopu uhlíku-14. Podle vědců tehdejší protonová bouře nejspíš strčila do kapsy Carringtonovu událost. Srovnání je to ale velmi ošidné, protože paradoxně odhady velikosti protonové bouře při Carringtonově události jsou dost nejisté. Pokud prý ale kolem roku 590 př. n. l. došlo k pořádné geomagnetické bouři, tak by její projevy Carringtonovu událost předčily.


Pokud víme, tak k podobným divokým protonový bouřím došlo i v letech 774-775 a 993-994 našeho letopočtu, i když ta druhá z nich byla zřejmě o něco slabší. Jak je vidět, tak tu máme tři extrémní solární události za posledních necelých 3 tisíce let (590 př. n. l., 774-775 n. l. a Carringtonova událost). A spíše bychom měli říct minimálně tři, protože je prý možné, že další takové události zatím unikají naší pozornosti. Z toho bychom měli naléhavě vyvodit, že se dobromyslné tváři Slunce nedá příliš věřit, a že bychom měli mít představu, co bychom v podobném případě dělali. Chce to nouzový plán, protože nevíme dne ani hodiny, kdy Zemi zasáhne příští divoká protonová bouře.

Video:  Proton Storm Surge


Literatura
Live Science 11. 3. 2019, PNAS online 11. 3. 2019.

Datum: 12.03.2019
Tisk článku

Související články:

V létě 2012 nás o vlásek minula extrémní sluneční bouře     Autor: Stanislav Mihulka (27.07.2014)
Mohlo by naše Slunce odpálit supererupci?     Autor: Stanislav Mihulka (03.04.2016)
Solární erupce, která by usmažila technologie, může přiletět do 100 let     Autor: Stanislav Mihulka (19.10.2017)



Diskuze:

Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Petr V,2019-03-13 15:16:46

Kolik procent obyvatel Čech je schopno čelit dlouhodobému blackoutu z důvodu extrémní solární bouře?
Nešla by elektřina, tudíž ani plyn- Kotle si také bez ele neškrtnou.
Pak budou funkční jen kamna, grily, malé propan a kempingové vařiče. Ohniště také.
Byla by nutné spotřebovat potraviny v mrazících boxech.
Doprava jen busy v omezené míře, pokud dostanou někde naftu, příp benzín.
Jaderné ele by se chladily záložními zdroji. Trafa v rozvodné síti by byla zničená.
Mobilní sítě by fungovaly-nefungovaly?

Odpovědět


Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Milan Krnic,2019-03-13 15:28:10

Problémy řešíme, až když nastanou!
Michal Švanda - Sluneční vrtochy a naše civilizace a kosmické počasí (Sisyfos AV206 23.11.2016)
https://www.youtube.com/watch?v=sY-D84B-obk
Mě to případně neva, člověk si musí najít pozitivní přístup. Snad jediné, co by mě štvalo, a přes co bych se nepřenesl, je, že nemáme optické zálohy OSEL.cz, ovšem investovat do techniky předem, pche, viz věta první (ještě by to totiž bylo zbytečné)!

Odpovědět


Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Marek Zelenka,2019-03-13 18:45:02

Petr V: Přečtěte Neffův velmi dobrý scifi román Tma, jak se to vyvíjelo v Praze, když jednoho dne přestalo fungovat vše na elektřinu. Společnost se v takovém případě rozloží během týdne, nefunguje nic :-)

Odpovědět


Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Viktor Šedivý,2019-03-13 20:33:12

Mám obavu, že kdyby impuls byl dostatečně silný na to, aby zničil trafa silových rozvodů, po mobilních sítích by zbyly jen škvarky.

Busy? Motory autobusů dokážou běžet bez řídící jednotky?

Odpovědět


Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Jan Novák9,2019-03-13 22:06:11

Pro sílu impulsu je kriticky důležitá DÉLKA drátů. V bezdrátové síti je skutečná délka drátů velice malá. Navíc jsou zařízení odolná proti elektromagnetickým polím např. z úderu blesku. Lokálně je toto pole silnější než ze sluneční erupce, až při stovkách a tisících km vedení se naindukuje dost energie aby to zničilo transformátor. Ovšem i to můžou bleskojistky a jiskřiště omezit, zničení není jisté.

Motory autobusů dokážou běžet bez řídící jednotky pokud jsou to autobusy ze 60tých let. Dneska už jich asi moc nejezdí... V3S nebo staré traktory se taky obejdou úplně bez elektřiny - stačí roztlačit.

Odpovědět


Re: Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Vojtěch Kocián,2019-03-14 06:37:52

Řídící jednotky vozidel by byly nejspíš v klidu. Nemají připojené tak dlouhé kabely, aby se na nich naindukovalo nebezpečné napětí. Nepříjemné by to mohlo být pro elektromobily aktuálně připojené k nabíječce, pokud po cestě nejsou dostatečně dimenzované přepěťové ochrany.

Odpovědět


Re: Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Josef Hrncirik,2019-03-14 07:50:03

V poplašné zprávě by mělo být uvedeno, kolikrát dul protonový vítr např. při Carringtonově události silněji než běžně (jaká je jeho běžná intenzita částice/m2.s či energetický tok mW/m2), ev. zda interakce s mag. polem může změny zrychlit či jen zpomalit.
Oslík 13.2.2019 01.11 sice pro šíleně šílené sluneční erupce uvádí energii Gt TNT, nikoliv však rozdělení v čase vlastní erupce a ostrost směrování proti Zemi, eventuálně zda zemské mag. pole vysbírá podstatně více energie než odpovídá pouhému průřezu Země. Není také zřejmé, na jak dlouho se během letu k zemi dávka větru roztáhne vlivem distribuce rychlostí. Mohli udat třeba jak se mění magnetická energie zemského pole ev. s jakou rychlostí.
Určitě to nepřichází prudce a nečekaně jako EMI od Kima.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Milan Krnic,2019-03-14 09:59:18

Josefe, poptáváte beletrii.

Odpovědět


Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Vojtěch Kocián,2019-03-14 06:50:29

Že by se to vůbec neřešilo, bych neřekl. Vypouštějí se sondy sledující Slunce a některé mají přímo za úkol poskytovat včasné varování (třeba vyvíjená evropská sonda Lagrange). Jestli se investuje i do zabezpečení rozvodných sítí a instalují se odpínače a přepěťové ochrany, nevím. Možná by odpověděl někdo znalý věci. Odpojením transformátorů a rozdělením vedení na kratší úseky by se případné škody minimalizovaly.

Odpovědět


Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Milan Krnic,2019-03-14 09:47:10

Viz můj příspěvek výše (diskuze na konci přednášky). Teorie je super. V praxi stojí ochrana sítě relativně zbytečné velké peníze, vždy jsou zrovna lepší investice, a hlavně asi nikdo neví, jak by se pak síť chovala. Z detektorů pak máme spoustu falešně pozitivních varování a času je málo.
Zrovna bych netvrdil, že vypouštíme sondy ... nedávno po dlouhé době Parker.

Odpovědět


Re: Re: Re: Hlavně ten problém nikdo neřeší...

Vojtěch Kocián,2019-03-14 16:55:36

Za rok snad odstartuje Solar Orbiter a Lagrange je ve vývoji. Solárních observatoří je docela dost. Aby se zabránilo falešným varováním, je třeba Slunce lépe poznat a na tom se pracuje. Včasné varování satelity zajistit mohou, ale osobně si myslím, že erupcí také nejvíc odnesou a civilizace je bohužel potřebuje. Pozemní sítě navzdory obávám jsou docela odolné. Musejí vzdorovat přímým zásahům blesky a to není žádná legrace (i když selhání by v takovém případě znamenalo jen lokální výpadek). Až budu mít čas mrknu na tu přednášku. Docela by mě zajímalo, jaké napětí se může reálně naindukovat na kilometru vedení VVN.

Odpovědět

Na jak dlouho?

Viktor Šedivý,2019-03-13 09:38:06

Co z toho vyplývá? Nevíme dne ani hodiny, kdy svět, který známe, během okamžiku zmizí.
Teď jen zbývá odhadovat, zda by zmizel na dlouhé roky nebo navždy.

A můžeme svěřit partě astronomů a statistiků tipování, s jakou pravděpodobností to přijde zítra, ještě letos, do deseti let.

Odpovědět


Re: Na jak dlouho?

Milan Krnic,2019-03-13 15:29:47

Inšallah

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz