Od neolitických zlatých prezervativů k železné dýce z doby bronzové  
Bude řeč o ochraně spíše zdobné, symbolické až magické, přesto hlavně o ochraně penisu, byť funerální. Dýka bude reálná, i když zatím z meteoritického železa. V každém případě jde o kuriozity v muzejních sbírkách, tentokrát ve Varně a v Ankaře.

Pohřeb se zlatým pokladem a ochranou penisu. Pohřebiště u Varny, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons
Pohřeb se zlatým pokladem a ochranou penisu. Pohřebiště u Varny, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Když člověk prolézá archeologická muzea, potká občas artefakty, které překvapí. Někdy tím, že pořádně nevíme, jak to dělali; jindy nečekanou dobou svého původu; občas dokonce nevíme, co to vlastně je a k čemu to bylo. Muzea toho nabízejí mnohem víc, než co obsahuje naštěstí mnohem chudší rejstřík předmětů oblíbených u záhadologů.

 

Zlatý prezervativ z dob neolitu

 

Pohřeb se zlatým pokladem a ochranou penisu. Pohřebiště u Varny, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons
Pohřeb se zlatým pokladem a ochranou penisu. Pohřebiště u Varny, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons

Archeologické muzeum ve Varně (Varna Archaeological Museum) vystavuje krom jiného taky dost rozsáhlou kolekci z nedalekého pohřebiště z doby neolitu, 4600 až 4200 před n. l. (Podle jiných popisů je to při stejné dataci už chalkolit, ale to je teď jedno.) Její součástí je i úplný obsah jednoho z hrobů: Zachovaná kostra hodnostáře, který byl ozdoben mnoha zlatými šperky, v pravé ruce držel jakousi insignii, taky zlatou. Penis, přinejmenším jeho koncovou část, měl chráněný zlatým pouzdrem, připomínajícím kondom. Penis se samozřejmě nezachoval, takže mužnost onoho hodnostáře je krom všech insignií, téměř na způsob druhotných pohlavních znaků, primárně značena právě oním zlatým kondomem. Těžko říct, nakolik šlo hlavně o posmrtnou ochranu tohoto důležitého orgánu, nakolik o nějaké magické opatření s nám neznámým kontextem, a nakolik to byla prostě svérázná ozdoba. Panuje však shoda v tom, že jde o záležitost funerální. Nejspíš to nesouvisí s reálně nošenými falickými pouzdry, jaké jsou poměrně časté v prostředí tropických etnik. A nejde ani o žádný antikoncepční prostředek, i když ochranný prostředek to svým způsobem je. Jde spíše o prezervativ, tedy věc pro předběžnou ochranu, než o kondom, protože s MUDr. Condomem alias Quondamem nemá nic společného.

 

Než budu pokračovat k dalším ochranným prostředkům a k železné dýce, tak chci upozornit na další pozoruhodné sbírky tohoto bulharského muzea, pokrývající rozsáhlou časovou souslednost, včetně řecké antiky a byzantského středověku: Tady je link na fotoalbum.

 


Zlaté ochrany a ozdoby částí obličeje. Pohřebiště u Varny, chalkolit, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Zlaté ochrany a ozdoby částí obličeje. Pohřebiště u Varny, chalkolit, 4600 až 4200 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Předchůdce zlaté masky

Z jiného hrobu téhož pohřebiště pochází otisk obličeje, který vznikl působením přírodních procesů. Zůstaly na něm zlaté ozdoby, alespoň zčásti asi míněné také jako ochrany některých důležitých míst. S rozumnou pravděpodobností lze mluvit o vzdáleném předchůdci zlatých a stříbrných pohřebních masek, jaké v dokonalé podobě známe z Mykén začátku pozdní doby bronzové (vystavuje je Národní archeologické muzeum v Athénách). Jsou však obvyklé také u Thráků, tedy pozdějších obyvatel okolí Varny, ale také leckde jinde, později zvláště ve velkých amerických kulturách, např. v Peru.

Lid těchto kultur evidentně neznal Hérakleitův výrok, že „Mrtvoly jsou k vyhození spíše nežli hnůj.“ (Dal by se přeložit ještě drsněji.) Jenže ani ti Řekové, kteří jej počínaje pátým stoletím před n. l. znali, se jím neřídili.

Zlaté funerální prezervativy. Alaca Höyük, 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Zlaté funerální prezervativy. Alaca Höyük, 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

 

 

Zlaté prezervativy doby bronzové

Velkolepé sbírky Muzea anatolských kultur v Ankaře (Museum of Anatolian Civilizations) nabízejí krásných podivností habaděj. Napřed však zůstaňme u ochranných prostředků, byť už značně pokročilejších, protože pocházejí z Alaca Höyük (Alacahöyük), kde bylo v anatolské střední době bronzové (2500 až 2000 před n. l.) centrum Hattitů. Hattité (anglicky Hattians) byli pozoruhodný národ, neměli bychom si je plést s Chetity (Hittites), kteří pak Anatolii obsadili a převzali řadu zdejších kulturních motivů. Na rozdíl od Chetitů není jazyk Hattitů indoevropský (leč ani semitský).

Alaca Höyük, 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Alaca Höyük, 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Leč k těm prezervativům! Našlo se jich celkem dost, možná až 20, nejspíš v královských hrobech. V expozici působí velice nápadně a skoro každého napadne, že jsou to o antikoncepční prostředky, což je ale nesmysl, nejen kvůli materiálu. Jsou funerální. Patrně měly zajistit posmrtnou ochranu a manifestaci sexuálního aspektu královské moci.

 

Jen na okraj a pro souvislost musím uvést, že neznám žádný zřetelný doklad nějaké mužské antikoncepce ve starých kulturách, tedy krom písemných zmínek o přerušované souloži, písemných i výtvarných příkladů análního sexu, případně tantrických technik (častěji v Číně a Indii). Výjimkou by mohl být Egypt, ale mnohé z toho, co může vypadat jako používání mužské antikoncepce, má nejspíš jiný realistický výklad. (Například jedna často zmiňovaná egyptská freska zobrazuje snad spíše obřízku než aplikaci kondomu už proto, že i kdyby se nasazovaní kondomu druhým mužem vysvětlilo jako výuka, tak není pochopitelné, proč by přitom musel třetí dotyčného pevně svírat za ruce.

Kombinace stříbra a zlata. Kredit: Wikimedia Commons.
Kombinace stříbra a zlata. Kredit: Wikimedia Commons.

Kontext působí spíše rituálně než eroticky.) Ale nevím, zeptejte se egyptologů. V Řecku byla svého druhu mužskou antikoncepcí homoerotika a paiderastiá. (Tou transkripcí z řečtiny upozorňuji na rozdíl oproti pochopení pederastie od středověku podnes, kdy už není považovaná za vysoce kulturní složku výchovy dospívajících chlapců. To by však bylo jiné téma.) Něco jiného byla ženská antikoncepce, tou se dávné kultury zabývaly a většinou spoléhaly na škálu mezi bylinami a kouzly, i když prý občas možná došlo i na nějaké mechanické pomůcky.

Amulet z polodrahokamů, pozdní 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Amulet z polodrahokamů, pozdní 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

 

 

Ochranné „růžence“ doby bronzové

Ke komplexní ochraně nebožtíka sloužily také šperky a amulety. Mezi nálezy z Alaca Höyük je vystaveno i několik takových amuletů, které vypadají málem jako růžence. Je zjevné, že tento typ předmětů, stejně jako tvar křížku, je naprosto transkulturní, jen málo závislý na tom či onom náboženství. Podobných předmětů, a to z velice různých dob i míst, je v muzeích vícero.


Zlatá železná dýka. Alaca Höyük, 2500 až 2000 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Zlatá železná dýka. Alaca Höyük, 2500 až 2000 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Železná dýka ze střední doby bronzové

 

Tak se prohlížením předmětů z lokality Alaca Höyük konečně dostáváme ke slíbené železné dýce. Je opravdu z anatolské střední doby bronzové, tedy z let 2500 až 2000 před n. l. a není nijak maličká. Už od pohledu je jasné, že potkáváme něco zvláštního: Železná čepel je opatřena masivní zlatou rukojetí a také část pouzdra byla vyrobená ze zlata. To železo bylo vzácnější než zlato! Vždyť je to železo meteoritické, jako v případě některých drobnějších amuletů ve starém Egyptě! Vzhledem k tomu, že takové meteoritické železo má slušný obsah niklu a dalších kovů, to mohla být docela dobrá ocel (nevyčetl jsem, jak na tom je s uhlíkem, asi nijak moc).


Nevědecké zakončení: Nějaká umanutost železem v Anatolii zůstala. Říká se přece, že s metalurgií železa pak přišli Chetité. Jestli je to pravda, nevím, ale skoro to tak vypadá. Byli to přece podobně drsní válečníci (a hutníci) jako později řečtí Sparťané.


Literatura:

Nakai, Izumi & Abe, Yoshinari & Kriengkamol, Tantrakarn & Omura, Sachihiro & Erkut, Sedat. (2012). Preliminary Report on the Analysis of an Early Bronze Age Iron Dagger. Excavated from Alacahoyuk. Anatolian Archaeological Studies. 17. 321-323.

Datum: 19.06.2019
Tisk článku

Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření - Judsonová Olivia
 
 
cena původní: 298 Kč
cena: 250 Kč
Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření
Judsonová Olivia
Související články:

Když dojde na orální sex, muži podstupují větší riziko, než ženy     Autor: Josef Pazdera (16.02.2016)
Teplem aktivovaný implantát z nitinolu navrací mužům sílu     Autor: Josef Pazdera (03.01.2017)
První transplantace penisu od mrtvého dárce     Autor: Josef Pazdera (24.04.2018)
Prodlužování penisu nefunguje     Autor: Josef Pazdera (14.05.2019)



Diskuze:

Meteoritické železo

Tomáš Novák,2019-06-19 12:44:27

Celá metalurgie nejspíš povstala v polovině 4. tisíciletí př. n. l. s objevy meteoritického železa. Je to mj. důkaz faktu, že Země je malými planetkami a meteoroidy ostřelována neustále :-)

Odpovědět


Re: Meteoritické železo

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-19 12:56:27

V zásadě souhlasím. Jenom bych rád udržel rozlišení mezi metalurgií bronzu a metalurgií železa (resp. jiných kovů, ve staré době to bývá třeba v pořadí měď, antimon, někdy i vismut, olovo, cín, stříbro, železo, zinek).
Taky bych za metalurgii v užším smyslu slova považoval spíš výrobu kovu nebo slitiny z rudy, tedy doslova "výrobu kovu", nejen další práci s ním. Pak se pro železo dostaneme do trochu pozdější doby.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace