Vyřeší záhadu s rozpínáním vesmíru obrovská bublina?  
Z reliktního záření vyplývá jedna hodnota Hubbleovy konstanty, která souvisí s rychlostí rozpínání vesmíru a z pozorování supernova zase druhá, asi o 10 procent větší. Souvisí to s tím, že se Mléčná dráha s tisícovkami dalších galaxií nachází v „Hubbleově bublině?“
Řítíme se vesmír v Hubbleově bublině? Kredit: Stefan Westphal.
Řítíme se vesmír v Hubbleově bublině? Kredit: Stefan Westphal.

Kosmologie má problém. Vesmír se podle všeho rozpíná. Ponecháme-li stranou rozruch s temnou energií, tak je záhadou, jakou rychlostí se vesmír vlastně rozpíná. V současnosti existuje celá řada odhadů rozpínání vesmíru, které oscilují kolem dvou hodnot Hubleovy konstanty, lišících se asi o 10 procent. Je to příliš velký rozdíl na to, aby šlo o statistický šum. Touto záhadou se fyzici trápí už asi tak deset let.

 

Lucas Lombriser. Kredit: UNIGE.
Lucas Lombriser. Kredit: UNIGE.

Lucas Lombriser ze švýcarské Université de Genève (UNIGE) a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že tuhle kosmologickou hádanku rozlouskli. Podle nich se naše celá slavná Sluneční soustava, vlastně celá Mléčná dráha, a společně s ní ještě pár tisíc dalších galaxií, pohybuje vesmírem v obrovské bublině Lombriser nižší hmoty. Tahle gigabublina by měla mít průměr asi 250 milionů světelných let a měla by být asi o polovinu řidší, nežli vesmír za jejími hranicemi. Lombriserův výzkum publikoval časopis Physics Letters B.

 

První skupina metod odhadu Hubbleovy konstanty je založená na analýze mikrovlnného reliktního záření (CMB). Díky pozorováním kosmického teleskopu Planck vychází tímto způsobem odhadu Hubbleova konstanta přibližně 67,4 kilometrů za sekundu na megaparsek. Megaparsek přitom odpovídá zhruba 3 milionům světelných let a nějakým drobným. Druhá skupina metod vychází ze supernov ve vzdálených galaxiích. Podle supernov se Hubbleova konstanta blíží hodnotě 74 kilometrů za sekundu na megaparsek.

 

Teleskop Planck, Kredit: NASA.
Teleskop Planck, Kredit: NASA.

Lombriser se domnívá, že tento zjevný rozpor, který se s pokročilými metodami měření nijak neztrácí, spíše naopak, není nutné vysvětlovat nějakou novou fyzikou. Podle něj jde o to, že vesmír není tak homogenní, jak si obvykle myslíme. Na první pohled je jasné, že hmota je rozložená jinak v galaxii a mimo galaxii. Ale rozdíly by mohly být i jinde.

 

Je možné, že se nacházíme uvnitř gigantické „Hubbleovy bubliny“. Pokud je v této bublině oproti okolnímu vesmíru významně řidší rozložení hmoty, tak to bude mít vliv na určování Hubbleovy konstanty. V takovém případě by stačilo, kdyby byla „Hubbleova bublina“ natolik velká, že pojme i vzdálenější galaxie, které využíváme při měření vesmírných vzdáleností. Velikost „Hubbleovy bubliny“ 250 milionů světelných let a 50procentní hustota hmoty uvnitř této bubliny by podle Lombriserových výpočtů měla vést k Hubbleově konstantě, založené na reliktním záření, v pozorované hodnotě 67,4 kilometrů za sekundu na megaparsek. Ještě to bude nutné důkladně ověřit, ale možná jsme vyřešili zapeklitou záhadu.

 

Literatura

Université de Genève 10. 3. 2020, Physics Letters B 803: 135303.

Datum: 14.03.2020
Tisk článku

Související články:

Jak vysvětlit zrychlování rozpínání vesmíru bez temné energie?     Autor: Stanislav Mihulka (01.04.2017)
Temná energie ztrácí zábrany: Možná se mění během historie vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (31.01.2019)
Nová měření Hubbleova teleskopu potvrzují rychlejší rozpínání vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (27.04.2019)
Nové měření osudové Hubbleovy konstanty gravitačními čočkami     Autor: Stanislav Mihulka (25.10.2019)



Diskuze:

O nehomogenním vesmíru před 4 roky

Pavel Dude,2020-04-13 21:43:17

O nehomogenním vesmíru jsem psal už před 4 roky. Kosmologický princip je pseudovědecké dogma, to ví už mnoho vědců,
https://dudr.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559769

Odpovědět

To je hodně pochybné

Pavel Pelc,2020-03-17 11:01:24

Já nevím, školy nemám, takže si nepamatuji, podle koho se jumenuje ta integrace, která dokazuje, že velikost gravitační síly uprostřed duté koule je nula ve všech bodech dutiny.

Odpovědět

Dále nebo dříve?

Radim Křivánek,2020-03-16 10:16:48

Nebylo by méně geocentrické prostě uznat, že se konstanta mění s časem, a nikoli se vzdáleností od Země?

Odpovědět

Takže podle těchto hypotéz

Tomáš Novák,2020-03-16 07:21:51

...je vesmír živým "organismem" a my jsme jakési patogenní mikroorganismy, obývající jedno z jeho "tělesných" zákoutí? Hezká představa, zvlášť v těchto dnech...

Odpovědět

Bublina?

Boris Dressler,2020-03-15 21:06:25

Měl bych jiné vysvětlení. Náš určený prostor "VESMÍR" vznikl velkým třeskem, ale né ze zrnka "prachu", nýbrž díky příliž blízkému přiblížení dvou (ze mnoha) SUPERVESMÍRů. Tím se promíchalo, příliš mnoho,navzájem neslučitelných forem, z obou prostředí, až do výbušné reakce(Velkého třesku), kterých musí býti nesčetně mnoho, aby udržel od sebe , oba supervesmíry. Jedním z velkých třesků vznikl prostor, nám známý, jako náš vesmír. Domnívám se, že nám známá část je pouze polovina styčných bodů, po výbuchu. Druhá část(půlka), je z naprosto jiných nám, neznámých a nedosažitelných forem hmoty a prostoru. Zkráceně, vidíme pouze od středu výbuchu k hranici, našeho supervesmíru. Vydanou (svojí)hmotu, při výbuchu, si díky své přitažlivosti,vtahuje zpátky každý supervesmír. Návrat hmoty do "domovského supervesmíru" probíhá podobně, jako výlevka , kdy čím blíže k cíli, tím vyšší rychlost, pouze se " sifon nezužuje, ale rozšiřuje. Je to dáno tím, že je vtahováno do gigantického prostotu supervesmíru, směrem od středu výbuchu. Mohl bych teoretizovat, ještě o vzájemném promíchání forem a vzniku nových obohacených látek. Mělo by to více k pravděpodobnému průběhu vzniku vesmíru jak ho známe, než vymýšlet "temné hmoty".

Odpovědět

Vícerozměrná koule

Milos Podolsky,2020-03-14 14:15:30

Napíšu vám to jednoduše.
Vesmír je vicerozmerna koule.
Je to živá bytost a roste a proto se rozpíná.
Představte si 3D kouli a každý bod na povrchu této koule je náš 3D známý hmotný vesmír.
Ta 3D koule má jádro Jang a povrch kde je náš 3D vesmír je Jin.
Koule je živá a má inteligenci.
Slovy se to těžko popisuje.
V současném jazyku je ta koule živý bůh a vše kolem nás je bůh a my jsme holografickýkousek tohoto boha, který zažívá zkušenosti života.
Jsem zvědav jestli to někdo pochopí.

Odpovědět


Re: Vícerozměrná koule

Pavel R.,2020-03-14 15:07:57

Ach jo....

Odpovědět


Re: Vícerozměrná koule

Josef Skramusky,2020-03-14 19:49:59

Jojo, že to nikoho nenapadlo dřív! Tím je rozpor mezi měřením založeným na supernovach a reliktnim záření objasnen. Už to jen preklopit do vzorecku a výsledek odnést doktoru Choholouskovi ke kontrole.

Odpovědět


Re: Vícerozměrná koule

Ladislav Truska,2020-03-15 17:31:04

na té teorii mě baví, že si tu 3D kouli vážně umim představit, na rozdíl od 2D koule...

Odpovědět

A kde v bublině jsme my?

Josef Skramusky,2020-03-14 10:02:48

Předpoklad bubliny "uvnitř půl, ale zbytek už je homogenní" mi přijde trochu moc "ad hoc".
Pokud to ale správně chápu, museli bychom být nejen uvnitř této bubliny, ale také přibližně v jejím středu. Jinak bychom asi museli naměřit různou velikost konstanty v různých směrech (izotropie!) a to tak aby to sedělo s tvarem "Hubble Bubble" (nebo Hubba Bubba? - není to celé jen reklama na žvýkačky?). Tedy šup - sluneční soustava do centra vesmírné anomálie.

Když už, tak si řekněme, že předpoklad homogenity vesmíru neplatí, tohle je jeden (divný) model a pojďme hledat další, trochu méně v rozporu s Occamovou břitvou. Je ale otázkou jak si bez homogenity poradí stávající kosmologické modely.

Odpovědět


Re: A kde v bublině jsme my?

Pavel Ondrejovic,2020-03-14 12:06:36

v com je problem, oblukom sa vratime k tomu, ze Zem je pupok sveta :)

Odpovědět


Re: Re: A kde v bublině jsme my?

František Kroupa,2020-03-15 17:45:39

Pupek světa je přece v Římě, na západním konci Fora Romana, hned vedle vítězného oblouku Septimia Severa. Jmenuje se Umbilicus urbis.

Odpovědět


Re: A kde v bublině jsme my?

Michal Kejík,2020-03-14 20:54:22

Velikost bubliny lze chápat jako minimální. Bublina může být i podstatně větší, potom by anizotropie v různých směrech být nemusela i mimo střed bubliny. Ovšem nesměla by být zase tak velká a stará, aby ovlivnila i rychlost změřenou z reliktního záření.

Odpovědět


Re: Re: A kde v bublině jsme my?

Josef Skramusky,2020-03-15 10:27:03

Obávám se, že zvětšováním bubliny si nepomůžeme. Tím sice zvětšíme oblast odkud pozorujeme izotropní vesmír, ale poměr mezi velikostí bubliny a touto oblastí zůstane zachován a tedy i nepravděpodobnost, že se nacházíme právě v takové speciální - izotropní - oblasti. Pokud přemýšlím správně, tak z většiny bubliny musíme pozorovat anizotropii a naměřit podle supernov různé hodnoty v různých směrech. Pokud nám i podle supernov vychází vesmír izotropní, tak nás to posouvá na speciální místo v rámci "bubliny" potažmo vesmíru. Samozřejmě, je možné, že spočítáním zjistíme, že to taková náhoda není.

Odpovědět

chyba

Petr Petr,2020-03-14 08:02:56

Hlavně neuznat chybu. To je dnešní motto. Nejen pro rozpínání, ale ani pro zrychlení, protože za to už padly ceny.
Bublina je způsob nepřiznání chyby. Hlavně by se měla reanalyzovat hodnota a nejistota měření (např. WMAP). Hubblova konstanta se určuje z úhlových frekvencí CMB. Jenže velkou část oblohy zastiňuje Mléčná dráha. V jejím směru se CMB fourierovsky extrapoluje, aby byla celá obloha. Prostě, autoři výzkumu se předhánějí v přesnosti určení (jsou za tím přeci velké investice), ale že si moc věří (podcení nejistotu), to už nepřiznají. To platí i pro jiné obory. Je to mentalita peer review publikací, které, až na prokázané výjimky, se považují nekriticky za pravdivé. Tak se vytváří dogmata.

Odpovědět


Re: chyba

Vít Prokop,2020-03-14 13:00:15

Rád čtu příspěvky pana Petr Petr, připadají mi velice zasvěcené. Je na nich vidět, že fyzice rozumí. Přiznám se, že mám trochu problém s tím, že ač si vezmu kterýkoliv z jeho příspěvků, ať už jako třeba zde, kde jde o výsledky týmu profesora Lucase Lombrisera, který je teoretický fyzik vystudovaný na ETH v Zurichu, praxí na univerzitách v Portsmouth a Edinburgh, SNSF a je za ním zhruba stovka citovaných publikací v periodikách se slušným IF, nebo o výsledky lidiček z MIT, nebo kolektiv z Harvardu a jde o publikace ze Science, Nature, Physics,… vždy je komentář pana Petr Petr stejný: „Nic nového“, „Nemá to s realitou nic společného“, „… jen aby z toho vytřískali vědecké body“. „… jsou za tím přeci velké investice“, „autoři si moc věří a podceňují nejistotu, to ale už nepřiznají.“,…
Předem hlásím, že já nejsem z těch, kteří by mohli posoudit, zda pan Petr Petr má, nebo nemá pravdu a skutečně všichni jen přehánějí, mlží a klamou, aby zakryly své omyly. Ale zajímalo by mne, a možná i ostatní, zda by sám v poslední době našel nějakou publikaci, která by podle něj stála za zmínku a jestli by o ní nemohl nějak poreferovat?

Odpovědět


Re: Re: chyba

Mojmir Kosco,2020-03-14 16:14:13

No nevim kdy nejaka bublina něco vyřešila,?

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz