S lidmi je něco špatně. Tedy kromě toho, co je špatně s lidmi, s nimiž se setkáváme v každodenním životě. Všichni jsme přehlídkou špatných vlastností, se kterými musíme žít. Současně je ale něco špatně s lidmi jako s druhem Homo sapiens. Zřejmě to souvisí s naší překotnou evolucí, kterou jsme prolétli během posledních statisíců let. Za rychlou evoluci se totiž platí, třeba tím, že se v genomu fixují ne úplně pěkné věci.
Je to jako prokletí. Máme nápadně často nádorová onemocnění, také autoimunitní choroby. Jsme nápadně zranitelní ionizujícím zářením. Všechno se to motá kolem imunity, i když může jít o více problémů najednou. Aby toho nebylo málo, tým, který vedla Akiko Matsumoto-Odaová z University of the Ryukyus na Okinawě, nedávno zjistil, že se lidé v porovnání se stejně poraněnými primáty jiných druhů hojí asi třikrát pomaleji. Asi netřeba vysvětlovat, že nešlo o úplně milé zacházení s pokusnými zvířaty.
Týká se to i našich evolučních bratranců šimpanzů (Pan troglodytes). Je nanejvýš pozoruhodné, že pomalé hojení postihlo opravdu jen lidi, pokud víme, tedy v blízkém evolučním okolí. Všichni primáti se jinak hojí stejně rychle a stejně se hojí i třeba hlodavci. Jen my jsme na tom bídně, pokud se vědci nepletou, i když je samozřejmě možné, že se časem najdou další nesouvisející druhy v podobné situaci.
Jess Thomsonová na platformě Live Science píše, že se u lidí v určitém bodě lidské linie vyvinulo pomalé hojení a dokonce cosi o adaptacích. To je ale spíš dost smutná nadsázka. Lze si jen obtížně představit, že by přírodní výběr škodolibě upřednostnil pomalé hojení, které je zjevně velkým hendikepem, jedině snad jako „menší zlo,“ které by se svezlo s nějakým jiným velice užitečným znakem. Nejspíš to ale je prostě chyba. Něco v imunitě se rozbilo během zmíněné překotné evoluce a my tím teď trpíme prakticky každý den.
Ať už ale pomalé hojení vzniklo během evoluce lidské linie tak či onak, je to pozoruhodný fenomén, který bude velmi zajímavé detailně prozkoumat. Můžeme do toho jít na morfologické, buněčné i molekulární úrovni. Současně je to přesně ten typ výzkumu, který by mohl přinést velmi zajímavé aplikace v medicíně.
Video: Interview video - Akiko Matsumoto,Faculty of Medicine(Saga Seeds Musubime)
Literatura
Brzdy lidských T lymfocytů zrušeny evolucí
Autor: Stanislav Mihulka (13.05.2006)
Rozbitý protein Siglec-XII zřejmě přispívá k vysokému počtu rakovin u lidí
Autor: Stanislav Mihulka (06.05.2021)
Dlouhodobá paměť není zadarmo: Musí dojít k poškození nervových buněk
Autor: Stanislav Mihulka (23.04.2024)
Antigeny v potravinách živočišného původu a nádory střev
Autor: Jaroslav Petr (19.09.2024)
Ďalší cieľ prevencie aterosklerózy - lipoproteín(a)
Autor: Matej Čiernik (28.03.2025)
Diskuze:
t
Aleš Dána,2025-05-03 18:26:06
Možná nám slabší imunita pomáhá se rychleji vyvíjet protože se méně bráníme změnám.:)
Za rychlou evoluci se totiž platí, třeba tím, že se v genomu fixují ne úplně pěkné věci.
Aleš Dána,2025-05-03 18:20:57
Zajímavý výzkum
D@1imi1 Hrušk@,2025-05-03 08:20:18
Lehce jsem to prolítnul a jen doplním, že se zaměřovali čistě na to, za jak dlouho doroste nová kůže na plošné ráně. Jiné typy zranění nezkoumalli. Spekulují, že to může mít souvislost s tím, že jsme méně chlupatí a máme více potních žláz.
Re: Zajímavý výzkum
Florian Stanislav,2025-05-03 09:42:31
Po staletí a tisíciletí lidé pracovali bez rukavic jen s holýma rukama. Tam chlupy a potní žlázy (asi) nejsou. Povrchové poranění ruky při práci na poli, se dřevem, železem nebo s nástroji bylo časté. Sedlák na poli si poraněný hřbet ruky jako desinfekcí počural a selka na ránu rozmačkala jitrocel.
Pes si hnisající ránu na tlapce opakovaně vylízal a byl ochoten takto ošetřit ránu i svému pánovi.
Takže člověk na rozdíl od šimpanze měl možnosti jak ránu prvotně ošetřit a pak samozřejmě zavázat.
Takže znevýhodněn proti šimpanzům až tak moc nebyl.
Mezi lidmi i v téže rodině jsou velké rozdíly v hojení povrchových ran. V minulosti to mohl být selekční prvek pro následující generace, při pohybu v terénu byly v dávné minulosti holé nohy snadno zranitelné třeba jen o trní nebo chrastí. Což mohlo přispět k tomu, že člověk se vyvinul jako potomek trávoběžce ze savany.
Re: Re: Zajímavý výzkum
D@1imi1 Hrušk@,2025-05-03 10:56:30
Že člověk měl možnosti a pravděpodobně i znalosti, jak si ránu ošetřit, tam jako faktor zmiňují. I to, že se v tlupě o zraněného jedince dokázali postarat. Jenže to vysvětluje jen to, jak Homo dokázal s takovým znevýhodněním přežít. Nevysvětluje to biologickou příčinu toho rozdílu. Pokusná zvířata i lidé měli ránu desinfikovanou a ovázanou.
Jinak každý, kdo měl v životě nějaké úrazy, asi ví, že je velký rozdíl v hojení plošných a řezných / bodných ran. Ty řezné / bodné obecně nejsou takový problém. A u těch plošných záleží na hloubce. Tady ale zkoumali jen plošné rány a to takové, kde byla odstraněna kůže až na tukovou tkáň.
Potní žlázy na rukou jsou. A také je tam kůže silná.
Re: Re: Re: Zajímavý výzkum
Martin Novák2,2025-05-03 14:12:31
Bijologická podstata je jednoduchá - člověk s pomalejším hojením přežije a není vyřazen z reprodukce protože zbytek tlupy se o něj postará. Zvíře nepřežije a je vyřazeno z reprodukce protože za něj nikdo lovit nebo je chránit před útokem nebude. Totéž platí pro extrémně dlouhé dětství. Zároveň díky inteligenci má takových poranění méně a rychlé hojení zřejmě představuje pro organizmus zátěž takže vymizelo když přestalo být životně nutné. Totéž platí pro sílu, šimpanz je mnohem silnější než člověk přestože je mnohem menší.
Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
