Dokonce i lidé, kteří se o dinosaury a paleontologii vůbec nezajímají, dobře vědí, kdo byl Tyrannosaurus rex. Jsou také obeznámeni s tím, že byl obrovský, mohutný a děsivý. Tělesné rozměry tyranosaura jsou tím hlavním, co tohoto pozdně křídového severoamerického teropoda proslavilo, a díky čemuž je nyní tento dávno vyhynulý druh nedílnou součástí naší moderní popkultury.[1] Jak přesně byl ale T. rex veliký nebo spíše – do jakých maximálních rozměrů mohl teoreticky dorůst – to už je velká otázka, na kterou není snadné najít jednoznačnou odpověď. Podle loňské studie Jordana Mallona a Davida Honea může být maximem délka 15 metrů a hmotnost 15 tun.[2] Statisticky vzato je ale šance objevit tak obřího jedince druhu T. rex takřka mizivá. Přesto už máme k dispozici fosilie přinejmenším dvou zástupců tohoto druhu, které mohly přesáhnout jakousi magickou hranici 10 tun. Prvním je „E. D. Cope“, který sice neměl stehenní kost delší než například „Sue“, ale tato kost byla mnohem mohutnější (obvod větší o celých 5 cm) a mohla podpírat a umožňovat pohyb i tyranosaurovi s hmotností až kolem 10,5 tuny.[3] Druhým tyranosauřím gigantem je pak právě „Goliáš“, objevený teprve vloni v září na území okresu Harding v Jižní Dakotě a prezentovaný neoficiálně v rámci komerčně-paleontologické společnosti Fossil Crates.[4]
Jedná se o izolovanou levou stehenní kost druhu T. rex skutečně ohromujících rozměrů. Ačkoliv je na jednom konci poněkud poničená a její malá část byla erozí a vibracemi či začišťováním při vyprošťování z horniny zničena, přesto je mnohem větší než všechny ostatní, které známe. Dochovaná délka kosti je 137,1 cm, v úplném stavu by to však bylo asi 141,1 cm. Jednalo by se tedy o nejdelší nebo druhý nejdelší, každopádně však zdaleka nejrobustnější femur teropodního dinosaura, který známe. Nejmenší šířka kosti v úzké prostřední části činí stále masivních 21,8 cm. A zatímco obvod femuru obří „Sue“ činí rovných 58 cm a u ještě o trochu většího „Scottyho“ je to 59 cm, u „E. D. Copea“ už činí obvod 63,3 cm a konečně u Goliáše 64,8 cm! Jeho délka je pak velmi přibližně odhadována na 13,05 metru (zhruba o 1 metr více než u „Sue“) a hmotnost pak na fascinujících 11 469 až 12 375 kilogramů!
I kdyby to bylo jen ono nižší číslo, už bychom měli před sebou zvíře o celou tunu těžší, než byl největší historicky zvážený a změřený slon a zároveň by taková hmotnost představovala přibližně dvojnásobek hmotnosti běžných dospělých samců slona afrického.[5] Také by se mimochodem jednalo o hmotnost přibližně desítky osobních automobilů nebo 150 dospělých osob průměrné velikosti. Výška hřbetu by v nejvyšším bodě přesahovala 4 metry a lebka by mohla být dlouhá až 1,7 metru. Skutečně fascinující představa, ostatně téměř 12,5 tuny vážící jedinec druhu T. rex už není příliš daleko ani od oné hypotetické hranice největšího možného zástupce tohoto druhu dle Mallona a Honea. O Goliášovi v blízké budoucnosti nepochybně ještě hodně uslyšíme, zatím se tedy nebudeme pouštět do žádných větších rozborů.
Zajímavé ale je, že právě v těchto dnech vyšla odborná práce Gregoryho S. Paula o severoamerických pozdně křídových tyranosaurinech.[6] Paul je v některých ohledech poměrně kontroverzním a svéhlavým badatelem, ostatně u rodu Tyrannosaurus stále tvrdohlavě rozlišuje tři různé druhy. Těmi jsou T. rex, T. regina a T. imperator. Ačkoliv většinová obec toto rozlišení z roku 2022 neakceptovala[7], Paul je nadále používá a i v nové práci řadí známé exempláře do některého z těchto tří (z toho dvou pochybných) taxonů[8].
Co je také zajímavé vzhledem ke Goliášovi a dalším obřím tyranosauridům, to je skutečnost, že Paul naopak výrazně ubírá na váze, a to středně velkým i obřím exemplářům tyranosaura. Podle jeho výzkumu, založeném mimo jiné na podrobných odhadech hustoty tělních tkání, vážili tři největší známí jedinci přibližně 7,5 tuny, což je o celou třetinu až polovinu méně, než kolik obřím jedincům druhu T. rex přisuzují jiné studie a výzkumy. Paul znovu tyto výsledky vlastních odhadů z roku 2022 potvrzuje a dodává, že největší exempláře všech tří jím rozeznávaných druhů rodu Tyrannosaurus dosahovaly zmíněné hmotnosti a druh T. regina nebyl výrazně menší, jak uváděli někteří reportéři před třemi roky. Paul dále konstatuje, že uváděná maximální teoretická hmotnost tyranosaura (15 tun) je přehnaně vysoká a neodpovídá rozpětí hmotností u dospělých jedinců jiných druhů velkých obratlovců. Paul je však dlouhodobě známý tím, že své modely dinosaurů i jiných pravěkých živočichů zpodobňuje jako extrémně štíhlé.
Mnozí paleontologové považují Paulovy siluety dinosaurů až za „vychrtlé“, jelikož mu například odhady hmotnosti některých menších a středně velkých sauropodů (ale i teropodů a ornitopodů) vycházejí až několikanásobně menší než u jiných autorů.[9] Paul se také domnívá, že T. mcraeensis možná ve skutečnosti nespadá do rodu Tyrannosaurus, zatímco někteří jiní autoři jej řadí do druhu T. rex. Zajímavé je, že Paul se přiklání k názoru Nicholase Longriche a rovněž považuje druh Nanotyrannus lancensis za samostatný rod a druh eutyranosaura nebo tyranosaurida, přičemž velikost kolem 6 metrů délky a hmotnosti zhruba jedné tuny už má být typická pro dospělé exempláře tohoto druhu. Hlavním důkazem je pro Paula vyšší počet zubů (a zubních jamek v čelistech) u nanotyranů, než se nachází v čelistech dospělých tyranosaurů.[10] Letmo se autor dotýká také problematiky druhové rozmanitosti asijského tyranosaurida rodu Tarbosaurus. Paul, který je známým „splitterem“ (badatel, tendující k většímu rozdělování taxonů na více systematických podkategorií, nikoliv k jejich slučování – což dělá spíše „lumper“), dle očekávání zpochybňuje příslušnost všech známých exemplářů k druhu Tarbosaurus bataar. Argumentuje tím, že geologické souvrství Nemegt má takovou mocnost (a z ní vyplývající dobu ukládání vrstev), že je tu velmi pravděpodobná přítomnost alespoň dvou druhů rodu Tarbosaurus, a to T. bataar a dále T. efremovi. Lebka typového exempláře potenciálního druhu T. efremovi je totiž anatomicky značně odlišná od lebek „klasických“ tarbosaurů, je celkově robustnější a jiný tvar mají i výrazné lebeční výběžky za oběma očnicemi. Paul konstatuje, že přinejmenším by se mohlo jednat o dva různé „morfy“ (tvarově a velikostně odlišné typy) v rámci druhu T. bataar, ale pokud bude jednou lépe určeno stáří různých částí sedimentů souvrství Nemegt a potvrdí se odlišná datace těchto mírně se lišících variant tarbosaura, pak se nejspíš bude skutečně jednat o dva různé druhy.[11] Ačkoliv Gregory S. Paul je považován za kontroverzního a v některých ohledech nedůvěryhodného autora, jeho zvídavý přístup k problematice je velmi podnětný. Přispívá totiž k větší intenzitě i počtu výzkumů, které by mohly v uvedených otázkách udělat jednou provždy jasno.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: „Goliath“ is the nickname given to a giant Tyrannosaurus rex femur (thigh bone) discovered in September of 2024 in South Dakota. It’s estimated to be significantly larger than the femur of the famous „Sue“ specimen (141 cm long when complete, its circumference being almost 65 cm). This suggests that “Goliath” could be the largest known T. rex specimen ever discovered, potentially reaching a length of 13.1 meters and a mass of up to 12 375 kilograms!
Video: T. rex Goliáš - největší známý dravý dinosaurus
Odkazy:
https://www.sci.news/paleontology/three-tyrannosaurus-species-10590.html
https://www.livescience.com/65073-largest-t-rex-on-record.html
https://www.fieldmuseum.org/about/press/what-caused-holes-sue-t-rex-s-jaw-probably-not-infection
https://blog.everythingdinosaur.com/blog/_archives/2024/01/03/nanotyrannus-is-a-valid-taxon.html
[1] Ross, R.; Duggan-Haas, D.; Allmon, W. (2013). The posture of Tyrannosaurus rex: Why do student views lag behind the science? Journal of Geoscience Education. 61: 145–160.
[2] Mallon, J. C.; Hone, D. W. E. (2024). Estimation of maximum body size in fossil species: A case study using Tyrannosaurus rex. Ecology and Evolution. 14 (7): e11658.
[3] Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55.
[4] Viz například odkaz: https://psdinosaurs.blogspot.com/2025/04/how-big-was-t-rex-specimen-goliath.html
[5] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[6] Paul, G. (2025). A presentation of the current data on the exceptionally diverse non-tyrannosaurid eutyrannosaur and tyrannosaurini genera and species of western North America during the End Cretaceous North American Interchange. Mesozoic. 2 (2): 85–138.
[7] Carr, T. R.; et al. (2022). Insufficient Evidence for Multiple Species of Tyrannosaurus in the Latest Cretaceous of North America: A Comment on „The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus“. Evolutionary Biology. 49: 327–341.
[8] Paul, G. S.; Persons, W. S. IV; Van Raalte, J. (2022). The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus. Evolutionary Biology. 49: 156–179.
[9] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.
[10] Longrich, N. R.; Saitta, E. T. (2024). Taxonomic Status of Nanotyrannus lancensis (Dinosauria: Tyrannosauroidea)—A Distinct Taxon of Small-Bodied Tyrannosaur. Fossil Studies. 2 (1): 1–65.
[11] Owocki, K.; et al. (2020). Diet preferences and climate inferred from oxygen and carbon isotopes of tooth enamel of Tarbosaurus bataar (Nemegt Formation, Upper Cretaceous, Mongolia). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 537: 109190.
Diskuze:
Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
