Hraboši prérijní jsou mezi hlodavci ojedinělou zvláštností. Vybírají si jediného partnera a s ním pak sdílejí hnízdo a vychovávají mláďata. Jejich monogamní pouto může trvat celý život. (Kredit: Aubrey M. Kelly, Sci. Am. 2023)

Trvalo dlouho než jsme toho začali vědět víc, než už o lásce a přátelství napsali staří myslitelé. Světlo do našich vzájemných vztahů začalo vnášet až odhalování funkcí hormonů. Má se zato, že jsou to právě ony, co skrytě a mocně „tahají za provázky“. Kalifornským vědcům na toto téma nedávno vyšel v časopise Current Biology článek. Je o receptorech zprostředkovávajících sociální selektivitu ve vztazích s vrstevníky. Moc pozornosti nevzbudil. Nejspíš proto, že je o prérijních hraboších. Navzdory tomu se pojďme podívat, co američtí vědci vyzkoumali.

Alexis M. Black, první autorka studie s jedním ze svých objektů studia sociálního chování. Kredit: University of California.

Nejprve to ale chce malou exkurzi do stávajících znalostí o látce přezdívané „hormon lásky“. Oxytocinu se uvolňuje v mozku během sexu, porodu, kojení a sociálních interakcí. Má pod palcem pocity připoutanosti, blízkosti a důvěry. Někteří vědci ho spojují dokonce i s agresí. Převážně se ale označuje za „hormon mazlení“ a „štěstí“. My lidé si jeho hladinu rádi zvyšujeme dotýkáním se přátel a blízkých, poslechem hudby, případně sportováním.

Teď už můžeme přikročit k tomu, proč k tak obehranému tématu zaměřujeme pozornost. Je to kvůli malému hlodavci ze Středozápadu USA. Zvířátko je známé tím, že se usazuje a že se mezi páry vytváří silná pouta. Páry společně sdílejí hnízdo a vychovávají mláďata.

„Na této zemi není nic cennějšího, než skutečné přátelství.“ (Tomáš Akvinský na obraze z 15. století, volné dílo)

O mocnosti jejich pout vypovídá fakt, že i v laboratoři stresovaný párově svázaný jedinec se snaží za každou cenu získat přístup ke svému partnerovi. To, co tak krásně do sebe zapadalo, nám totiž hlodavec z velké části shodil.

Jak se mu podařilo naše představy o funkci hormonu v milostných asociacích nabourat? Jednoduše. Hlodavec ukázal, že oxytocin, který v mozku působí jako neuromodulátor, není pro dlouhodobé partnerské pouto nezbytný. Je sice pravdou, že bez něj vytváření vazeb k „sociální monogamii“ a rodičovskému chování trvalo hrabošům déle, ale to podstatné je, že hormon u toho asistovat nemusel.

Mohou si neurovědci z UC Berkeley tak rezolutní konstatování na vrub oxytocinu dovolit? Mohou. Do svých pokusů totiž zahrnuli zvířátka, kterým genetika využít funkci hormonu oxytocinu nedovoluje. Aby totiž hormon mohl plnit svou úlohu, musí být buňky cílové tkáně jeho signál schopny přijmout. K tomu musí mít svém povrchu patřičný receptor - něco jako přijímací anténu. No a právě to jejich svěřencům chybělo. Gen invalida jim takový receptor vytvořit neumožňoval a mozkové buňky na oxytocin tudíž reagovat nemohly. Navzdory tomu byli hendikepovaní hraboši schopni navazovat přátelství a vytvářet svazky.

Je tedy funkce hormonu zcela a nadobro zavržena? Ne tak docela. Z pokusů vychází, že jeho vliv je především v rané fázi formování vztahů. A také v pevnosti vytvořených pout. Když totiž u receptorově hendikepovaných zvířat jejich vytvořené vztahy vykolejili vytvořením nových skupin, zvířata přehled o svých původních partnerech rychleji ztrácela. Jinak řečeno, role oxytocinu není ani tak v tom, jak jsou jedinci společenští, ale s kým se bratříčkují. Odbornou mluvou – v selektivitě vztahů.

V podstatě tedy jde o to, že nedostatek hormonální signalizace zpožďuje navazování vztahů a vytváří problémy co do jejich dlouhodobosti. Na druhou stranu je zajímavé, že jedinci bez oxytocinových receptorů jsou méně agresivní vůči cizincům a méně se jim straní.

Závěr

Nejen, že nám čtyřnozí mutanti dali nahlédnout do hraboší neurobiologie, ale hlavně zvýšili šance na případnou léčbu lidských psychiatrických poruch při nichž je schopnost vytvářet nebo udržovat sociální vazby narušena. Například autismu a schizofrenie.

Poznámka autora článku

Neměla by se geneticky podmíněná nedostatečnost oxytocinergní signalizace záletníkům přiznávat jako polehčující okolnost?