Nastražený vztek. Kredit: SM & Zoner AI.

Oxford University Press se letos překonal. Jako pojem roku 2025 vyhlásil „rage bait“ čili nastražený vztek. Tahle volba si zaslouží respekt, protože obnažuje jeden z velmi účinných nástrojů temné strany sociálních médií, který na nás prakticky neustále používají aktéři s postranními úmysly.

John McAlaney. Kredit: Bournemouth University.

Jde o příspěvky na sociálních médiích, které jsou od počátku vytvářené jako past. Cílem nastraženého vzteku je vyvolávat silné a současně velmi negativní reakce, které vlastně podporují dosah dotyčného provokatéra, a ještě ke všemu přinášejí vedlejší škody, jako zkažení nálady, depresí, tvůrčí paralýzy a podobných stavů u těch, kteří jsou nastraženým vztekem zasaženi.

Na první pohled to vypadá naprosto nelogicky. Proč by nějaký influencer nebo prostě někdo, kdo sdílí příspěvky, chtěl naštvat své čtenáře či diváky? Jenomže sociální média počítají úspěch podle počtu ohlasů a obvykle vůbec nepřihlížejí k jejich vyznění. Pokud někomu na sociálních médiích strašně vynadáte, je to pro něj bod k dobru.

Další věc je, že takovou reakcí automaticky sdělujete sociální síti, že vás takové příspěvky zajímají a algoritmům je opět úplně jedno, že vlastně vyjadřujete extrémní nesouhlas. Stejně vás po takové reakci začne bombardovat více podobnými příspěvky, což může rychle vést k zešílení nebo infarktu. Takhle vzniká rage farming, při němž ve vás influencer vaří hněv a bohatne z toho.

Jak autor tohoto textu ví z vlastní zkušenosti, zkrotit emoce nebývá na sociálních médiích snadné. Psycholog John McAlaney z britské Bournemouth University na platformě Conversation nicméně nabízí určitou útěchu a radí, jak se s takovými věcmi vyrovnat.

Velmi účinné je, a to platí i pro řadu dalších zákeřných mechanismů propagandy, když uživatel sociálních médií alespoň v hrubých rysech pochopí, jak tyto věci fungují. Proč je vlastně nastražený vztek tak velice úspěšný.

Logo. Kredit: Bournemouth University.

Na obecné rovině je ve hře zaujatost negativitou (negativity bias), evolučně daný mechanismus, v němž mozek intenzivněji zpracovává špatné zprávy. V minulosti to bývala otázka života a smrti. Dnes je svět mnohem bezpečnější, ale zaujatost negativitou zůstává zadrátovaná v mozku. Kvůli tomu se negativní emoce mohou šířit rychleji a důrazněji než ty pozitivní.

Další věc je, že v mozku máme zadrátovanou neukojitelnou potřebu shromažďovat sociální informace. Opět to je zátěž z minulosti. Být členem sociální skupiny a začleněný do přediva vazeb mezi jejími členy bývalo nutnou podmínkou k přežití. Dnes už to není tak vyhraněné, ale mozku to nikdo neřekl. Sociální média hasí tuto věčnou žízeň více než účinně.

Zátěží z minulosti je i to, že lidé mají hlubokou tendenci sladit svůj pohled na věc s ostatními, obzvlášť pokud jde o negativní emoce. Bývalo to klíčové, protože hrozbám čelíte lépe, když vás je víc. Dnes se tu už nepotulují medvědi jeskynní a mnohdy se ubráníme sami, ale naše psychika stále vězí v době kamenné.

Na sociálních médiích to dnes vypadá tak, že bezohledný influencer, který takový příspěvek zveřejní, se stává čertem z loutkového divadla, na kterého děti pokřikují, házejí po něm papíry a svorně ho nenávidí. Rozdíl je jenom v tom, že tihle čerti ze vzteku diváků bohatnou, protože sociální média nepoznají, že jim diváci nadávají.

Nejhorší situace nastává, když sociální síť vlastní amorální belzebub, který aktivně podporuje nejvíce bezohledné influencery, aby těžili ze vzteku uživatelů. Naštěstí, jak říká McAlaney, na sociálních médií nejsme pasivními diváky, ale aktivními uživateli. Sami ovlivňujeme, co čteme, a kdyby nic jiného, vždycky můžeme takovou aplikaci vypnout.

Video: Professor John McAlaney – Group Dynamics, Social Identity and Decision in Hacking Communities

Video: How to Scientifically Prevent Excessive Participation and Gambling Risks in Texas Hold 'em Poker

Literatura

The Conversation 9. 12. 2025.