Bičenka poševní novou členkou klubu osekvenovaných  
Spojené molekulární laboratoře celého světa přečetly genom velmi běžného sexuálně přenosného parazita s nápadným jménem.

 

 

Bičenka poševní, latinsky Trichomonas vaginalis, mnoha lidem utkvěla v paměti jako jediný ze všech probíraných prvoků a zvířat menších než myš. Díky geniálnímu jménu spolehlivě rozjasňuje jinak občas ponuré hodiny gymnaziální biologie.

 

Zvětšit obrázek
Nepříliš složitý vývojový cyklus bičenky.



Ve skutečnosti je tahle mrška ještě mnohem zajímavější, než to, jak se jmenuje. Bičenka je pozoruhodný parazitický bičíkovec s pěti bičíky, který vyznává anaerobní životní styl. Jsou na prvoky poměrně nezdolné, jako pohybliví jedinci dokáží přežít až 24 hodin v moči, semenu nebo ve vodě.


Dlouhou dobu byla považovaná za jednoho z nejprimitivnějších Eukaryot, zejména z toho důvodu, že nevlastní energetické organely mitochondrie.
Postupně se ukázalo, že to tak určitě nebylo a že bičenky, stejně jako ještě jiní prvoci bez mitochondrií, ve skutečnosti mitochondrie mají. Toliko se druhotně pozměnily, vypadají jinak a říká se jim hydrogenozómy. Bičenka již není považovaná za primitivní, ale naopak za odvozenou, značně poznamenanou svým parazitismem a je řazena dovnitř velké fylogenetické větve Eukaryot zvané Excavata.



 

Zvětšit obrázek
Bičenka poševní jako modelka v optickém mikroskopu.

Jak trefně připomíná její druhové jméno, obývá zejména pohlavní orgány hezčí polovičky lidstva. Ač by to mnozí neřekli, nákaza bičenkou, čili trichomoniáza, je dneska nejběžnější parazitární infekce obyvatel průmyslových zemí. Podle oficiálních odhadů Světové zdravotnické organizace WHO každým rokem na světě přibývá 180 miliónů nových nákaz bičenkou, z toho například 5-8 miliónů v severní Americe.

 

Infekce je poměrně nepříjemná, způsobuje různá pálení a svědění, výtok z pochvy a co hůř, ukázalo se, že pootevírá cestu dalším sexuálně přenosným nemocem, jako je AIDS či rakovina děložního krčku. Bičenka se usadí někde v pochvě a spokojeně tráví buňky okolních tkání, včetně červených a bílých krvinek. V jídle není nijak zvlášť vybíravá a nepohrdne ani okolními bakteriemi. To paradoxně může taky na škodu, protože některé bakterie jsou žádoucí a pomáhají udržet prostředí pochvy v dobré kondici. Bičenka také používá nehezký trik, mění totiž pH poševního prostředí z normálně poměrně kyselého na prakticky neutrální, v němž se jí mnohem lépe roste. Kromě jiného představuje i určité riziko pro nastávající maminky. Zvyšuje šanci na předčasný porod a na nízkou porodní váhu dítěte. S bičenkou se během života podle některých odhadů důvěrně seznámilo až 20 procent žen. Muži se mohou rovněž nakazit a pak mají bičenku nejčastěji v močové trubici, u nich ale prakticky nikdy nepropukne plná forma trichomoniázy. Pravděpodobnost nákazy stoupá s počtem partnerů, velmi spolehlivou ochranou je ale používání kondomů.

 

Je nasnadě, že bičenka byla ze všech výše uvedených příčin lákavým cílem sekvenátorů. Právě v těchto dnech bičenka vstupuje do klubu osekvenovaných organismů a to díky spojenému úsilí řady molekulárních laboratoří celého světa, včetně českých molekulárních parazitologů z pražské katedry parazitologie.

 

Genom bičenky bude možné využít nejen pro přípravu nové generace medikamentů, ale získaná data zároveň již teď přinášejí pozoruhodné informace o evoluci těchto poševních specialistů. Zdá se, že více než dvě třetiny cca 160 megabází genomu bičenky představují relativně nedávno rozlezlé sobecké repetitivní sekvence a mobilní elementy DNA.

Zvětšit obrázek
A stejná hrdinka v mikroskopu elektronovém.

Paraziti jsou obvykle v porovnání se svými neparazitickými příbuznými úspornější a mívají méně DNA. Bičenka toto pravidlo okázale porušuje a má desetkrát více DNA, než původně badatelé čekali.

 

Velmi pozoruhodné je i to, že minimálně ve 150 případech jsou osekvenované geny bičenky nedávného bakteriálního původu. Horizontální přenos genetické informace od bakterií tak mohl významně ovlivnit utváření dnešní podoby metabolismu bičenky. Zhruba 800 genů bičenky kóduje povrchové proteiny, které bičenku ukotvují v místě infekce. Výzkumné týmy také analyzovaly geny pro proteiny související s hydrogenozómy. Ty jsou terčem pro dva soudobé preparáty proti trichomoniáze a badatelé se tak mohli podívat, jak by dotyčná léčiva šla vylepšit, nebo zda by proti nim mohly bičenky vyvinout úspěšnou rezistenci.

 

Prameny: Science 315: 207 - 212, Wikipedia.

 

 

Datum: 13.01.2007 08:44
Tisk článku

HIV infekce - Jilich David, Kulířová Veronika
 
 
cena původní: 320 Kč
cena: 256 Kč
HIV infekce
Jilich David, Kulířová Veronika
Související články:

Triclosan do třetice a znovu palec dolů     Autor: Josef Pazdera (27.02.2019)
Syfilis se vrací a doprovází ho slepota a neobvyklé záludnosti     Autor: Josef Pazdera (20.02.2019)
Antibiotikem se virové onemocnění léčit nedá. A nebo dá?     Autor: Josef Pazdera (20.08.2018)
Vědci rafinovaně hackli počítač pomocí kódu ukrytého v syntetické DNA     Autor: Stanislav Mihulka (13.08.2017)
Proč je panda velká černobílá?     Autor: Josef Pazdera (07.03.2017)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace