Zpráva ze záhrobí: na Měsíci je voda  
Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) na páteční večer SEČ svolal dlouho očekávanou tiskovou konferenci a oznámil světu, že kosmická sonda LCROSS krátce před svým dopadem našla na Měsíci vodu.


 

Zvětšit obrázek
Oblak prachu ve viditelné části spektra.

Píše se 9. října 2009 a urychlovací stupeň Centaur dopadá do kráteru Cabeus (média název kráteru komolí jak jen to jde) v blízkosti jižního pólu Měsíce. Podle předpokladů měl vzniknout kráter o průměru až 30 m a hloubce až 5 m. Následkem dopadu měl být vyvržen oblak prachu o hmotnosti asi 350 tun do výšky až 10 kilometrů. Oblakem prachu prolétla sonda LCROSS a analyzovala jeho složení. Také ona však o 4 minuty později dopadla na povrch Měsíce. Celou scénu na jižním pólu Měsíce sledoval také Hubblův kosmický dalekohled a pozemské přístroje.

 

Ze Země jsme neviděli nic
Už několik desítek minut po dopadu bylo zřejmé, že sonda LCROSS získala „nějaká data“, ale dalekohledy na Zemi k překvapení všech nezaznamenaly vůbec nic. Jiskřičky naděje, přicházející z některých observatoří, nakonec postupně uhasly. Okamžitě se vyrojily nejrůznější spekulace, proč záblesk z dopadu nebyl pozorovatelný ani největšími dalekohledy, když se předtím hoši z NASA bili do prsou, že úkaz bude možno vidět i amatérskými přístroji.

Zvětšit obrázek
Údaje ze spektrometru pro blízké infračervené záření. Červená křivka ukazuje údaje pro mračno prachu, žluté oblasti značí přítomnost vody.

Dr. Peter Schultz z týmu okolo LCROSS o několik dní později zveřejnil zprávu, podle které nebylo možné pozorovat záblesk z dopadu na Zemi jednoduše proto, že nám ve výhledu bránil okraj obří impaktní pánve o výšce 3 kilometry.
Kráter, který vznikl dopadem, měl průměr jen 28 metrů a rozlišovací schopnost největších dalekohledů je asi 180 metrů, takže šance nový kráter na povrchu Měsíce najít jsou nulové.
 Fakt, že jsme dopad nepozorovali ze Země, není znakem neúspěchu mise. Pozorování úkazu ze Země měl být spíše bonus a bonbónek pro amatérské astronomy.


Přepíšeme učebnice?

V pátek 13. listopadu zveřejnila NASA podrobnější výsledky. Sondě LCROSS se podařilo zachytit dva oblaky vyvrženého materiálu. První oblak „vystoupal“ do větší výšky a obsahoval páru a jemný prach. Druhý oblak byl vyvržen do menší výšky a skládal se z těžšího materiálu.

Vědci z NASA měli už krátce po dopadu data ze spektrometru, který pracuje v ultrafialové části spektra. Výsledky však nebyly zcela průkazné, neboť mohly prokazovat přítomnost vody ale také jiné sloučeniny (např. hydroxylu). Teprve další analýzy a údaje z dalšího spektrometru pro blízkou infračervenou oblast spektra podle vědců přináší poměrně přesvědčivé důkazy o existenci vody v jižních oblastech našeho kosmického souseda.


Šéf vědeckého týmu Tony Colaprete na tiskové konferenci uvedl, že sonda našla v oblaku prachu asi 95 litrů vody. Toto číslo má však být pouze spodním odhadem, další analýzy by mohly odhalit ještě větší množství ledu. Podle NASA by se na dně kráteru Cabeus mělo nacházet více vody, než ho je na jednom z nejsušších míst naší planety v chilské poušti Atacama.


Hlavním cílem mise v hodnotě 79 milionů dolarů bylo potvrdit domněnku, že na dně kráterů v oblasti měsíčních pólů se nachází vodní led. Podmínky k tomu jsou v těchto místech ideální. Na dno kráteru nikdy nedopadají sluneční paprsky a teplota se v nehostinných končinách pohybuje okolo -240°C. Množství vody uvnitř kráteru Cabeus ale nemusí příliš vypovídat o celkovém množství vody na Měsíci. NASA totiž zmíněný kráter vybrala úmyslně právě proto, že předpokládala velký výskyt vodního ledu a tedy i úspěšnost mise.


Před vědci je nyní další výzva. Zatím není vůbec jasné, jak se vodní led na Měsíc dostal. Dopravily ho tam komety? Nebo vznikl při nějakém procesu přímo na Měsíci? Vzhledem k tomu, že povrch našeho kosmického souseda je geologicky velmi zachovalý a neměnný, mohla by odpověď na tuto otázku významně osvětlit vznik života na Zemi. Komety totiž mohly dopravit vodu nejen na povrch Měsíce ale i přímo na naší rodnou hroudu.


Analýza dat stále pokračuje, v následujících týdnech bychom se mohli dočkat stoprocentního potvrzení přítomnosti vody na Měsíci a možná i zveřejnění dalších údajů o chemickém složení měsíční půdy poblíž jižního pólu.

 

Zvětšit obrázek
Údaje ze spektrometru pro ultrafialovou oblast spektra. Šipky označují emisní čáry, které prokazují přítomnost páry.

Před pár lety se žáci na základní škole učili, že Měsíc je pustým místem bez vody a atmosféry. Nyní bychom měli učebnice pomalu přepisovat, i když nakročeno k tomu mají astronomové delší dobu. Objev vody na Měsíci není zase tak překvapivou zprávou. Už v 90. letech hlásily vodu poblíž lunárních pólu americké sondy z oběžné dráhy.

 

Vzkříšení pro pilotovaný výzkum?

S potvrzením vody na Měsíci se ve všech pádech skloňuje také návrat člověka na Měsíc. Můžeme tedy očekávat, že současný objev nějak ovlivní plány kosmických agentur v této oblasti? Dost těžko. NASA by musela potvrzení přítomnosti vody na našem kosmickém souputníkovi zabalit do opravdu povedeného dárkového balení, aby nějak ovlivnila myšlení a plány nynější americké administrativy. V otázce vody na Měsíci musíme zůstat oběma nohama pevně na zemi. Životodárná kapalina se na Měsíci nachází v podobě malých ledových krystalků, jenž jsou promíchány s měsíční půdou. Na uvaření hrnku kávy musíte překopat asi 300 kg horniny! Minimálně pro první lunární expedice bude existence vody na Měsíci pouhou zajímavou informací, v praxi však zcela neupotřebitelnou.


Podle původních plánů se měl krumpáč v ruce amerického astronauta zarýt do povrchu Měsíce okolo roku 2020. Je otázkou, zda motory rakety Ares-1 dokáží překonat nejen zemskou gravitaci ale také hospodářskou krizi, nedostatek financí i motivace. Může se zdát, že zbytečný a drahý pilotovaný kosmický výzkum musí být v době hospodářské krize první, kterému se utáhne opasek a to pokud možno rovnou okolo krku. Kosmonautika má ale pro ekonomiku poměrně velký stimulační efekt a dokáže zaměstnat tisíce lidí z celé palety oborů.

 
Nelze vyloučit, že onen krumpáč bude v ruce držet příslušník jiného národa. Své plány má Rusko, jenž se ale zmítá dlouhodobě ve finančních problémech. Dalším horkým kandidátem je Čína. Její prohlášení jsou však spíš zbožným přáním, než realitou, podloženou konkrétními činy. I když…uvidíme. Své poslední slovo jistě neřekla ani Evropa, která touží po vlastní kosmické lodi. Vše ale komplikují byrokratické překážky i nedostatek motivace.

 

Zdroje:

http://www.universetoday.com/
http://www.exoplanety.cz/?s=LCROSS

 

 

Autor: Petr Kubala
Datum: 13.11.2009 20:45
Tisk článku

Související články:

Soukromá izraelská sonda letí přistát na Měsíci. Bude tam za 7 týdnů     Autor: Stanislav Mihulka (23.02.2019)
Nefritový králík se probudil po měsíční noci     Autor: Vladimír Wagner (01.02.2019)
Špatná zpráva? Život se možná na Zemi objevil díky gigantické srážce     Autor: Stanislav Mihulka (26.01.2019)
Na pólech našeho Měsíce je skutečně led     Autor: Stanislav Mihulka (23.08.2018)
Kdepak Mars nebo ledové měsíce. Byl život někdy na Měsíci?     Autor: Stanislav Mihulka (24.07.2018)



Diskuze:

emisne spektrum

Roman Rodak,2009-11-18 09:57:28

nie je mi to asi celkom jasne...ta emisna ciara v oblasti 600 nm znamena ze vyparena voda zlto svetielkuje?

Odpovědět

mise

Miluše Raabová,2009-11-14 20:13:57

byla v každém případě úspěch, jen je vidět, jak nedokážeme vzít v úvahu všechny proměnné ani u tak poměrně jednoduchého propočtu, jako je sloup odmrštěných hornin. Co pak propočty s tolikati proměnnými jako klima.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace