Galaktičtí archeologové odhalili původ starých hvězd Mléčné dráhy  
Podle superpočítačových simulací života Mléčné dráhy pocházejí starobylé hvězdy galaktického hala nikoliv z domovské galaxie, ale z trpasličích galaxií, které Mléčná dráha postupně snědla. Zdá se, že žijeme v úspěšném kosmickém predátorovi.

 

Zvětšit obrázek
Simulace Mléčné dráhy v době před 5 miliardami let. Kredit: A. Cooper/J. Helly, Durham University.

Poslední dobou se stále zřetelněji rýsuje bouřlivá minulost naší domovské Mléčné dráhy. Zdá se, že to není žádný kosmický mazlík, který by od svého zrození jen pokojně rotoval prostorem, ale dost nenasytné kanibalské monstrum, které během svého života tloustne pojídám malých sousedních galaxií. Astronomové o těchto dávných kosmických dramatech nacházejí stále víc a víc zajímavých informací.

 

Zvětšit obrázek
Populace hvězd v Mléčné dráze. Galaktické halo červeně. Kredit: Rursus, Wikimedia Commons.

V roli galaktických archeologů, kteří pomocí astronomických technologií vykopávají minulost Mléčné dráhy i jiných galaxií se nedávno ocitli badatelé z mezinárodního týmu, zahrnujícího výzkum na britském Institute for Computational Cosmology, University of Durham, na německém Max Planck Institute for Astrophysics a také na holandské Groningen University. Společně potrápili výkonné počítače, jimiž prohnali rozsáhlé a náročné počítačové simulace prvních krůčků, dětství i dospělosti naší rodné galaxie.

 

Počítačové simulace prozradily, že mnohé starobylé hvězdy z takzvaného galaktického hala, elipsoidního útvaru o poloměru 65 000 světelných let, který obklopuje klasický spirálovitý tvar vnitřku Mléčné dráhy, ve skutečnosti vznikly v malých sousedních galaxiích, pozřených Mléčnou dráhou během miliard let její existence. Ohromné gravitační síly při těchto střetnutích vyrvaly mnoho hvězd z rozpadajících se galaxií dlouho před vznikem našeho Slunce a dnes je najdeme právě v galaktickém halu, jednotlivě nebo jako kulové hvězdokupy.

 

Zvětšit obrázek
Prastará Kapteynova hvězda z galaktického hala. Kredit: ESO Online Digitized Sky Survey.

Podle šéfa celého výzkumu Andrewa Coopera z Durham University uchovává galaktické halo naší galaxie informace o pradávné minulosti, stejně jako vrstvy pravěkých hornin o historii planety Země.

Zvětšit obrázek
Omega Centauri, původní domov Kapteynovy hvězdy. Kredit: ESO, Wikipedia.

Počítačové simulace Cooperova týmu se rozbíhaly v době před 13 miliardami let, přičemž s pomocí obecných zákonů dnešní fyziky modelovaly vývoj temné hmoty a hvězd v simulované Mléčné dráze. Jde o dosud nejrealističtější simulace života Mléčné dráhy, umožňující vědcům zoomovat výsledky komplikovaných výpočtů na velmi jemné detaily struktury galaktického hala.

 

V galaktickém halu, které na rozdíl od spirální části galaxie neobsahuje skoro žádný mezihvězdný prach, dnes sídlí přibližně jedno procento hvězd Mléčné dráhy. Galaktické halo se pohybuje, takže se jeho hvězdy občas dostanou do blízkosti hvězd ve spirálních ramenech galaxie. Podle všeho mezi ně patří i několik malých hvězd ze sousedství našeho Slunce, například takzvaná Kapteynova hvězda, červený trpaslík spektrální třídy M1 v souhvězdí Malíře (Pictor), který je momentálně ve vzdálenosti zhruba 13 světelných let od Slunce. Chemické složení Kapteynovy hvězdy naznačuje, že pochází z kulové hvězdokupy Omega Centauri (NGC 5139), která je zřejmě pozůstatkem jádra dávno snězené trpasličí galaxie. Jinou hvězdou z galaktického hala je Groombridge 1830 ze souhvězdí Velké Medvědice (Ursa Major). Jde o žlutého podtrpaslíka třídy G8, který je dnes od Slunce vzdálený zhruba 30 světelných let.


Pramen:

 

Zvětšit obrázek
Spirální galaxie M104 Sombrero poskytuje názornou představu o podobě galaktického hala. Kredit: NASA.

Durham University 30. 6. 2010
Wikipedia (Spiral Galaxy).


 

 

 


 

Datum: 11.07.2010 09:51
Tisk článku

Související články:

Překrásné panorama Mléčné dráhy ve vysokém rozlišení     Autor: Stanislav Mihulka (04.11.2009)
Mléčná dráha je dvakrát „tlustší“     Autor: Miroslava Hromadová (05.03.2008)
Část Mléčné dráhy rotuje v protisměru     Autor: Miroslava Hromadová (13.12.2007)



Diskuze:

Karel Š,2010-07-11 19:58:39

Astronomům trochu hraje do ruky fakt že se světlo šíří konečnou rychlostí, takže cokoli na co se podívají vidí ne ve stavu v jakém se to nachází teď, ale ve stavu v jakém to bylo před mnoha lety, tolika kolik odpovídá vzdálenosti daného objektu. Takže i když jde jen o záblesk stroboskopu tak je v jeho světle vidět jak obsazený parket v bezprostřední blízkosti tak i díra pro základy na druhém konci toho co v onom místě teprve jednou bude místnost ... plus všechno mezi tím.

Odpovědět


Kromě toho jim hraje do ruky

Radim Dvořák,2010-07-15 01:41:58

například Dopplerův jev a možnost analyzovat spektra. Ale přirovnání je celkem trefné.

Odpovědět

Sice oceňuji

Tomáš Bartoň,2010-07-11 15:35:43

všechny ty snahy promítat naměřené veličiny do minula i do budoucna, ale je vhodné je brát s jistou rezervou. Jak dlouho měříme vesmír, a jak přesně, vzhledem k jeho stáří? Tyhle simulační modely mi připomínají trochu situaci, kdy na diskotéce pod širým nebem blýskneme jedenkrát stroboskopem a podle získaných hodnot chceme usuzovat kdo s kým pak skončí venku v křoví :-))) Ale jinak obdivuji práci a píli všech astronomů, potažmo vědců, díky nim pak můžou nevzdělanci jako já psát pod články takovéhle komentáře :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace