Myšlenky na boha redukují úzkost, ale jen u věřících  
Přemýšlení o bohu vás může uklidnit, takže začnete dělat méně chyb, praví se v publikaci zveřejněné v časopisu Psychological Science, vydávaném Asociací psychologů.


Kanadští vědci měřili dobrovolníkům mozkové vlny specifické pro jistý druh stresové reakce a také počty chyb, kterých se dopustili v testech. Ti, kdo přicházeli ke zkoušce se zbožnými myšlenkami, dělali méně chyb. Pod výsledky studie zaměřené na věřící a neznabohy jsou podepsáni  Alexa Tullettová a Michael Inzlicht, oba z University of Toronto Scarborough. Tvrdí, že zhruba 85 procent světové populace se hlásí k nějakému náboženství a proto se zabývají tím, jak víra zasahuje do našeho myšlení. S cílem vyznat se v tom provedli dva experimenty na nichž se ukázalo, že lidský mozek, je-li zaměstnán myšlenkami na boha, reaguje jinak. Pokud se dostane do vypjaté situace a je potřeba řešit nějakou překážku, věřící v takovém případě reagují méně zbrkle a jejich rozhodování vykazuje méně chyb.


 

Zvětšit obrázek
Alexa Tullett, první autorka publikace, specialistka na sociální neurovědy. Zaměřuje se na vlivy, které mají dopad na chování lidí.

Pokus o který své závěry výzkumníci opírají, byl naplánován tak, že účastníci testu buď psali o víře vlastní pojednání a přitom museli nečekaně začít řešit nějaký problém,  nebo se zabývali slovním příkladem v jehož zadání se operovalo s náboženstvím a text souvisel s bohem. Při těchto pokusech byla všem účinkujícím zaznamenána mozková aktivita. Matematické úkoly byly záměrně vybrány tak, aby se při jejich řešení snadno dělaly chyby. Dopadlo to následovně - když pokusné osoby byly přivedeny na myšlenky o víře a o bohu, ať už to provedli sami vědomě, nebo je k tomu navedli výzkumníci připravenými texty souvisejícími se zadáním řešených úkolů, snížilo to u věřících mozkovou aktivitu v čelní části mozku, konkrétně oblasti zvané přední cingulární kůra, ACC (anterior cingulate cortex). Jde o jakýsi "límec" okolo místa propojení levé a pravé hemisféry. Spodní část ACC je spojena s tím, co nazýváme nucleus accumbens, a co ve spojení s limbickým systémem řídí naše emoce. Jde současně o tu část mozku, která rozpozná drogu a řekne: „To se mi líbí“ a které říkáme centrum odměny a které stačí dobrý vtip, aby byla vydaná „na pospas“ chemikálii pocitu slasti – dopaminu. Mozek je zkonstruován tak, že je schopen některé věci automaticky zaregistrovat a ty, které se opakují, očekává. Ty jsou pak spojeny s oním uvolněním dopaminu. Viz známý Pavlovův reflex slintajících psů, kterým ke spuštění libých pocitů stačí jen uslyšet zvuk zvonku. Mozek je ale také uzpůsoben tak, aby při nesprávné odpovědi (když po zvukovém signálu odměna nepřichází), zesílil šok z nesprávné předpovědi. Kdykoliv se stane něco v rozporu s očekáváním, kůra mozková si toho okamžitě všimne, během milisekund se aktivita neuronů přemění v silnou emoci. Nic tak nezbystří pozornost mysli jako překvapení. A právě tato rychlá buněčná reakce začíná uprostřed mozku, v části na kterou se Kanaďané zaměřili. 

 

 

Zvětšit obrázek
Cingulární kůra, ACC (anterior cingulate cortex). Místo, které bůh věřícím zklidňuje, nevěrcům excituje. Kredit: Wikipedie.

ACC je oblast s neurony s vysokou hustotou dopaminových receptorů. Místo  angažující se v řešení neočekávaných situací. Kdykoliv dopaminové neurony provedou chybnou předpověď – předpovídají odměnu, která nepřijde, dojde k vygenerování elektrického signálu, kterému se říká chybová hláška (error-related negativity). ACC má na starosti dávat dohromady to, co víme s tím, co očekáváme – co cítíme. Proto je také ACC strategicky  umístěno  mezi dvěma oblastmi řešícími odlišné způsoby myšlení. Dotýká se thalamu - lokality pomáhající usměrňovat naši pozornost. Když se ACC nějakým podnětem vyděsí, navodí patřičnou emoci, donutí nás si nenadálé události patřičně všimnout.  ACC zbystří naše smysly a vyšle signál do hypothalamu, který zajistí odpovídající nastartování patřičných orgánů. Když si ACC začne dělat starosti s nějakou anomálií, somatický signál během vteřin rozbuší srdce a do krevního řečiště napumpuje adrenalin. Mozek nám říká, že nesmíme ztrácet čas, že tahle předpovědní chyba (situace) je vážná, přikazuje nám -  bojuj, nebo uteč! ACC se ale neomezuje pouze na  pasivní monitorování chybných předpovědí. Pomáhá nám zapamatovat si, co se dopaminové buňky právě naučily, takže předpovědi se rychle přizpůsobují novým okolnostem. Poučujeme se tak z událostí vnějšího světa, čímž ACC zajišťuje, že nervové procesy věrně odrážejí poslední stav věcí. A když dojde k „chybě“ a očekávaná (naučená) předpověď se neuskuteční, ACC se postará, aby napříště byla předpověď změněna. Jde zřejmě o nejdůležitější oblast rozhodovacího procesu, protože kdybychom se nedokázali poučit z dřívějších rozhodnutí a nepřenesli poznání do našich rozhodnutí budoucích, nedokázali bychom naše chování změnit a stále bychom se motali v bludném kruhu stejných chyb.


 

Zvětšit obrázek
Michael Inzlicht v kruhu svých studentů.

Nejzajímavějším poznatkem z kanadských pokusů je, že ateisté reagují jinak. Pokud byli „nevědomky“ přivedeni na myšlenky souvisejícími s bohem, stejná oblast mozku (ACC), která se u věřících zklidnila, se u nich aktivovala.  Rozdíl v „rozpálení“ ACC u ateistů vysvětlují výzkumníci tím, že zatím co myšlenka v boha jedny usmiřuje s chodem dění, protože se s nenadálými událostmi vyrovnávají jako s vůlí Páně, tedy s něčím nad čímž není potřeba příliš hloubat a dochází k redukci pocitů úzkosti, na ateisty stejné myšlenky působí kontraproduktivně a stav úzkosti jim prohlubují.


Když se nad tím zamyslíme, tak to vlastně tak překvapivé výsledky nejsou. Především ta první část se dala očekávat. Znali a využívali to již starověcí vojevůdci.  Mše před bitvou, žehnání zbraním a vnuknutí myšlenky v boha bojovníky uklidňovala. Dnes víme, že činí člověka méně zoufalým, když má udělat hrůzný čin. Ostatně to doložily i nedávné pokusy Američanů. Ukázalo se, že je vcelku jedno jestli někdo věří v boha nebo ne. Ti, co byli seznámeni s božím doporučením ke krvavé revanši se chovali obecně agresivněji, než ti, co byli o tento boží verdikt ochuzeni. Šlo o pokus do kterého byl zamontován  příběh ze Starého zákona, který vypráví o muži z kmene Efraim, který se vydal s konkubínou do země kmene Benjaminů. Když párek dlel na návštěvě u jednoho z benjaminských mužů, shromáždil se před domem dav, který vyrazil dveře, vtrhl dovnitř a konkubínu znásilnil. Žena řádění davu nepřežila. Odveta byla krvavá. Izraelské kmeny vytáhly v odvetu, dobyly několik benjaminských měst a vyvraždili všechny obyvatele – muže, ženy i pacholátka. Podrobně o tom Osel informoval v článku „S požehnáním od boha jsme agresivnější

 

Dalo by se předpokládat, že usmiřující a méně stresující život věřících se také nějak projeví, například v dlouhověkosti. To se však nepotvrzuje a výsledky ve věci rozdílné délky života věřících a ateistů jsou rozporuplné. Stejně dopadají výzkumy zaměřené na to, jsou-li věřící v životě šťastnější. Nejsou. Žádný z táborů si ale nemusí zoufat. Ono je to tím, že pocit uspokojení přináší jakýkoliv pocit poznání, ať už jde o „pochopení“ nadpřirozena, nebo o chápání souvislostí a dění v přírodě.  Jinak řečeno, víra v boha, nebo v sama sebe, své schopnosti a vědomí, že věcem rozumím  (chápu, proč se dějí tak jak se dějí), má na naše zdraví, pocit uspokojení a štěstí stejný dopad. Jde jen o to něčemu věřit.
 

Autor: Josef Pazdera
Datum: 09.08.2010 10:02
Tisk článku

Skrytá autorita - Petrák Milan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 269 Kč
cena: 223 Kč
Skrytá autorita
Petrák Milan

Diskuze:

bůh nebůh

Jan Kment,2010-08-18 02:36:15

Ona myšlenka na něco nade mnou nebo mimo mě docela slušně eliminuje pocity úzkosti a pomáhá koncentraci. Na to člověk nemusí být křesťan ani "myšolog", aby tohle věděl. Pochopitelně se tenhle fenomén dá také zneužít k náboženské propagandě. Proto bych raději nezaměňoval náboženství s vírou. Víra je , věřte-nevěřte, přirozenou lidskou potřebou a náboženství její často dost nevydařenou aplikací.

Odpovědět


Viera

Tomas Habala,2010-08-19 12:32:09

Treba dodať, že pocity úzkosti môže eliminovať jedine viera v to, že "to nado mnou" má ku mne pozitívny vzťah. Keby som veril, že "to nad mnou" má voči mne nepriateľský postoj, asi by mi to úzkosť ešte zväčšovalo. Podobne by mi nepomohlo, keby "to nado mnou" ma celkom ignorovalo a žilo by si to len vlastnými záujmami resp. zákonmi, neberúc ma do úvahy. Tento prípad je vlastne príroda.
Ten vzťah, ktorý verím, že "to nad mnou" má ku mne a ten vzťah, ktorý prežívam k "tomu nado mnou" je vlastne podstata náboženstva ako prejavu viery.

Odpovědět


Ano,

Jan Kment,2010-08-26 03:47:48

souhlasím s poslední větou, spíš je asi důležité jaký k tomu Onomu máme vztah my a ten už je předurčen pocitem, že jsme naplněni jakýmsi nadživotním smyslem, pokud věříme. Lhostejní tomu nad námi zcela jistě nejsme (ačkoli jako jednotlivci nejsme nijak zvlášť důležití), protože jsme toho součástí. Otázka zda nás to má rádo je spíš otázkou našeho sebehodnocení (podmíněného i nepodmíněného), ve fyzice se také nelze ptát, zda má sůl ráda vodu, prostě se rozpustí a hotovo. Tohle jsou apriorní pravdy, které se nedají nahlédnout empirickým pohledem (typickým pro Osla), ale také tu nejde o žádné city a pocity, že bych něco chtěl aby nějak bylo nebo zda se mi to líbí. Je to spíš taková matematika.

Odpovědět

Umieranie

Tomas Habala,2010-08-11 16:28:11

Zaujimal som sa o to, lebo moj priatel umieral na rakovinu. Zomrel pocas rozhovoru so svojou manzelkou. Bola u neho na navsteve v nemocnici. Obaja vedeli, ze umiera. Rozpravali sa a on jednoducho vydychol a zomrel.
Verit tomu vas nenutim.

Odpovědět

Umieranie

Tomas Habala,2010-08-10 10:44:35

Mame znamu sestricku na nemocnicnom oddeleni ARO. Tvrdi, ze ak je pacient pri vedomi, tak veriaci obvykle zomieraju lahsie a jednoduchsie ako neveriaci.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-08-10 11:57:22

1) ak je sama veriaca, tak jej "štatistické" vnímanie to asi dosť ovplyvňuje

2) veriaci žijú v nádeji, že predsalen neumierajú, ale len "odchádzajú z tohoto sveta" kamsi, kde je lepšie... ale je jedno akým spôsobom prijmú túto myšlienku. Napríklad 39 posledných zástancov sekty Nebeská brána pred hromadnou samovraždou zanechalo odkaz, podľa ktorého konečne odchádzajú do "skutočného sveta" napĺňať svoje vízie a učenie...

Dajte ľuďom vieru, že za "svätú" vec zomrieť nie je smrť, ale brána do blaženosti a božieho vykúpenia zo strastí pozemských... presviedčajte ich od detstva... a môžete ich poslať do boja, opásať ich granátmi a ešte vám budú povďační. To je druhá strana viery v blaženú nesmrteľnosť. V článku spomínané požehnania v boji sú o niečom podobnom. Dodnes sa dejú aj u kresťanov...
S presvedčením života večného sa zo sveta odchádza ľahšie - prirodzene, alebo násilne...

Odpovědět


Bronte Harkaitz,2010-08-10 17:31:43

Kdo má lehčí umírání?
Tvrdíte, že Vaše známá v nemocnici viděla, že to jsou náboženci?
Co rozumíte pojmem lehčí? Měli menší bolesti? Měli lehčí nemoc? Měli menší úzkost z odchodu? Co povídáte je jen malá anekdotka. Na tuto anekdotku mohu odpovědět stejně "hodnotnou" anekdotkou kdy jsem viděl vážně nemocné věřící a zoufalostí se modlily a ono nic. Naopak jejich odchod byl hrůzostrašný protože se báli pekel.
Není nad to nevěřit na bohy, nebe, pekla, reinkarnace. Dívejme se na jevy tak jak jsou a všechno za ty 3 miliardy let jasně naznačuje, že konec je konec.

Odpovědět

souhlas

Bronte Harkaitz,2010-08-10 07:22:02

Váš komentář nebo spíše kritika je podle mě zcela správná...

Např: Zkoumal bych jak fanouškům Sparty myšlenky na Spartu redukují úzkost. A jsem si naprosto jistý, že myšlenky na Baník Ostrava by jim úzkost značně zvýšily.
atd.

Odpovědět


:-)))

Radim Dvořák,2010-08-11 03:29:02

A co teprve myšlenky na Slavii Praha!

Odpovědět

Zbytečná aktivace

Leopold Kyslinger,2010-08-10 06:23:51

V Britských listech proběhla vzrušená debata na téma: Theismus, atheismus, agnosticismus. Za všechny příspěvky odkaz: http://www.blisty.cz/2010/8/6/art53851.html
Nedomnívám se, že pokusy vyjádřené v článku "Myšlenky na boha redukují úzkost...", stejně jako myšlenky Borise Cveka či Karla Dolejšího v BL jsou něčím přínosné. Naopak je považuji za zbytečně aktivační, za skrytý nebo možná nevědomý pokus postavit proti sobě dvě skupiny obyvatel. Sám se řídím Popperovou poučkou, že část jakékoliv teorie, která není nezbytně nutná k vysvětlení fungování světa, je nadbytečná.
Rozumím ale snaze věřících sdílet stejnou víru s ostatními a proto si myslím, že pouhé prohlášení víry za ryze soukromou věc postrádá pro věřící jakýkoliv význam. Jakmile však začnu srovnávat, dopouštím se fundamentalismu a je lhostejné za jakou skupinu. Aktivace s sebou přináší vzrušení, které není vždy tím nejlepším rádcem. Jsem rád, že v České republice se daří soužití věřících a atheistů, jsem rád, že i představitel vědeckého purismu (soudě podle příslušnosti ke sdružení skeptiků Sisyfos) se vyznal ze své víry a nesrovnává, natož aby inzeroval její prospěšnost pro pochopení běhu přírody.

Odpovědět

kontrolna skupina?

Marek K,2010-08-09 20:55:51

v clanku sa nespomina, ci pouzili kontrolnu skupinu, v ktorej veriacim aj neveriacim daju pisat alebo riesit problem o nekonfliktnej teme. Ak by mal platit zaver z clanku, veriaci v kontrolnej skupine by robili viac chyb v matematickej ulohe, neveriaci rovnako.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-08-09 22:19:33

Nie je dôvod predpokladať, že by veriaci len na základe toho, že sú veriaci, mali riešiť nečakané matematické úlohy lepšie, ako ateisti. Takže Vami navrhovaný pokus - namiesto náboženskej témy zvoliť neutrálnu by mal dopadnúť pre obe skupiny rovnako a ak nie, potom by to bol naozaj nanajvýš pozoruhodný výsledok, hodný niekoľkonásobného preverovania...

Nedokázal by, že záver štúdie je správny. Nevyvrátil by tvrdenie: povinné zaoberanie sa náboženskými dogmami je pre ľudí neveriacich podvedome rozčuľujúce (neviem narýchlo nájsť lepší výraz), zatiaľ čo pre veriacich je pozitívne. Zvýšená chybovosť súvisí ani nie tak s vierou, ako vnútorným, emocionálne podfarbeným sporom, ktorý, či už chceme, alebo nie, biochemicky ovplyvňuje náš mozog. Museli by ste vytvoriť opačnú situáciu a nútiť veriacich, aby sa zaoberali myšlienkami, s ktorými nesúhlasia. Ak by chybovali viac, ako neveriaci, potom by v tomto prípade bola ich viera kontraproduktívna a nie "upokojujúca". Skúsenosti totiž hovoria, že veriaci (vo všeobecnosti) oveľa emotívnejšie vnímajú ateistické predstavy, ako ateisti náboženské. Takže pokus s textami o tom, že boh je produktom výlučne ľudskej mysle by - napriek viere - asi spôsobil opačný výsledok. A pritom by veriaci rovnako intenzívne na boha mysleli, len by ste u nich vyvolali silnú negatívnu emóciu. A to sa potom chybuje, ajajaaaaj!

V tom je nedokonalosť celého pokusu - vyvolal vnútorný rozpor len u jednej skupiny, zatiaľ čo u druhej pozitívne pocity. A interpretoval polovičatý výsledok.
Ale možno zase len niekto vedel, aký výsledok má získať. To sa žiaľ stáva...

Odpovědět


Marek K,2010-08-10 21:31:24

myslel som viac/rovnako oproti SVOJMU vysledku pri nabozenskej teme.

Odpovědět

ad hoc

Dagmar Gregorova,2010-08-09 11:17:07

Sorry, len taká pripomienka narýchlo, možno nie úplne domyslená. Ale niečo mi na metodike a interpretácii výsledkov "nesedí". Predstavme si, že by sa robili podobné pokusy, ale vedci by vybrali ľudí presvedčených o biologickej evolúcii (nazvime to nesprávne darwinizmus) a veľmi presvedčených kreacionistov... a dali im čítať evolučnú popularizačnú literatúru (napríklad Dawkinsa)... ktorá skupina by viacej chybovala pri matematických úlohách?
Ak ste nútení sa vysporadúvať s myšlienkami, ktoré sú v protiklade s Vašim presvedčením, tak to u vás vyvolá aspoň mierne negatívne emócie a stúpne adrenalín.... a to bude asi správne vysvetlenie väčšej zbrklosti, nepozornosti a chybovosti v matematických úlohách. Vyrovnávať sa s protichodnými myšlienkami - to predsa málokoho zanechá úplne "cool". Keby sa otočila situácia, aj výsledky by asi dopadli naopak. Potom by bola viera v evolúciu tá "ukľudňujúca".
Ak budú zarytého pacifistu a neznaboha nútiť do boja, asi žiadne požehnanie ho neupokojí... Všetko je otázka presvedčenia.

Odpovědět


Pavel Krůžela,2010-08-09 12:51:35

Velice zajímavá úvaha, ale myslím, že článek se dal pochopit 2 jednoduchými a zároveň docela odlišnými způsoby...buď vezneme v úvahu, že v "myšlenkách na boha" se ulevuje pouze lidem věřícím a nebo, že ve stresových situacích pomáhá věřícím lidem vzpomenout si na boha (uvádím záměrně s malým písmenem).
Pokud vezneme v úvahu první fakt, tak je to jev, který se dá předpokládat. U druhé "verze" to však dává věřícím určitou, nespornou výhodu ve stresových situacích, kdy je to zkráceně řečeno uklidní a uprímně pochybuju, že by (pro příklad) nevěřícím studentům na vysoké škole pomohlo u zkoušek myslet na Darwina :-))
Nejsem si úplně jistý, jestli jsem moji myšlenku dal dobře najevo, kdyžtak mě opravte.
PS: Ne, jsem nevěřící.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-08-09 13:06:24

... :) beriem... len neviem, či sa to dá aplikovať pri "strese" z riešenia nečakaných matematických úloh.
Otázka je, či je viera v boha upokojujúcejšia v ťažkých a neriešiteľných životných situáciách. Aj tu to môže byť sporné, napriek predpokladom intenzívne implantovaným z kazateľníc. Ak sa prirodzene "zmierim" s nevyhnutným kolobehom života, tak nevidím dôvod mať zo smrti a chorôb väčšiu obavu ako veriaci. Najmä ak neverím v "zázračné" vyliečenia. Túžba "prežiť" v podobe nehmotnej "duše" v nedefinovateľnom a nehmotnom raji predsa nemusí byť vôbec upokojujúcejšia. Lenže viera a neviera sa nedá veľmi pochopiť "rozumom". A tak sa oba tábory ťažko chápu. Je to otázka veľmi úzko spojená s emóciami.

Odpovědět


Pavel Krůžela,2010-08-09 16:00:01

Ony se takovéhle věci - věřit v něco, co vlastně není podepřeno žádnými fakty, nýbrž domněnkami, které ztrácejí na průkaznosti vlivem vyššího vzdělání lidí, zároveň jakýmsi "stárnutím" a monotóností, těžce popisují vysoce inteligentnímu člověku. Já jsem byl vychován v poměrně silné katolické rodině a jak se tak pomalu osamostatňuju, přicházím na fakt nepotřebnosti víry pro mou mysl. Přesto naprosto chápu lidi, kteří věří v Boha, docela byste se divila, jak malé procento věřících někdy zažilo deprese :-), zároveň jakožto fanoušek vědy musím uznat, že je spousta nevylečitelných a často dokonce nezmapovaných onemocnění (můj případ), kdy víra v "něco víc" může neskutečně pomoci po psychické stránce, myslím, že alespoň v ČR není už moc tak silných katolíků, kteří by nějak moc řešili věci jako jsou posmrtný život apod. (možná tak nějací Jehovisté :-))
Tohle už ale začíná být asi až příliš filozofické (filozofie = věda, kde nic nevyřešíš)
Někdy asi sotva budou všichni věřit v boha, nebo všichni ateisti, důležité ale je, že lidstvo dospělo do fáze, kdy je nejen svoboda náboženství, ale také naprostá svoboda o něm pochybovat.
Já osobně mám oblíbený fotbalový klub, který zbožňuju a když jsem v depresi, tak mi vzpomínky na něj velice pomáhají, je i tohle snad nějaký typ náboženství?

Odpovědět


Oblíbený fotbalový klub

Bronte Harkaitz,2010-08-13 19:47:23

Pane Kružela. Díky, že jste zmínil svůj fotbalový klub.... Tím jste narazil na základní problém o tom jak definovat náboženství. Není to zdaleka tak jednoduché jak se zdá a i na vysokoškolské přednášce profesor poukázal na tento nedostatek.

Např. : dle definice anglického Cambridge slovníku je náboženství víra v bohy a praktiky jimiž se tito bohové uctívají. Zní to rozmně, vidte? Ale kam pak šoupnout budhismus, anebo ještě horší, kam strčit taoismus? Lze vůbec např. taoismus klasifikovat jako náboženství? Osobně mám štěstí, že TaoTeTing mám doma, je to úžasná protiváha proti nechutné Vybli. Některé frakce Tao uctívají Lao´c, jiné neuctívají nic a je to jen relativně zdravý psychologický pohled na život. Takže nevím.
Pojem náboženství se i posunul, např. v onom Cambridge slovníku je náboženství také: koníček, jež dotyčný velice zbožňuje. Takže váš fotbal tam patří a jste skoro fundamentalista :-D

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni