Projekt Avatar: Nesmrtelnost za 30 let?  
Ruský vizionář oslovuje miliardáře s konceptem holografických avatarů, do nichž by si lidé mohli nahrát své osobnosti. Staneme se nesmrtelnými stíny?

 

Zvětšit obrázek
Projekt Avatar. Kredit: 2045 Initiative Group.

Léto v plném proudu svádí k jiskřivým nápadům. Stačí s dětmi zasednout ke geniálnímu animovanému seriálu Phineas & Ferb a je to jasné od titulního songu: „… můžem si … s raketou hrát, s mumií se prát, a na eifelovku vyšplhat, vynalézat co si jen přát, zlou opici vykoupat …“
Dotyční jsou divoce kreativní nevlastní bratři, kteří ve vesele rozjetých příbězích překypují optimismem, ničeho se nebojí a úplně všechny šílené kousky se jim daří. Patrně pod vlivem Phinease a Ferba se mladý ruský vizonář Dmitrij Itskov, ve zpravodajství tvrdošíjně titulovaný jako „mediální mogul“, rozhodl dopřát lidstvu technologickou variantu nesmrtelnosti, a to nikoliv v nedohledné budoucnosti, ale kolem roku 2045, což by mnozí z nás ještě mohli zažít na vlastní kůži.

 

Zvětšit obrázek
Dmitrij Itskov. Kredit: 2045 Initiative Group.

Itskov v únoru 2011 založil neziskovou organizaci 2045 Initiative a dal dohromady tým, který by měl vyvinout naše nesmrtelné verze, totiž holografické avatary s umělými mozky, do nichž v případě úspěchu lidé nahrají své vědomí. Itskov před časem zveřejnil poměrně ambiciózní časový plán, který zahrnuje postupný vývoj několika různých avatarů. V roce 2020 plánuje první úspěšný experiment s transplantací mozku do kompletně umělého těla, které by bylo v roce 2025 dostupné v komerční verzi. V roce 2030 by chtěl ohlásit první umělý mozek, do něhož by v roce 2035 chtěl poprvé přenést celé vědomí. V roce 2045 Itskov plánuje vytvoření kompletně holografického těla, do něhož by v roce 2045 přenesl vědomí a získal tak prvního nesmrtelného člověka. Něco podobného před časem předvedla nepříliš povedená sci-fi detektivka Náhradníci (Surrogates, 2009).

 

Projekt Avatar je sice možná nesmysl, ale ne takový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Teď asi jenom těžko odhadneme, zda bude za 30 let možné nahrát svoje vědomí do holografického avatara. V současné době je to dost šílený nápad, tak trochu připomínající zápletku z Fantomase, ale při dnešním tempu výzkumu a s přihlédnutím k možnosti mnoha naprosto překvapivých zvratů – kdo ví… Každopádně by ale tenhle projekt mohl být reálnější, než klasické snažení o nesmrtelnost, případně jen dlouhověkost na poli medicíny. Zatím to k ničemu nevedlo a upřímně řečeno, není vyloučené, že hluboko v našich buňkách existují pojistky proti dlouhému životu, protože evoluce nemá žádný pádný důvod příliš dlouhý život podporovat, ba spíš naopak. Zároveň, pokud naše vědomí a celé mozky fungují na bázi biochemie a fyziky, která je z tohoto světa a k jeho vysvětlení nejsou nutné nějaké pouťové zázraky, pak si lze v zásadě představit, že bychom mohli vědomí a veškeré fungování mozku přenést někam jinam. Nebylo by to samozřejmě vůbec snadné a museli bychom při tom překročit mnoho stínů, ale v dohledné době by to snad šlo zvládnout. Zároveň se ale může velmi rychle ukázat, že nesmrtelní náhradníci nejsou z nějakých technických důvodů možní.

 

Zvětšit obrázek
Phineas a Ferb. Kredit: Disney Television Animation.

Itskov se v uplynulých dnech lišácky obrátil na miliardáře, kteří jsou sice (doufejme) z masa a kostí, ale na rozdíl od zbytku lidstva mají, alespoň teoreticky, opravdu velký důvod lpět na životě. Někteří z nich by mohli Itskovovu emotivní výzvu vyslyšet, dostat chuť zapsat se do historie a posléze napumpovat do projektu Avatar životně důležité finance. Pokud by se tenhle projekt uskutečnil, tak by pochopitelně zcela zásadně a navždy změnil lidstvo. Mohli bychom holografickými avatary postupně osídlit snad celý vesmír a nebylo by ani nutné ošálit rychlost světla. Avataři by prostě odstartovali a letěli po celé věky. A snad by jim to nevadilo.

 

Zvětšit obrázek
Projekt podporuje i dalajláma. Kredit: 2045 Initiative Group.

Jestli se projekt Avatar skutečně rozběhne, bude velmi zajímavé sledovat všelijaké etické panely, které asi nebudou mít dobré spaní. Co se vlastně stane s živou předlohou avatara? Bude diskrétně zpopelněn v rámci nákladů na nahrání mysli? Jaká bude mít avatar práva? Jak asi bude vypadat jeho mysl po tisících let? Bude šťastný? Jak by se lidstvo dál rozmnožovalo? Co když výrobce avatarů vloží do umělých myslí malware, schopné reagovat na dálkové povely anebo třeba avatara v kritickém okamžiku vypnout? A také mnohem přízemnější problém - jaký asi bude zájem o nahrávání mysli do umělých těl? Mnoho lidí by dnes jistě kategoricky odmítlo, posměšně nebo i opovržlivě, ale na smrtelném loži, tváří v tvář loučení s tímto světem, to možná najednou leckdo uvidí jinak. Byla by to asi hodně zajímavá budoucnost.


Prameny:

DiscoveryNews 27.7. 2012, 2045 Initiative Group 17.7. 2012.

Autor: Stanislav Mihulka
Datum: 30.07.2012 16:09
Tisk článku

Avatar - Fitzpatricková Lisa
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 288 Kč
cena: 288 Kč
Avatar
Fitzpatricková Lisa
Související články:

Blíží se doba sexu a svateb s roboty?     Autor: Stanislav Mihulka (31.12.2016)
Magnát Itskov chce nahrát lidstvo do robotických avatarů     Autor: Stanislav Mihulka (17.06.2013)



Diskuze:

virtualizacia v praxy

Michal Mihalek,2012-08-15 11:19:26

po virtualizovani hardware/software sme na rade my... :D

Odpovědět

Rimmer z Červeného trpaslíka

Vláďa Řezáč,2012-08-01 17:08:06

byl hologram a tohle všechno už tam bylo. Dokonce ho převedli (kapitola Legie) na tvrdé světlo takže se mohl i dotýkat.

Odpovědět

T Hanáček,2012-08-01 11:34:17

To, že neurony odumírají je víceméně jasné, ale situace není u jinak zdravého člověka tak marná, většinou za "demenci" může nedostatečné prokrvování, malé mrtvičky..., orgány už nefiltrují nečistoty tak dobře... .

Cest jak zaručit zdraví mozku jako celku v jeho původním stavu je teoreticky hned několik a nejsou až tak nereálné. Vedle malé genetické změny, která by byla např zodpovědná za tvorbu nových/samoopravu - ono, že jedna buňka vydrží třeba 80 let znamená, že takových 160-240 není zas tak mimo. Se dá v krajním případě uvažovat i o nanobotech, kteří by byly schopni opravit buňku na molekulární úrovni zevnitř.

To se může zdát jako fantazírování na úrovni avatara, ale co je těžší, zalepit čas od času díru, nebo strhnout celej dům a stavět mrakodrap - přijít se zcela novou "technologií"?

Ve všem tom technickém optimismu bych se, ale vždy snažil zůstat moudrým, klidně sobecky moudrým chcete-li a usiloval o zachování našeho rozumu (mozku) v +- takovém stavu, který nám dovolil stát se čím jsme. Evoluce si najde cestu sama a jednou nás přitlačí ke zdi, proč se proti ní, ale dobrovolně rozbíhat?

Co se týče "vůle" k životu a nepřirozenosti např. 300 letého života, co by na současnou společnost - 90 letého důchodce asi říkal obyčejný člověk ve středověku s průměrnou délkou dožití 30 let? "Čáry, protivení se bohu, zabít, zapálit...!"

Další zajímavé věci k zamyšlení jsou, že např sama DNA je ukázkovým příkladem nesmrtelného života, jehož jediným cílem je zůstat nesmrtelný? Je tu už miliardy let, mění se k nepoznání, ale pár klíčových vlastností ji zůstává - takže co je přirozené?

Odpovědět

Jednoduché řešení

T Hanáček,2012-07-31 15:52:12

Zdejší diskuse/článek mě donutila se registrovat.

Fantazie o nějakých holo avatarech, souběžných neuronových sítích jsou dnes v říši pohádek a filozofování, takto člověk nesmrtelnosti nikdy nedosáhne, změna by i teoreticky byla příliš drastická, aby se dalo uvažovat o stejném jedinci, nebo dokonce stejném druhu. Tudy cesta pro nás a naše potomky nevede.


Na straně druhé stačila by relativně "malá" (samozřejmě, že prakticky velmi složitá) úprava kousku našeho DNA a mohli bychom žít stovky, tisíce let - zůstat prostě stále mladí. Mozek přirozeně zapomíná to nepodstatné, takže mentální kolabs by nehrozil a zbytek těla se nám v průběhu života tak jako tak celý "vymění" (ruce co máte dnes jste ve 12 letech neměli - buňky jsou téměř kompletně jiné!).


Důležité je vynakládat zdroje na v dohledné době dosažitelné (a klidně ambiciozní) cíle, ne žít v stovky let vzdálených fantaziích, které jsou navíc morálně sporné.

Odpovědět


Jsou různé cesty a různé cíle

Ivo Kaipr,2012-07-31 17:53:02

Myslíte stálou, nekonečnou obnovu tělesných tkání? Teď se krátí telomery.. myslíte úpravu trochu jako je popsáno zde:http://casopis.mensa.cz/veda/regulace_procesu_starnuti_na_bunecne_urovni.html
Ano, máte pravdu, že tímto směrem by mnoho lidí v principu zdravých mohlo vydržet mnohem déle v dobré kondici. Je to dobrý cíl a třeba se k němu v rozumné perspektivě dohrabem, pokud se neukážou nepřekonatelné obtíže, že je sice možná tahle jednoduchá úprava, která zabrání zkracování telomer, jenže ta zásadně povzbudí růst zhoubných linií buněk, takže.... Ale povést se to může, je to dobrý cíl.

Ovšem neurony se takto nenahrazují, vznik nových už je sice potvrzen, ale je to úplně jiné kafe než v ostatních tkáních. Takže neurony by nakonec téměř jistě degradovaly. A navíc - udržování biologické podstaty člověka třeba při dlouhých kosmických letech... Obecně má pravdu třeba Lem, evoluce inženýrsky hudlařila, viz třeba naše hrtanová záklopka a pod ní jedna trubice pro dýchání i jídlo, to by v životě žádný rozumný konstruktér takhle pitomě nevymyslel :o) Takže předělat to tak, aby výsledný tvor byl mozkem člověk, ale podstatou svého těla vhodný na skutečně "osidlování hvězd" je jiná ambice a jiný cíl než udržet to biologické tělo co nejdéle.

Těžko říci, co je lepší, jestli se zaměřit jedním směrem a vrhnout do toho velké množství prostředků, nebo jít více směry a tříštit síly. První varianta je riziková v případě, že jde o slepou uličku - až skončí současné údobí pozemské stability, nebude už možnost začít od nuly a jít jinudy. Druhá varianta je riziková v případě, že kvůli tříštění sil se do období krize, (překonatelné jen tehdy, budeme-li schopni podstatně lépe kumulovat zkušenosti) nepovede dojít ani v jednom směru do konce.

Evoluci je ovšem bližší marnotratná diverzita... a je dost možné, že právě proto, že život jako celek má v zásadě vždycky, v každé situaci, mnoho různých odpovědí na katastrofické situace - a nakonec úzkým hrdlem láhve přece jen někdo projde, připadá mi i pro náš další vývoj lepší dodržovat diverzifikovaný rozvoj..

I když to může být "mnoho zajíců-myslivcova smrt", tak k diverzitě různých cest se dá dojít samovolně, svobodně, k omezení obzoru na jednoho zajíce bývá nutná více než malé množství násilí....

Odpovědět


Smrť

Marek Fucila,2012-08-01 02:57:26

Tiež sa prikláňam k názoru, že ide o veľkú fantáziu. Ja som veľký optimista v mnohých veciach, myslím si, že simulovať mozog aj konkrétneho človeka bude niekedy technicky možné, ale samotné kopírovanie jeho nazvime to "duše" je fyzicky nemožné. Preto si myslím, že nikdy nebude k dispozícii technológia, ktorá dovolí kopírovať myseľ.

Aj techno-neuróny pripojené paralelne na vstupy/výstupy živých neurónov budú stále vidieť svoje dvojice len ako čierne skrinky, a dosť vážne pochybujem, že ich vtupno-výstupné charakteristiky sú tak čitateľné, že je z nich možné jednoznačne určiť ich vnútorný stav. Pokiaľ sa nepodarí bez vplyvu merania presne zaznamenať polohu, počet, jednotlivých molekul v bunke, ich náboje atď., tak bude jej kopírovanie 1:1 len utópiou. A molekuly sú tiež pár levelov nad tým, čo momentálne dokážeme pozorovať a nedokážeme presne skopírovať.

Ten istý človek inak zareaguje keď je spokojný a inak, keď je hladný. Tie kopírujúce mikročastice by museli byť rozlezené po celom tele. Aj z mojich chabých znalostí neurolócgie mi je jasné, že neuróny interagujú prostredníctvom elektrickej energie. Ak som pochopil chémiu, tá je tiež aplikáciou elektromagnetických síl. Experimentom vždy do určitej miery ovplyvňujeme skúmaný dej. Pod úrovňou atómov až tak, že konkrétne meranie vylúči možnosť iného merania. Merajúce mikročastice by preto museli využívať nám zatiaľ neznámu formu interakcie, ktorá by navyše musela byť jednosmerná - teda ani by si nezaslúžila predponu "inter-". Takáto častica by cez poloelektrickú silu ohmatala náboj vstupu a nezobrala by si z neho ani jedno kvantum.

Jediná šanca na aký-taký úspech je podla mňa v nádeji, že sa ukáže, že činnosť mozgu je ľahko simulovateľná a postupným vyladovaním modelu dosiahneme v softvéri človeka, ktorý uvažuje podobne ako človek, ktorého kopírujeme/simulujeme. Prílišným optimistom odporúčam čítať články o klimatických modeloch alebo sa len začať spoliehať na predpovede počasia. To, ako biedne sme na tom v súčasnosti so simuláciami nie je len nedostatkom dát alebo ich spracovania, ale hlavne povahou dynamických systémov. Bez úplného odmerania všetkého, čo sa dá merať a následnej simulácie nikdy motýlí efekt nebudeme vedieť predvídať, a ako uvažujem v predošlom odstavci, meraním aj tak zmeníme budúcnosť, ktorú sme chceli bez zásahu zistiť.

Takže fantázii nekladie polená pod nohy len nedostatočná techológia, ale často krát aj realita tohto fyzického sveta. Preto myslím, že riešiť morálku alebo motiváciu k sebanakopírovaniu sa je úplne zbytočné. Zaujímal by ma prieskum u seniorov, koľkí by vôbec cheli žiť večne za predpokladu, že budú plní síl. Nie som si istý, či by prevládal názor, ktorý majú asi mladí ľudia väčšinovo. Ono to nie je len starnutím tela, ale vzorce myslenia u ľudí pod vplyvom skúseností sú iné ako v mozgu plnom elánu. Dokonalá kópia mozgu by podla mňa starla aj v stroji. Smrti nikdy nezabránime a limitne pri nekonečnom živote zažijeme nekonečne veľa úmrtí blízkych. To by buď človeka psychicky úplne zdeptalo alebo by sa stal otrlý psychopat. Otázka je, či chce človek byť naveky otrokom myšlienok, ktoré sa v ňom stále zbierajú.

Myslím, že nikto nemá vnútorne zodpovedanú otázku, prečo tu je. (Okrem pár "vyvolených", ktorým je to jasné.:-)) Na nesprávnu otázku ťažko nájsť uspokojivú odpoveď. Ak si položíme ďalšiu otázku "Prečo by som mal večne žiť?", ťažšie budeme hľadať dôvody ako na otázku "Prečo by som mal žiť zajtra?". Mňa osobne ako odpoveď na tú prvú napadá hlavne zvedavosť. Chcel by som vedieť, aké to bude v budúcnosti, na čo všetko sa príde... Ak ale pôjdeme dosť ďaleko, vyzerá to tak, že samotný vesmír po nejakom čase stratí schopnosť šíriť informácie. Budeme žiť v stroji a pripravovať sa na večné zamrznutie? Ale možno je predikcia nesprávna a informácie sa možno budú dať v dostatočne neobmedzenom množstve šíriť ad absurdum. Bude stáť zato žiť len kvôli zvedavosti?

Viem si predstaviť mysliace roboty, ktoré sú vyvinuté tak, že cítia spokojnosť so svojou existenciou vo svojom prostredí alebo aj v akomkoľvek prostredí. Tak ako je ale zapojený ľudský mozog je podľa mňa úplne absurdné uvažovať o tom, že bude blažeňe prežívať v robotickom tele. Možno snáď ak sa nakopíruje mozog novorodenca. Ale pokiaľ viem ide pri tejto myšlienke o snahu zachovať svoje vyvinuté ego. Jediné východisko ako nežiť po nakopírovaní život hendikepovaného jedinca je podľa mňa nechať nakopírovaný mozog žiť v ilúzii virtuálneho sveta. Buď na spôsob matrixu alebo ešte lepšie personalizovaného sveta elektronického solipsistu. Má potom význam vôbec kopírovať?

Moc som sa rozpísal, ale skrátka kopírovanie je fyzikálna utópia a motivácia k tomu je mentálna utópia.

čo ale podľa mňa utópia nie je je strojo simulovať ľudské myslenie, respektíve vytvoriť mysliace stroje, ktoré nemusia mať s človekom veľa podobného. Ak sa to podarí do takej miery, že nás prestanú potrebovať, budeme môcť uspokojiť našu túžbu po nesmrteľnosti aspoň tak, ako doteraz, prostredníctvom svojich "detí". Myslím si, že je omnoho reálnejšie považovať predmety svojej produkcie / svoje diela za svoje deti ako žiť spokojne vo väzení plechového tela. (Alebo tela z nanorúrok alebo čohokoľvek.:-))

Odpovědět

Dejte originální pápady

Lada Rehy,2012-07-31 14:37:52

Nápad je zde víc rozveden autorem, než aby byl popsán samotný původní nápad toho Mogula. Takže děkujeme za hezké informace, ale originál by se mi asi zamlouval více než tohle snílkování. Můžete článek aktualizovat o více informací a méně kdyby kostrbatých nápadů?

Odpovědět

Co s tou smrtí?

Viktor Michna,2012-07-31 13:13:35

Tento způsob přenosu je vlastě duplikace s následným smazáním originálu. Nějak ale nerozumím, proč by mně nemělo vadit, že zemřu, zatímco bude žít jen nějaká moje kopie. Už to přece nebudu Já. Je to podobné jako se dvojčaty.

Odpovědět

To bohužel není totéž

Ivo Kaipr,2012-07-31 07:11:51

Myslíte tohle? http://www.ibm.com/news/cz/cs/2011/08/19/s449340v96945a16.html

Je to důležitý krok. Ale od začátku je nasměrován jinou cestou - zkonstruování počítače, který by fungoval obdobně jako lidský mozek. A to včetně učení.

Experimenty s neurosítěmi jsou obecně rozjeté už dlouho, stejně jako genetické algoritmy v programování, naskakuje mi vyprávění Cyria Höschla o pruningu (a jeho překvapivých důsledcích) v takové technické neuronové síti, která se naučila určitým způsobem rozpoznávat obraz.

Tohle je samozřejmě nutný začátek - ale chce to se zároveň časem zaměřit na to "tiché odposlouchávání" živého systému... a myslím, že tudy se IBM teď bohužel určitě nechystá. Nevadí, třeba k tomu nakonec dojde :o)

Odpovědět


Tohle patří jinam

Ivo Kaipr,2012-07-31 07:35:09

Tento příspěvek měl být reakcí na odpověď Josefa Šoltese 31.07.2012 v 05:40 k mému příspěvku z 31.07.2012 v 00:41, nedá se to bohužel smazat a přesunout - pardon :-)

Odpovědět


Josef Šoltes,2012-07-31 08:12:45

Ano, není to úplně totéž, ale k danému účely by to šlo použít. Ne hned, ale brzy. Dle mého názoru nebude časem potřebné technologie upravit... Zvláště budeme-li mít k dispozici velmi výkonné UI.

Odpovědět

je to spise filozoficka otazka

Pavel Jarošek,2012-07-31 01:04:44

Scifi se timto zabyva opravdu hone dlouho. Zacnu jednoduchou veci. Vecer usnete. Rano se vzbudite. Diky vzpominkam na predchozi dny, se vam to jevi jako integrita osobnosti. Jste to stale vy. Nejspise to je tim, ze jste takto byli vychovani. I kdyz chybi kontinuita vedomi.
Pokud se pres toto prenesete, nastava otazka kontinuity casu. Nekde jsem cetl scifi, ktere se zabyvalo touto myslenkou. Subjekt byl rozfazovan a zkoumalo se, jak velka casova prodleva mezi jednotlivymi fazemi zpusobi ztratu osobnosti. Predstavte si to takto: mate sve vedomi. Pak je nejakou doba pauza. Jste to porad vy ? Jak rozlisite ze jste rozfazovany ? Je vesmir spojity nebo diskretni ?
Dalsi level je preneseni osobnosti do virtualniho prostredi. Takze vas nekdo zkopiruje. A nastane paradox. Ve chvili kopirovani zijete. Co vznikne po zkopirovani: jednoznacne dve entity. Vy a zkopirovana osobnost. To ze tato zkopirovana osobnost bude zit i po vasi smrti, vam muze byt uplne jedno. Protoze vy stejne umrete.
Jedina cesta, ktera by pri kopirovani davala pocit kontinutity je soucasne uvedomovani si vas i kopirovane entity. Cili ze by vase vedomi po castech preslo do nove matrice.
Pouhe zkopirovani osobnosti je cesta, kdy vam vase telo a smrtelnost zustane. To ze vyrobite novou osobnost s pocatecnim vedomim stejnym jako je vase je mozno chapat jako dobry skutek. Ale vam to nepomuze. Naopak - teoreticky, kdyby to fungovalo, vytvorite osobnost, kterou zatizite vami definovanou povinnosti. A predstava - ze by nekdo chtel 300 let cestovat k nejake blizke planete je spise trest.
Takoveto uvahy maji pro mne i jeden prakticky dusledek: povazuji za vyloucene reinkarnace. Pokud si nepamatuju nic ze svych predchozich inkarnaci, je to stejene jako by nikdy zadne nebyly.

Odpovědět


Kontinuita sebe-vědomí

Ivo Kaipr,2012-07-31 07:31:26

Ano, to je velmi vážný problém. Proto si myslím, že v té (nikoliv ad hoc kopírované, ale paralelně budované, viz dole) neurosíti by osobnost měla vzniknout náhlým "přepnutím" z biosítě na technosíť. Prostě večer usnete jako člověk s normálním biomozkem a ráno se probudíte jako člověk s technomozkem. Vzhledem k tomu, že technomozek předtím pořád jel paralelně, mohlo by to při správném vyladění fungovat tak, že změnu téměř nepocítíme. Veškerá bionapojení se samozřejmě musí taky utnout a dál už musí fungovat jen technomozek, který všechna ta bionapojení bude mít přesměrované na sebe.

Kdyby se to tak neudělalo, vznikl by prostě klon. Ale to snad ani není otázka filosofická, to bude - až to bude reálně možné - praktická otázka: jaké bude rozhodnutí té "zdrojové" osobnosti. Zda chce "zrodit klon", tj. předat svou osobnost do další sféry lidství, a sám dožít vedle a třeba i do určité doby pozorovat, jak si klon-potomek vede, nebo jestli se chce "přerodit v klon".

Odpovědět


David L,2012-07-31 11:47:27

Začal bych něčím lépe uchopitelným. Předpokládejme, že máme dvě extrémní možnosti, jak z člověka udělat stroj:

1) Nějakým postupem okopírujeme celou strukturu mozku daného člověka, postavíme robota se stejnou strukturou a původního člověka zabijeme.

2) Do mozku žijícího člověka vpravíme nějakou technologii schopnou postupně přebírat přirozenou funkci neuronů (například po jednom neuronu). Až bude mozek celý nahrazen, začneme nahrazovat tělo.

V prvním případě nastane zřejmé narušení kontinuity: Člověk uvidí sám sebe umírat s vědomím, že někde je jeho kopie, která neumírá. Navíc osobnost toho umírajícího je už tou dobou trochu odlišná od té kopie, protože od okamžiku kopírování se vyvíjejí nezávisle s různými náhodnými odchylkami.

V druhém případě se zdá, že kontinuita je zachována; Při troše snahy by si snad objekt ani nemusel všimnout, že jeho mozek už není z masa. Přitom výsledek obou postupů je srovnatelný, tedy až na ty náhodné odchylky.

Takže v čem je problém? Je celá touha po kontinuitě daná jenom pocitem - Já chci žít, chci, aby tenhle konkrétní jedinec zůstal naživu? Nebo hrají nějakou zásadní roli ty náhodné odchylky?

Odpovědět


Kopírování ad hoc versus kontinuální paralelita

Ivo Kaipr,2012-07-31 12:20:38

Kopírování ad hoc v nějakém momentu mi přišlo při uvažování nad takovou možností jako technologicky principiálně nezvládnutelné - mozek totiž nikdy není "v klidu", ani když spí. Je to v podstatě stejný problém jako při kopírování celého harddisku - nelze kopírovat otevřené soubory. Nebo při kopírování databáze, replikaci, to je obdobné. A nedej bože, kdyby se to nenakopírovalo všechno absolutně ve stejný okamžik - pak se to desynchronizuje a vznikne nejspíš chaos podobný různým neurologickým onemocněním.

Proto mi připadá jako rozumnější varianta kontinuální paralelity, kdy by v podstatě šlo přepnout "kdykoliv" - ideálně během spánku.

Co se týče kontinuity a diskontinuity ... je to fakt zajímavá představa, kdyby ten technický člověk viděl, jak umírá jeho biologický předchůdce. Nebo kdyby žili dál oba dva - klon i vzor. Ale to jsou všechno otázky míry svobody v budoucí pokročilejší společnosti, která takovéto technologie zvládne. V dnešním světě je to stejně šílená právní otázka, jako automatické dálnice -
viz článek v aktuálním čísle Vesmíru - automatické dálnice by dávno mohly být, kdybychom se dokázali dohodnout na právních otázkách...

Připadá mi, že přepnutí ve spánku z vlastního rozhodnutí té které osobnosti je i právně nejlepší varianta :-)

Odpovědět


Brano D,2012-08-01 15:44:09

Myslim, ze to bol Ray Kurzweil, kto prisiel s myslienkou nie kopirovania ale postupneho nahradzovania neuronov a vsetkeho co bude treba nanorobotmi. Predstava je taka, ze "nanomasinka" pride k neuronu, zaujme jeho miesto a povodny neuron odpoji a takto pekne postupne az by cele vedomie bezalo na umelej platforme. Toto by myslim ten problem s kontinuitou vedomia riesilo.

Odpovědět

Paralelní technický mozek

Ivo Kaipr,2012-07-31 00:41:57

Bylo by to krásné - tedy především varianta, kdy se živý biologický mozek "přesadí" a napojí do technického těla. Pokud tedy může být dál živ ještě pár desítek let - a to se neví. Pokud by to ten biologický mozek skutečně mohl ještě dlouhou dobu vydržet a fungovat stejně, dokonce se tedy i vyvíjet pořád dál, tak jako teď - tak to šanci při napření velkých prostředků může mít. Minimálně se tím může přijít na spoustu souvislostí, které dosud nevíme - protože náš model reality s jistotou funguje až tehdy, když se podle něj dá znovu postavit originál.

Přehrát ale mozek do jiného prostředí je velmi problematické - protože mozek je přece dynamická struktura. Aby to mělo smysl, musí se v tom novém technickém prostředí vyvíjet, musí tam být možnost, aby vznikaly nové spoje a zase se oslabovaly ty staré, když se to ukáže jako dobré - jak jinak by asi tak mohl technický mozek sbírat zkušenosti?
A toho se nejspíš žádným statickým "překopírováním" dosáhnout nedá.

Řekl bych, že technický mozek bychom měli zkusit sestrojit jinak. Měli bychom zkonstruovat technická zařízení - součástky - které budou v principu podobné biologickým součástkám mozku, tj. neuronům, gliovým buňkám atd. Podobné opravdu ve všech funkcích, které neurony dělají - především včetně růstu a odumírání axonů. A měli bychom to udělat tak, aby tyto "nanoneurony" byly tak malé a tak bez vlivu na biologický mozek, že by mohly mozek "kopírovat" přímo uvnitř. Prostě by vyrůstaly společně, učily by se společně - fungovalo by to podobně, jako když se data zapisují najednou na dva zrcadlové harddisky.

Takže bychom měli přímo v mozku strukturu, která by byla technickým mozkem a v každém okamžiku by ho "zálohovala".

Až by se člověk rozhodl, že v biologickém těle už nechce být (typicky kdyby měl nějakou nevyléčitelnou nemoc), biologický člověk by se "vypnul" a ten technický by se napojil na technické tělo a "zapnul". Nanoneurony by byly díky svým vlastnostem "naučené" nejen udržovat strukturu a funkci, ale i se měnit "ve stylu" té konkrétní osobnosti - takže by technický člověk skutečně pokračoval v životě dál.

Ale samozřejmě nemá smysl si malovat, že se začne s takovýmhle projektem u lidí a bude to za pár desítek let hotovo. Musí se začít u zvířat. Musí se začít hledáním, jak zkonstruovat "nanoneuron". Musíme co nejpodrobněji znát všechny významné stupně volnosti neuronů a dalších součástí nervové soustavy, abychom to dokázali udělat. Musíme vymyslet, jak zvládnout paralelitu - tj. jak "odposlechnout", co dělá biologický neuron a jak to udělat s mizivým zpožděním taky. Jak to udělat, aby to na biologickou konstrukci nemělo vliv... to bude asi nejtěžší oříšek.

Ale tenhle princip by mohl vést ke skutečné nesmrtelnosti osobnosti.

Lepším stylem je to napsáno tady:
http://kaipr.blog.respekt.ihned.cz/c1-45972000-o-realne-nesmrtelnosti

Hodně podstatných věcí je pak v diskusi.

Zdá se mi, že všechny problémy této konstrukce jsou principiálně řešitelné. Kopírování "ex post" podle mne řešitelné není - jednak je toho ke zkopírování strašně moc, jednak kopírování jen velmi těžko bude umět zkopírovat dynamiku změn, aby se technický mozek choval i dál jako dotyčná osobnost... jakkoliv i ta dynamika musí být vposledku v nějakých vlastnostech biologických součástek obsažena.

Odpovědět


IBM

Josef Šoltes,2012-07-31 05:40:44

Myslím, že jste minul informaci IBM, která vyvinula kognitivní čip, tedy prototyp čipu simulujícího přesně to, co uvádíte ve svém příspěvku. Chystají se s tím nasimulovat mozek a vytvořit UI.

Odpovědět


Postupné nahrazení

Pavel Bílek,2012-07-31 10:11:23

Fyzikální limit pro rychlost mozku vyrobeného nanotechnologií je pravděpodobně někde kolem miliónkrát vyšší rychlosti, než jakou pracuje náš mozek stávající. Rychlost šíření nervového vzruchu je řádově sto metrů za vteřinu a už dávno existují hardwarové neuronové sítě, které jsou stotisíckrát rychlejší než náš mozek stávající. Od nanotechnologií vyrobeného mozku můžeme očekávat i řádově vyšší komplexitu než jakou disponuje stávající lidský mozek, nicméně i pouhé miliónnásobné zrychlení činnosti znamená, že za jednu hodinu toho lidstvo vynalezne víc než za celé století při stávajícím tempu myšlení.

Co třeba takhle: Do biologického mozku se přidají nanoneurony pracující stejným tempem jako biologický mozek a orientované zejména na zapojení se do činnosti biologických neuronů jako jejich rovnocenní, byť mnohem menší a odolnější partneři. Potom se přidávají nanoneurony, které se propojují už jen s nanoneurony a zvyšují komplexitu. Nakonec je poměr nanoneuronů k neuronům biologickým tak vysoký, že lze biologické neurony bez větší újmy vypláchnout z mozku ven a zvýšit rychlost.

Odpovědět


Zvýšit rychlost - to by asi taky šlo

Ivo Kaipr,2012-07-31 10:54:38

Jasně - další vývoj by klidně mohl být i takový.

To je třeba obdoba zrychlujícího se vývoje memetického - od mluveného/slyšeného jazyka k jazyku psanému/čtenému a pak k algoritmizovanému.

Prostě přirozené biologické struktury mozku by mohly být čímsi jako "embryem" nebo spíš "larvou" - a ten technický mozek by byl další fází vývoje.

S tou zvyšující se rychlostí to je výborný nápad - vypadá to jako samozřejmost, ale není. Potřebujeme zvládat problémy složitých soustav - mimochodem, opravdu pořádně analyzovat (nejen kopírovat) komplexitu mozku by mohl právě ten zrychlený nanomozek :-)

Nicméně jako podstatné mi teď připadá, aby se především rozšířila ta vize paralelně rostoucího technického nanomozku. Aby se na tom začalo pracovat. Protože cesta to bude nejspíš příšerně dlouhá, nejspíš mnohem delší, než k cesta k termojaderné energii... Vezměte si, že existuje ještě "břišní mozek" (pletence neuronů nad a mezi střevy, je jich tam víc, než v míše a struktura je vlastně skoro stejná jako v mozku), že je potřeba zvládnout všechny ty chemické signály všelijak se navzájem nelineárně ovlivňující... A období "klidu na práci", kdy lze soustředit síly na takovéto dlouhodobé projekty, může bohužel poměrně rychle skončit.

Odpovědět


Michal Bursík,2012-07-31 23:50:31

Já bych řekl, že mnohem efektivnější, než tvorba kopie mozku, bude jeho virtualizace.
Takže více méně standardní počítač s odpovídajícím výkonem a se softwarem pro simulování mozku.

Odpovědět

Mloci to mají vyřešeno.

Pavel Šrubař,2012-07-30 23:27:06

O transferu paměti z lidského mozku (i nedávno zemřelého) do jiného jedince hezky česky fantazíruje taky Václav Semerád ve své novele Válka s mloky dr. Jaroše. Přestože se jedná o pouhé kopírování informací, etickým problémům s duplicitami se vyhnul tak, že její čtení pomocí jakési přilby nasazené na hlavu autor prohlásil za destruktivní.
Vzhledem k velkému objemu dat celý přenos řídil počítač, geniálnímu dr. Jarošovi k tomu stačil vyřazený a svépomocí opravený EC1030 :-)

Odpovědět

Copak mozek...

Jan Kment,2012-07-30 17:27:20

Přehrát mozek do avatara, to bude určitě brnkačka, ale kdo naučí avatara chodit?

Odpovědět

Inspirace

Tomáš Fuksa,2012-07-30 17:15:58

Pro inspiraci ohledně nesmrtelnosti ze science fiction:
Úsvit noci (Peter F. Hamilton), Hranice Snů (Sergej Lukjaněnko).
A samozřejmě Battlestar Galactica ... nakonec budeme všichni Cyloni.

Odpovědět

Kopírování

Josef Šoltes,2012-07-30 16:20:33

Přečtěte si nějaké scifi, tam se podobné, zde nastiňované otázky řeší už dlouhá léta a poměrně s úspěchem. Velmi zajímavě je to rozvedeno třeba v knize Zítra a zase zítra. Lidstvo se šíří kopírováním, změnou a mícháním, všemožně. Z hlediska etiky a morálky, no, řekněme, že etika s morálkou se bude muset přizpůsobit.

Odpovědět


Určitě si prečtěte

Radim Křivánek,2012-08-07 14:32:22

Ve sbírce Axiomat od Grega Egana doporučuji povídku
Učím se být sám sebou (Learning to Be Me)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace