Co prozradil nejstarší genom z lidské linie?  
Sekvence části jaderné DNA ze španělské Jámy kostí, stará téměř půl milionu let, odsouvá odštěpení lidí a neandrtálců výrazně do minulosti.

 

Vzorek kosti z Jámy kostí. Kredit: Javier Trueba / MSF.
Vzorek kosti z Jámy kostí. Kredit: Javier Trueba / MSF.

Vědci se často pyšní, že v lidské linii máme tolik fosilních pozůstatků a detailních analýz jako skoro nikde jinde. To je samozřejmě pravda a můžeme na být doopravdy pyšní. Neznamená to ale, že bychom měli v evoluci lidské linie křišťálově jasno. Naopak. Je to divočina rozmanitých hypotéz a komplikovaně propletených sekvencí DNA, ve které se plíží tajemní denisované a povykují nevycválaní neandrtálci. Ve zkratce řečeno, problém není v tom, že bychom toho věděli málo, ale spíš v tom, že toho víme až moc. Musíme si vydestilovat srozumitelný obrázek naší vlastní historie a je to náročná, detektivní dřina.

Matthias Meyer. Kredit: M. Meyer.
Matthias Meyer. Kredit: M. Meyer.


Vytrvalí čtenáři OSLA si možná vzpomenou na článek z prosince 2013, kdy jsme psali o nejstarší přečtené sekvenci lidské linie, kterou se tehdy stala mitochondriální DNA homininů z Jámy kostí (Sima de los Huesos) ve španělské Atapuerce. Od přečtení ostře sledované mitochondriální DNA uplynuly dva roky a kousek a už tu ze stejného místa máme sekvenci jaderné DNA. Stejně jako u mitochondriální DNA, i tentokrát sehráli stěžejní roli Matthias Meyer z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a věhlasný paleogenetik Svante Pääbo. S početným týmem kolegů, samozřejmě.

Svante Pääbo. Kredit: Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology.
Svante Pääbo. Kredit: Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology.


Prý to byla strašná práce. Pěkně to ilustruje skutečnost, že pro přečtení jedné desetiny procenta (tedy promile) jaderného genomu z Jámy kostí museli badatelé získat a pak většinou zase zahodit tolik dat, že by to vydalo na tucty kompletních lidských genomů. Analyzovat prastarou DNA zjevně není legrace. Sekvence z kostí, jejichž staří Meyer a spol. určili na 430 tisíc let, byla jako řešeto. Podle některých komentářů se už blížíme k hranici, za kterou není možné pradávnou DNA z kostí přečíst, alespoň ne způsobem, jak to děláme doposud.

Atapuerca. Kredit: McortNGHH / Wikimedia Commons.
Atapuerca. Kredit: McortNGHH / Wikimedia Commons.

Námaha se ale vyplatila. Podle nadšených paleontologů je to úplná science fiction. A také skvělá příležitost dozvědět se nové věci. Meyer, Pääbo a jejich spolupracovníci získali sekvenci z jaderného genu hominina z Jámy kostí. Dotyčná sekvence vlastně pochází z pěti vzorků z Jámy kostí, pravděpodobně od více než jednoho jedince. Jáma kostí totiž dělá čest svému jménu a doopravdy je plná kostí, navíc nejen z lidské linie. Meyer pochválil archeology, kteří v Jámě kostí v roce 2006 pečlivě zamrazili vybrané vzorky, a ponechali jejich zpracování až na dobu, kdy budou k dispozici pokročilé metody zpracování a čtení DNA. Jak je vidět, bylo to od nich prozíravé.

Homo antecessor, Atapuerca. Kredit: José-Manuel Benito / Wikimedia Commons.
Homo antecessor, Atapuerca. Kredit: José-Manuel Benito / Wikimedia Commons.


Podle přečtené sekvence části jaderného genomu pozůstatky v Jámě kostí náležejí ranné formě neandrtálců. Tím se významně posunuje do minulosti okamžik, kdy se naši předci oddělili od společného předka s neandrtálci. Výsledky z Jámy kostí ukazují, že k tomu mělo dojít někdy před 550 tisíci až 765 tisíci lety. Pokud je ale tenhle údaj správný, tak to znamená, že Homo heidelbergensis je jako společný předek dnešních lidí a neandrtálců mimo hru. Řada odborníků s ním přitom počítala jako se skvělým kandidátem. Podle paleoantropoložky Marii Martinón-Torres z University College London (UCL) je teď nutné hledat společného předka lidí a neandrtálců mezi populacemi homininů, které žily před 700 až 900 tisíci let. Martinón-Torresová sází na Homo antecessor, jehož fosilie staré 900 tisíc let známe právě ze Španělska. Pokud bychom jeho fosilie našli v Africe nebo na Blízkém Východě, tak je to skoro hotová věc.

Jak je to v posledních letech obvyklé, situaci kolem našich předků nám komplikují mysteriózní denisované. Jeden neví, jestli je má proto spíš milovat nebo nenávidět. Zdá se, že populace z Jámy kostí, tedy ranní neandrtálci, měli společnou mitochondriální DNA s denisovany. Pokročilí neandrtálci ale takovou mitochondriální DNA neměli. Mohli ji prostě náhodou ztratit. Anebo, jak se domnívá i Meyer, do Evropy dorazil doposud neznámý druh z Afriky, a zkřížil se s neandrtálci. Tím by neandrtálci přišli o svou původní mitochondriální DNA. Zatím nevíme. Všechno nasvědčujeme tomu, že budeme potřebovat více jaderné DNA z Jámy kostí nebo i odjinud. Meyer a spol. jsou připraveni.


Video:  Atapuerca. Nuclear DNA sequences from the Middle Pleistocene Sima de los Huesos hominins



Literatura
Nature News 14. 3. 2016, Nature online 14. 3. 2016, Wikipedia (Denisovan, Homo antecessor)

Datum: 20.03.2016
Tisk článku

Sémiotické primitivy v konstrukci gramatik - Faltýnek Dan
 
 
cena původní: 220 Kč
cena: 185 Kč
Sémiotické primitivy v konstrukci gramatik
Faltýnek Dan
Související články:

Sibiřskou jeskyni obýval dosud neznámý druh člověka     Autor: Dagmar Gregorová (25.03.2010)
Nejstarší lidská DNA z Jámy kostí     Autor: Stanislav Mihulka (05.12.2013)
Ze žaludku ledové mumie Ötziho vytáhli nejstarší genom patogenu     Autor: Stanislav Mihulka (10.01.2016)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace