Ledový muž Ötzi. Kredit: Kennis / South Tyrol Museum of Archaeology, Foto Ochsenreiter.

Jen málokterá mrtvola si získala takovou pozornost, jako Ötzi, přirozená mumie člověka z doby před asi 5300 lety. V roce 1991 ji objevili turisté poblíž hranice mezi Rakouskem a Itálií v Ötztalských Alpách, kde na ně Ötzi čekal v nadmořské výšce 3210 metrů. Těžko říct, co by si o tom myslel samotný Ötzi, ale když zahynul, zřejmě kvůli šípu v zádech, tak to pro jeho tělo nebyl konec, ale spíše začátek. Díky tomuto šťastnému nálezu jsme získali ohromné množství informací o době, kdy Ötzi žil. Mimo jiné nám potvrdil, že život tehdejších Evropanů v nepoměrně přírodnějších podmínkách rozhodně nebyl žádnou procházkou růžovým sadem. Víme, že Ötzi trpěl celou řadou zdravotních problémů, které jsou důvěrně známé i lidem dnešní doby, od zkažených zubů až po zkornatělé tepny aterosklerózou. Pravděpodobně trpěl i Lymskou boreliózou.

Ötzi, oblíbená mrtvola. Kredit: EURAC / Marion Lafogler.

V roce 2010 vyšlo při počítačové tomografii najevo, že Ötzi má zachovalý žaludek. Badatelé ho otevřeli a zjistili, že poslední Ötziho jídlo zahrnovalo maso kozorožce a semena divokých trav. Pak se do věci vložil tým molekulárního archeologa Alberta Zinka z Institutu pro mumie a ledového muže v italském Bolzanu, který zahájil pátrání po bakteriích Helicobacter pylori, dobře známém a proklínaném patogenu. Tuhle potvoru má v žaludku každý druhý člověk. Většinou o nich nevíme, ale někdy se utrhne z řetězu a způsobí žaludeční vředy. Může to skončit i obvykle fatální rakovinou žaludku.

Zink a jeho kolegové využili postupy, s nimiž se nedávno povedlo přečíst DNA původců moru ze zubů jejich obětí, kteří podlehli středověké Černé smrti. Badatelé ve svém snažení uspěli a získali nesmírně cenný kompletní genom helikobaktera z Ötziho žaludku. Jde o vůbec nejstarší kompletní genom lidského patogenu, který teď máme k dispozici. Z jeho analýz se dozvídáme velmi zajímavé věci. Ukázalo se, že sekvence Ötziho helikobaktera odpovídá z 92 procent sekvenci genomu dnešního helikobaktera, který zahrnuje 1,6 milionu párů bází.

Albert Zink. Kredit: EURAC.

Helikobakter z žaludku Ötziho má své svém genomu geny pro buněčný toxin, který jeho dnešní příbuzní používají při útoku na žaludek a vytvoření žaludečních vředů. Zinkův tým rovněž objevil proteinové fragmenty, které jsou typické pro žaludeční tkáň nakaženou helikobaktery. Jak se zdá, Ötzi trpěl i zánětem žaludku. Kdyby si Ötzi zašel k dnešními lékaři, tak by to pro dotyčného odborníka nebylo nic moc exotického. Vždycky, když je řeč o civilizačních chorobách a o našem údajně zhoubném životním stylu, měli bychom si na Ötziho vzpomenout.

Obávaný helikobakter. Kredit: Yutaka Tsutsumi / Fujita Health University School of Medicine.

Helikobaktery jsou zajímavé i jinak, než přes žaludeční vředy. Mezi lidmi se přenášejí těsným kontaktem, nejčastěji mezi členy rodiny. Vědci proto využívají DNA helikobakterů ke stopování lidských migrací. O dnešních evropských helikobakterech víme, že vznikly zkřížením mezi asijskými a severoafrickými populacemi helikobakterů. Ötzi, který žil před 5300 lety, měl v žaludku helikobaktery stoprocentně asijského původu. Z toho lze odvodit, že africká populace helikobakterů dorazila se svými lidmi do Evropy až během pár posledních tisíc let. Podle Zinkova týmu je pravděpodobné, že Ötziho helikobaktery odpovídají helikobakterům původních Evropanů. 

Ötzi nám nabídl unikátní příležitost prostudovat genom žaludečních bakterií z doby měděné, čili eneolitu. Možná se už nikdy nebude opakovat. Vítá to i Daniel Falush z britské Univerzity ve Swansea, podle něhož teď díky Ötzimu můžeme odhadnout, kdy asi došlo ke zkřížení asijských a severoafrických helikobakterů. Podle předešlé studie z roku 2012 se to mělo odehrát na Středním Východě před 50 tisíci let, což teď můžeme s klidem odmítnout. Zatím není úplně jasné jak se severoafrické helikobaktery dostaly do Evropy. Falush si zavtipkoval, že je mohli přenášet faraoni v údolí Nilu, a třeba není zase tak daleko od pravdy.


Video:  Albert Zink: Paleogenomics of mummies


Literatura
Nature 7. 1. 2016, Science 351: 162–165, Wikipedie (Ötzi).