Tajemství Gorgonského ještěra  
…aneb Profil dalšího tyranosaurida

Dnes již poměrně slavný exponát druhu Gorgosaurus libratus v expozici Royal Tyrrell Museum v Drumhelleru (provincie Alberta, Kanada). Gorgosauři jsou z hlediska své kosterní anatomie velmi podobní příbuzným albertosaurům a bývají s nimi proto často zaměňováni. Kredit: Sebastian Bergmann, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
Dnes již poměrně slavný exponát druhu Gorgosaurus libratus v expozici Royal Tyrrell Museum v Drumhelleru (provincie Alberta, Kanada). Gorgosauři jsou z hlediska své kosterní anatomie velmi podobní příbuzným albertosaurům a bývají s nimi proto často zaměňováni. Kredit: Sebastian Bergmann, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Jelikož čeleď Tyrannosauridae patří v rámci neptačích teropodních dinosaurů k těm nejzajímavějším, není divu, že již bylo na tomto webu pojednáno nejen o populárním tyranosaurovi a tarbosaurovi, ale také o čučchengtyranovi, albertosaurovi, nanotyranovi, raptorexovi, nanuqsaurovi, bistahieversorovi s teratofoneem, qianzhousaurovi a dalších. Kupodivu zde ale dosud chyběl druh, který již před více než stoletím poskytl paleontologům jednu z nejkompletněji zachovaných fosilií velkého teropoda vůbec. Tím druhem je Gorgosaurus libratus, doslova „vyvážený gorgonský/děsivý ještěr“. Ačkoliv v překladu z řečtiny znamená slovo gorgos „děsivý“, v nadpisu jsem si dovolil přidržet se volnějšího „Gorgonského ještěra“, což odkazuje k starořecké pověsti o děsivě obludných sestrách Gorgonách, z nichž nejslavnější byla rozhodně Medúsa, proslulá dnes především díky filmovému zpracování příběhu ve snímku Souboj titánů. Na rozdíl od mýtických oblud byl ale gorgosaurus zcela skutečnou hrozbou a děsivým přízrakem kanadské Alberty a snad i americké Montany v období kampánu, před asi 76,6 až 75,1 miliony let.[1] Druh G. libratus byl velmi blízce příbuzný druhu Albertosaurus sarcophagus, proto spolu tyto dva druhy tvoří podčeleď Albertosaurinae (zatímco všechny ostatní druhy tyranosauridů spadají do vývojově vyspělejší podčeledi Tyrannosaurinae). Protože jsou anatomické rozdíly mezi těmito taxony velmi skromné a omezují se v podstatě jen na části lebky a zubů, mnozí odborníci se domnívají, že jde ve skutečnosti o jeden jediný rod. Z důvodu priority pak musí jít o rod Albertosaurus, popsaný o devět let dříve než rod Gorgosaurus (1914).[2] Převažující názor nicméně zatím favorizuje gorgosaura jako samostatný a vědecky platný rod.

 


Porovnání velikosti dospělého jedince gorgosaura a dospělého člověka (výška 6 stop, tedy 183 cm). Největší jedinci zmíněného tyranosaurida mohli být pravděpodobně ještě o trochu větší, snad přes 10 metrů dlouzí. Kredit: Dinoguy2, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Porovnání velikosti dospělého jedince gorgosaura a dospělého člověka (výška 6 stop, tedy 183 cm). Největší jedinci zmíněného tyranosaurida mohli být pravděpodobně ještě o trochu větší, snad přes 10 metrů dlouzí. Kredit: Dinoguy2, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

První fosilní nálezy tohoto dinosaura mohly být učiněny již v 50. letech 19. století geologem Ferdinandem V. Haydenem na severu současné Montany (ještě dříve, než byly objeveny první fosilie populárního tyranosaura). V roce 1856 formálně popsal zde objevené fosilní zuby paleontolog Joseph Leidy, který dal velkým zubům jakéhosi tyranosaurida formální jméno „Deinodon“.[3] Zuby přitom pocházejí ze stejně starých vrstev a jsou také velmi podobné těm gorgosaurovým, existuje tedy možnost, že patří právě tomuto rodu. První exemplář gorgosaura byl nalezen roku 1913 Charlesem M. Sternbergem, slavným pokračovatelem rodinné tradice objevitelů dinosaurů, který objevil tuto téměř kompletní kostru i s lebkou a poprvé také s kompletními předními končetinami v pustinách Alberty (dnes se tyto sedimenty nazývají souvrství Dinosaur Park). Holotyp nese označení NMC 2120 a je uložen ve sbírkách Kanadského muzea přírody v Ottawě.[4] V roce 1914 dal dinosaurovi jeho vědecké jméno Gorgosaurus libratus paleontolog Lawrence Lambe. Již v příštích letech bylo objeveno hned několik dalších exemplářů tohoto teropoda, a to zejména díky značnému úsilí vědců z Amerického přírodovědeckého muzea a jejich legendárním expedicím k řece Red Deer.[5] V roce 1917 byl objeven v pořadí pátý exemplář, který se ukázal být nedospělým, juvenilním jedincem (kat. ozn. AMNH 5664). I dnes známe několik fragmentárních nebo špatně zařazených exemplářů, které pravděpodobně patří k tomuto rodu. Naopak některé jiné druhy, původně řazené k rodu gorgosaurus z něj již byly v minulosti vyřazeny (G. lancensis, G. novojilovi ad.).[6]

 

 

Exemplář gorgosaura AMNH 5458 z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku. Zde typické držení těla podle zastaralého názoru na anatomii a funkční morfologii teropodních dinosaurů. Dnes víme, že držení těla bylo mnohem více horizontální. Kredit: W. D. Matthew, Wikipedie a AMNH (volné dílo)
Exemplář gorgosaura AMNH 5458 z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku. Zde typické držení těla podle zastaralého názoru na anatomii a funkční morfologii teropodních dinosaurů. Dnes víme, že držení těla bylo mnohem více horizontální. Kredit: W. D. Matthew, Wikipedie a AMNH (volné dílo)

Gorgosauři byli v dospělosti mohutnými a obávanými predátory, kteří dorůstali délky 8 až 9 metrů a hmotnosti v rozmezí asi 2500 – 2800 kilogramů.[7] S váhou nosorožce tak spadali velikostně mezi mohutnějšího daspletosaura a mírně lehčeji stavěného albertosaura. Nejdelší známá lebka gorgosaura měří přesně 99 cm, což je asi o 6 cm méně, než u rekordní známé lebky daspletosaura.[8] Stehenní kost gorgosaura měří až 105 cm a je kratší než distálnější (podkolenní) část nohy, což nasvědčuje schopnosti rychlého pohybu. I velcí několikatunoví tyranosauridi byli kurzoriálními tvory, kteří zřejmě dokázali na krátkou vzdálenost výrazně zrychlit a pohybovat se až překvapivě svižně. Celkový tvar těla byl u gorgosaura velmi podobný ostatním tyranosauridům – mohutná hlava, silné krční svalstvo, krátké přední končetiny, silné a dlouhé zadní končetiny a dlouhý ocas, sloužící jako protiváha těžké hlavy. V horních čelistech měli gorgosauři 26 až 30 zubů a v dolní 30 až 34, tedy zhruba stejně jako albertosauři a daspletosauři.[9] Ze vzácných objevů fosilních otisků kůže odvozujeme, že měli pevnou suchou kůži, tvořenou malými destičkami a šupinkami, přičemž místy mohla tato kůže „plazího typu“ přecházet v holou kůži podobnou té, jakou známe u ptáků bez opeření.[10] Přítomnost pernatého nebo vláknitého pokryvu těla u gorgosaurů je pravděpodobná, i když asi jen na některých částech těla. O nebezpečném stylu života těchto tyranosauridů svědčí množství zhojených zranění (například fraktur žeber, gastralií a lýtkových kostí), objevených u několika exemplářů. Gorgosauři přitom patří k dinosaurům s vůbec největším množstvím zjištěných paleopatologií.[11]

 

 

Zrekonstruovaná kostra zadní končetiny podle objevitele prvního exempláře druhu Gorgosaurus libratus Charlese Mortrama Sternberga. Fotografie byla publikována v knize Hunting  dinosaurs in the bad lands of the Red Deer River, Alberta, Canada (autor Charles Hazelius Sternberg) v roce 1917. Kredit: Internet Archive Book Images, Flickr a Wikipedie
Zrekonstruovaná kostra zadní končetiny podle objevitele prvního exempláře druhu Gorgosaurus libratus Charlese Mortrama Sternberga. Fotografie byla publikována v knize Hunting dinosaurs in the bad lands of the Red Deer River, Alberta, Canada (autor Charles Hazelius Sternberg) v roce 1917. Kredit: Internet Archive Book Images, Flickr a Wikipedie

Gorgosauři žili v ekosystémech s velmi vysokou biodiverzitou, a to jak v případě neptačích dinosaurů, tak i jiných obratlovců. V říčních soustavách a estuárech na území budoucí kanadské Alberty a americké Montany se tehdy vyskytovalo ohromné množství ryb (včetně jeseterů) a paryb (žraloků a rejnoků), obojživelníků (mloků a žab) i plazů (od krokodýlů přes želvy, champsosaury a varany až po scinkovité ještěry).[12] Z ptáků zde žily mnohé původní i moderní formy, stejně tak v případě savců (kde bychom se setkali s multituberkuláty, vačnatci i placentály). Ohromující byla především druhová rozmanitost neptačích dinosaurů, protože zde nechyběla prakticky žádná významná pozdně křídová skupina s výjimkou sauropodů. Ohromná stáda rohatých a kachnozobých dinosaurů doplňovaly skupiny ankylosauridů, pachycefalosaurů, terizinosaurů, ornitomimosaurů, oviraptorosaurů  a deinonychosaurů. Gorgosaurus tak měl na výběr z velmi široké škály možné kořisti, nejspíše se ale zaměřoval především na mladé kachnozobé dinosaury. Svá lovecká teritoria ovšem neměl jen pro sebe – sdílel je ještě s jedním obřím tyranosauridním predátorem, a to mohutnějším druhem Daspletosaurus torosus. Oba tito teropodi byli zhruba dvacetkrát až čtyřicetkrát těžší než všichni jejich draví konkurenti, a tak nepochybně představovali dominantní predátory ve svých ekosystémech.[13] Zda si vzájemně přímo potravně konkurovali, nebo se specializovali na jiný druh kořisti (či jiný způsob nebo dobu lovu), o tom zatím prakticky nic nevíme. Zajímavým svědectvím je ale nález čelistní kosti malého srpodrápého saurornitolesta (Saurornitholestes langstoni), který nese stopy po okousání mládětem zatím neznámého tyranosaurida – tím ale mohl být právě „Gorgonský ještěr“.[14]

 

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

Short English Summary: Gorgosaurus libratus was a large bipedal predator, belonging to the subfamily Albertosaurinae of the family Tyrannosauridae. These up to nine meters long theropods inhabited what is now Alberta in Canada and Montana in the US about 76 million years ago.

 

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Gorgosaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=53194

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/GORGOSAURUS

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/g/gorgosaurus.html

 


 

[1] Arbour, V.M., Burns, M.E., and Sissons, R.L. (2009). „A redescription of the ankylosaurid dinosaur Dyoplosaurus acutosquameus Parks, 1924 (Ornithischia: Ankylosauria) and a revision of the genus.“ Journal of Vertebrate Paleontology, 29 (4): 1117–1135. doi:10.1671/039.029.0405

[2] Lambe, Lawrence M. (1914). „On the fore-limb of a carnivorous dinosaur from the Belly River Formation of Alberta, and a new genus of Ceratopsia from the same horizon, with remarks on the integument of some Cretaceous herbivorous dinosaurs“. Ottawa Naturalist. 27: 129–135.

[3] Leidy, Joseph (1856). „Notice of remains of extinct reptiles and fishes, discovered by Dr. F. V. Hayden in the badlands of the Judith River“. Proceedings of the Academy of Sciences in Philadelphia. 8: 72–73.

[4] Currie, Philip J. (2003). „Cranial anatomy of tyrannosaurids from the Late Cretaceous of Alberta“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 191–226.

[5] Matthew, William D.; Brown, Barnum (1923). „Preliminary notices of skeletons and skulls of Deinodontidae from the Cretaceous of Alberta“. American Museum Novitates. 89: 1–9.

[6] Carpenter, Ken (1992). „Tyrannosaurids (Dinosauria) of Asia and North America“. In Mateer, Niall J.; Chen Peiji (eds.). Aspects of Nonmarine Cretaceous Geology. Beijing: China Ocean Press. pp. 250–268.

[7] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). „My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2

[8] Russell, Dale A. (1970). „Tyrannosaurs from the Late Cretaceous of western Canada“. National Museum of Natural Sciences Publications in Paleontology. 1: 1–34.

[9] Currie, Philip J.; Hurum, Jørn H; Sabath, Karol (2003). „Skull structure and evolution in tyrannosaurid phylogeny“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 227–234.

[10] Currie, P. (2001). 2001 A. Watson Armour Symposium: The Paleobiology and Phylogenetics of Large Theropods. Field Museum of Natural History, Chicago.

[11] Rothschild, B., Tanke, D. H., and Ford, T. L., 2001, Theropod stress fractures and tendon avulsions as a clue to activity: In: Mesozoic Vertebrate Life, edited by Tanke, D. H., and Carpenter, K., Indiana University Press, p. 331–336.

[12] Braman, Dennis R.; Koppelhus, Eva B. (2005). „Campanian palynomorphs“. In Currie, Phillip J. & Koppelhus, Eva B. (eds.). Dinosaur Provincial Park: A Spectacular Ancient Ecosystem Revealed. Bloomington: Indiana University Press. pp. 101–130. ISBN 0-253-34595-2.

[13] Eberth, David A. (1997). „Judith River Wedge“. In Currie, Philip J. & Padian, Kevin (eds.). Encyclopedia of Dinosaurs. San Diego: Academic Press. pp. 199–204. ISBN 0-12-226810-5.

[14] Jacobsen, A.R. 2001. Tooth-marked small theropod bone: An extremely rare trace. p. 58–63. In: Mesozoic Vertebrate Life. Ed.s Tanke, D. H., Carpenter, K., Skrepnick, M. W. Indiana University Press.

Autor: Vladimír Socha
Datum: 24.02.2017
Tisk článku

Dinosaurus - Rozšířená realita - neuveden
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 390 Kč
cena: 331 Kč
Dinosaurus - Rozšířená realita
neuveden
Související články:

Dinosauři vymírali v plné síle     Autor: Stanislav Mihulka (07.03.2005)
O masožravém dinosaurovi z jihu Moravy     Autor: Daniel Madzia (13.03.2013)
Dinosauři jako válečná kořist     Autor: Vladimír Socha (27.03.2013)
V nejstarším dinosauřím embryu našli zbytky po kolagenu     Autor: Josef Pazdera (11.04.2013)
Ubližování robotickému dinosaurovi vzbuzuje negativní emoce     Autor: Stanislav Mihulka (28.04.2013)



Diskuze:

Gorgosaurus

Tomáš Novák,2017-02-24 10:05:34

Zajímavý tyranosaurid, a ty skvěle dochované exempláře jsou nádherné. Mám dojem, že jeden má dokonce zachovaných všech 37 ocasních obratlů a je v tzv. opistotonické pozici ("death pose"). Jinak máte pravdu, že saurornitolesta mohl okusovat mladý gorgosaurus, mohl to být ale i mladý daspletosaurus. Stopy po zubech nám asi na přesnou taxonomii původce nepoukážou.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace