Žádné cykly smrti? Asteroidy bombardují Zemi asi zcela náhodně  
Podle nové studie přinejmenším posledních 500 milionů let, tedy zhruba od počátku prvohor, je bombardování naší planety nebeskými posly vesměs náhodné.

 

Meteor Crater v Arizoně. Vznikl asi před 50 tisíci let. Kredit: NASA Earth Observatory.
Meteor Crater v Arizoně. Vznikl asi před 50 tisíci let. Kredit: NASA Earth Observatory.

Masová vymírání jsou fascinující. Neustále lidem straší v hlavě. A kdyby se tak ještě vracela pravidelně, to by bylo něco. Je v tom veliký strach smíchaný s nemalou dávkou zvědavosti na konec světa. Navíc to má celé příchuť konspirační teorie – že jakýsi tajemný cyklus v pozadí řídí osudy pozemské přírody. Často se mluví o tajemné hvězdě Nemesis, která je velice nenápadná, ale jednou za určitou doby se přiblíží ke Slunci a zbombarduje planety záplavou kosmického kamení.

 

Matthias Meier. Kredit: ETH Zürich.
Matthias Meier. Kredit: ETH Zürich.

Žádnou takovou Nemesis jsme nenašli, vědci se ale stejně už celá dlouhá desetiletí přou o to, jestli se masová nebo alespoň velká vymírání pravidelně opakují nebo nikoliv. Ještě v roce 2015 se objevil výzkum, v němž američtí vědci ohlásili, že na Zemi se objevují impaktní krátery s periodou asi 26 milionů let. Do těchto debat teď rázně bouchl tým Matthiase Meiera z Institutu geochemie a petrologie Spolkové vysoké technické školy v Curychu. Dospěli k názoru, že balvany z vesmíru se do Země strefují úplně náhodě.


Dnes na Zemi známe necelé dvě stovky impaktních kráterů, od velikosti pár metrů až po více než 100 kilometrů. Jsou i velmi různě staré, od několika let až po několik miliard let. Meier a jeho kolegyně omezili svou analýzu na krátery mladší 500 milionů let, a také zjistili, že některé z kráterů byly v předchozích studiích chybně datované. Teď již snad známe jejich skutečný věk. Badatelé nakonec zahrnuli 22 kráterů, u nichž známe stáří přesněji, než s odchylkou 1 procenta. Rozložení dopadů meteoritů v čase prostudovali pomocí metody cirkulární spektrální analýzy (CSA), která se používá ke studiu opakujících se jevů. Výsledky analýzy mluví docela jasně. Meteority na Zemi dopadají náhodně.

 

Stopy po dopadu meteoritu v Chicxulubu. Kredit: LPI.
Stopy po dopadu meteoritu v Chicxulubu. Kredit: LPI.

Meier s kolegyní připouštějí, že v některých případech známe více impaktních kráterů, jejichž věk je prakticky stejný. Občas podle nich mohlo jít o to, že se Země střetla s asteroidem, který měl svůj malý měsíc. Někdy jsou ale tyto krátery od sebe dost vzdálené, takže to na asteroid s měsícem úplně nesedí. Typickým případem je slavný zabiják dinosaurů, po němž zbyl veliký kráter u mexického Chicxulubu. Ve stejně době, tedy před asi 66 miliony let, vznikl i menší kráter Boltyš, který se nachází na dnešní Ukrajině. Podle Meiera pro to nemáme jasné definitivní vysvětlení. Lze si ale představit, že mohlo dojít ke kolizi, třeba někde v pásu asteroidů, čímž by vznikl shluk více různě velkých asteroidů, který pak časem zasáhl Zemi.

 

ETH Zürich.
ETH Zürich.

Je jasné, že takové situace, k nimž asi občas dojde, zamlží výsledky analýz četnosti dopadu meteoritů na Zemi. Analýza Meiera a spol. ukázala, že dopady většího počtu meteoritů zároveň mohou ve statistických výpočtech vyvolat dojem, že asteroidy bombardují Zemi pravidelně. Dobrou zprávou tedy je, že se nemusíme obávat příchodu dalšího období periodické smrti meteoritickým bombardováním. Špatné na tom ale zase je, že se to ve skutečnosti může stát kdykoliv. Měli bychom na to být připraveni.

Literatura
ETH Zürich 6. 3. 2017, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 467: 2545-2551.

Autor: Stanislav Mihulka
Datum: 08.03.2017
Tisk článku

Nemesis - Nesbo Jo
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 195 Kč
cena: 193 Kč
Nemesis
Nesbo Jo
Související články:

Tajemný cyklus biodiverzity o délce 62 miliónů let     Autor: Stanislav Mihulka (10.06.2005)
Teleskop WISE objevil tisíce nových hvězd, ale žádnou Nemesis     Autor: Stanislav Mihulka (18.03.2014)
Existuje hvězda smrti Nemesis?     Autor: Vladimír Socha (08.04.2015)
Souvisí neobjevená Devátá planeta s rytmem masových vymírání na Zemi?     Autor: Stanislav Mihulka (04.04.2016)



Diskuze:

Trochu jinak, "racionálně"...

Jaroslav Mrázek,2017-03-10 17:11:39

Náhoda je nepoznaná nutnost. Současný stav světa nutně potřebuje náhodu, aby - zparchantělý nezaslouženým pohodlíčkem - nepoznal nutnost vymřít vlastní rukou ...

Odpovědět

Možná existují cykly ale země se pohybuje,

Karel Rabl,2017-03-09 22:13:23

Takže jednou se do cyklu trefí a jindy ne a klidně může jít o černou díru, která nás zachytila když jsme se pohybovali mnohem větší rychlostí nebo to může být pozůstatek dvojhvězdy 6x větší než slunce(černá díra) ze které vznikly těžké prvky(mladé těžké prvky) při jejím výbuchu na zemi a okolo, které obíháme,a je možné že dráha není kruhová ale protáhlá elipsa a jednou za x miliónů let se přiblížíme,....Možná ta černá díra má zatím ve svém okolí málo materiálu aby jsme ji viděli a pokud má průměr několik málo kilometrů asi ji "nevidíme" a když ji spatříme tak nám bude velmi těžko.

Odpovědět


Re: Možná existují cykly ale země se pohybuje,

Marián M.,2017-04-06 14:01:12

pokial su moje vedomosti spravne, tak keby v nasej blizkosti bola niekde cierna diera, tak by sme to museli vidiet pozorovaniami hviezd.... niekde by skratka bolo prilis vela cierneho priestoru

Odpovědět

Datování

Alexandr Kostka,2017-03-09 07:41:22

Ehm, vzhledem k přesnosti metod, jakými podobné události datujeme je jakýkoliv závěr spíš odhadem, než vědeckou prací. Datace jakékoliv události starší než cca 10 tisíc let je přesná na plus mínus tisíce let, datace milionů let má ještě mnohem vyšší nepřesnost.

Odpovědět


Re: Datování

Tomáš Novák,2017-03-09 14:41:47

Přesto lze jistou zarážející cykličnost některých těchto jevů vysledovat. Může ale docházet k předcházením i zpožděním vinou náhodných oscilací například v distribuci kometárních jader na kolizní dráhy se Zemí...

Odpovědět


Re: Re: Datování

Jaroslav Mrázek,2017-03-10 20:13:02

Jedna z teorií uvažovala o pohybu naší sluneční soustavy v podobějako "na vnách " nahoru a dolu v "dýnku klobouku galaxie", kdy pod a nad se vyhýbáme tam soustředěné hmotě okraje disku, ale při středovém umístění máme větší šanci se setkat s něčím tam plovoucím. Tahle úvaha šla i druhým směrem, kdy pozice nad a pod byla relativně nebezpečnější, protože nás nestínilo tolik hmoty galaxie před gama zářením při výbuších supernov, nebo blízkých neutronových hvězd a jejich jet proudech záření v polárních výtryscích v ose jejich rotace, potenciálně prosmažená planeta kilometry hluboko - sterilovaná navěky....

Odpovědět

Štatistika

Richard Malaschitz,2017-03-08 23:46:54

Urobiť štatistický záver z pozorovania 22 javov je pavedecké.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni