Kde sa berú zlí ľudia?  
Sociologické a psychologické experimenty už zo svojej podstaty atakujú hranice porušovania etiky, morálky či práva. Nikdy sa ich nerobilo veľa a tie, ktoré sa kedysi vykonali, dnes už asi nikto nebude opakovať. (Radšej sa zvolí neškodná dotazníková metóda; ale je známe, že ľudia klamú pri vyplňovaní dotazníkov aj sami seba...) Takže nezaškodí pripomenúť si niektoré pozoruhodné experimenty, ktoré majú čo povedať k otázke v nadpise tohto článku.

Stanfordský väzenský experiment bol dosť drsný...
Stanfordský väzenský experiment bol dosť drsný...

Nedá sa ináč, ako začať experimentom, ktorý sa vysvetľuje najzložitejšie a čo je zvláštne, neuskutočnil sa inde, ako v počítačovej simulácii. A vlastne pochádza z oblasti, ktorá zdanlivo nemá s človečenstvom veľa spoločného. Nezaobídeme sa bez vysvetlenia pojmu evolučná stratégia. Vymyslel ho John Maynard-Smith, inžinier zaujímajúci sa o genetiku a znamená popis chovania, ktoré organizmy používajú k tomu, aby svoje gény preniesli do ďalšej generácie - jednoducho povedané, aby sa úspešne rozmnožovali aj na úkor potomstva ostatných jedincov svojho druhu. (Na tomto mieste prosím príslušných odborníkov o prepáčenie krkolomných zjednodušení a veriacich nabádam, aby čítali ďalej - nebude nasledovať nijaká propagácia evolucionizmu.) Maynard-Smith zauvažoval, ako by v populácii nejakého druhu živočíchov dopadli vzájomné strety dvoch skupín s odlišným typom správania: "jastrabov" a "holubíc". Jastrabí jedinec chce pri strete s príslušníkom vlastného druhu vždy bojovať a boj skončí buď víťazstvom, alebo smrťou. "Holubice" sa pokúsia protivníka zastrašiť a ak sa to nepodarí, utečú (pred jastrabom, alebo inou, drzejšou holubicou). Môžu byť teda porazené, ale stret prežijú. Pri tomto extrémne zjednodušenom modeli je zrejmé, že v populácii nakoniec prevládnu holubičie povahy, pretože jastrabov pri vzájomných stretoch ubúda. Maynard-Smithov model naznačuje vysvetlenie, prečo v ľudskej spoločnosti neprevládajú agresívni jedinci, pripravení použiť násilie na riešenie každej spornej situácie, ale naopak, ľudia, ochotní dohodnúťsa aj za cenu väčších či menších ústupkov, ale je ešte veľmi ďaleko od reálneho života. Práce jeho nasledovníkov sú však k realite bližšie.

 

 

Profesor Philip Zimbardo, naposledy vedúci centra pre štúdium psychológie terorizmu na Stanfordovej univerzite. (Foto: J. Dec, Wikipedia)
Profesor Philip Zimbardo, naposledy vedúci centra pre štúdium psychológie terorizmu na Stanfordovej univerzite. (Foto: J. Dec, Wikipedia)

Aj ekonómovia, pracujúci s modelmi a teóriou hier pôvodne celkom automaticky predpokladali, že každý človek pracuje len pre svoj vlastný prospech. Ale pri matematickom modelovaní ekonomického chovania v spoločnosti sa tiež ukazovala výhoda aspoň trochu ústretového správania, čo ponímali ako podivnú anomáliu. Až raz vyhlásil mladý politológ Robert Axelrod súťaž, v ktorej vyzval matematikov, aby napísali počítačové programy - evolučné stratégie, ktoré by potom vzájomne súperili. Víťazom sa stal program jednoduchej stratégie Tit for tat - pôžička za odplatu Anatola Rapoporta. Stratégia je jednoduchá: pri prvom stretnutí s protihráčom sa pokúša o spoluprácu a v ďalších stretoch sa zachová tak, ako sa naposledy zachoval protihráč: ak spoluprácu prijal, pokračuje v nej, ak bojoval, potom tiež bojuje. Najhoršie (pochopiteľne) dopadali naivné, neobmedzene priateľské, chcelo by sa povedať, slniečkárske stratégie, ale snaha o spoluprácu sa znova ukázala výhodnejšia, ako agresívne chovanie.

 

 

Isteže, správanie ľudí je oveľa zložitejšie, ako počítačových modelov. Ich "evolučná stratégia", vlastne chovanie voči blížnym, sa mení v závislosti od okamžitej situácie, predchádzajúcich skúseností a predvídania. Vzájomná spolupráca, niekedy z jasnej vypočítavosti, inokedy na pohľad nezištná, nielenže existuje, ale ľudskému rodu sa vypláca. Aj keď sa ľudia zvyknú chovať ináč k niekomu, o kom predpokladajú, že sa s ním budú ešte stretávať- k susedom, spolupracovníkom, vlastnému etniku - a ináč k tomu, koho zrejme už nikdy neuvidia (a kto im už prípadný podraz nemôže vrátiť). Hoci stratégia "pôžička za odplatu" väčšinou prináša prospech, v niektorých prípadoch môže prechodne uspieť aj nečestné a agresívne chovanie. Na príklady z histórie si určite každý spomenie. Ale lúpeživí nájazdníci nakoniec vždy "spotrebovali" olúpiteľných susedov a splynuli so zvyškami pôvodného obyvateľstva, prípadne aj prebrali veľa z jeho kultúry.

Šikanovanie väzňov v Abú Ghraib bolo neprijateľné
Šikanovanie väzňov v Abú Ghraib bolo neprijateľné ...

Takže, ak prijmeme záver, že nejaký druh spolupráce je prínosnejší, ako agresia, ako je možné, že sa občas premnožia agresori? Opakujúc otrepaný príklad z nedávnej histórie: kde sa našli v kultúrnom Nemecku toľkí nacisti, esesáci a iní kruťasi? Že v tom nebola len ideológia, ale - beda - asi aj kus ľudskej prirodzenosti, ukazujú experimenty, ktoré budú ďalej popísané. Jedná sa o experimenty, ktoré dokazujú, ako veľmi dokážu okolnosti zmeniť správanie jedinca, ktorého by sme bez rozpakov nazvali slušným človekom.

 

Veľakrát citovaným príkladom je Stanfordský väzenský experiment, uskutočnený profesorom psychológie Philipom Zimbardom. Jeho cieľom bolo preskúmať vplyv získanej moci či podriadenosti na správanie obyčajných, neagresívnych, psychicky zdravých ľudí. Účastníkmi boli dobrovoľníci, vysokoškolskí študenti, ktorým boli losovaním pridelené úlohy väzňov a dozorcov vo "väznici", ktorá bola zriadená v suteréne budovy bez okien. Podmienky boli veľmi realistické, vrátane oblečenia, zariadenia a správania dozorcov, ktorí však dostali inštrukcie, že majú udržať poriadok bez použitia násilia.

Správanie dozorcov sa ale veľmi skoro začalo meniť. Už prvú noc väzňov bezdôvodne zobudili, aby ich "spočítali", v skutočnosti týmto začínali demonštrácie moci a ponižovanie väzňov. Väzni nevedeli pochopiť takúto zmenu správania a situácia sa im nepozdávala; čoskoro sa vzbúrili. Dozorcovia vzburu potlačili hasiacimi prístrojmi, vodcov oddelili a izolovali na samotkách. Začali používať systém privilégii a trestov, aby rozbili solidaritu väzňov a predišli ďalšej vzbure. Napriek inštrukciam niektorí dozorcovia väzňov šikanovali a tajne používali aj fyzické násilie. Aj sám Zimbardo, ktorý okrem toho, že sledoval a zaznamenával správanie účastníkov experimentu, pôsobil ako "riaditeľ väznice", bol natoľko vtiahnutý do atmosféry experimentu a svojej úlohy v ňom, že ho napriek všetkým excesom dozorcov a žiadostiam väzňov predčasne neprerušil. Urobil tak až na naliehavé odporúčanie postgraduálnej študentky Christiny Maslach, ktorá "väzenie" navštívila a ostala zhrozená situáciou, ktorá sa v experimente vyvinula a ktorú si ani sám Zimbardo nedokázal v tej chvíli uvedomiť.

... ale čo je to oproti upáleniu jordánskeho pilota (dielo Islamského štátu)?
... ale čo je to oproti upáleniu jordánskeho pilota (dielo Islamského štátu)?

Krátkosť času, v ktorom sa zmenilo správanie účastníkov experimentu, prekvapila aj samotného Zimbarda. Ukázalo sa, ako rýchlo a radikálne môže psychicky úplne zdravý človek zmeniť svoje správanie, ak je vystavený extrémnym podmienkam (presne vzaté, táto zmena v priebehu šiestich dní sa týkala tretiny "dozorcov"). Hlavný záver, ktorý Zimbardo urobil z tohto experimentu, bol názor, že brutálne zločiny (napríklad v čase vojny) nemusia byť len dielom psychopatov, ale aj obyčajných ľudí, vystavených tlaku okolností. Tomuto záveru oponenti vytýkajú, že zbavuje ľudí zodpovednosti za svoje konanie a všetko vysvetľuje tlakom okolností. Poukazujú na skutočnosť, že okolnostiam podľahla len menšina "dozorcov". Reprezentatívnosť bola spochybňovaná aj pre malý počet účastníkov experimentu; na druhej strane, keďže bol označený za neetický, nebola vôľa zopakovať ho s väčším počtom účastníkov. Nakoniec sa po polstoročí nečakane objavila repríza: okolnosti šikanovania väzňov v irackej väznici Abú Ghraib, spravovanej americkou armádou, mali veľa podobného so Stanfordským väzenským experimentom. (Zodpovednosť vojakov nebola spochybnená a boli odsúdení)

 

 

Zmenu správania ľudí nemusí spôsobiť len prostredie, môže k nej dôjsť aj tlakom "autority", ako ukázal experiment psychológa na Yalskej univerzite Stanleyho Milgrama, publikovaný ako "Behaviorálna štúdia poslušnosti". Účastníci experimentu v ňom vystupovali ako učitelia, ktorí mali žiaka, v skutočnosti herca, trestom donútiť k lepšiemu výkonu pri "učení". Trestom boli elektrické výboje (v skutočnosti fiktívne), ktorých intenzita sa postupne zvyšovala. Neviditeľný herec v oddelenom priestore, predstavujúci žiaka, so zvyšujúcou sa intenzitou "šokov" vydával bolestné výkriky, nakoniec prosil o ukončenie experimentu, na druhej strane, experimentátor nabádal pokusné osoby v úlohe "učiteľa", aby napriek tomu pokračovali v v experimente. Väčšina účastníkov nabádaniu experimentátora nakoniec vyhovela a použila aj šoky najvyššej intenzity, hoci prevažne neochotne a s pocitom viny. Milgramov experiment vyvrátil dovtedajšie (pred experimentom zisťované) názory psychológov, že len niekoľko málo jedincov so sklonom k sadizmu by bolo ochotných pokračovať v takomto experimente až do krajnosti. Bol niekoľkokrát overený v rôznych obmenách s podobnými výsledkami. Preukázal, ako sa môže meniť správanie človeka pod tlakom autority - a nemusí to byť práve hrozba zastrelenia vojaka pre neuposlúchnutie rozkazu v boji.

 

Metro v New Yorku v osemdesiatych rokoch: obrázok z filmu "Strait to hell" nepotrebuje komentár
Metro v New Yorku v osemdesiatych rokoch: obrázok z filmu "Strait to hell" nepotrebuje komentár

Profesor Zimbardo sa problematike vplyvu prostredia na správanie človeka venoval po zvyšok aktívneho vedeckého života. Svoj pohľad zhrnul v knihe Luciferov efekt (Lucifer, ako niektorí vieme, je padlý anjel, ktorý úlisne zvádza ľudí na zlú cestu, ktorá končí v pekle). V nej opisuje sedem postojov, ktorými sa človek krok za krokom stane zloduchom bez toho, aby si to uvedomil. Ani jeden nie je v našej spoločnosti výnimočný:

 

- Nemiešajte sa do cudzích vecí - ak niekoho bijú, hádam si to zaslúžil.

- Držte sa svojich mravných zásad - ale dá sa to v dnešnom svete bez malého prižmúrenia očí?

- Riaďte sa zákonmi a predpismi, ctite autority - čo na tom, že zákony nemusia vždy znamenať spravodlivosť a autority sa nechovajú vždy čestne.

- Buďte tímový hráč, pozrite sa občas iným smerom, ak máte vidieť, ako firma podvádza - je to predsa v prospech všetkých spolupracovníkov.

- Podeľte sa o zodpovednosť - neváhajte prebrať časť zodpovednosti za chyby iných, veď aj oni môžu inokedy prebrať časť viny za vaše chyby.

- Vážte si príbuzných a blízkych - a pomáhajte im, prípadne aj na úkor cudzích, veď tak to robia všetci.

- Ospravedlňte svoje činy vierou v správnu ideológiu - ideológie nakoniec odpúšťajú aj zločiny, ak sú páchané v ich mene.

Zdajú sa vám tieto postoje povedomé? Asi áno, veď nikto nie je dokonalý. Kde končí nedokonalosť a začína zločin, to si už musí každý ujasniť sám so svojím svedomím. Zimbardov a Milgramov experiment už dnes nie je možné zopakovať - aj krátko po ich uskutočnení boli označované ako neetické a dnes si ich už vôbec nikto netrúfne opakovať za rovnako drsných podmienok. Ale nemali by sme zabúdať na poučenie, ktoré z nich vyplýva.

 

 

Iný experiment: odstavené cudzie autá v pochybnej štvrti boli o pár dní zničené. V "dobrej" štvrti prežili bez úhony a miestni opakovane volali na políciu, či nie sú ukradnuté
Iný experiment: odstavené cudzie autá v pochybnej štvrti boli o pár dní zničené. V "dobrej" štvrti prežili bez úhony a miestni opakovane volali na políciu, či nie sú ukradnuté

Vplyv prostredia a autorít sa ukázal byť podstatný pre správanie sa ľudí. Výrok "učíme slovom, vychovávame príkladom" pochádza z doby dávno pred vznikom psychológie a sociológie (je pripisovaný Bruyérovi, ale aj Komenskému). V zásade hovorí to isté, čo modernejšia "teória rozbitých okien" politológa Jamesa Q. Wilsona a kriminológa George Kellinga (ktorej platnosť v praxi overoval aj Zimbardo): V prostredí, kde je zrejmé, že nikomu priestupky neprekážajú, alebo sú k nim ľudia nevšímaví (odhodené smeti, rozbité okná, posprejované steny...), vzrastá tendencia páchať ďalšie, stále početnejšie priestupky a nakoniec aj zločiny. Z teórie rozbitých okien vychádzali aj David Gunn a William Bratton (neskorší úspešný šéf polície) pri očiste newyorského metra od kriminality v deväťdesiatych rokoch: prestali sa sústreďovať len na najhoršie zločiny a začali s čistením vagónov od neporiadku, graffiti a čiernych pasažierov. Skončili s čistým metrom a výrazným poklesom zločinnosti. Prostriedky boli aj celkom jednoduché - napríklad pri dôslednej kontrole platenia cestovného boli neraz zadržaní hľadaní kriminálnici či nelegálne zbrane a tak sa ostrí chlapíci začali metru vyhýbať, alebo sa v ňom radšej správali slušne. Keď sa časom podarilo vagóny a stanice vyčistiť a postihovať aj drobné priestupky, aj nespratní cestujúci sa začali správať slušne a platiť cestovné. Technicky aj ekonomicky kolabujúce, rozbité, špinavé a nebezpečné newyorské metro začalo opäť normálne fungovať.

 

Nasledujúci odstavec neberte ako kázeň, mienený je ako konštatovanie. Na pohľad sa to nezdá, ale zrejme má význam, ak dbáme o poriadok, prípadne občas dobrovoľne poupratujeme okolo svojho bydliska. Vychovávame predsa predovšetkým príkladom - aj tým, že dáme prednosť vodičovi, ktorý zjavne dlho a márne čaká na vedľajšej ceste, alebo pustíme k pokladni najskôr pani s unaveným, plačúcim dieťaťom. Je to spôsob "pôžičky za odplatu", aj keď odplata nie je zaručená ani vyčíslená v peniazoch a niekedy sa vráti bohato, niekedy nie. Ak napomenieme nespratníkov, prípadne k nim zavoláme policajtov aj pre malý priestupok, dávame najavo, že tu niekomu záleží na tom, ako sa ľudia správajú. Nie je až tak podstatné, či nespratníci napomenutie rešpektujú, alebo ich policajti dostihnú - dôležité je vedomie, že niekomu "rozbité okná" prekážajú a je tu istá, hoci aj malá hrozba postihu. Výchova k slušnosti síce má svoje miesto predovšetkým doma a v škole, ale patrí aj na ulicu a majú sa na nej podielať všetci členovia spoločenstva - to je vyskúšaný model. A čo ďalej? O tom, ako snaženie slušných ľudí môžu zmariť nielen nespratníci a zločinci, ale aj nehodní verejní činitelia, by bolo treba napísať iný, obsiahly článok - alebo toto pokračovanie už aj tak poznáme všetci?

Autor: Matej Čiernik
Datum: 02.05.2017
Tisk článku

Hloupost nebo agrese - Útok Rudé armády na Finsko 25. června 1941 - Solonin Mark
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 339 Kč
Hloupost nebo agrese - Útok Rudé armády na Finsko 25. června 1941
Solonin Mark
Související články:

„MAO“ může týrané děti ochránit před problémy     Autor: Josef Pazdera (25.08.2002)
Děti mají přirozený sklon k tomu být morální     Autor: Josef Pazdera (13.07.2008)
Prozradí technické vzdělání teroristu?     Autor: Jaroslav Petr (26.06.2009)
Sebevědomí lidoopi a jiná zvěrstva     Autor: Jan Lukavec (17.02.2011)
Copak najdeme v genomu masového vraha?     Autor: Stanislav Mihulka (29.12.2012)
Šimpanzi jsou takoví normální zabijáci     Autor: Stanislav Mihulka (21.09.2014)
Bít, či nebít? To je oč tu běží!     Autor: Martina Štěpánová (24.10.2016)
Střílení v amerických školách kopíruje trendy v nezaměstnanosti     Autor: Stanislav Mihulka (08.02.2017)



Diskuze:

čížci V čočce,2017-05-14 22:33:38

Ten Zimbardův experiment, který už bohužel nejde z etických důvodů nikdy zopakovat, a který je s takovou oblibou citován, se mi nějak nezdá. "Dozorci" přece věděli, že jde o pokus. A že nikomu není skutečně ubližováno. Stejně jako v tom experimentu s autoritou a elektrošoky. Pochybuji, že by dávali elektrošoky i v realitě. Je to jako vyvozovat závěry o lidech z dětské hry na vojáky, nebo z pořadu Výměna manželek. Ale ono stačí podívat se kolem sebe a lidské krutosti uvidíme víc než dost v běžném každodenním životě. Nejsme teda v tomhle ohledu odkázání na experimenty.

Odpovědět

Jsem normální člověk - mě se to týká

Ivo Petrouš,2017-05-07 21:35:32

Většina lidí (a mám pocit, že i spousta zde diskutujících) žije ve světě, kde se spousta jejich spoluobčanů může "stát zlí".
Já jako hrdý individualista říkám: "já jsem člen té spousty spoluobčanů". Mě se to stát může osobně. A chci znát a ovládat svou přirozenost. Jen mám strach, že ani toto uvědomění mě před mou přirozeností neuchrání.

Odpovědět

Je pěkné poznat, kolik máme

Josef Blecha,2017-05-04 15:53:49

po internetu filosofů. Jak už říkal klasik: útvar je nebytelnost a nebytelnost je útvar.

Odpovědět

Něco

Mojmir Kosco,2017-05-04 07:52:04

jednoduchého . Kdo kdy a jak definuje zlo ?
Můžete si to rozebrat u těchto teroristů Jan Křtitel, Mahátma Gandhí,Che Guevara,Bin Ladin .


Kooperace a symbióza se ukazuji s evolučního hlediska jako nejlepší k přežití
Problémem je že propojení se stává tak komplikované ,že jako celek mají větší šance na kolaps .

Odpovědět

Sociologie

Milan Krnic,2017-05-03 19:54:05

Někomu může přijít zajímavé se těmito tématy zabývat a hledat podstatu lidského chování, to je ovšem pouze snaha o nějaké zobecnění reality, které často uvažuje svobodnou vůli, zatímco je nás svět kauzální, a tedy to zde funguje zcela na základě kauzalit, které jsou vzhledem k počtu neuchopitelné.
Prostě to, zda budu třeba hodný, záleží na miriádě okolností, které rozhodně nelze zobecnit.
Ale na zabití nudy je to dobré filosofické téma. Dle známého zobecnění, kdo si hraje, nezlobí :)

Odpovědět


Re: Sociologie

David Oplatek,2017-05-04 07:27:26

Zobecňovat lidské chování na základě kauzality je už samo o sobě dost velké zobecnění. Každý člověk má určitě charakterové vlastnosti, které ho k určitému typu chování směrují a do jisté míry předurčují jeho způsob života. Některé ty vlastnosti jsou tak výrazné a silné, že je ani často nedokáže ovlivnit.

Realita není žádnej Minecraft ani Javascriptovej alert for var.

Odpovědět


Re: Re: Sociologie

Milan Krnic,2017-05-04 09:53:58

Zkuste prosím rozvinout, jak je podle vás neuchopitelnost zobecněním. Tomu nerozumím.
Tématem je, kde se berou zlí lidé. Charakter je získaná vlastnost, nikoli příčina.

Odpovědět

z těch experimentů

Pavel Aron,2017-05-03 14:19:37

Je vidět, že zdaleka nejde jen o to jak je člověk dobrý či zlý, ale jak moc je ochoten se podřizovat autoritě. A to jen té autoritě, aniž by jemu samotnému hrozil trest. Osobně patřím k lidem, kteří dokáží hájit svůj názor i proti většině. Tím nemyslím, že bych byl notorický oponent nebo rýpal, to v žádném případě. Dávám přednost konstruktivnímu jednání a rád se nechám přesvědčit argumenty.

Odpovědět


Re: z těch experimentů

Milan Krnic,2017-05-03 19:33:10

Za vhodných podmínek se podřídí každý.

Odpovědět


Re: Re: z těch experimentů

Pavel Aron,2017-05-04 13:28:28

Na mučidlech bych se asi podřídil také :-( Ale v těch experimentech šlo o něco jiného.

Odpovědět


Re: Re: Re: z těch experimentů

Milan Krnic,2017-05-05 06:30:52

Jaké máte na mysli? V článku jsem zaznamenal, že trest v experimentech přítomen byl.

Odpovědět

"Sedem postojov" vedoucích

Josef Blecha,2017-05-03 12:10:29

k výrobě zloducha jsou postoje, které používají ve větší či menší míře všichni lidé, žijící v nějaké společnosti, a jsou to postoje a chování, které vůbec umožňuje ve společnosti žít. Jak známo, největší svině, se kterými se nedá vydržet, bývají ti "spravedliví", kteří se demonstrativně uvedenými zásadami neřídí.

Odpovědět

Čínsky výzkum Európy

Richard Malaschitz,2017-05-03 11:25:09

Raz som čítal, ako Čínska univerzita zisťovala čo bol rozhodujúci faktor úspechu Európy a jeho svetovej dominancie. Výzkum preukázal, že najdôležitejším faktorom bolo kresťanstvo. Podľa čínskych vedcov kresťanstvo spôsobilo, že ľudia dôverovali iným kresťanom aj keď boli vzdialení a úplne cudzí. To dramaticky zjednodušilo obchod a vzájomný bohatý obchod umožňoval ďaleko rýchlejší rozvoj ako na iných miestach sveta.

Odpovědět


Re: Čínsky výzkum Európy

Jiří Matoušek,2017-05-03 12:46:53

Ano, také jsem to četl. Jen to nebylo z čínské university, ale Korejské. A netýkalo se to Evropy, ale části Asie a Afriky. A nebylo to o křesťanech, ale o těch, co se modlí směrem k Mekce.

Odpovědět


Re: Re: Čínsky výzkum Európy

Tomáš Habala,2017-05-03 13:03:25

... a neskúmali svetovú dominanciu, ale svetové otroctvo.

Pozorujem ale, že medzi kresťanmi to funguje tak aj teraz - keď si o niekom povedia, že je veriaci, je považovaný za člena komunity.

Odpovědět


Re: Čínsky výzkum Európy

Roman Sobotka,2017-05-03 13:18:32

Nechci snizovat vyznam krestanstvi, ale s tim duvodem pro dominanci Evropy bych byl hodne opatrny. Mezi 9-14 stoletim krestanska Evropa zadny zazrak nepredstavovala, mnohem vetsi silu vykazovala Cina a take islamsky svet. Nakonec az nastup renesance predstavoval urcity zlom. Zatimco Cina se uzavrela sama do sebe (direktivne, ze zhora), evropane pochopili smysl vzdelani (nejenom v teologii, ale ve vsem moznem), naucili se tisknout knihy, stavet a ovladat lode. Obrovsky vyznam mohlo mit rozdrobeni Evropy na male staty, panoval pomerne svobodny obchod, ruzne principy vladnuti, a bylo kam uteci pred represi (treba prave cirkevni).

Odpovědět


Re: Re: Čínsky výzkum Európy

Pavel Aron,2017-05-03 14:16:23

Také si myslím, že tohle hraje zásadní roli, jak píšete.

Odpovědět


Re: Re: Čínsky výzkum Európy

Jarda Votruba,2017-05-04 09:11:34

dle mého názoru za pokles znalostí po pádu říše římské mohli fanatičtí křestané,kteří likvidovali veškerý pokrok. Respektive nositele pokroku a veškeré učení se soustředilo do klášterů, kde bylo na vše nazíráno optikou křestanství. Naopak arabové stavěli na vědomostech římanů a jejich myšlenky rozvíjeli. Proto byla věda rozšířena v islámském světě a evropa byla banda barbarů. Poté co křestané přestali lpět na svych dogmatech se věda začala zvedat. Naopak islám v té době dogmata začala ovládat a tím potlačovat další rozvoj.

Odpovědět


Re: Re: Re: Čínsky výzkum Európy

Alexandr Kostka,2017-05-04 09:32:27

Víra a věda jdou dohromady, ovšem co nefunguje je věda a fanatismus. Jakmile vědce za projevenou myšlenku popraví, věda končí. Vědeckotechnickou revoluci zahájil parní stroj. Nešel postavit dřív. A ne že by nebyly znalosti, případně materiál, nebylo možné kvůli víře. Jak by tvůrce dopadl za středověku? Oheň, pára, dílo ďáblovo, na hranici! (i s prototypem)

Odpovědět


Ale houby, to jsou jenom takové

Josef Blecha,2017-05-04 15:59:48

vaše žvásty, abyste vypadal jako hloubkový inteligent a pfilosof. Na stavbu parního stroje nebyly řekněme ve 13. století materiály, znalosti o jejich obrábění, znalosti chování médií, znalosti fyziky atd. Střelný prach vyrábět dovedli a nikoho kvůli tomu nepronásledovali, naopak. Výrobci byli ceněni. A to je větší "ďáblovo dílo" než nějaká parní mašina.

Odpovědět


Re: Re: Re: Čínsky výzkum Európy

Pavel Aron,2017-05-04 13:30:49

Souhlasím, máte pravdu stejně jako pan Sobotka.

Odpovědět

Pavol Hudák,2017-05-03 11:17:47

v lepsich stvrtiach su lepsi ludia. keby ste polovicu ludi z lepsich stvrti presunuli do zlych stvrti, spravia z nej lepsiu stvrt a nie ze preberu spravanie tych zlych.

i za spravanie je predovsetkym zodpovedna dna.

Odpovědět


Re:

Alexandr Kostka,2017-05-03 13:43:45

Nikolivěk, je to přesně obráceně. Do lepší čtvrti nastěhujete řekněme 5 nebo 6 problémových rodin, lepší lidé se začnou stěhovat pryč, fuj jedinců přibývá. A za pár let tam máte čistokrevné gheto, kam se policista odváží pouze v autě, pouze jako vícečlenná hlídlka a i tak se bojí. A mezi póvly přežívá posledních pár zoufalých slušných lidí, kteří prostě nemohou zahodit své nemovistosti a jít jinam. Živoucích důkazů, že to vypadá takto máte na severu čech víc než dost. Rozumnější města začala raději opuštěné nemovitosti vykupovat a bourat, než aby se tam takoví naštěhovali.

Odpovědět


Re: Re:

David Oplatek,2017-05-04 07:29:43

Stejný problém zažívá i nechvalně známý Detroit.

Odpovědět


Re:

Jarda Votruba,2017-05-04 09:20:19

také s Vámi nesouhlasím. Dle mého manšina podlehne většině. Jeden cikán v obci není problém, 2,3 také ne. Chová se slušně. Ale několik rodin po hromadě a začnou dělat bordel. Jsem toho svědkem v mém okolí a není to jeden případ.
A naopak slušná rodina se přestěhuje do problémové čtvrti a za nějaký čas jsou z nich tzv "bílí cikáni" . Více slušných rodin v problémové čtvrti si pro sebe vytváří oázu slušnosti. Kterou se ale okolí snaží atakovat. Nikdo nemá rád lidi co se liší.

PS. pro sluníčkáře a hlídače korektnosti. Slovo cikán pochází z němčiny stejně jako flaška. Není to nic nevhodného. Stejně jako ta flaška.

Odpovědět

Jsem rád že píšete krásnou Slovenštinou,

Karel Rabl,2017-05-03 08:45:33

to mi připomnělo moje mládí.
Nejen výchova v rodině, ale i sociální chování, které umožňuje některým individuím skrýt své činy v místech kde si myslí že se na ně nevidí (v davu ve větším městě). A nejsmutnější je že si tu špatnost (hrubé chování třeba v písemném projevu na netu) ani neuvědomují protože takové chování považují za normální.

Odpovědět


Re: Jsem rád že píšete krásnou Slovenštinou,

Alexandr Kostka,2017-05-03 09:22:53

Strašné je, že tyto )a spousty dalších) experimenty ukázaly, že prakticky neexistuje "hodný" člověk. Jakmile je za to nemůže stihnout trest a "nikdo to nevidí", tak se "hodní" chovají přinejmenším pochybně, "normální" špatně a "zlí" jako absolutní zrůdy.

Odpovědět


Re: Re: Jsem rád že píšete krásnou Slovenštinou,

Jan Rehak,2017-05-06 13:27:04

Tomuto neverim. Ked ma nikto nevidi, tak sa chovam trochu inak. Uprdnem si alebo sa vrtam v nose a nepokladam to za pochybne ani spatne.

Tieto experimenty ukazali ze nezanedbatelna cast podlahne roznym pokuseniam, nie ze vsetci podlahnu. My sme tu preto, aby sme sa z toho poucili.

Odpovědět

Někteří lidé jsou víc zlí, jiní míň zlí

Jan Omasta,2017-05-02 23:57:31

Roli kromě povahy hraje i vztah ke druhým. Podle toho, co lidi zažili se dělí na typ já jsem OK, ty jsi OK nebo já nejsem OK ty jsi OK. To jsou hodní. Ale vyjímečně se stane, že někdo zastává názor Já nejsem OK, ty nejsi OK a ten se může dopouštět špatností. A jak vnikne člověk, který si myslí: Já jsem OK a ty nejsi OK?. Takový člověk žil v prostředí, kde dostával rány od špatných lidí, ale vždy se ze zranění vylízal a ze špatných situací probojoval. Je přesvědčen, že jediný on je správný a všechny ty špatné musí potrestat.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace