Supernova do vzdálenosti 50 světelných let by zmasakrovala život na Zemi  
Pokud by v blízkém vesmíru explodovala supernova, pozemský život by to odnesl. Naštěstí to v dohledné době milionů let nehrozí.

 

Supernovy je lépe pozorovat z dálky. Kredit: NASA/JPL-Caltech/STScI/CXC/SAO.
Supernovy je lépe pozorovat z dálky. Kredit: NASA/JPL-Caltech/STScI/CXC/SAO.

V astronomicky poměrně nedávné minulosti kolem Sluneční soustavy explodovaly supernovy a jednou možná zase budou. Exploze supernovy je ohromující i na vesmírné poměry a své okolí nepochybně naprosto zdevastuje. Jde ale o to, jak rozsáhlá tato destrukce je. V roce 2003 se objevila odborná studie, podle níž by exploze supernovy do vzdálenosti asi 25 světelných let od Země devastujícím způsobem zasáhla pozemský život a rozpoutala opravdové masové vymírání.


Adrian Melott z Kansaské univerzity a jeho tým mají za to, že bychom měli vzdálenost, ze které supernova zmasakruje pozemský život, asi zdvojnásobit. Podle nich je to tak 40 až 50 světelných let. Pokud by se exploze supernovy odehrála do vzdálenosti 150 světelných let, tak prý sice nezpůsobí masové vymírání, ale na pozemský život by měla vliv. Smrtící účinky supernovy by přitom nesouvisely jenom s její vzdáleností, ale i s prostředím, v němž by k takové explozi došlo.

 

Adrian Melott. Kredit: Kansas University.
Adrian Melott. Kredit: Kansas University.

Jak říká Melott, kosmické záření rádo cestuje podél siločar magnetického pole. A naopak nerado prochází skrze tyto siločáry. Proto velmi záleží na tom, zda jsou ve vesmíru kolem supernovy nějaká magnetická pole, a zejména na tom, jak jsou tato pole orientovaná vzhledem k Zemi. Takové vesmírné magnetické pole se podle své orientace může stát pro výtrysk záření ze supernovy úžasnou superdálnicí nebo naopak obtížně proniknutelným superplotem. Pokud jde o okolí Sluneční soustavy, podle odborníků nás obklopuje spíše slabé a neuspořádané magnetické pole. Pro případnou explozi supernovy by to nebylo jako jet po dálnici, ale naopak jako vyrazit s autem mimo silnici.


Pokud by za takových okolností došlo k explozi supernovy ve vzdálenosti 150 světelných let, tak by se kosmické záření dostalo do nižších vrstev atmosféry a zemský povrch by zasáhlo množství mionů, které vznikají při rozpadech pionů, vytvořených zásahem atmosféry energetickou částicí kosmického záření. Vliv těchto mionů by sice nebyl naprosto devastující, ale byl by znát. Melott to přirovná k tomu, jako když by každý organismus na povrchu planety absolvoval několik vyšetření počítačovou tomografií ročně. Největším rizikem by v takovém případě byly četné mutace.

 

Kansas University.
Kansas University.

K něčemu podobnému mohlo dojít v astronomicky nedávné době. Anton Wallner z Australské národní univerzity (ANU) a jeho tým loni (2016) vystopovali izotop železa-60, který je koncentrovaný ve vrstvě mořských sedimentů a zemské kůry z období mezi 3,2 a 1,7 miliony let, tedy na konci období pliocénu a začátku pleistocénu. Podle nich to odpovídá několika mohutným explozím supernov, které těsně po sobě zaburácely v blízkém vesmíru. Ve fosilním záznamu jsou patrné nějaké výměny druhů, k masovému vymírání v té době ale rozhodně nedošlo.


Jak by se pro obyvatele Země projevila blízká supernova? Kromě zmíněných účinků kosmického záření by po dobu asi jednoho měsíce noci na Zemi zářily modrým světlem. Vážnější následky by měla ionizace atmosféry, která by zřejmě vedla k masivnímu nárůstu množství blesků a tím pádem i požárů, což může ovlivnit celé ekosystémy. Melott ale připomíná, že z dnešního pohledu nejsou supernovy tím, čeho bychom se měli bát. Podle astronomů představuje nebližší potenciální supernovou divoký obr Betelgeuse, a ten je od nás vzdálený asi 600 světelných let. To je dost daleko na to, abychom si případnou explozi, k níž může dojít každým okamžikem, užili jako nádherné, ale jinak neškodné vesmírné divadlo. 

Video:  Adrian Melott: Terrstrian Effects of Nearby Supernaovae


Literatura
Kansas University 11. 5. 2017, arXiv:1702.04365.

Autor: Stanislav Mihulka
Datum: 16.05.2017
Tisk článku

Supernova - Buttlar Johannes von
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 140 Kč
Supernova
Buttlar Johannes von
Související články:

Prach ze supernov na dně oceánu     Autor: Stanislav Mihulka (21.01.2015)
Lovec exoplanet Kepler pozoroval rázovou vlnu exploze supernovy     Autor: Jaromír Mrázek (25.03.2016)
Na Zemi máme čerstvý popel ze supernov     Autor: Stanislav Mihulka (08.04.2016)



Diskuze:

Strašlivý strašák

Josef Hrncirik,2017-05-21 21:45:06

Odpovědět


Re: Strašlivý strašák

Josef Hrncirik,2017-05-21 21:58:37

Podle NSA (Comic explosion...) nejsilnější exploze ve Vesmíru magnetar SGR 1806-20
uvolnil během cca 0,1 s výkon 10**40 W X RAY a pak už nic.
Na Zem tedy přišlo cca 0,3 mJ/m2 ze vzdálenosti 50 kly.
Pokud by to bylo jen 50 ly, energie by byla 100 000 ničivější, celých 333 J/m2.
To by ničilo asi jako cca 0,3 s poledního slunce navíc.
1 mm vody by to ohřálo o cca necelou 0,1 °C či 2,5 cm vzduchu o 1°C.
Ostatní dopady by se protáhly na desetiletí a měly by cca miliontinu výkonu.

Odpovědět


Re: Re: Strašlivý strašák

Petr Kr,2017-05-22 07:28:27

Já si myslím, že by to ve vzdálenosti 50 svět. let bylo ještě 10x horší.
(1000^2 = 1 000 000)

Odpovědět


Re: Re: Re: Strašlivý strašák

Josef Hrncirik,2017-05-22 08:33:29

Myslíte správně, já však jen špatně zapisuji při spěchu.
Řekl jsem si, přece nebudu stále psát trapných nenormalizovaných 10**6.
Vypočtené to je ale asi dobře, ev. mi to prosím přepočtěte, spočtěte a zvažte.

Odpovědět

Gouldův pás

Tomáš Novák,2017-05-18 13:01:27

Podle dvou kanadských astronomů je pozůstatkem po explozi masivní supernovy v době před 65 miliony let (byla to dříve jedna z hypotéz o vymírání K-Pg)...

Odpovědět

Já nesdílím názor Pana Adriana Melota

Karel Rabl,2017-05-17 15:05:24

že by byl Betelgeuse byla "bezpečná", jednak že ji dobře vidíme, znamená že magnetické pole směřuje směrem k nám, a rozhodně nepatří svou velikostí mezi "standartní svíčky". Navíc "tlak záření" po výbuchu může ovlivnit Ortův oblak, či částečně rozpustit Hydrogen Wall, tím uvolnit milióny asteroidů z nichž některé mohou zamířit k zemi a v neposlední řadě pokud by byl "jet při a po jejím výbuchu (pokud se výbuchem dostatečně roztočí)" směrován směrem ke sluneční, soustavě měli bychom šanci na přežití velmi malou.

Odpovědět


Re: Já nesdílím názor Pana Adriana Melota

Roman Gramblička,2017-05-18 10:00:38

jak víte, že jí dobře vidíme, možná je ve skutečnosti ještě jasnější, jen ji brzdí jinak orientované mag. pole? ;-) Krom toho, klasické supernovy září sféricky +- rovnoměrně. Polární relativistické jety produkují pouze hypernovy, čili hvězdy s jádrem o hmotnosti 5-15 sluncí (celková hmotnost hvězdy 25-90 sluncí). Hmotnost celé Betelgeuze je cca 11+-4 sluncí, čili na hypernovu je příliš lehká. Ke zmíněné hranici se ale blíží Rigel a překonávají je Alnilam a Alnitak v Orionově pásu, obě vzdálené něco přes 1000ly. Zajímavé to bude za pár milionů let v oblasti Cygnus OB2, vzdálené od nás 4700ly. Tato hvězdná asociace obsahuje řadu hvězd patřících mezi ty nejhmotnější a nejzářivější, jaké známe. Tam to bude bouchat jako na silvestra :-D Tato asociace by byla na obloze hezky vidět, nachází se ale za hustými mračny. Pro nás tady bohužel, pro naše vzdálené potomky bohudík :-)

Odpovědět


Re: Re: Já nesdílím názor Pana Adriana Melota

Karel Rabl,2017-05-18 13:59:58

Doufám že se naši "vědci" nemýlí (horní odhady váhy jsou i 25x větší než slunce i když okraj sahá, kdybychom ji umístili do sluneční soustavy až téměř k Jupiteru) a i vzdálenost se odhaduje mezi 300_600svět let a i rotační osa planety nemíří k nám (pokud ji výbuch neotočí), ale děkuji za informaci o dalších možných nebezpečích, které nás v "blízké" budoucnosti čekají.A i oficiální informaci o této hvězdě.

Odpovědět


Přes nesmírné vynaložené náklady je oddělávání živé hmoty od života směrovanými explozemi hapernov neúčinné. Problém je v oddělávání záření od hmoty.

Josef Hrncirik,2017-05-22 08:58:10

Oddělávání hmotou je málo účinné, protože hmota bez urychlovače letí max. c/10
a při náhodném rozdělení rychlostí částic nelze vyrobit Skutečně Drtivý Impakt.
Poutí přes pole Vesmíru se rozhodí i jednotná rychlost částic hmoty či záření.
Velkou naději jsem vložil do dobře synchronizovaných X paprsků.
X paprsky se však "okamžitě" oddělají pouze z tenké vrstvy hmoty, tj. výkon opět není impozantní, ani při problematickém směrování.
Stejně je dříve pohltí atmosféra.
Neutrina zase hmotou prohučí jako žebřiňákem a škody nenadělají.
Fotony prý lezou z hmoty Slunce stovky? tisíc let.
Je to marné.
Co s konkurenčními světy?
Prý se nedají zničit ani antihmotou.

Odpovědět

Ovšem po supernovách, burácejících

Josef Blecha,2017-05-17 10:21:12

v blízkém vesmíru před bratru 3 miliony let, by měla zůstat řada stop, které bychom mohli dneska pozorovat, kdepak jsou? Ovšem pokud tomu tak bylo, tak těmhle burácivým supernovám nejspíš vděčíme, přes mechanismus mutací, za naši momentální existenci, plnou osvětlení, topení, lékařské péče, zábavních parků, tryskáčů a daní. Jinak bychom nejspíš ještě seděli na stromech a utíkali před leopardy.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace