Film zapsaný do bakterií - k čemu to je?  
Často slýcháme, že DNA je základ života. Jenže to je jen záznamový systém, a tak se není čemu divit, když osoby s tvůrčím myšlením láká v něm fušovat stvořiteli do řemesla. Tentokrát nejde o bohumilou činnost ve smyslu trpícím něco opravit a léčit, ale jen o jakýsi pokus vzít bakterie do kina. O to razantněji anti-GMO aktivisté proti tomu vystartovali a nazývají to vztyčováním dávno padlých transgenních náhrobků.

O pokusech vědců zapsat informace do DNA jsme na oslovi psali již v roce 2008 v článku „První umělá DNA“.  A ještě několikrát později, například v článku "DNA v roli média pro gigantická úložiště dat". Vždy zatím ale šlo o DNA syntetickou. Tentokrát tu ale máme zapisování něčeho nepřirozeného do DNA  živých organismů. Ve Wyss Institutu na Harvardu s tím začali už loni, kde se trio výzkumníků rozhodlo postavit si první „molekulární videorekordér“. Vedoucím skupiny je Georg Church, kterého překladače tvrdošíjně přejmenovávají na Řehoře Kostel. Zvláštností výzkumnického počinu jeho party je, že zapisují přímo do DNA živých bakterií a jako záznamové zařízení k tomu využívají proteinově enzymatický CRISPR systém. Pochopitelně, že svým svěřenkyním (Escherichia coli) výzkumníci nemohli extra porci dat nacpat do tělíček jen tak. Aby se jim nenamontovali do genů, nahráli informace do vymezeného chlívečku v jejich DNA vlákně, kterému říkají CRISPR lokus. To stále ještě mluvíme o jejich loňském pokusu, který jim sloužil jen jako zahřívací kolo, v němž si ověřovali, zda sled znaků půjde nahrát podle časové osy. Ukázalo se, že to je schůdné a tak to letos rozjeli ve velkém stylu a o jejich  „filmu“ se můžeme dočíst v renomovaných časopisech, tak v bulváru, který je pasoval na „bio-umělce hodných transgenních náhrobků“.

 

Umělci nabídli společnosti alternativu uctívání bližních, která by místo rozšiřujících se ploch hřbitovů se spoustou kamení vylepšovala plíce planety.  (Kredit: Shiho Fukuhara)
Umělci nabídli společnosti alternativu uctívání bližních, která by místo rozšiřujících se ploch hřbitovů se spoustou kamení vylepšovala plíce planety. (Kredit: Shiho Fukuhara)

Abychom pochopili narážku na náhrobky, musíme se vrátit o třináct let zpátky a zavítat do světa umělců. Když kumštýře  popadne nutkání někoho malovat, nebo sochat, jde jim o to, vyjádřit na něm nějakou charakteristickou zvláštnost. Umělci Georg Tremmel, původem Rakušan a Shiho Fukuhara, absolventi na londýnské Royal College of Art, také chtěli vkládat do svých děl něco jedinečného. Tím, že jim neunikaly ani novinky z vědy, zaujalo je, jak jsme každý z nás geneticky jedinečný a že naše specifické sekvence nás charakterizují dokonaleji než otisky prstů.

Biolog Bernard Lamb z Imperial College ve chvilce, kdy ho umělci seznámili se svou představou. (Kredit: Shiho Fukuhara)
Biolog Bernard Lamb z Imperial College ve chvilce, kdy ho umělci seznámili se svou představou. (Kredit: Shiho Fukuhara)

Výtvarníky napadlo oslavit život také něčím ze života, pokud možno trvanlivým a jali se to realizovat vkládáním lidské specifické sekvence do stromů. Navštívili několik genetiků z prestižních institucích a ti jim kupodivu záměr tvořit geneticky upravené stromy nerozmlouvali. Výtvarníci si založili společnost Biopresence a jejím jménem podali záměr projektu. V něm stromy chtěli upravovat podle přání zákazníka a nejvíce zájemců se jim dostalo  z řad těch, kteří požadovali do genomu rostliny vpašovat nějakou informaci – většinou jedinečnou sekvenci milované osoby.

Kalkulovaná cena za jeden GMO stromek vyšla v přepočtu na 1 400 000 korun. Britské nadaci podporující vědu a umění NESTA (National Endowment for Science Technology and the Arts)  se projekt zamlouval, a tak vyčlenila na jeho podporu 35 000 liber (v přepočtu téměř dva a půl miliónu korun).

Joe Davies,z Massachusetts Technology Institute, si byl dobře vědom, že myšlenka „transgenních náhrobků“ je poněkud naivní, nicméně jako příznivec navrhl metodu, kterou by nápad šel realizovat. Pokud by tehdy k němu došlo, byly by stromy dnes vzrostlé, lapaly obávaný CO2 a pro ty, kteří se nebojí jíst geny, by dávaly i něco k snědku.    (Kredit:  MIT's Biology Lab in Boston)
Joe Davies z MIT si byl dobře vědom, že myšlenka „transgenních náhrobků“ je poněkud naivní, nicméně jako příznivec navrhl metodu, kterou by nápad šel realizovat. Pokud by tehdy k němu došlo, byly by stromy dnes vzrostlé, lapaly obávaný CO2 a pro ty, kteří se nebojí jíst geny, by dávaly i něco k snědku. (Kredit: MIT's Biology Lab in Boston)

 

Joe Davies z Biologické laboratoře Massachusettského technologického institutu je výzkumník (a duší umělec) a myšlenka transgenních pomníčků ho také zaujala. Dokonce natolik, že vypracoval způsob, jak informace do DNA požadovaného organismu namontovat, aniž by ho negativně ovlivňovaly. Jeho nápad vycházel z faktu, že  většina bazických tripletů (kodon) kóduje dvě nebo více aminokyselin a že je tedy možné toho využít a vytvářet rozdíly v genotypu, aniž by to ovlivňovalo fenotyp.

Například kodony UUU a UUC (kód pro aminokyselinu fenylalanin), přiřazením „nuly“ k UUU a „jedničky“ k UUC, je možné psát buď 0 nebo 1 bez změny výsledné tvorby aminokyseliny, protože jak UUU tak UUC ji produkují.

 

Projekt, poté, co si ho vzala na paškál media, narazil na odpor veřejnosti, a tak stanoviska etické a bezpečnostní komise byla zamítavá. Zájemci se tak svých jabloní nakonec nedočkali. Zatímco v Evropě umělcům pšenka nerostla, v Japonsku  Shiho Fukuhara a Georg Tremmel sklízeli ovace.

 

Video:  Science, art, and design -- crossing borders and hacking society | Shiho Fukuhara | TEDxTokyo



O co šlo bio-umělcům?

Geneticky modifikovaný strom měl být nositelem symboliky - každá buňka by byla jakousi genetickou ozvěnou milované osoby a strom by tak byl skutečným živým odkazem. Jak umělci, tak mnozí genetici ani dnes v této myšlence nespatřují nic zvrhlého a je to podle nich jen jiný způsob uchování památky na jedinečnost člověka, tedy něco o co se snaží i umělci, kteří modelují typický a jedinečný rys člověka do hlíny, kamene či bronzu.


O co jde těm, co je překřtili na filmaře a hrobníky?

Než se parta z Harvardu dostala k „filmařině“ tak to nějaký čas trvalo. V časopisu Nature podrobně popisují, jak do vlákna nejprve zakódovali digitalizovaný obrázek lidské ruky, což měla být jakási reminiscence na první umělecké výtvory pravěkých lidí na stěnách jeskyně. Teprve pak si troufli na film, v němž hlavní roli přisoudili bakteriím a CRISPR. Přesněji jde jen o zhotovení „kopii“ jednoho z prvních filmů, na němž je cválající kůň s jezdcem. I když se všude píše o filmu, je to jako když o Bugatti Chiron prohlásíte, že jde o auto. Ve skutečnosti jde pouze o šest obrázků, jimž by více slušelo říkat animovaný gif.


Co je CRISPR?

Je to zkratka anglického Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats. V překladu to znamená úseky s nahromaděnými pravidelně rozmístěnými krátkými repeticemi (opakování nukleotidů). Přičemž tyto repetice jsou přerušovány krátkými segmenty zvanými spacer DNA. U těch se zjistilo, že jsou pozůstatkem dřívějších setkání bakterie s jejími nepřáteli. Spacerová DNA je pak schopna tyto genetické elementy (rozuměj, se kterými se již měla bakterie tu čest se utkat) rozpoznat a celý systém nepřátelsky naladěné cizí DNA (charakterizovanou oním spacerem) deaktivovat mechanismem RNA interference. Přeloženo do lidštiny: CRISPR je očkovací průkaz, do něhož má bakterie zapsáno, na co je imunní. V praxi to pak funguje následovně. CRISPR jsou repetice a Cas zase geny kódující nukleázy a helikázy. Dohromady jsou udělátkem, pro které je hračkou dvoušroubovici DNA rozvolnit a stříhnout.

 

Ukázka převádění charakteristiky pixelů z obrázku do pixetů a tripletů oligonukleotidů – morzeovky používané živou přírodou.  (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)
Ukázka převádění charakteristiky pixelů z obrázku do pixetů a tripletů oligonukleotidů – morzeovky používané živou přírodou. (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)

Na Oslu píšeme o CRISPR a editaci genů poměrně často, nicméně většinou ve spojení s  oblíbenými Cas9 geny. V případě našeho filmování si Churchova parta pro své záznamové zařízení nevybrala „devítku“, ale geny kódující enzymy Cas1 a Cas2. Upravila je tak, aby  samy vkládaly ony již jmenované krátké spojovací segmenty, „spacers“ sekvenčně. 
Pak už jen zbývalo digitální informace obsažené v každém pixelu obrázku v buňkách překlopit do sekvencí (nukleotidů).  A protože šlo o „film“, tak to zařídit pro každý obrázek zvlášť a s dodatkem o číslem snímku. Zbytek už byla nahrávací rutina, kterou udělal CRISPR s enzymy, přičemž po bakteriích chtělo, aby nedělaly nic, jen pasivně protrpěly, než jim vědci všechny sbírky (po sobě jdoucí spacery) a to pro každý z obrázek, nahrají. Názorně práci CRISPR lze vidět na videu zde.

Nutno přiznat, že bakteriím to nijak zvlášť nevadilo, neboť na přidávání spacerů (někde jim říkají distanční rozpěrky) jsou od přírody zvyklé. Je to princip fungování jejich imunitního systému. Trochu nepříjemná jim mohla být jen elektroporace, což je výraz pro elektrické šoky, kterými se buněčná membrána přiměje k tomu, aby se stala na mžik prostupnou a do buněk mohlo vklouznout potřebné množství „cihel“ (oligonukleotidů) potřebných k prodloužení vlákna DNA a zapsání informací z obrázku. Jednou vložené informace bakteriím v jejich radostech života nepřekážely, a tak se i jejich potomkům dostalo do vínku kopií „pohyblivých obrázků“.

 

Seth L. Shipman, první autor publikace v nejnovějším čísle časopisu Nature.
Seth L. Shipman, první autor publikace v nejnovějším čísle časopisu Nature.

Psát o tom, že z namnožených bakterií lze DNA extrahovat a automatickou mašinkou (sekvenátorem) je přečíst, by bylo nošením dříví do lesa. I z buněk následných generací jde číst, co vědci "nukleotidovou morseovkou“ zapsali pra,pra,pra,pra... rodičům  do genomu a také z toho rekonstruovat každý pixel obrázku a počítačem ho převést zpátky do jazyka nul a jedniček a na obrazovce přehrát jako běžícího koníka.

 

Dokonce ani mutace, které každý živý organismus na cestě životem provázejí, nejsou v tomto případě moc na škodu. Při čtení genomů bakteriální kultury lze totiž hodnoty pixelům přiřazovat na základě nejpočetnějšího údaje spojeného s daným pixelem a tím chyby eliminovat.

 

Ne všechny druhy bakterií jsou ale k uskladňování informací stejně vhodné. V tomto případě šlo o E. coli. Náš střevní souputník zvládá 100 bytů, což na krátký filmový záběr bohatě stačilo. Aby nedošlo k mýlce, lze nahrávat na více jedinců, jakoby na více kazet. Protože ale je u každého pixelu poznámka kam patří, nevadí, že si každá kazeta pak žije vlastním životem a ve finále čteme "směs".  Přesto v případě delších „fláků“ by se ale více hodila  Sulfolobus tokodaii, té nedělá problém ani desetkrát větší nálož a místo "kazet" bychom už měli "cédéčka".

Jízlivě se dá poznamenat, že zapsat jeden koňský skok vyžadovalo rok práce, což kinematografický průmysl rozhodně neohrozí a vzhledem ke složitému způsobu zápisu a nutnosti následně data dolovat z rektální bakterie nám nehrozí ani ústup od flešek, disků a paměťových karet. Vkrádá se tedy znovu otázka - proč to dělali?


Jde o princip

Ve skutečnosti u tohoto pokusu nejde ani o obrázky a ani o bakterie. Jde o ukládání molekulárních záznamů v jiných typech buněk. To už bude jiná káva. Cílem bude buňky nutit, aby si nahrávky dělaly zcela samy. Například aby si zaznamenávaly biologické informace typu -  kdy se rozhodly provést přechod z jednoho vývojového stádia do druhého. Laicky řečeno, namluvit jim, aby si vedly teenagerovský deníček, v němž by na sebe  práskly co, kdy, kde s kým a na čí podnět prováděly. A protože bychom je navedly, kam si ho mají schovat, šmírováním bychom se dostali k choreografii jejich buněčného života. Například co kmenové buňky ponoukne k tomu, aby se v našem mozku změnily v konkrétní a vysoce specializovaný typ neuronů. Nejspíš zatím ani netušíme, kde všude by se takové poznatky daly využít, ale v regenerační terapii jisto jistě ano.

 

Jak rychle dochází k zápisu informací do DNA ukázaly čtecí testy prováděné po dodání stavebního materiálu do buněk. Teprve až po poněkud násilném vpravení stavebních kamenů do buněk (elektroporací) se CRISPR mohl pustit do zápisu a začít s prodlužováním DNA vlákna. Přečíst na něm, že jde o ruku, se dalo poznat již zhruba po hodině (časy čtení jsou uvedeny v záhlaví snímků v pořadí den, hodina, minuta). Po šesti dnech, kdy už v kultuře byla zhruba 48 generace bakterií a obrázek zůstával stabilní, už vědci dál v testech nepokračovali. (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)
Jak rychle dochází k zápisu informací do DNA, ukázaly čtecí testy prováděné po dodání stavebního materiálu do buněk. Teprve až po poněkud násilném vpravení stavebních kamenů do buněk (elektroporací) se CRISPR mohl pustit do zápisu a začít s prodlužováním DNA vlákna. Přečíst na něm, že jde o ruku, se dalo poznat již zhruba po hodině (časy čtení jsou uvedeny v záhlaví snímků v pořadí den, hodina, minuta). Po šesti dnech, kdy už v kultuře byla zhruba 48 generace bakterií, a obrázek zůstával stabilní, už vědci dál v testech nepokračovali. (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)

 

Kromě nastíněných vzdušných zámků má nynější hračičkování s filmem ještě jeden praktický dopad - politický. Bere vítr z plachet zeleným spolkům, které si z boje proti technologii GMO udělali program a snaží se jí postavit mimo zákon všude, kde to je možné. Jde stále o totéž i tytéž, kteří si dříve nasazovali plynové masky a vyráželi na pokusná políčka trhat rostliny, až se jejich přičiněním biotechnologický výzkum z Evropy z velké části odstěhoval. Bohužel se ukazuje, že stranické linie se hned tak vzdát nelze, a tak se novým cílem aktivistů stala technologie CRISPR. Je dostatečně tajemná a GMO s ní jde tvořit velmi snadno. Bohužel nejspíš ani netuší, že se uchylují k argumentaci, v níž využívají závěry nepodložených pokusů.

U „filmu“ z pěti obrázků bylo třeba přepsat pixely každého z nich samostatně a do DNA zapsat v samostatných rámcích. (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)
U „filmu“ z pěti obrázků bylo třeba přepsat pixely každého z nich samostatně a do DNA zapsat v samostatných rámcích. (Kredit: Shipman a kol., Harvard Univ. 2017)

 

V poslední době jim jako kladivo na CRISPR slouží studie  Stephena Tsanga z Kolumbijské univerzity. Ta ji označila za rizikovou. Argumentuje se v ní nechtěnými změnami, které tento genomový editor vyvolal i tam, kde neměl. To, co k tomu ale už naši přátelé od Greenpeace zapomínají dodat, že inkriminovaná studie je postavena na pouhopouhých třech myších. Nezmiňují ani to, že jiné kolektivy vědců Tsanga usvědčují, ne-li z podvodu, tak z blamáže.

V potaz neberou ani další novější studie, například tu z Harvardu od Luca Pinello, která uvádí, že ony zmíněné tři myši se s velkou pravděpodobností lišily už v době, kdy si je Tsang bral do pokusu a kdy mylně předpokládal, že jsou geneticky shodné. Tsangem zjištěné změny jsou totiž zcela jinde v genomu, nikoli v blízkosti editovaných míst. K podobně kritickým závěrům dochází další a další týmy, a tak už i z Austrálie zaznívá, že v případě Tsangovy práce jde o vědecký škvár, který seriózní časopis neměl otisknout.

 

Teď, když Seth Shipmanův článek furiantsky na „filmových záběrech“ ukázal, jak přesně se dá s technologií CRISPR pracovat, to budou mít vytrubovači nebezpečnosti CRISPR technologie zase o něco těžší.  A je moc dobře, že v Harvardu zvolili „ruku“ a „film“, což z čistě vědeckého pohledu je model zbytečně pracný, až nesmyslný. Má to ale symboliku a nám laikům to názorně přibližuje, jak mají vědci svou techniku pevně v rukou, jak přesně a cíleně s ní dovedou pracovat. Nutí nás k to přemýšlení víc, než kdyby jen argumentovali tisícovkami nukleotidů.  Ano, je to správná cesta, jak veřejnosti neznalé detailů tento výzkum přiblížit, aby sama přišla na to, že netřeba sedat na lep všem těm, kterým ujel vlak a už nemají na to, něčím rozumným přispět k pokroku. Právě takoví se rádi uchylují ke strašení peklem, což byl odjakživa výnosný obchod. Za jejich horováním o ochraně veřejných zájmů je především snaha vyvářet zdání potřeby nových placených funkcí s kulatým razítkem a velkými pravomocemi, na něž je dostatečnou kvalifikací vágní termín předběžné opatrnictví.

Technika CRISPR bere evoluci tomu, co na ní měl zatím monopol, razantně z rukou. Zásadně změní zdravotnictví i zemědělství. A nejspíš i osud lidské rasy. V biologii jsme na prahu změn, které si s pokrokem v oblasti elektroniky, nijak nezadají. Nikdo netrpí iluzí, že CRISPR pracuje naprosto bezchybně, ale bylo by smutné, kdyby těm, co to s technologií CRISPR umí, bránili v práci hlupáci.


Literatura

Seth L. Shipman, Jeff Nivala, Jeffrey D. Macklis, George M. Church.:  CRISPR–Cas encoding of a digital movie into the genomes of a population of living bacteria. Nature (2017) doi:10.1038/nature23017

Autor: Josef Pazdera
Datum: 17.07.2017
Tisk článku

Kultura proti přírodě - Šmajs Josef
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 36 Kč
cena: 32 Kč
Kultura proti přírodě
Šmajs Josef
Související články:

Přínos biotechnologií     Autor: Tomáš Hluska (06.09.2011)
Co je to med?     Autor: Josef Pazdera (23.09.2012)
Vědec obětí provokace Greenpeace     Autor: Vítězslav Kremlík (14.01.2016)
(Eko)logické zemědělství II     Autor: Jan Kašinský (23.03.2016)
Nositelé Nobelových cen příkře odsoudili protigenetické tažení Greenpeace     Autor: Stanislav Mihulka (07.07.2016)
Co kdyby celý svět vyslyšel aktivisty a zakázal GMO plodiny     Autor: Josef Pazdera (08.11.2016)
Zemský ráj to na pohled I     Autor: Jan Kašinský (03.03.2017)
Zemský ráj to na pohled II     Autor: Jan Kašinský (04.03.2017)
Zemský ráj to na pohled III     Autor: Jan Kašinský (06.03.2017)
Zemský ráj to na pohled IV     Autor: Jan Kašinský (09.03.2017)
Zemský ráj to na pohled - dodatek     Autor: Jan Kašinský (15.03.2017)



Diskuze:

stabilní?

Pája Vašků,2017-07-18 11:01:30

jak stabilní? Někde psali že za týden se ztratilo/zmutovalo 10 % informace.

Odpovědět


Re: stabilní?

Milan Krnic,2017-07-18 16:22:16

Po šestidenní dobu pokusu. Juhů :)

Odpovědět


Re: Re: stabilní?

Peter Švoňavský,2017-07-18 18:17:59

Na siedmy deň výskumníci videli, že čo učinili je veľmi dobré a odpočívali. :-)

Odpovědět


Tak v pejpru psáno jest. Amen

Milan Krnic,2017-07-18 19:51:08

Odpovědět


Re: Pravím Vám, že jen konali, co měli zapsáno v CRISP

Josef Hrncirik,2017-07-18 21:04:06

Odpovědět

Porucime vetru, desti

Peter Hrdlicka,2017-07-18 10:32:00

"Poručíme větru, dešti.." ?
Mám pocit že to tu už raz bolo... A nedopadlo to slávne. Pýcha predchádza pád.

Jedna vec je meniť DNK a druhá vec je naozaj vedieť čo daný gén v organizme zapne či vypne. Ak by sa to aj podarilo dokonale zvládnuť, vždy by som sa obával zneužitia. V dnešnej globalizovanej dobe, kde určité odvetvia v skutočnosti ovláda doslova pár nadnárodných korporácií, je riziko zneužitia dominantným hráčom obrovské. V kapitalizme ide predsa v provom rade o zisk vlastníka. Monopol je vždy problém. Až sa napríklad všetky osivá budú len kupovať producentov GMO, tak sa potom pripravte na obrovské ceny týchto osív. Kto zastaví obrovskú korporáciu s ročným príjmom presahujúcim ročný rozpočet menších štátov ? Nikto.

Odpovědět


Re: Porucime vetru, desti

Roman Sobotka,2017-07-18 13:21:43

Co myslite tim 'nedopadlo slavne? Z hlediska slechteni je CRISPR nova technologie s potencialem nahradit starsi metody jako je chemicka, radiacni mutageneze a transgenozi (coz je to strasidelne GMO). Vsechny tyto metody jsou extremne uspesne, prakticky vse co jite, je nejaky chemicky/radiacni mutant a bez transgeni soji by evropske zemedelstvi okamzite kolabovalo. Shlukovani firem do velkych korporaci probiha ve vsech sferach prumyslu a to uz nekde od sedesatych let. Osivarstvi je na tom podobne (nehodnotim, jestli je to dobre), ale striktni regulace ten proces dale akceleruji (male firmy nepreziji cekat 10 let na povoleni odrudy..). Nicmene monopol zatim nenastal, situace ve slechteni je mnohem slozitejsi, nez napr u vyrobcu mobilu, nebo aut.

Nove technologie je sanci pro male firmy konkurovat velkym (viz jedina nova automobilka Tesla) a na US trhu se diky CRISPR objevuji firmy, ktere se zameruji na slechteni mene dominantnich odrud. A jsou uspesne. Tohle v EU nehrozi, mimo jine i proto, ze EU neni schopna ani po mnoha (~8) letech rozhodnout, jakym zpusobem bude CRISPR (a dalsi moderni metody) regulovat. To vede k paralyze veskerych rostlinnych biotechnologii v EU, Evropske univerzity uz vyprodavaji sve patenty spojene s CRISPR, a kupci jsou spolecnosti z USA a Ciny. Nechtel bych se dozit toho, ze budeme jednou veskere osivo do Evropy importovat, ale zatim to k tomu speje.

Odpovědět

nástroje a lidská zodpovědnost

Libor Zak,2017-07-18 10:21:52

Ach ano,
podobné diskuse vedu každou chvíli, většinou s některou z příbuzných, nebo kamarádek. Ženy jsou na téma ohrožení lidstva velmi citlivé (přeneseně ohrožení jejich dětí), jsou tam většinou nejsnazším cílem k získání popularity pro neziskovky a zájmové skupiny těžící ze strachu, ale mužům se to také nevyhýbá. Problém je v tom, že člověk už použitím prvního kamene a klacku otevřel pandořinu skříňku, následoval oheň a strhla se lavina. Jenže ta lavina se valila už dávno předtím, říká se jí evoluce. Život od svého zrodu vymýšlel způsoby, jak získat výhodu, aby mohl ulovit kořist a bránit se predátorům. A to se nedá zastavit. Ano v Evropě a Americe, které v dnešní době balancují na hraně mezi korporativismem a socialismem je možné politicky a ideologicky pokrok zabrzdit. Evropa v tom má koneckonců historicky velké zkušenosti.
Ale z čistě logické podstaty věci to znamená jen to, že pokud vědomosti dosáhnou určité úrovně, nelze je do pomyslné "Pandořiny skříňky" nacpat zpět. Pokud by se vývoj na tomto poli zákonem zakázal v USA a Evropě, bude prostě pokračovat v Číně a Rusku, nebo třeba v pralese, nebo v tajných vládních programech.
Takže není to o tom, jestli bychom měli. To je pouhá filozofie. Je to o tom, jak se k tomu postavíme a jak to budeme používat.
Je to stejné jako se zákazem střelných zbraní, nožů, návykových látek, a vlastně čehokoliv potenciálně nebezpečného. Oheň se dá velmi snadno zneužít, ale bez ohně bychom nevybudovali civilizaci. Zakažte technologii a jen se skryje, pak zůstane opravdu jen v rukou těch kdo to zneužijí, zbytek zůstane bezbranný. Hrozby je potřeba poznat a naučit se jim bránit.

Odpovědět

Doba pocitová

Milan Krnic,2017-07-17 19:48:44

Postfaktická, postpravdivá, a tak různě, jak se jí říká, bohužel (pro zastánce, bohudík!) stanovuje, že vytrubovači nebezpečnosti CRISPR technologie to o něco těžší mít nebudou.
Argumentovat blbostma lze stále dokola, zatímco rozšířit obzor iracionálnímu kolegovi těžko, na to je potřeba mnoho sil.
Díky za článek!

Odpovědět


Re: Doba pocitová

Alexandr Kostka,2017-07-18 08:07:58

Crispr sám o sobě není nebezpečný, je jen nástroj. A historie lidstva (bohužel) ukazuje, že absolutně každý nástroj byl zneužit k vraždění, pálení, násilí. A zneužití takto přesné manipulace s geny podle mě představuje vyšší riziko než ta jaderná bomba. Tam je alespoň sledovatelné, kdo má štěpný materiál a výslednou bombu musí někdo úmyslně použít. Zato tady může pokusničit mnohem víc jedinců, skoro nekontrolovaně a jelikož jde o živé organismy, vypuštění nemusí být úmyslné, stačí nehoda.

Odpovědět


Re: Re: Doba pocitová

Milan Krnic,2017-07-18 16:19:34

Stačí, když se protrhne vodní rezervoár, nebo spadne letadlo, atd., možností je mnoho.
Je to logické.
Kde čerpáte informace o "mnohem víc jedinců, skoro nekontrolovaně"?
Bombu lze vyrobit v garáži, zcela nekontrolovaně. To, co píšete, zní alarmisticky. Jak to tedy myslíte? Bojíte se?

Odpovědět


Re: Re: Re: Doba pocitová

Alexandr Kostka,2017-07-19 07:14:31

Atomovou bombu v garáži těžko. Neseženete štěpný materiál. Crispr za deset let? bez potíží. A to (jak se ukazuje dnes) i když vás bude sledovat tajná služba s poderřením, že jste terrorista- A ano, i ta přehrada je nebezpečná, o větším letadle ve vzduchu nemluvě.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Doba pocitová

Roman Sobotka,2017-07-19 09:16:06

To je pochopitelny argument proti fakticky jakekoli nove technologii. Nicmene stejne se argumentovalo v 70 letech proti genovym manipulacim (tedy proti klonovani genu) - lide budou v garazi klonovat kdovi co, svet zamori mutanti (toho se chytli filmari).. a v USA tenkrat probihaly velke protestni pochody s cilem zakazat biotechnologie. Zacatkem 90 let se presne ve stejnem duchu bojovalo za zakazani transgenoze, protoze ...takove technologie nepochybne zneuziji teroriste, lide budou vyrabet GMO v garazi atd. Ted je to CRISPR, za deset let to muze byt neco jineho. Realita je takova, ze uspesne modifikovat treba i jen modelovou bakterii vyzaduje takove knowhow a vybaveni, ze to zadny laik v garazi delat nebude. U vyssich organismu (treba mys) to vubec nehrozi.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace