Život je jen koncept  
Život je uměle vytvořená kategorie. Snažit se dělit systémy na živé a neživé nemá jiné, než kulturně-historické opodstatnění a snaha o vytvoření všeobecně přijatelné definice života je předem odsouzená k nezdaru, kvůli nemožnosti formulace teorie života.

Pokud je P špatně, tak budu smutný. Nepřeji si být smutný. Proto je P správně 
(smbc-comics.com, zveřejněno se svolením autora). Zdroj: https://www.smbc-comics.com/comic/2012-07-15
Pokud je P špatně, tak budu smutný. Nepřeji si být smutný. Proto je P správně (smbc-comics.com, zveřejněno se svolením autora). Zdroj: https://www.smbc-comics.com/comic/2012-07-15

Jeronimo Cello spolu s dalšími dvěma kolegy v roce 2002 syntetizoval genom polioviru [1]. Tak ukázal, že je možné vytvářet, podle většiny současných definic, život.

Osm let později tým Craiga Ventera provedl chemickou syntézu a sestavení viabilního genomu bakterie podle biologické předlohy [2] a v roce 2016 se pochlubil sestavením minimální funkční bakterie, která měla pro přehlednost pořadí genů na chromozomu přeuspořádané do bloků podle jejich metabolických funkcí [3]. Projekt mající za cíl syntetizovat všechny chromozomy kvasinky [4] je v plném proudu a v roce 2016 odstartoval projekt, který si klade za cíl syntetizovat lidský genom [5].

V roce 2017 Yorke Zhang s kolegy dosáhl cíle, o nějž tým Flyoda Romsberga usiloval posledních dvacet let. Rozšířili genetickou abecedu o dvě další písmena tvořící nový plně funkční pár DNA bází, schopných informaci nejen uchovávat, ale také přepisovat do proteinů s obsahem nepřirozených aminokyselin [6]. Po bezmála čtyřech miliardách let evoluce na Zemi existuje semi-syntetický organismus, který využívá tři plně funkční páry genetické abecedy namísto standardních dvou.

Kromě vytváření syntetických genomů a semi-syntetických organismů se v současnosti objevují snahy o replikování vzniku procesu života na Zemi. Manželé Šponerovi z Biofyzikálního ústavu Akademie věd se v současnosti snaží provést laboratorní abiogenezi. Z jednoduchých látek a za podmínek, které se s nejvyšší pravděpodobností vyskytovaly na mladé Zemi před necelými čtyřmi miliardami let, chtějí nechat vzniknout první sebereplikující se molekuly RNA. Podle dosavadních výsledků z jiných laboratoří má tento projekt velkou šanci na úspěch [7].

Na rok 2019 je plánováno vypuštění teleskopu Jamese Webba, jehož posláním bude mimo jiné analýza atmosfér exoplanet za účelem pátrání po stopách mimozemského života. Na základě pozorování Keplerova teleskopu se odhaduje počet planet v obyvatelných zónách hvězd v naší galaxii na 40 miliard. Takto vysoký odhad dodává optimismus lidem pátrajícím nejen po mimozemském životě, ale i po mimozemské inteligenci.

Není ovšem vyloučeno, že první setkání s cizí inteligencí neohlásí astronomové, ale IT specialisté. Rychlé pokroky v oblasti strojového učení pomocí neuronových sítí můžou vést k vzniku všeobecné umělé inteligence. Vincent Müller a Nick Bostrom v roce 2016 na základě rozsáhlého průzkumu názorů odborníků v oboru došli k závěru, že v příštích dvaceti letech je zhruba padesátiprocentní šance na vytvoření stroje překonávajícího lidský intelekt v jakémkoliv úkolu [8].

Současný pokrok v mnoha oborech vědy znovu nutí filozofy k otevření otázky Co je to život. Přestože nyní o životě víme více než kdy dříve, stále neexistuje shoda na jeho jedné univerzální definici. Tato neshoda vychází z faktu, že život není přírodní kategorie. Rozdělení objektů na živé a neživé je totiž zastaralý koncept. Před pokračováním v textu doporučuji čtenářům, kteří se pohybují mimo vědecké prostředí, prostudovat odstavec v rámečku:

 

Věda, teorie, definice, koncepty

K obhájení výroků řečených v úvodu bude nutné nejprve vysvětlit několik pojmů a vědeckých principů. Lidé, kteří mají teorii vědy v malíčku, můžou přeskočit až k následujícímu nadpisu.

Koncept představuje jakoukoliv ucelenou myšlenku. Tato myšlenka může být dobrým nebo špatným odrazem reálného objektu či jevu, nebo může být zcela odtržená od reality. Je potřeba zdůraznit, že existence konceptů neříká nic o existenci jejich vzoru v reálném světě. To samé platí i o užitečnosti konceptů. Koncept může být užitečný a často využívaný i přesto, že se nevztahuje k reálnému objektu nebo jevu.

Pro lepší pochopení uvedu dva příklady konceptů, které se nevztahují k reálným objektům nebo jevům:

Všichni víme o Poseidonovi. Máme o něm bohatou literární dokumentaci a námořníci mu dodnes dělají úlitbu při plavbách. Přesto ale víme, že Poseidon je pouze konceptem. I přes svou pouze konceptuální existenci je stále do jisté míry užitečný (například na něj můžeme nadávat na rozbouřeném moři).

Jednotka používaná pro popis množství částic, mol, byla vytvořena, protože byla potřebná. Mol odpovídá počtu částic 6,022×1023. Ptáte se, proč je zvoleno právě toto číslo? Předtím, než jsme byli schopni počítat jednotlivé atomy, byl mol definován jako počet částic ve 12 gramech uhlíku. Neexistuje přírodní zákon, který by ospravedlňoval existenci této podoby konceptu množství částic. Volba 12 gramů uhlíku 12C pro definici počtu částic je historická náhoda, která se zachovala dodnes (jako například ježdění po pravé straně cesty). Hodnota tohoto čísla je v současnosti logicky neobhajitelná. To samé platí pro celou soustavu jednotek SI, které využívá současná věda. Neexistuje jiný, než historický důvod, proč by všechny SI jednotky nemohly být n-krát větší, než jsou.

 

Příklady konceptů, které vycházejí z reality:

Jedna částice je koncept, který můžeme použít místo molu pro popis množství částic. Koncept se samozřejmě vztahuje k reálným částicím (atomům, nebo molekulám). Tento způsob definování množství látky se běžně používá pro popis velice zředěných roztoků nebo velmi malých množství látek. Pro větší množství látky by se dal využívat prefix yotta (1024). Yottačástice odpovídá počtu atomů v necelých 20 gramech uhlíku. Přesto, že by se mnoho výpočtů zjednodušilo zrušením molu, tak to doposud nebylo uděláno ze setrvačnosti.

Planckovy jednotky vychází z fundamentálních vlastností našeho vesmíru. Podobně jako v předchozím případě, nahrazení SI jednotek planckovými jednotkami zjednodušuje fyzikální výpočty. I přestože rozměry těchto jednotek jsou experimentálně dokazatelné, jejich užití ve všedním světě je nepraktické pro jejich extrémně malou velikost.

 

Z hlediska významu pro rozšíření vědeckého poznání je mezi koncepty bez objektu či jevu a koncepty vycházejícími z objektů nebo jevů fundamentální rozdíl:

Vysvětlení příčiny velikosti metru nám neřekne nic o fungování vesmíru. Studium délky metru nám může přinést informace o lidech, kteří metr vymysleli a o historických událostech, které vedly k vítězství konceptu metru nad jinými koncepty délky.

Naproti tomu vysvětlení příčiny velikosti fyzikálních konstant, jako je Planckova délka, bude velkým skokem v našem chápání fungování vesmíru.

Z tohoto důvodu má smysl se ptát, je-li probíraný koncept čistě jen lidským konstruktem, nebo zdali je tento koncept popisem přírodní kategorie, tedy popisem objektivně existujícího jevu nebo objektu.

Jak tedy rozlišit mezi koncepty, které odrážejí skutečnost a koncepty, které jsou pouze důsledkem historických událostí a skutečnost neodrážejí přesně nebo ji neodrážejí vůbec? Tady už se bez definic neobejdeme.

Definice slouží k přesnému popisu konceptů. Přesně definovaný koncept je možné testovat a určit, zda není v rozporu s jinými koncepty, důkazy, nebo případně sám se sebou. Bez definic může diskuse o konceptech narazit na vzájemné nepochopení diskutujících. Některé často používané koncepty zůstávají bez definic zcela úmyslně, protože jakákoliv definice by vedla k jejich vyvrácení. V diskusích se vždy ptejte po definici, a to i u pojmů, které se používají běžně. Často budete překvapeni, jak moc se definice běžných pojmů liší u různých lidí.

 

Koncepty a definice

Jakýkoliv koncept může být definován. Koncepty můžeme rozdělit do dvou kategorií:

(1) koncepty, které můžou být definovány definicí založenou výhradně na teorii, nebo souboru teorií (takzvané teoretické definice) a

(2) koncepty, které tímto způsobem být definovány nemůžou, protože je logicky nemožné formulovat teorie přesně vymezující definovaný koncept. Definice neteoretických konceptů se může zdát lidem nahodilá, jestliže vycházejí z kulturně-historických událostí jiných kultur. Důležité je podotknout, že všechny koncepty je možné definovat kulturně-historickou definicí, ale pouze některé pomocí teoretických definic.

Například koncept viditelného světla můžeme definovat pomocí teorie elektromagnetismu v kombinaci s teoriemi excitace zrakových pigmentů lidského oka. Rozsah vlnových délek viditelného světla není dán uměle, ale vychází z přírodních zákonů a lidské fyziologie.

Barvy duhy jsou příkladem konceptů, které není možné definovat teoretickou definicí. Rozsah vlnových délek příslušícím jednotlivým barvám se liší podle vnímání jednotlivých kultur nebo jedinců. Před 15. stoletím koncept oranžové barvy v Evropě vůbec neexistoval. Místo něho se používalo označení žluto-červená (podobně, jako dnes používáme modro-zelená). Naše neschopnost formulovat teoretické definice jednotlivých barev duhy je daná neexistencí jakékoliv objektivní kvality, která by toto rozdělení ospravedlňovala.

Není vyloučené, že tyto objektivní kvality nikdy nenajdeme, ale z našeho současného poznání víme, že je to vysoce nepravděpodobné. Můžeme tedy udělat závěr, že barvy duhy nejsou přírodní kategorií (natural kind) a je tedy možné je definovat pouze pomocí kulturně-historických definic.

Zjištění, že barvy duhy existují pouze na úrovni konceptu, vůbec nemění nic na jejich užitečnosti. Toto zjištění nám ale pomáhá lépe porozumět přírodě a říká nám, že pro odhalení fungování vesmíru nemá smysl ptát se, kde končí červená a začíná oranžová v duze.

Rozdíl mezi koncepty popisující objektivní vlastnosti vesmíru a koncepty, které vycházejí z lidské kultury (a tudíž by mohly být formulovány odlišně) je v možnosti koncept definovat teoretickou definicí.

Pokud jsme schopni vytvořit teorii nebo soubor teorií o daném konceptu, pak je možné, že tento koncept popisuje přírodní zákony. Testováním můžeme pravdivost teorie verifikovat (dočasně potvrdit její platnost), nebo falsifikovat (teorii vyvrátit a dokázat její neplatnost). Kulturně-historické definice není možno testovat, nejčastěji proto, že jsou definovány jako nevyvratitelné. Nevyvratitelných konceptů může vytvořit kdokoliv během chvilky nepřeberné množství. Mezi známé příklady nevyvratitelných konceptů patří Neviditelný růžový jednorožec nebo třeba Russellova čajová konvice obíhající Slunce někde mezi Zemí a Marsem. Nevyvratitelnost není důkazem existence konceptu.

Celou vědu můžeme chápat jako testování předpokladu, že žijeme ve vesmíru, který se řídí určitou sadou přírodních zákonů, které podléhají zákonům logiky a které je možné testovat. Doposud nebyl zdokumentován věrohodný případ porušení zákonů logiky v přírodě. (Pokud víte o nadpřirozeném jevu a jste schopni ho reprodukovat, můžete se přihlásit do soutěže pořádané popularizátorem vědy Jamesem Randim. Pokud se vám podaří dokázat, že umíte číst myšlenky, máte magické léčitelské/diagnostické schopnosti, najdete vodu proutkem či její paměť, že zkonstruujete perpetuum mobile nebo podobné kousky, pak můžete vyhrát milion dolarů odkaz: http://web.randi.org).

Přes veškerou snahu se doposud nikomu nepovedlo vyvrátit předpoklad o logickém uspořádání vesmíru. Proto můžeme tento předpoklad považovat za správný. S jistotou to ovšem tvrdit nemůžeme. Ve vědě neexistuje žádná autorita, které vědci věří. Nic není dáno jako absolutní jistota a vše je podrobeno zevrubnému testování.

Pokud se vědci podaří předložit důkazy vyvracející zažité teorie, tak má zajištěnu slávu přímo úměrnou známosti vyvrácené teorie. Založení vědy na předpokladu, že je možno realitu popsat, definovat a pochopit pomocí logiky, vedlo k obrovskému rozmachu poznání. Tento postup používáme prostě proto, že funguje.

Přírodní jevy zkoumáme pomocí vyslovení domněnky (hypotézy), kterou následně testujeme. Pokud se ukáže, že je tato hypotéza v rozporu s experimentálními důkazy, tak ji zavrhneme. Pokud se ukáže být v souladu s důkazy, pak ji můžeme povýšit na teorii. Ve vědě vše, co je v rozporu s důkazy, je bořeno a nahrazováno koncepty lépe odpovídajícími realitě. Tímto se postupně dostáváme k přesnějšímu modelu fungování vesmíru.

Pokud nám dostupné důkazy neumožní vybrat správnější teorii, pak se přikloníme k teorii, která je jednodušší, dokud nezískáme více důkazů. Toto pravidlo se označuje jako Occamova břitva:

Můžu vytvořit hypotézu, že objekty k zemi padají proto, že je k ní přitlačuje Létající špagetové monstrum, které nelze nijak detekovat. Zrychlení udílené padajícím objektům Létajícím špagetovým monstrem je totožné se zrychlením, které získáme z nejpřesnějších výpočtů založených na moderní fyzice. Protože žádný důkaz nevyvrací vysvětlení zahrnující Létající špagetové monstrum, pak dokud se nenajde důkaz potvrzující hypotézu s Létajícím špagetovým monstrem, tak díky pravidlu Occamovy břitvy zůstaneme u vysvětlení, které je jednodušší a Létající špagetové monstrum nezahrnuje.

Occamova břitva souvisí s dalším vědeckým pravidlem a to, že důkazní břemeno leží na tom, kdo předkládá pozitivní tvrzení.

Já tvrdím, že Létající špagetové monstrum existuje a Albert tvrdí, že na jeho existenci nevěří. V tuto chvíli bych já mohl namítnout, že Albert nepředložil důkazy o neexistenci Létajícího špagetového monstra a že zastávám pravidlo, že důkazní břemeno leží na tom, kdo zastává negativní tvrzení. Na to by Albert mohl po krátkém zamyšlení říct, že Létající špagetové monstrum bylo právě sežráno Neviditelným růžovým jednorožcem. Na toto tvrzení bych nemohl nic namítnout, protože nedokážu předložit důkaz, že tomu tak není. (Nebo bych mohl říct, ať se jde Albert vycpat. Popření logiky má tu nevýhodu, že spory je možné řešit v podstatě pouze násilím.)

Druhá (správná, ale méně vtipná) varianta je, že pokud nepředložím důkaz svého pozitivního tvrzení, pak je toto tvrzení (až do předložení důkazu) považováno za nepodložené a není potřeba mu přikládat žádný význam.

 

Pravidlo o důkazním břemenu je logickým důsledkem nemožnosti dokázat negativní tvrzení:

Tvrzení, že černé labutě neexistují nelze učinit nehledě na to, kolik bílých labutí jsem v životě viděl. Ale každé tvrzení může vyvrátit jediný důkaz, který je s ním v rozporu. Například jediná černá labuť.

Occamova břitva a pravidlo, že důkazní břemeno leží na tom, kdo zastává pozitivní tvrzení, zajišťují, že věda zůstává prostá ad hoc vysvětlení a zbytečných tvrzení.

 

 

Je život přírodní kategorie?

V současnosti existuje přes sto různých definic života publikovaných v odborných časopisech [9]. Zdá se, že každý, kdo se tímto problémem zabýval, se rozhodl formulovat definici života jinak. Neshoda mezi vědci v definici života poukazuje na skutečnost, že žádná z publikovaných definic doposud neprošla úspěšně verifikačním procesem a nebyla všeobecně přijata. Dosavadní neexistence definice života může naznačovat, že život přírodní kategorií není.

Následující text ukazuje, co v současnosti o životě víme, jaké faktory by se měly zohlednit při formulaci jeho definice a zdali je vůbec možné teorii života formulovat.

Vzhledem k tomu, že není možné smysluplně psát o konceptu, který jsem ještě nedefinoval, budu vycházet z definice, kterou na základě analýzy předchozích definic předložil Edward Trifonov: život je replikace s variací [9]. Výběr této definice není podpořen žádnými důkazy – pouze se mi zdá být výstižná a přitažlivá díky své minimalistické eleganci. (Kdyby existovaly objektivní důvody pro preferenci jedné z mnoha známých definic, pak by vůbec nemusel existovat tento článek.) Nicméně většina výroků v následujícím textu zůstává pravdivých, i když život definujeme jakoukoliv jinou z publikovaných definic.

„Má smysl rozlišovat mezi živou a neživou molekulou, zvláště když totožná molekula může podle současných definic patřit do obou kategorií současně?“
„Má smysl rozlišovat mezi živou a neživou molekulou, zvláště když totožná molekula může podle současných definic patřit do obou kategorií současně?“

 

Vznik života v laboratoři

Problémem vzniku života na Zemi se v  padesátých letech minulého století zabýval Stanley Miller. Jeho slavný experiment, kdy zahříval báň s vodou v atmosféře z metanu, amoniaku a vodíku, v níž probíhaly elektrické výboje, vedl ke spontánní produkci několika aminokyselin. Tento experiment dokládal, že složité organické molekuly mohou spontánně vznikat z jednoduchých reaktantů. Podobné experimenty, v nichž byla zvolena atmosféra lépe odrážející naše současné představy o stavu Země před vznikem života, rovněž vedly k syntéze základních kamenů nezbytných pro život.

Čeští vědci v roce 2016 publikovali, jak se z formamidu (látky vznikající reakcí metanu, oxidu uhelnatého a dusíku v prebiotické atmosféře) po zásahu laserem formují všechny báze vyskytující se v RNA [10]. Prudké zahřátí formamidu laserem na mnohatisícové teploty mělo simulovat podmínky po impaktu meteoru.

Rovněž v roce 2014 byla publikována práce z laboratoře profesora Ernesto di Maura ukazující, že za podmínek pravděpodobně panujících na naší Zemi před 4 miliardami let dochází k samovolnému vzniku dlouhých řetězců ribonukleové kyseliny z formamidu ve vodě [7].

Di Mauro použil místo vysokých teplot, které by vedly k rozpadu vznikajících řetězců RNA, katalýzu minerálními látkami běžně se vyskytujícími na Zemi. Při těchto reakcích současně spontánně vznikají i aminokyseliny s hlavním zastoupením glycinu a alaninu, což jsou pravděpodobně stavební kameny prvních peptidů. Dnes to vypadá, že je jen otázkou času, kdy v laboratoři vzniknou první molekuly RNA schopné replikace. A přesně toho se nyní snaží dosáhnout manželé Šponerovi.

Vznik života se s nejvyšší pravděpodobností řídí stejnými fyzikálními zákony jako kterákoliv jiná chemická reakce. Zbytek příběhu, tedy nárůst komplexity od prvních jednoduchých RNA replikátorů až po dnešní faunu a floru je velice dobře vysvětlen procesem evoluce.

Otázkou zůstává, co tvoří hranici mezi chemií a životem. Od kdy můžeme o molekulách nebo systémech mluvit jako o živých?

 

Přepínání mezi živým a neživým
Následující experiment je pouze myšlenkový, ale není mi znám důvod, proč by nešel fyzicky provést. Jeho účelem je získat podklad k dalšímu přemýšlení o definici života:

Na rozdíl od předchozího experimentu, kde byly nastaveny pouze počáteční podmínky, a čekali jsme, zda se život spontánně vyvine, u tohoto experimentu si konkrétního zástupce života syntetizujeme cíleně. Podobně to v roce 2002 učinil již zmíněný Jeronimo Cello z New Yorku se syntézou virové DNA způsobujícího dětskou obrnu.

Pro náš myšlenkový experiment si jako zástupce života zvolíme viroidy, které se v přírodě vyskytují pouze jen jako molekuly RNA, takže po jejich laboratorní syntéze jsou zcela nerozeznatelné od svých „divoce žijících“ protějšků.

Při syntéze ale uděláme drobnou změnu. Na jedno místo v jejich genomu umístíme syntetický pár bází z dílny výše zmíněného Floyda Romsberga. Takto připravená molekula po infekci rostlinných buněk bude nefunkční. Její replikace sice začne, ale poběží pouze do místa, kde se nachází syntetický pár bází. Replikace se zde zastaví kvůli tomu, že hostitelská polymeráza nebude mít k dispozici komplementární syntetické ribonukleosidtrifosfáty (molekuly využívané polymerázami pro syntézu RNA viroidu). Protože viroid není schopen replikace, tak jej můžeme označit za neživý. Když ale úplně stejnou molekulou RNA viroidu infikujeme rostlinné buňky, které obsahují ribonukleosidtrifosfáty syntetických bází, pak dojde ke kompletní replikaci a tento viroid obsahující syntetický pár bází můžeme označit za živý.

Jsou tedy tyto viroidy živé, nebo neživé předtím, než se rozhodneme, které buňky s nimi budeme infikovat? Může být jedna a tatáž molekula zároveň živá i neživá?

„S nástupem syntetické biologie, umělé inteligence a pokročilé (nano-)robotiky bude stále obtížnější pochopit rozdíly mezi živým a neživým.“
„S nástupem syntetické biologie, umělé inteligence a pokročilé (nano-)robotiky bude stále obtížnější pochopit rozdíly mezi živým a neživým.“

Vidíme, že označení živé se nevztahuje k žádné fyzické vlastnosti zmiňovaných viroidů, ale pouze k samotnému procesu replikace (který je v přírodě vždy spojený s jistou mírou nepřesnosti, které v průběhu mnoha generací a ve spojení se selekcí vedou k evoluci).

 

Kromě toho, jestliže zvolíme definici života, podle níž jsou živé jen systémy schopné replikace, potom podle této definice by nebyl živý ani poslední jedinec pohlavně se rozmnožujícího druhu. Absence partnera znemožňuje rozmnožení (což je analogie k nepříhodným podmínkám pro viroid) a v konečném důsledku definice života, které se opírají o evoluci, nezahrnují neplodné jedince mezi živé systémy.

Je tedy možné formulovat definici života, která by zahrnovala i neplodné jedince? O toto se pokusil Hans Hateren [11] a definici života formuloval jako schopnost aktivně reagovat na změny v prostředí, a to buď chováním, nebo evolucí. Kromě toho, že ani tato definice nemůže říct, jestli je viroid s nepřirozeným párem bází živý, nebo ne, dříve než zvolíme, které buňky s ním budeme infikovat, tak naráží na problém, kam zařadit počítačové programy.

 

Živé programy

Exponenciální nárůst výkonu počítačů a čím dál tím komplexnější pochopení biologie na molekulární úrovni nám umožní v blízké budoucnosti simulovat organismy v počítači. Openworm.org je velice zajímavý projekt, který má za cíl vytvořit kompletní simulaci červa C. elegans na buněčné úrovni, a to včetně plně funkční nervové soustavy.

Úspěchem bude, když se podaří simulovat běžné druhy chování (pohyb, sociální chování, útěk před predátorem) tak, že se nám nepodaří najít rozdíl mezi chováním virtuálního červa od jeho živého protějšku. Představme si, že tento virtuální červ uspěje v červí obdobě Turingova testu a v jeho chování nenalezneme nic, čím by se lišil od reálného (neplodného) červa. Pokud tedy zavrhneme definice, podle nichž nejsou neplodní lidé živí a zvolíme Haterenovu definici zahrnující chování, pak simulace červa v počítači je rovněž živá. Ostatně stejně jako umělé inteligence v současných počítačových hrách, které jsou schopny reagovat na změny v prostředí.

Doposud nebyl předložen žádný důkaz, že by existovala nějaká kvalita, která by oddělovala živé systémy od neživých. Rovněž nebyla přednesena ani hypotéza života, která by nebyla v rozporu s pozorováními, nebo sama se sebou. Současné kulturně-historické definice se při důkladnějším prozkoumání jeví jako nevyhovující našim představám o životě a sestavit definici na základě vědeckých hypotéz o životě, je pro jejich absenci, nemožné.

Ještě udělám odbočku k organické chemii. Podle mě je pochopení konceptu množiny organických látek velice dobrý precedens pro pochopení konceptu množiny objektů, které považujeme za živé.

 

Příklady z tabulky ukazují, to co napsal August Kekulé už v polovině 19. století: „Není žádných podstatných rozdílů mezi sloučeninami organickými a anorganickými.”
Příklady z tabulky ukazují, to co napsal August Kekulé už v polovině 19. století: „Není žádných podstatných rozdílů mezi sloučeninami organickými a anorganickými.”
Precedens: organická chemie je jen koncept

Před 19. stoletím byli vědci přesvědčeni, že látky produkované živými organismy obsahují blíže neurčenou, ale nejspíše nadpřirozenou vitální sílu, případně že je vitální síla nutná k jejich vytvoření. Ta měla představovat objektivní kvalitu, která ospravedlňuje spojení některých látek pod hlavičkou organické.

Přesvědčení, že organické látky vyžadují přítomnost vitální síly, bylo tehdy nepřímo podpořeno absencí uměle syntetizovaných organických látek. Označení organické molekuly mělo tehdy opodstatnění pouze v neplatné hypotéze o existenci vitální síly.

Při studiu průběhu reakcí organických sloučenin si můžeme povšimnout jistých vzorců chování specifických pro organické látky. To ale neznamená, že stejné vlastnosti nemůžeme pozorovat u látek označených jako anorganické a naopak.

Historické rozdělení látek na organické a anorganické však přetrvalo, i když víme, že průběh chemické reakce se řídí úplně stejnými fyzikálními zákony, ať už reagující látky označíme tak, či tak.

Koncept organické chemie se stále používá, jednoduše protože se tento koncept hodí k hrubému vymezení oboru studia. Každému chemikovi je ale (minimálně nepřímo) známá Kekulého poučka o absenci podstatných rozdílů mezi organickou a anorganickou chemií.

V chemii se za přelomový okamžik pro zavrhnutí vitální teorie označuje rok 1828, kdy Friedrich Wöhler syntetizoval močovinu. Přestože tato a další podobné syntézy jasně vyvracely vitalismus, jeho zastánci tento koncept dlouho odmítali opustit. Dnes víme, že neexistují žádné nepřekonatelné překážky bránící syntéze jakékoliv organické látky, včetně těch, které se v přírodě nikdy nevyskytovaly.

Co se zavrhování starých konceptů týče, laboratorní vznik života z jednoduché chemie bude zřejmě v dalších generacích vnímán podobně jako Wöhlerova syntéza močoviny. Syntetická biologie umožní de novo vytváření známých organismů nebo vytváření zcela nových replikujících se systémů, na které evoluce na Zemi nepřišla.

 

Nedělit živé a neživé

První replikující se molekula RNA se od nereplikujících samovolně vznikajících RNA molekul mohla lišit jednoduchou konformační, sekvenční nebo jinou spontánně vznikající změnou. Nejúspěšnější potomek první replikující se molekuly obsahoval zase jinou drobnou změnu, která mu zajišťovala větší úspěšnost při replikaci. Zbytek příběhu je už všem dobře známý příběh evoluce. V celé dlouhé sérii rodičů a potomků nenalezneme ostrou hranici, kde bychom mohli prohlásit: rodič je prebiotický, potomek je živý.

Co se existence života v reálném světě týče, tak zastávám nulovou hypotézu. Tedy že neexistuje žádná objektivní kvalita nebo soubor kvalit, který by odlišoval živé systémy od neživých.

V souladu s vědeckou metodou je tato hypotéza platná, dokud se nenalezne důkaz, který ji vyvrací. Tvrzení opaku, tedy to, že taková kvalita existuje, je pozitivní tvrzení zatížené důkazním břemenem. Jestliže neexistuje kvalita, která by vydělovala množinu živých objektů, pak můžeme udělat závěr: buď jsou všechny objekty živé, nebo můžeme správně použít Occamovu břitvu a říct, že dělit objekty na živé a neživé nemá smysl.

Dobrá hypotéza se pozná i podle toho, jestli nabízí předpovědi, na základě kterých je možné ji testovat. Některé z předpovědí odvozené z nulové hypotézy života tedy jsou:

(1) Při výběru správných vstupních podmínek dojde ke spontánnímu vzniku replikujících se molekul RNA.

(2) Vytvoření funkční buňky z jednoduché chemie je sice složitý, ale splnitelný úkol.

(3) Molekulární robotika a molekulární biologie se budou úzce prolínat a bude čím dál tím těžší rozlišit biologického robota od jeho syntetického protějšku na základě pozorování jejich chování.

(4) S nástupem syntetické biologie, umělé inteligence a pokročilé (nano-)robotiky bude stále obtížnější pochopit rozdíly mezi živým a neživým.


Článek byl inspirovaný článkem Špaček J.: Life exists only as a concept, Czech and Slovak Linguistic Review, p. 92-105, 2014/1. Publisher: Univerzita Palackého v Olomouci
Článek byl inspirovaný článkem Špaček J.: Life exists only as a concept, Czech and Slovak Linguistic Review, p. 92-105, 2014/1.
Publisher: Univerzita Palackého v Olomouci

Jsem přesvědčený, že nulová hypotéza o neexistenci života má vyšší prediktivní potenciál než jakákoliv hypotéza o životě. Naopak si myslím, že setrvávat v představě, že život má zvláštní atributy, by mohlo mít negativní dopad na uvažování o etických či bezpečnostních otázkách. Je možné, že v příštích dvaceti letech nástupce programu AlphaZero dosáhne všeobecné superinteligence zahrnující model vlastní existence. Představa, že my jsme na rozdíl od programu živí, by na jednu stranu mohla vést k podcenění rizik spojených s obecnou umělou inteligencí z důvodu ignorování hrozeb, které očekáváme pouze od živých bytostí, na druhou stranu by mohla vést k neetickému zacházení s umělou inteligencí.

 

Uvědomění si, že označení „život“ nepřináší žádnou zázračnou kvalitu, může pomoci lidem si uvědomit, že neexistuje důvod, proč by nešly uspořádat atomy do struktur, které jsou schopny nás výrazně překonat v jakémkoliv směru.

Co tedy jsme, když odborně vzato nejsme živí? Jsme komplexní molekulární stroje vytvořené procesem evoluce, uvědomující si svou vlastní existenci a nyní poprvé získávající schopnosti se cíleně opravovat a upravovat na molekulární úrovni.

Přijmutí neexistence života jakožto přírodní kategorie je další krok na naší nepopulární cestě z antropocentrického pohledu na realitu.

Článek byl psán pro Vesmír a Osel.cz

 

Literatura

[1] Cello, J. et al.: Chemical Synthesis of Poliovirus cDNA: Generation of Infectious Virus in the Absence of Natural Template. Science, 297, p. 1016-1018, 2002.

[2] Gibson, D. G. et al.: Creation of a Bacterial Cell Controlled by a Chemically Synthesized Genome, Science 329, 52, 2010.

[3] Hutchinson, C. A. et al.: Design and synthesis of a minimal bacterial genome, Science 351, 6280, 2016.

[4] http://syntheticyeast.org/

[5] https://www.nytimes.com/2016/06/03/science/human-genome-project-write-synthetic-dna.html

[6] Zhang, Y. et al.: A semi-synthetic organism that stores and retrieves increased genetic information, Nature 551, 2017.

[7] Di Mauro, E. et al.: The path to life’s origins. Remaining hurdles. Journal of Biomolecular Structure and Dynamics, 32, p. 512–522, 2014.

[8] Müller, V. C. et al.: Future Progress in Artificial Intelligence: A Survey of Expert Opinion, In: Müller V. (eds) Fundamental Issues of Artificial Intelligence. Synthese Library (Studies in Epistemology, Logic, Methodology, and Philosophy of Science), vol. 376. Springer, Cham, 2016.

[9] Trifonov, E.: Vocabulary of Definitions of Life Suggests a Definition. Journal of Biomolecular Structure & Dynamics, 29, p. 259-266, 2011.

[10] Shrnuto v Šponer J. E. et al.: Prebiotic synthesis of nucleic acids and their building blocks at the atomic level – merging models and mechanisms from advanced computations and experiments, Phys.Chem.Chem.Phys., 18., 2016.

[11] Hateren, J. H.: A New Criterion for Demarcating Life from Non-Life, Origin of Life and Evolution of Biosphere, 43, p. 491–500, 2013.

[12] Šponer J. E. et al.: Emergence of the First Catalytic Oligonucleotides in a Formamide-Based Origin Scenario, Chem. Eur. J, 22, p. 3572–3586, 2016.

 

CEITEC


CEITEC

Mgr. Jan Špaček (*1986) vystudoval obor Molekulární biologie a genetika na Masarykově univerzitě. V současné době se v rámci doktorského studia (program genomika a proteomika) zabývá elektrochemií nukleových kyselin na Biofyzikálním ústavu AV ČR a Středoevropském technologickém institutu (CETEIC MU).


Autor: Jan Špaček
Datum: 06.03.2018
Tisk článku

Tajemství genů - Kejnovský Eduard
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 250 Kč
cena: 235 Kč
Tajemství genů
Kejnovský Eduard
Související články:

Co je to věda a co věda není     Autor: Jan Špaček (27.07.2008)
Watson kontra Venter     Autor: Jaroslav Petr (01.09.2008)
Má Craig Venter na dosah syntetickou buňku?     Autor: Stanislav Mihulka (14.03.2013)
Příchod „hloupé“ umělé inteligence     Autor: Jan Špaček (06.02.2015)
Zeptejte se svého kněze 3: Neurobiologie a duše     Autor: Jan Špaček (15.04.2015)
Ohýbání pravdy     Autor: Jan Špaček (15.11.2015)
Vědec s přezdívkou Bůh 2.0 představil nejmenší syntetickou buňku     Autor: Josef Pazdera (04.04.2016)
Jsme už na pokraji nesmrtelnosti?     Autor: Stanislav Mihulka (02.03.2018)



Diskuze:

hranice pojmu

Pavel K2,2018-03-12 21:39:11

stejný článek by se dal napsat na téma "automobil je jen koncept". Ve skutečnosti je jen prakticky u všech pojmů/konceptů problém, kde mají přesně hranici. Je velorex automobil? Můžete říct ne, automobil musí mít 4 kola. Ale co náklaďák se 6 koly? Tak automobil musí mít nejméně 4 kola. A co tank? Ten má třeba 18 kol...
Takto se dá diskutovat o čemkoli a neznamená to, že ty pojmy/koncepty/věci neexistují. Pouze neexistují jejich definice s přesně definovanými hranicemi.

Odpovědět


Re: hranice pojmu

John Mccain,2018-03-14 16:07:31

A co takhle zkusit zapomenout na slova, pojmy, názvy a koncepty a vnímat Bytí bez popisu, jako Celek. Pak se teprve trochu blížíte Pravdě.

Odpovědět

"Život"

Harry R,2018-03-11 01:33:13

"Jsem přesvědčený, že nulová hypotéza o neexistenci života má vyšší prediktivní potenciál než jakákoliv hypotéza o životě. Naopak si myslím, že setrvávat v představě, že život má zvláštní atributy, by mohlo mít negativní dopad na uvažování o etických či bezpečnostních otázkách."


Tak tady jde autor skutečně s kůží na trh.

Život není jen biologický termín. Potřeba vytvořit si hypotézu o životě není jen nutnost etická - ve skutečnosti jde o životní pud. Je to sine qua non vzniku empatie.

Domyslíme-li uplatnění hypotézy o neexistenci života ad absurdum, budeme děti poučovat: "Na toho mravence nešlapej! Je to komplexní molekulární stroj vytvořený procesem evoluce s nejistým uvědoměním si sama sebe!". Nebo dítě okřikneme: "Nešlapej na mravence, je krásnej!". S nevyřčeným: "Časem a studiem jistě odložíš přežitý koncept života a dojdeš k obrácení na hypotézu o neexistenci života".
Nebo budeme disociovat svou osobnost na dva náhledy, že život z biologického hlediska neexistuje, eticky je však v nejvyšších formách nedotknutelný?

Budeme se uplatněním této sebe klamající chytristiky pokoušet o výmyk z lidské přirozenosti?

Vznik umělé inteligence je, podle mého (možná chybného) názoru, v horizontu zmíněných 20 let čirou utopií. O vzniku vědomí nevíme nic. Jediné známé sebe artikulující vědomí je vlastností člověka a to zpravidla až od určitého věku. Víme, že pudy a emoce evolučně předchází vznik vědomí a nemáme ani náznak, že by vědomí bylo bez nich možné. Budou pudy a emoce nutné pro vznik superinteligence? Budeme je primitivním "umělým inteligencím" implantovat? Jak? Pudy je nejen nesmírně obtížné pojmově určit, ale i zjistit jejich přesný počet a jejich vymezení. Neznáme zkrátka ani sami sebe.

Žádný rozumný člověk dosud nikdy nepochyboval o existenci psychických procesů u psa, ačkoli se nikdy žádný pes o uvědomění svých psychických obsahů nevyjádřil. Ještě dlouho budeme vnímat rozdíl mezi usmrcením psa a vypnutím, třeba sebevíc upovídaného "počítače".

To, že nedokážeme exaktně rozpoznat atributy života nemůže vést k negaci konceptu života. V případě vzniku umělé inteligence bychom ji zkrátka museli přijmout jako živou. Zatím je umělá superinteligence pouze představou, do které si projektujeme naše touhy, naděje a obavy.

Odpovědět


Re: "Život"

Roman Horváth,2018-03-11 22:14:03

Správne, nevieme, čo to je vedomie a preto nedokážeme odhadnúť, či je vôbec principiálne možné vytvoriť umelé vedomie… No už teraz nás dokážu prekvapiť algoritmy umelej inteligencie komplexnosťou svojho správania napriek ich principiálnej jednoduchosti.

Opakovane zisťujeme, že príliš často nedokážeme odhadnúť výsledok a správanie niektorých „programov“ (úvodzovky sú úmyselné a veľmi hrubé), ktoré sme stvorili od „koreňov k listom“… A tým nemám na mysli len trénované neurónové siete. Sú jednoducho algoritmy, ktoré sú postavené na veľmi rigoróznych základoch, ale ich výsledné správanie je len veľmi ťažko predvídateľné (aj keď po určitom čase sa dá na neho adaptovať a časom ho aj predvídať, avšak len na veľmi intuitívnej úrovni – nepoznáme žiadny „matematický vzorec“ alebo sériu vzorcov, ktorými by sa to dalo predvídať „mechanicky“).

Komplexnosť umelých inteligencií v podstate narastá exponenciálne. Odhad dosiahnutia úrovne univerzálnej umelej inteligencie v horizonte dvadsiatich rokov môže byť dokonca zbytočne prestrelený. Už dosiahnutie úrovne kvázi „umelej intuície“ vyžadovanej pri softvéri AlphaGo bolo odhadované na obdobie najskôr o cca desať rokov a hľa, podarilo sa to už v roku 2017.

Nie, nevieme odhadnúť, či takzvaná univerzálna inteligencia bude mať takzvané umelé vedomie, ale o tom sa nebavme. Je etické zachádzať s takou inteligenciou neeticky aj v prípade, že by jej softvér nespĺňal „definíciu“ umelého vedomia? Je rozumné podceňovať takúto inteligenciu z rovnakého dôvodu? To sú dôležité otázky. Myslím si, že najmä o ich otvorenie autorovi článku išlo.

Osobne mám dojem, že aj naša vlastná „neumelá“ inteligencia a vedomie sú len dôsledkom vysokej komplexnosti a obrovskej výpočtovej kapacity našich „neumelých strojov“, ktoré nosíme v hlavách. Tento dojem (možno nesprávny) som nadobudol po absolvovaní zákroku vyžadujúcom úplnú narkózu. Bolo to ako vypínač off/on – 25 minút sa scvrklo zhruba do troch sekúnd. Žiadne spirituálne zážitky, jednoducho vypnutý a zapnutý… (Keď sa zobudím po normálnom spánku, tak mám aspoň hrubú predstavu o tom, koľko času ubehlo, ale toto bolo vyslovene vypnuté – zapnuté. Ako keď vypnete nejaký stroj…)

A rôzne spirituálne zážitky? Kde máme istotu, že nejde len o určitý druh halucinácií vyplývajúcich (rovnako ako takzvaná inteligencia a vedomie) z komplexnosti neurónových sietí rozkošatených v našich mozgoch? Nechcem nikomu brať jeho ilúzie, ale pravdou je, že o týchto veciach nevieme nič. Takisto nevieme nič o tom, či je alebo nie je možné vytvoriť takzvané „umelé“ vedomie. Možno ak komplexnosť systému presiahne určitú hranicu, vedomie sa jednoducho „vynorí“. Umelé systémy nás opakovane prekvapili. Opakujem, nevieme nič…

Odpovědět


Re: Re: "Život"

Richard Palkovac,2018-03-21 09:35:49

S tým OFF/ON by som si nebol taký istý. Keď som bol ešte mladý dvadsiatnik , tak som podstúpil operáciu slepého čreva. Dali mi na nos masku, mal som zhlboka dýchať a počítať do 10. Raz som sa nadýchol a hneď nato ma už fackali, aby som sa prebudil, už bolo po operácii. Takže u mňa to neboli ani tie Vaše 3 sekundy.

Lenže, čo ma veľmi prekvapilo, bol ten zvláštny pocit, ktorý som cítil, ako keď odchádzam od zubného lekára, ktorý mi predtým vŕtal zub a dosť to bolelo a musel som niečo vytrpieť. Tak ten istý pocit som mal aj po tej operácii a nechápal som že prečo, veď som predsa bol v narkóze a nič som teda nemal cítiť.

Dnes už ale jedno možné vysvetlenie mám :

http://riki1.eu/bezpamatie.htm

Odpovědět

Vedomie.

Richard Palkovac,2018-03-10 09:02:31

Nikto nevie čo je to vedomie, ani ja, ale mám naň dosť konkrétny názor, ak by to niekoho zaujímalo:

http://riki1.eu/Co_je_to_vedomie.htm

a ak je svet okolo nás simulácia, tak je môj názor takýto :

http://riki1.eu/univerzum.htm

*

Odpovědět


Re: Vedomie.

Martin Mudřík,2018-03-10 23:23:38

Zajímavé odkazy s inspirativním čtením. Zaujala mne třeba ta pasáž: "Tú ilúziu nám vytvoril stvoriteľ ale tak, aby pôsobila dokonale materialistickým dojmom a teda mi nič nebráni v tom, aby som zákonitosti správania sa tej ilúzie študoval pomocou materialistickej vedy."
Mohl bych se zeptat kolik Vám je let?

Odpovědět


Re: Re: Vedomie.

Richard Palkovac,2018-03-11 05:59:14

Tak som už bližšie k dôchodku ako k puberte.

Odpovědět


Re: Re: Re: Vedomie.

Eva Loukotková,2018-03-11 06:21:33

Hmmm taky mne ta otázka napadla... takže to vypadá ještě na dlouho .... zkuste si prosím najít diskusi někde na teistických stránkách, tady jste nejste správně.

Odpovědět

Ach jo...

John Mccain,2018-03-09 12:17:14

Nevím jestli po přečtení textu v modrém rámečku má smysl číst dál. Pojmy jako "reálná častice" nebo "objektivně existující jev nebo objekt" mě varuje že článek nejde až na kořen podstaty vnímání reality. My nevíme zdali existuje objektivní realita, protože svět ještě žádná vědomá bytost nikdy neviděla přímo.

Odpovědět


Re: Ach jo...

S 7,2018-03-10 18:01:16

Myslím, že pokročilí budhisté mají možnost vidět Život přímo. Konečný cíl budhistických mnichů je zesilovat a zostřovat svoje bdělé vědomí, až proniknou skrze "hmotu" a její "vrstvy" až ke konečné Podstatě, která je za vším, plátnem, na kterém se "promítá" hmotný i "neviditelný" svět, něco co nemá počátek ani konec.

I Albert Eintein na adresu budhismu (tedy původní nauky, ne lidového náboženství) řekl:

"Buddhismus má vlastnosti, které očekáváme od universální víry budoucnosti. Přesahuje koncept osobních bodů, vyhýbá se dogmatům a teologii. Pokrývá přírodní i duchovní otázky a usiluje o pochopení, že přírodní fenomény a duchovno tvoří jednotu. Pokud existuje nějaké náboženství, které odpovídá potřebám moderní spolenosti a vědy, je to Buddhismus. Lidská bytost je část celku, který nazýváme vesmír, universum. Část omezená v čase a prostoru. Člověk tak zažívá sám sebe, svoje pocity a myšlenky, jako něco samostatného, odděleného od zbytku. Prakticky se jedná o druh optického klamu našeho vědomí."

Jenže pravidelně hodiny meditovat není tak cool jako dělat do LHC apod. Nicméně si myslím, že i cesta materialistické vědy jednou objeví to, k čemu dospívají pokročilí budhističtí mniši.

Odpovědět


Re: Re: Ach jo...

John Mccain,2018-03-14 15:49:34

Napsal jste to přesně. Souhlas. Jen bych to ještě povýšil na to, že žádné organizované náboženství ani sekty nebudou třeba, pokud si všichni uvědomíme svou přirozenou podstatu. Budeme se hlásit k Pravdě a žít v Pravdě. Nic jiného není potřeba.

Odpovědět

Čo ak ...

Vlado Maďar,2018-03-08 21:53:29

Odpovědět

nuž

Štefan Ürge,2018-03-08 12:58:19

O akú kvalitu príde autor tohoto článku, keď ho zapichnem? Proste je tu obava že predstava, "že život je jen koncept" by mohla viesť k neetickému zaobchádzaniu s "živýmy tvory".

Odpovědět


Re: nuž

Štefan Ürge,2018-03-08 13:22:12

Ešte inak povedané, keď niekto tvrdí, že evolúcia je "len" teória, má pravdu? Odpoveď je, že evolúcia je fakt, ktorý popisuje evolučná teória. Tak isto aj život je fakt, ktorý sa snaží veda zachytiť, pochopiť, popísať. Že nedokonale, to je druhá vec. Máme možno len koncepty, hypotézy, ale výrok že "život je len koncept" je evidentne chybný.

Odpovědět

Čtěte Voneguta.

Jiří Pospíšil,2018-03-08 04:33:05

Bokonon nikde neříká, že by se člověk neměl pokoušet pochopit úmysly Boží.
Bokonon pouze poznamenává, že všechny tyto snahy jsou předem odsouzeny k nezdaru.

Odpovědět

Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Jan Hudecek,2018-03-07 23:02:43

1. Myslím, že o pojmu vědomí, by bylo možné uvažovat zcela analogicky jako o pojmu život a dojít k podobným závěrům. Tedy že je kvůli neexistenci nějaké speciální kvality nebo míry komplexity není možné rozlišit co vědomé je a co ne atd.

2. Vědomí (definice?) by mělo být uznáno jako kvalita hmoty nebo vesmíru nebo existence (?) se všemi případnými eticko-morálními konsekvencemi..

BTW: Zajímavě v tomto kontextu vyznívají tvrzení některých mystiků, že "živé" je vše nebo že vše je jen hra kosmické mysli (žijeme v simulaci?)

BTW2: Nemáte někdo nějakou originální definici pojmu vědomí?

Odpovědět


Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Libor Kiss,2018-03-07 23:59:32

Prave som chcel reagovat na clanok v podobnom duchu ako Vy. Je omnoho lahsie polemizovat o materialnej podstate zivota ci nezivota, kde sa da o nieco konkretne opriet, ako "vedomi". Mna by tiez zaujimalo, ci by sa dalo dekonstruovat vedomie tak ako v bode 1.

"Vedomie" sa neda dokazat, pokial viem, okrem subjektivnej skusenosti nemame v rukach nic. Je podla mna velmi iluzorne si mysliet, ze nastupca alphago bude mat vedomie, ale rovnako sa nebude dat dokazat, ze ho nema.

Uznat vedomie ako kvalitu hmoty je i pre mna lakava predstava, ale ako sa da dokazat sucasnymi vedeckymi postupmi? Z tohto uhla by v podstate bolo zive vsetko, co je vedome... :-)

Pre mna je skutocnou zahadou, preco vlastne nieco take ako "vedomie" vobec existuje. Lebo ak sme molekularne stroje, nevidim ziaden priestor na nejake to "vedomie". Vsetko by malo prebiehat automaticky v dokonalej suhre a v uplnom "bezvedomi". Ako nekonecny sled chemickych reakcii analogicky ako nekonecny sled jadrovych reakcii kdesi na slnku.

Som rad za vasu reakciu

Odpovědět


Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Miroslav Růža,2018-03-08 07:58:03

Ohledně toho že vědomí sice vyžaduje fyzický mozek, ale není pouze "mechanické" doporučuji knihu která nedávno vyšla a zrovna ji čtu: The Illusion of Determinism: Why Free Will is Real and Causal

Odpovědět


Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-08 15:04:14

A jak vite, ze vedomi potrebuje fyzicky mozek ?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

David Oplatek,2018-03-08 17:50:22

Vedomi se objevuje od urcite miry slozitosti systemu. Muze by vazano na cokoli, co vedomi umoznuje.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Tomáš Habala,2018-03-08 20:35:55

Niekedy pred 30 rokmi som čítal sci-fi poviedku, že telefónna sieť sa stala už tak zložitá, že nadobudla vedomie. Kedysi to tak ľuďom mohlo pripadať, že telefónna sieť je poprepájaná ako neuróny v mozgu, tak možno začne rozmýšľať. Dnes už je asi každému jasné, že také niečo nenastane. Zložitosť nestačí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Jan Novák9,2018-03-09 18:42:24

Musí být splněny další podmínky kromě prosté složitosti propojení, dnešní telefonní síť je složitá dost, i telefony můžou fungovat jako neurony ale jejich základní program je jiný a spojení není konstantní. Je to jenom připravené pro hackerskou umělou inteligenci, ta by moohla nabýt vědomí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-09 10:26:45

To je jen jeden pohled na vec, jen teorie. Nikdo zatim nevi, kdy neco jako vedomi vznikne - jen ve slozitosti systemu to neni. A predevsim pohled, kdy se jako primarni bere hmota a na zaklade jeji organizace a projevu se hleda vznik vedomi, muze byt v zaklade naprosto mylny. Neni daleko logictejsi, aby to bylo naopak ? Tj. vedomi je to co se projevuje v organizaci hmoty ?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

John Mccain,2018-03-09 11:33:01

Nemáte pravdu, to že nezáleží na míře složitosti síťě již bylo dokázáno. Nikdo neví jak vzniká vědomí a kde je lokalizováno. Mořská hvězdice nemá mozek a přesto žije a vnímá bolest a nebezpečí, tak kde má lokalizováno vědomí? Vědomí je totiž prvotní příčinou všeho a hmota je až sekundární. Je to logické, protože vše co můžete vnímat, celý vesmír, existuje pouze ve Vědomí. Opak nemůžete nikdy dokázat protože vnímáme realitu jen a pouze skrze Vědomí. Veškerá hmota, objekty se defakto rovná myšlenkám v mysli a ve Vědomí. To co pozorujeme jsou jen naše myšlenky. Pravděpodobné je i to, že Vědomí je jen Jedno a "naše" Já je jen jedno společné Já. Osobní Já (ego) je iluze jelikož si myslíme že ,,Já jsem tělo". Nicméně Já je nehmotné jelikož je vázáno na Vědomí a tudíš nejsme logicky tělem. Tělo existuje pouze v mysli a ve Vědomí, tak jako veškerá hmota.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

John Mccain,2018-03-09 11:41:17

Princip je v podstatě stejný jako sen. Ve snu vytváří jedna mysl a jedno Vědomí celý snový svět včetně vašeho snového ega a jiných osob a věcí které se vám zdají oddělené ale jsou výplodem Jedné mysli a Jednoho Vědomí, tudíž se jedná o Jeden Celek. Je pravděpodobné že naše "realita" není "snění" a "bdělost" ale existují pouze fáze snění. Sníme neustále. Pouze hluboký spánek kde nevnímáme čas a prostor se rovná "probuzení do skutečné podstaty bytí." Tedy Vesmírné Já, jakési absolutní Vědomí prodlévá v tomto stavu samo v sobě, nesní. Oko nemůže pozorovat samo sebe.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-09 13:57:17

diky, tak jsem to myslel :)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Jan Novák9,2018-03-09 18:51:08

Améba dokáže vnímat nepříznivé podmínky a vzdálit se, má tedy také vědomí? Nebo je tak jen naprogramovaná evolucí protože jí to pomáhá přežít? Pokud vyrobíte replikující se roboty tak se také naučí utíkat před nebezpečím, protože ti co se to nenaučili prostě vymřeli. Hvězdice na to měla nějakých 500 milionů let.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

David Oplatek,2018-03-14 08:42:32

Asi si kazdy pod pojmem vedomi predstavujeme neco jineho. Pro me je to vedomi si sebe sama.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

John Mccain,2018-03-14 15:55:37

Tedy tvrdíte, že jsme vlastně jen biologičtí roboti, tedy vědomí sama sebe je jen iluze, program vhodný pro přežití. To je závažné obvinění ;) Věda začíná zkoumat možnost, že určitý stupeň vědomí je vlastně všude a ve všem. Z tohoto pohledu, proč by nemohla být Améba nebo hvězdice vědomá?

Odpovědět


Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Miroslav Růža,2018-03-08 07:51:59

Vědomí nejde definovat podobně jako jiné koncepty protože je to axiom a všechny výroky nebo pokusy o jeho popření nevyhnutelně na tomto axiomu závisí. Viz http://aynrandlexicon.com/lexicon/consciousness.html

Odpovědět


Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Josef Hrncirik,2018-03-14 17:19:08

Vědomí vyžaduje funkční senzor a proměnlivé prostředí v okolí či subjektu.
Měřák má primitivní vědomí min. 1 bit, ale k ničemu mu není.
Potřebuje aktuátor (výrobní síly), aby mohl měnit či udržovat svůj stav i případně stav okolí (nutnými akcemi = intervencemi).
Okolí se musí chovat relativně stabilně a predikovatelně, aby získané signály dlouhodobě (druhem či jedincem) mohly být zachyceny v paměti a vyhodnoceny jako zákonitosti a predikován jejich dopad na další reálné možnosti chování (přežití)subjektu ("měřáku") či druhu (DUCHA duší) a podle toho učiněna (z vyhodnocení) užitečná intervence.
Vědomí prostě jen sbírá a zpracovává informace a aktivuje aktuátory (spouští spouště).
Ani nemusí vědět, že to dělá, ale dělat to musí.
Pochopitelně nutně musí být v přijatelném prostředí, společenstvu a vyžaduje cirkulovat minimálně nezbytné materiální, energetické a informační toky a navíc musí mít i trochu ŠTĚSTÍČKA.
Jde o jakési regulace k přednastaveným hodnotám a vylepšování SW a HW v daném prostředí.
Vlastně směřuje ke své rozšířené reprodukci dočasně i dlouhodobě, ale nakonec jen dočasně. Výherci obdrží Darwinovu cenu.
AMEN.

Odpovědět


Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-17 14:55:59

To je popis nejakeho automatu, ale ne vedomi ... Uz ta prvni premisa je prece chybna.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Josef Hrncirik,2018-03-17 21:48:18

nesporně je vědomí schopnost přijímat a vyhodnocovat signály jako např. má TV kamera či mikrofon ... . Tato zařízení mohou zkoušet zda fungují, a ví to a mohou o tom podat zprávu.
Delším sběrem informací o sobě a okolí by mohly vyhodnotit, že stav signálů přijímaných záleží především na stavu jistého nejbližšího okolí senzorů (tj. cca subjektu).
Asi to mnohem snadněji zjistí, pokud mají efektory ovlivňující stav senzorů a okolí.
Pochopitelně to vyžaduje naměření velkého počtu dat při opakovaném působení na senzory, efektory a okolí; paměť, generalizaci (SW), vlastně učení se stane vědomým a s pamětí pak vědomím.
Vrcholem Stvoření je obojživelná křižující raketa, neomylně a svobodně volící nejbezpečnější cestu od ponorky k cíli.
Vědomí je tedy více-méně optimální, více-méně aktivní využívání možností měnit "trajektorii" subjektu a vlastně i objektu na základě informací získaných učením (třeba i jen vloženým do HW+SW, či dokonce jen do operátora).
Vědomí je jen aktivní kontrola kvality predikce stavu subjektu a objektu (funkcí HW, SW). Je to schopnost rozlišovat stav mnoha kontrolek u subjektu a "optimálně" zaměřit a provést akce subjektu.
Je to něco jiného než Turingův test?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-21 10:26:14

Predpokladam, ze to nemyslite vazne, ale presto - potrebuje vedomi interakci s okolim ? Podle mne ne, muze si prece vystacit samo se sebou - a vytvorit treba nejake predstavy, ktera pak muze vnimat jako neco odeleneho od sebe sama = sneni, ktere muze prejit az do iluze vnejsiho sveta.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Josef Hrncirik,2018-03-21 21:10:00

Evoluce interakci potřebuje.
Solipsisté ji zdánlivě (avšak ostentivně) nevyžadují. Určitě jsou zapotřebí toky energií a hmot e informací pro provoz a opravy a rozšířenou reprodukci či vyhnutí se úzkému hrdlu.
Na nižší úrovni je nezbytná a jinak vždy dobrá vnitrodruhová interakce a spolupráce a možná i boj. Bez kontaktu s realitou a oprav a učení (vývoje? růstu? spolupráce) to ustrne a pak degeneruje či nedokáže konkurovat.
Smysl to může mít jediný: poznáním okolí a sebe zvyšovat své šance pro rozšířenou reprodukci. Snít to může jen z přebytků vydolovaných z reality a jen dočasně a pokud to nevyužije k příznivým změnám reality (sebe či okolí), tak to k ničemu nebylo.
Jsem jen chemik a naštěstí mám jen VUML.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-03-24 09:25:16

Zjevne kazdy piseme o necem jinem - Vy stale z ciste materialistickeho a mechanistickeho pohledu, takze se nemame sanci nekam dostat :)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Josef Hrncirik,2018-03-24 11:11:35

Ve vědomí pochopitelně není nic jiného než vědomí.
Pro zlepšení vědomí Duch zvyšuje frekvenci sběrnice a její napětí a v noci provádí kontrolu a opravy systému.
Život začíná až po smrti, a to však jen když se o tom vůbec neuvažuje, né nepochybuje.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Honza B.,2018-04-01 13:29:12

Ma to co pisete nejaky smysl ?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak do toho zapadá "vědomí" ?

Josef Hrncirik,2018-04-01 21:55:10

Stejně jako život má různé úrovně složitosti, ev. až "dokonalosti", tak se v některých jeho formách projevuje "vědomí" různé složitosti až dokonalosti.
Asi je nepraktické tvrdit, že spící člověk je při vědomí. Ale stačí rozsvítit. Možná by se dalo tvrdit, že je v lehkém bezvědomí ? stejně jako intoxikovaný opilec v deliriu?
Vrcholné rozvinutí funkcí vědomí vyžaduje dlouhý čas treningu smyslů a aktuátorů a kulturní podněty i podněty z okolí. Není-li vědomí alespoň občas při smyslech, není schopno modelovat svět a cíleně (nebo alespoň úspěšně z něj těžit).
Jiný stupeň má vědomí dospělého, dítěte, batolete, primáta, opičky, psa, štěněte, mravence, drozofily či prvoka, ... klopného obvodu. Je to otázka kvantity senzorů, aktuátorů, pamětí, procesorů. Prostě HW a SW oživených dědičností a treningem. Vědomí hledá zákonitosti (následnosti, důsledky) v signálech senzorů, zejména po akcích svých aktuátorů a snaží se z nich těžit. Určitě tam hraje roli statistika a fuzzy logic.
Zcela mechanistické to určitě není, občas to hazarduje i nechťa. Až do smrti je to materialistické; potom po tom maximálně zůstane nějakou dobu stále více mizející zpráva, pochopitelně nesená materiálně alespoň vlnou, prostě uspořádání (in formaci).
Prosím o trochu Ducha a Mystiky!
Nebe i Země pominou, ale co ponese Slovo a Kdo ho bude číst a Jak, a k čemu Ho pouŽije?

Odpovědět


ked clovek zomrie, uz je neziva hmota?

_tomas Trník_,2018-03-08 09:33:57

ja mám, a myslím si že hoden objektívnu.

ak počkáte tak to spíšem a hodím sem.

zatial len nadhodím otázku:

keď človek zomrie, už je neživá hmota?
- ak áno, tak čo človeka robilo živím?

Ak zomrie, tak predsa jeho bunky ešte nejaký ten deň žijú,
takže je stále živá hmota:)no keď toto telo spálime v krematóriu,
tak je to už neživá hmota?
- tak čo človeka robilo živím?

Odpovědět


Re: ked clovek zomrie, uz je neziva hmota?

John Mccain,2018-03-09 11:51:20

Dává to smysl jen v případě, že si uvědomíte, že nejste tělo. Vědomí, tedy pocit ,,Já jsem" je Vaší podstatou. Pokud vyslovíte větu: Toto je moje tělo. Tak se musím logicky zeptat, kdo nebo co tvrdí že je to jeho tělo? Tedy říká že je tu tělo a ještě někdo další kdo ho vlastní a používá. A ten někdo jste vy jako nehmotné a nelokální vědomí. Rodí se a umírá hmota, nikoliv Vědomí.

Odpovědět


Re: Re: ked clovek zomrie, uz je neziva hmota?

Jan Novák9,2018-03-09 18:53:29

Ničí se harddisky, nikoli systémy, ty odcházejí do křemíkového nebe :-))

Odpovědět

Zajímavý článek

Richard Vacek,2018-03-07 19:01:18

Hlavně v tom, že sestrojený viroid může být jednou živý a v jiném prostředí neživý.
A pak zamyšlení nad neetickým jednáním s umělou inteligencí.

Odpovědět


Re: Zajímavý článek

Zbyněk Kabátek,2018-03-09 15:25:20

Nejsem si jistý, že by toto byl nějaký závažný problém. Všechno živé je živé jen v určitém rozmezí podmínek. Když vysadíme nahého člověka na Marsu s řídkou téměř bezkyslíkatou atmosférou, vysokou radiací, nízkými teplotami a bez jakéhokoli zdroje organických látek, velice brzy nám tam umře. I kdybychom jich tam vysadili milion, žádného potomka nezanechají, přesto nepochybujeme o lidech, že jsou živí. Život je vázaný na prostředí, které musí umožnit jeho vznik a přetrvávání. Tím, že vyjmeme entitu splňující základní definici života (replikace+variace a evoluce) z jejího prostředí, ji jejího statusu nemůžeme zbavit. Když stvoříme viroid s 6 místo 4 bazí, stvořili jsme jen napodobeninu. V okamžiku, kdy viroidu stvoříme buňku se 6 bázemi, a on prokáže, že umí realizovat svůj životní cyklus, rozmnožovat se a podléhat evoluci, můžeme o něm uvažovat jako o živém. Jestli vše vzniklo samovolně nebo v laboratoři, není rozhodující. Rozhodující je výsledek.

Odpovědět


Re: Re: Zajímavý článek

Zbyněk Kabátek,2018-03-09 17:17:00

Kapitola o přepínání mezi živým a neživým, no nevím. Jak může nemilá výsada být posledním svého druhu nebo neplodnost zpochybnit fakt, že je jedinec členem řetězce jedinců, kteří se replikovali a měnili. Být živý znamená být členem tohoto řetězce replikace a variability a je úplně jedno, jestli jsem uprostřed nebo na konci. Definice života nic neříká o nekonečnosti trvání, kdyby ano, mohli bychom za neživé označit všechny mamuty, protože vymřeli bez potomků. Definice života zahrnuje variabilitu, reprodukující se živý má variabilní potomky a ti se stanou mrtvými teprve, když zemřou. Mutace a osamělost nejsou zárukou konce reprodukce, stát se může cokoli a nedá se to vyloučit, dokud jedinec skutečně nezemře. Garpův tatínek by mohl vyprávět, kdyby mohl.

Jestli je život koncept nebo se dá definovat, je mi celkem jedno ;-)

Odpovědět

Kauzalita

Milan Krnic,2018-03-07 17:57:23

Předně děkuji za článek!
"dělit objekty na živé a neživé nemá smysl" stejně, jako iluzorně podléhat dojmu, že "uvědomění si" "může pomoci", nebo zárověň fantasknímu "neexistuje", "nešly" a "realitu".
Žel se této iluzi vyhnout pravděpodobně nelze, a z toho pohledu je i polemika o smyslu nesmyslná.
A když nelze, neodpustím si opravit fyzikální "Planckovy jednotky vychází z fundamentálních vlastností našeho vesmíru" ... v rámci paradigmatu stanovených vlastností. Protože vlastnosti můžou vycházet jedině z našeho popisu. Navíc velice omezené subjektivní, proti Vesmíru nicotné reality.

Odpovědět


Re: Kauzalita

John Mccain,2018-03-09 11:58:25

Podstata "problému" je už v tom, že samotný jazyk, slova, popis, pojmy, jsou iluzorní. Název a popis který nějakému objektu nebo ději dáme, nám nic neříká o skutečné podstatě věci. Názvy věcí a dějů jsou jen pomůckou pro popis "reality", stejně jako čas a prostor. Pokud si připustíte tento fakt, tak Vám zůstane jen holá podstata Bytí. Tedy jediné co můžeme skutečně potvrdit je, že existuje Bytí. Vše ostatní je iluze kterou jsme si vytvořili o realitě a které jsme nakonec sami bezmezně uvěřili.

Odpovědět


Re: Re: Kauzalita

Milan Krnic,2018-03-10 19:42:01

Vzhledem k tomu, že sami sebe nepopíšeme, podle mých úvah zbývá (jako ta holá podstata) jen smysl, a to být šťastný. Je to generacemi prověřeno. Kdo si to nedokáže představit, tomu doporučuji stáž v LDN.

Odpovědět

Definice

Miroslav Růža,2018-03-07 17:03:27

Dobrý den, autorovi článku a všem které toto téma zajímá bych doporučil prostudovat si dílo autorky Ayn Rand. Pro začátek třeba:

http://aynrandlexicon.com/lexicon/life.html
http://aynrandlexicon.com/lexicon/definitions.html
http://aynrandlexicon.com/lexicon/concepts.html

A pro ty které to zaujme více potom knihy jako:

http://aynrandlexicon.com/ayn-rand-works/introduction-to-objectivist-epistemology.html
http://aynrandlexicon.com/ayn-rand-works/philosophy-who-needs-it.html

Nebo v češtině: Objektivismus : Filozofie Ayn Randové

Odpovědět


Re: Definice

Josef Hrncirik,2018-03-08 21:09:31

Život je rozšířená reprodukce s kladným úrokem.
Živoření je ustálený stav s nulovým úrokem.
Záporný úrok a zabalené finanční deriváty jsou Smrt.
Prostor pro růst vzniká kooperacemi a potlačením chaosu.
Ostře vyhraněné ideologie jsou podporovanými nástroji bezohledného boje.
Zisk je nutno investovat a utratit převážně tam, kde byl vytvořen.

Odpovědět


Re: Re: Definice

David Oplatek,2018-03-08 22:05:09

Jaka je v tomto kontextu definice rustu?

Odpovědět


Re: Re: Re: Definice

Josef Hrncirik,2018-03-09 06:50:50

Kvantitativní uvolnění (Quantitative easing)

Odpovědět


Re: Re: Re: Definice

Jan Novák9,2018-03-09 19:03:20

Definice růstu je zvyšující se složitost organizace systému.
Já bych řekl že člověk je docela blízko hranice složitosti jakou je schopný zvládnout. Chaotické vlivy jako pudy, emoce a nedostatek inteligence tu organizovanost docela narušují.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Definice

Josef Hrncirik,2018-03-14 16:34:04

+ zvyšující se velikost společenstva zvětšující i celkové energetické a informační toky (jejich vytváření a využívání, zvyšování technologické a znalostní úrovně), regulace vztahů mezi společenstvy navzájem i okolím.
Pesimista tvrdí, že růst nemůže být věčný. V nejlepším případě je to i místně jen dočasný děj.
Spíše než jedinec rozhoduje síla a zaměření společenstva a jeho technologické možnosti a fyzikální omezení.

Odpovědět

Petr Kuběna,2018-03-07 16:30:17

Děkuji za článek.
Už dříve jsem si pro sebe formuloval jedno důležité poučení - nemá smysl diskutovat o dosahu a důsledcích termínů v místech, kde nejsou jednotně (nebo vůbec) definovány.
Tedy třeba u uvedeného života, pokud existuje 100 definic, tak pitvat život a důsledky tohoto termínu má smysl jen v oblasti, ve které se shodnou. Nejspíš se všechny definice shodnou např., že zvířata do této kategorie patří. Ale už nemá smysl otázka "co je život", protože to je věc definice. Ve chvíli existující jednotné definice už jen porovnáváme, jestli tam daný jev spadá nebo ne. Můžeme zjistit, že se nám hodí popisovat jinou sadu jevů a potom buď vytvoříme nové slovo, nebo původní předefinujeme. Chybí tu ale nejistota typu "jak poznáme inteligenci/život/...".

Odpovědět

Čo hľadajú sondy na Marse?

Tomáš Habala,2018-03-07 16:30:05

Ak je pojem "život" umelá kategória, ako by sme vyjadrili, čo majú nájsť sondy na Marse, aby to bolo ekvivalentné tomu, čo intuitívne rozumieme pod slovom "život"?

Odpovědět


Re: Čo hľadajú sondy na Marse?

Petr Kuběna,2018-03-07 16:37:07

Vemte to z druhé strany. Představte si, že na Marsu najdou něco v šedé zóně (třeba něco podobného viru), kde některé definice to za život označují a jiné ne. Dostanete přesný popis dané věci (strukturní, chemický, pěkné obrázky, ...). Jakou přidanou hodnotu vám dává, jestli to zařadíte nebo nezařadíte pod pojem "život"?

Odpovědět


Re: Re: Čo hľadajú sondy na Marse?

Milan Krnic,2018-03-07 18:03:17

Jakou by to mělo přidanou hodnotu lze pouze od oka odhadovat. Chleba by pravděpodobně levnější nebyl, ale možná by se zvýšila aktivita v oblasti průzkum alespoň naší soustavy. Každopádně by se to muselo podat hezky populisticky.

Odpovědět


Re: Re: Re: Čo hľadajú sondy na Marse?

Petr Kuběna,2018-03-07 20:02:36

Měl jsem na mysli informační hodnotu. Ať už si vybereme definici života, kterou by to splňovalo, nebo takovou, kterou by to nesplňovalo, nic by se nezměnilo na původním popisu, chování dané věci ani na tom, jak se k ní musíme chovat.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Čo hľadajú sondy na Marse?

Jan Novák9,2018-03-09 19:08:36

Hodnota správného zařazení není ani tak informační jako spíše dezinformační. Snižuje informační hodnotu a vybudí emoce. Například dřive byl v autě palubní počítač, ale dnes je "inteligentní". Dříve jsme měli rozpoznávací software, dnes máme "umělou inteligenci" která dělá totéž stejným způsobem.

Odpovědět


Re: Čo hľadajú sondy na Marse?

Josef Hrncirik,2018-03-14 16:37:13

Místo pro vojenské základny.
Mars Point.

Odpovědět


Alebo Fort Mars.

Josef Hrncirik,2018-04-01 21:58:06

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace