Jak vzácné jsou v Mléčné dráze kamenné planety?  
Stále hlubší pohled do okolního vesmíru postupně přináší odpovědi na klíčové otázky všehomíra. Analýza bílých trpaslíků z dat projektu Sloan Digital Sky Survey poměrně překvapivě řeší problém četnosti kamenných terestrických planet v naší Galaxii. Jak daleko žije E.T.?

 

 

Zvětšit obrázek
Planetární trosky kolem hvězdy. Kredit: NASA-JPL/Caltech/T. Pyle.

Když chce někdo nadhodit vykřičený příklad bezobsažné rovnice, která precizně matematickou logikou vaří z vody naprosto nesmyslná čísla, velmi pravděpodobně zvolí slavnou Drakeovu rovnici, neboli výpočet množství inteligentních forem života schopných mezihvězdné komunikace v naší Galaxii. Zvolené proměnné této rovnice jsou snad vcelku rozumné a mohly by dospět k určitému výsledku. Problém je v tom, že naše přístroje kupříkladu asi ještě dlouho nerozeznají, zda na nějaké planetě je nebo není inteligentní život, takže Drakeova rovnice jako celek zůstává plácnutím do rybníka. Přesto ale některé její parametry díky rozvoji nejrůznějších pozorovacích technologií postupně zpřesňujeme.

 

Zvětšit obrázek
Nekompromisní Jay Farihi po maratonu na Honolulu. Jay Farihi.

Týká se to i třetí proměnné v pořadí, označené jako n s indexem e, která udává průměrný počet planet v planetárním systému, na nichž panují podmínky příznivé pro život. Jednou z klíčových otázek v tomto ohledu je, jak vlastně časté jsou v naší Galaxii kamenné, čili terestrické planety. Zajímavou odpověď nedávno nabídl nadějný astronom Jay Farihi z Leicester University, který spolu s dalšími kolegy prozkoumal řadu bílých trpaslíků a sledoval při tom jejich kontaminaci těžšími chemickými prvky a jednoduchými sloučeninami.

 

Bílí trpaslíci jsou vlastně dožívající hvězdy průměrné či podprůměrné velikosti, které odvrhly své vnější vrstvy, přišly o vlastní zdroj energie a velmi zvolna vychládají. Jsou velice hustí, v typickém případě se vnitřní části hvězdy odpovídající polovině hmoty Slunce zhroutí do objemu planety Země. Jádro bílých trpaslíků by mělo být z uhlíku a kyslíku, zatímco jeho vnější atmosféra z čistého vodíku nebo helia. Pokud jejich spektrum obsahuje stopy těžších prvků, například draslík, hořčík nebo železo, pak to musí být znečištění z okolí. Celá desetiletí si všichni mysleli, že bílé trpaslíky špiní všudypřítomný mezihvězdný plyn a prach.

 

 

Zvětšit obrázek
Bílí trpaslíci v okem viditelné hvězdokupě M4 ze souhvězdí Štíra. Kredit: NASA.

Farihi a spol. použili data týkající se bílých trpaslíků z velkorysého projektu SDSS (Sloan Digital Sky Survey), který zahrnoval celkem přes 100 miliónů objektů a u 1 miliónu z nich zaznamenal jejich spektrum. Badatelům se díky detailní analýze pozice, pohybu a spektra bílých trpaslíků identifikovaných v projektu SDSS nakonec podařilo zamítnout mezihvězdné prostředí jako původce kontaminace bílých trpaslíků těžšími prvky. Do atmosféry bílých trpaslíků se podle všeho nedostaly z mezihvězdného plynu a prachu, ale z trosek rozpadlých kamenných planet, které obíhaly dnešní bílé trpaslíky v dobách jejich hvězdné slávy a nepřežily fázi rudého obra. Nejde ale o nic výjimečného, ukazuje se, že kusy bývalých kamenných planet ušpinily nejméně 3 procenta, ale možná až 20 procent bílých trpaslíků.

 

Zvětšit obrázek
Průřez typickým bílým trpaslíkem. Kredit: University of Texas, Austin.

To zní velmi nadějně. Pokud jsou tyto překvapivé odhady správné, tak by u podobného procenta hvězd nejběžnějších velikostí, řekněme jako Slunce, Vega nebo Fomalhaut měly být slušné planetární systémy s kamennými terestrickými planetami. V Mléčné dráze přitom končí v podobě bílého trpaslíka přes 90 procent všech zdejších hvězd.

 

Farihi a jeho kolegové vlastně založili obor hvězdné archeologie a studují fosilní zbytky dávných planetárních systémů, které jsme už považovali za beznadějně ztracené. Jsou v tom rozhodně úspěšní, protože se jim povedlo vydolovat i mnohé informace o chemickém složení ztracených kamenných planet. Je velmi vzrušující, že nemalou část zkoumaných bílých trpaslíků podle všeho potřísnila i voda. To by znamenalo, že kamenné planety s vodou, velmi příhodné pro život pozemského typu, nejsou v Mléčné dráze ani v nejmenším vzácné, právě naopak. Z toho mála, co víme o vzniku života na Zemi, který se zatím jeví jako překvapivě rychlý a snadný, si můžeme odvážně tipnout, že přinejmenším jednoduchý život na úrovni maličkých buněk a virů by mohl být v naší Galaxii vcelku normálním a běžným fenoménem. Stačí jen vyrazit a přesvědčit se na místě.


Prameny:

ScienceDaily 17.4. 2010, Royal Astronomical Society, Wikipedia (Terrestrial planet, White dwarf, Drake equation)

Datum: 17.05.2010 18:26
Tisk článku

Související články:

Astronomové našli nové důkazy pro existenci Devítky     Autor: Stanislav Mihulka (26.04.2024)
Nové simulace počítají s jadernou planetární obranou proti balvanům z vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (26.12.2023)
Podivný svět K2-18 b: Něco je ve vzduchu     Autor: Tomáš Petrásek (04.10.2023)
Kdy se ve vesmíru objevily na planetách první kontinenty?     Autor: Stanislav Mihulka (21.09.2023)
Kde jsi, devátá planeto?     Autor: Dagmar Gregorová (12.09.2023)



Diskuze:

Možná

Miroslav Mácha,2010-05-26 09:30:36

Velké exoplanety byly objeny, protože jsou velké. Mají šanci více zakrýt mateřskou hvězdu a mají větší gravitační vliv na ní.

Odpovědět

Kamenné planety jsou velmi vzácné

Pavel Dudr,2010-05-24 20:43:17

K 24.5.2010 bylo objeveno již 455 exoplanet, a z toho je pouze 16 terrestrických podle NASA. Problém je v tom, že ti Jupiterové jsou většinou blíž než je ten náš, a tedy kamenné planety, které tam byly, zlikvidovali. Viz http://www.paveldudr.wz.cz/antropicka-rovnice.html
Jestli tedy jejch zbytky jsou v bílých trpasících, nám moc nepomůže.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz