Chcete si poslechnout tyranosaura?  
Aneb Skutečně se nad pozdní křídou rozléhal řev?

Replika lebky slavného exempláře tyranosaura AMNH 5027, zde v expozici Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ačkoliv pro tuto hypotézu zatím chybí jakékoliv přímé důkazy, tyranosauři možná vyluzovali zvuky i bez nutnosti otevřít svoji tlamu. Navíc mohlo jít o způsob nesmírně účinné komunikace na značně velké vzdálenosti. Vibrace, šířící se půdou, možná umožňovaly dorozumívání tyranosaurů vzdálených navzájem mnoho kilometrů. Kredit: Vlastní snímek autora, 9. 4. 2019
Replika lebky slavného exempláře tyranosaura AMNH 5027, zde v expozici Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ačkoliv pro tuto hypotézu zatím chybí jakékoliv přímé důkazy, tyranosauři možná vyluzovali zvuky i bez nutnosti otevřít svoji tlamu. Navíc mohlo jít o způsob nesmírně účinné komunikace na značně velké vzdálenosti. Vibrace, šířící se půdou, možná umožňovaly dorozumívání tyranosaurů vzdálených navzájem mnoho kilometrů. Kredit: Vlastní snímek autora, 9. 4. 2019

A opět ho tu máme v plné kráse. Tyrannosaurus rex, král dravých dinosaurů z období nejpozdnější svrchní křídy a zřejmě také nejmohutnější známý teropod všech dob.[1] Jaké zvuky asi zaživa vydával? Na rozdíl od tvaru a velikosti těla, síly čelistního stisku, přibližné rychlosti pohybu nebo otázky jeho fyziologie nemůžeme o akustických projevech tohoto dinosaura říci nic konkrétního či jakýmkoliv způsobem doloženého. Zvuky ani anatomický zvukový aparát z měkké tkáně se bohužel ve fosilním záznamu nedochová. Co se týká zvuků, budeme v případě tyranosaura navždy odkázáni k představě podobné němému filmu. Nebo to přece jen není pravda? Jedna možnost, jak se dopátrat skutečnosti, nejspíš opravdu existuje. Je to přitom velmi jednoduchá úvaha – tyranosaurus vydával nejspíš zvuky podobné těm, vyluzovaným jejich nejbližšími současnými příbuznými – ptáky a krokodýly. Mnohem méně pravděpodobné je, že by například vydával řev podobný lvímu nebo troubení odpovídající zvukovým projevům slonů. Krátce shrnuto, T. rex zněl spíš jako obří krokodýl než jako velcí savčí predátoři. Tato úvaha nás sice příliš daleko neposouvá, tvůrci filmového dokumentu o tyranosaurovi z dílny BBC, který měl premiéru na začátku roku 2018 (pod názvem „The Real T. rex“, česky také „Znovuobjevení tyranosaura“ nebo „Tyrannosaurus rex: Nová odhalení“)[2] však zašli ještě dál a zkusili si vytipovat dvě současná zvířata, jejichž akustický projev se dle jejich mínění tyranosauřímu mohl podobat. Nikoho jistě nepřekvapí, že se jedná o jednoho zástupce ptačí říše a jednoho zástupce říše velkých krokodýlovitých plazů.

 

Prvním z nich je bukač velký (Botaurus stellaris), středně velký druh brodivého ptáka z čeledi volavkovitých. Tento asi jako bažant velký pták hnízdí v rákosových porostech a živí se především menšími rybami a obojživelníky, pojídá ale také malé savce a hmyz, výjimečně pak plení hnízda jiných ptáků. Vzácně se vyskytuje i na našem území (kde podle odhadů hnízdí asi 30 až 40 jeho párů) a charakteristický je svým výrazným hlasovým projevem, zejména pak u tokajících samců.[3] Právě tento zvuk využili tvůrci filmového dokumentu jako jeden z podkladů pro rekonstrukci hlasového projevu tyranosaura. Druhým zvířetem, jehož zvuk byl využit, je aligátor čínský (Alligator sinensis), spolu s aligátorem severoamerickým jediný žijící zástupce čeledi Alligatoridae. Jedná se o malý druh o délce maximálně kolem 2 metrů a hmotnosti do 50 kilogramů, dožívající se v zajetí až 70 let.

 

O inteligenci, vytříbenosti smyslů i anatomii mozku tyranosaura se vědci v poslední době dozvídají množství nových informací. Jisté je, že se na poměry své velikosti jednalo o relativně inteligentního teropoda s velmi dobrým čichem, zrakem i sluchem a navíc o predátora vybaveného schopností vnímat zvuky, které by například člověk nemusel vůbec slyšet. Kredit: Luis V. Rey, ilustrace z publikace DINOSAURS: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopaedia for Dinosaur Lovers of All Ages od Thomase R. Holtze, Jr.
O inteligenci, vytříbenosti smyslů i anatomii mozku tyranosaura se vědci v poslední době dozvídají množství nových informací. Jisté je, že se na poměry své velikosti jednalo o relativně inteligentního teropoda s velmi dobrým čichem, zrakem i sluchem a navíc o predátora vybaveného schopností vnímat zvuky, které by například člověk nemusel vůbec slyšet. Kredit: Luis V. Rey, ilustrace z publikace DINOSAURS: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopaedia for Dinosaur Lovers of All Ages od Thomase R. Holtze, Jr.
Nápadný je zejména svými vokalizačními schopnostmi, protože v různých situacích dokáže reagovat mnoha různými akustickými projevy.[4] Do dálky se šířící aligátoří zvuky o nízké frekvenci byly zkombinovány s hlasitým hlubokým voláním bukače a poté zesíleny tak, aby jejich intenzita odpovídala velikosti dospělého tyranosaura (o délce 12 metrů a hmotnosti šesti a více tun). Výsledkem je děsivý, nízký tón, jehož vibrace nám snadno způsobí mrazení v zádech. Podle paleontoložky Julie A. Clarkové z Texaské univerzity v Austinu, která se na přípravě dokumentu podílela, nemusel tyranosaurus ani otevírat tlamu, pokud chtěl podobný zvuk vytvořit – tato vokalizace podobný mechanismus nevyžaduje. Zvuk se pak mohl šířit do velkých vzdáleností a tvory v blízkém okolí mohl být spíše pocítěn než uslyšen.

 

Je dokonce pravděpodobné, že býložraví dinosauři si postupně vyvinuli zvýšenou citlivost na tyto akustické vibrace, aby se dokázali včas dát na útěk, pokud se obří dravec přiblížil. Tvůrci zmíněného dokumentu se dokonce domnívají, že podobné dunivé zvuky – které jsou často i podkresem hororových filmů – v nás vyvolávají strach a nepříjemné pocity právě proto, že jsou jakousi evoluční vzpomínkou na doby, kdy naše předky lovili dravci, dorozumívající se tímto způsobem. Ačkoliv to může znít bláznivě, tyranosauří „řev“ v nás tak částečně i po desítkách milionů let stále rezonuje jako temné, kdesi v hloubce vědomí skryté varování. Profesor anatomie Lawrence Wittmer z Univerzity v Ohiu přispěl k této problematice svým výzkumem tyranosauří mozkovny (zejména oblasti středního ucha), při kterém mimo jiné potvrdil a doložil, že gigantičtí teropodi skutečně velmi dobře vnímali nízkofrekvenční zvuky.[5] Dokázali přitom zaznamenat i zvuky, které by člověk vůbec neslyšel, a jimi vydávané akustické projevy se mohly šířit zemí na kilometrové vzdálenosti. Je tedy možné, že tyranosauři vůbec neřvali a dorozumívali se pouze tímto relativně tichým, ovšem účinným a poněkud strašidelným způsobem? Něco pravdy na tom nepochybně bude, ačkoliv je těžké tvrdit cokoliv s jistotou. Nepochybné je jen tolik, že Jurský park (a Jurský svět) má bohužel další věc špatně – tyranosauři ve skutečnosti určitě neřvali tak, jak jsme to mohli vidět v pěti dosud natočených populárních filmech s touto značkou. Realita byla nejspíš ještě o trochu děsivější.


Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz


 

Short Summary in English: New research showed that Tyrannosaurus rex probably didn´t roar as in Jurassic park movies, but rather made a sinister and terrifying low frequency sound, probably in the form of a closed-mouth rumbling.

———

Odkazy:

https://www.telegraph.co.uk/science/2017/12/09/sinister-sound-tyrannosaurus-rex-heard-first-time-66-million/

https://blogs.scientificamerican.com/guest-blog/the-animals-hiding-in-a-t-rexs-roar/

https://www.iflscience.com/plants-and-animals/is-this-what-trex-really-sounded-like/

https://www.bbc.co.uk/programmes/b09ksl99

https://www.imdb.com/title/tt7824984/

———

[1] W. Scott Persons, Philip J. Currie & Gregory M. Erickson (2019). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24118

[2] Viz odkaz https://www.imdb.com/title/tt7824984/

[3] Dungel, Jan; Hudec, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.

[4] Thorbjarnarson, John; Wang, Xiaoming (2010). The Chinese Alligator: Ecology, Behavior, Conservation, and Culture. Johns Hopkins University Press. ISBN 978-0-8018-9348-3.. M.; Ridgely, R. C. (2009). „New Insights Into the Brain, Braincase, and Ear Region of Tyr

[5] Witmer, La3nnosaurs (Dinosauria, Theropoda), with Implications for Sensory Organization and Behavior“. The Anatomical Record. 292 (9): 1266–1296. doi: 10.1002/ar.2098

Datum: 26.09.2019
Tisk článku


Diskuze:

Co my víme :-)

Monika Vodáková,2019-10-30 09:55:23

Je to zajímavé. Nicméně v přírodě vidím, že velké zvíře=velký kravál. Ale ne vždy. Při lovu je tygr nebo lev zcela zticha. V té chvíli není praktické řvát na oběti, nejen, že se na sebe upozorní, ale ztratí čas a energii. I když možná některé zvíře mohlo ztuhnout strachem :-D. Každopádně studie o zvucích, které my slyšíme jako dunění, z toho jde mráz po zádech a pokud je to opravdu potvrzeno, tak to jistě používal. Ale prostě si nemyslím, že třeba během souboje o samici nebo o teritorium nepoužil řev. Ptáci v přírodě se snaží překřičet a to jsou jeho potomci.

Odpovědět

Dunění místo řevu

Tomáš Novák,2019-09-26 16:40:36

...určitě to dává smysl, a to z ekologického, funkčně-morfologického i evolučního hlediska :-) Dost děsivá představa, že by se v pralese pár metrů za mnou najednou ozvalo něco podobného...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz