Člověk – lovec nebo kořist?  
Robert Sussman přichází s další kontroverzní teorií o počátcích lidstva.

 

Zvětšit obrázek
Pokud máte známé v povodí řeky Rupununi v Guyaně, můžete u nich nechat pro Roberta Sussmana vzkaz. Třeba mu ho předají, až pojede na svém člunu kolem.

Asi se vám to nebude zdát, ale člověk se vyvinul jako mírumilovný, spolupracující a společenský tvor. Ve své nejnovější knize, která vychází v úterý 1. března, to tvrdí americký antropolog Robert Wald Sussman z Washington University v St. Louis spolu se svou kolegyní Donnou L. Hartovou z University of Missouri z téhož města. Základní myšlenkou knihy „Man the Hunted“ (česky cosi jako „člověk lovený“) je předpoklad, že si lidskou inteligenci, spolupráci a řadu dalších typických lidských rysů vynutila naléhavá potřeba napálit nebezpečné šelmy a dravce. Sussman se neztotožňuje s obecnou představou, že už australopitéci lovili a měli instinkt zabijáka, a věnoval léta práce tomu, aby ji zpochybnil či vyvrátil.


 

Zvětšit obrázek
Člověk lovený. Primáti, predátoři a lidská evoluce – tak zní v překladu název knihy, která se dívá na počátky lidstva z notně netradičního úhlu.

„Za základní předpoklad lidské evoluce je považována představa člověka-lovce,“ říká Sussman v press-release Washingtonovy university. „Ta vznikla na základě judaisticko-křesťanské ideologie, která vidí člověka jako vrozeného ďábla, agresivního tvora, jenž je od přírody uzpůsoben k zabíjení. Ve skutečnosti, když prozkoumáte jak fosilní důkazy tak i žijící populace primátů, dojdete k úplně opačnému závěru.“
Při studiu fosilních důkazů nemohli Sussman a Hartová začít jinde než u australopiteků. Ti se objevili na Zemi před 7 miliony roků a zmizeli o pět milionů let později.
„Mnoho teorií o člověku-lovci pokládá nejstarší ostatky australopiteků za klíčový důkaz,“ říká Sussman. „Ale my jsme chtěli opravdové důkazy a ne jen pouhé teorie. Velmi pečlivě jsme proto studovali veškerou dostupnou literaturu o lebkách, kostech, otiscích, i důkazy o charakteru životního prostředí jak u našich předků tak i predátorů, kteří s nimi žili ve stejné době a na stejném místě.“
Přitom si oba badatelé z pestrého spektra australopiteků a jejich příbuzných vybrali jako předností objekt svého zájmu druh Australopithecus afarensis. Ten se objevil poprvé před 5 miliony roků a obýval Zemi až do doby před 2,5 miliony let. Patří k jedněm z nejdůkladněji prozkoumaných předků člověka.
„Australopithecus afarensis byl pravděpodobně docela silné zvíře podobající se malému lidoopovi,“ vysvětluje Robert Sussman. „Dospělí jedinci byli vysocí 90 až 150 centimetrů a vážili 30 až 50 kilogramů. Byli to malí po dvou chodící primáti. Měli poměrně malé zuby, podobně jako dnešní lidé, a živili se ovocem a ořechy.“

Zvětšit obrázek
Robert Sussman  – vynikající americký antropolog se vzácným darem zvednout své kolegy ze židlí neobvyklou teorií.

Studiem zubů a čelistí australoipiteka druhu A. afarensis dospěli Sussman a Hartová k závěru, že tento tvor neměl předpoklady ke konzumaci masa. To podle nich vrhá na teorii člověka-lovce povážlivý stín pochybností.
„Neměli ostré zuby, neměli ostré čepele, kterými by mohli získat a porcovat takovou potravu,“ tvrdí Sussman. „Tihle dávní předci člověka prostě nemohli jíst maso. A když ho nemohli jíst, tak proč by lovili?“
Lidé nemohli jíst větší množství masa až do doby, než poznali oheň a mohli si maso tepelně upravit. Sussman zdůrazňuje skutečnost, že se první nástroje objevily až před 2 miliony roků a že nejstarší doklady o užívání  ohně jsou staré 80 000 let.
„Někteří archeologové a paleontologové dokonce zastávají názor, že se metoda moderní a efektivní metody lovu poprvé objevila až před 60 000 roky,“ vynáší Sussman další ze svých trumfů. Podle něj patřil Australopithecus afarensis k živočichům obývajícím rozhraní dvou různých ekosystémů. Částečně se pohyboval v korunách stromů a částečně se pohyboval po zemi. Mohl využívat to, co mu nabízela obě dvě odlišná prostředí.
„Primáti, kteří žijí podobným způsobem života, a to i dnes, jsou spíše kořistí dravců než lovci,“ tvrdí Sussman.

Zvětšit obrázek
Milovníky Dawkinse jistě nadchl v této knize konstatováním „Teorie sobeckého genu je zcela mylná.“

A australopiteky věru měl kdo lovit. V těch dobách bylo v jejich domovině desetkrát více druhů dravců, než kolik jich tu žije dnes. A nebyli to žádní střízlíci. Tehdejší hyeny byly velké jako dnešní druhy mědvědů. Početná byla i kolekce šavlozubých tygrů a dalších obřích šelem. K tomu musíme připočítat i plazy (hady, krokodýly) či dravé ptáky. Australopiteci vysocí kolem metru byli bezbranní – neměli ani kamenné nástroje ani ostré a dlouhé zuby. Jediné, čím se mohli ubránit, byla chytrost, hbitost a spolupráce. Jen tak mohli uniknout predátorům číhajícím za každým keřem.
„Oni ta zvířata nelovili,“ říká Sussman. „Snažili se jim za každou cenu vyhnout.“
Kosterní ostatky australopiteků nesou jasné stopy po tom, že se to vždycky nepovedlo. Lze usoudit, že z tehdejší populace si dravci vybírali krvavý desátek – 6 až 10% australopiteků padlo za oběť dravcům a šelmám. Dokládají to například stopy po zubech velkých šelem na kostech australopiteků. Zhruba stejná je i „úmrtnost“ při střetech se šelmami u současných antilop nebo u opic žijících na zemi.
Sussman a Hartová z toho všeho usuzují, že celá řada typických lidských schopností – tedy schopnost dobré organizace, intenzivní spolupráce – jsou výsledkem tlaku, který na australopiteky vyvinuli dravci a šelmy.
„Tyto schopnosti nemohly vzniknout při lovu,“ říká opět Robert Sussman. „Jedním z nejlepších způsobů obrany, který se obejde bez fyzického střetu se šelmou, je život ve skupině. Všichni primáti s denní aktivitou (tedy ti, co jsou ve dne vzhůru a v noci spí) žijí v trvalých společenstvech. Většina zoologů se shoduje v tom, že tlak ze strany predátorů je jedním z hlavních motivů pro život ve skupině. Čím více zvířat je ve skupině, tím více očí a uší hlídá  a tím větší šance jsou při útoku predátora – ať už se zvířata rozhodnou zastrašit útočníka shluknutím do skupiny nebo jej naopak zmást tím, že se rozprchnou na všechny strany.“
Jak dokládá Sussman v kapitole knihy „The Origins and Nature of Sociality“ tohle všechno nevedlo naše předky k tomu, aby byli disponováni k agresivitě a útočnosti, ale spíše naopak. Výhodu získávala společenství, kde se uplatňovala spolupráce a dokonce nezištný altruismus.
„Jsme společenští tvorové,“ říká Sussman. „Máme radost ze vzájemného kontaktu s jinými lidmi. Je to nedílná součást toho, jak nám pracuje mozek. Nejsme od přírody agresivní, naopak násilí a konflikty  se nám protiví. Pokud má voják zabíjet, musí se to naučit. Jeho instinkty na to samy o sobě  nestačí. Bojíme se terorismu, protože násilí a především vražda náhodných obětí je v naší společnosti vnímána jako zrůdná odchylka od normálu.

Pramen: Washington University, St. Louis, USA

P.S.
Vzhledem k tomu, že před vydáním své knihy „Man the Hunted“ odjel Sussman na expedici za opicemi do tropické Guayany, možná si není mírumilovností současného lidstva až tak jistý.


Výhrady k této teorii adresujete prosím profesoru Robertovi Sussmanovi
e-mail: rwsussma@artsci.wustl.edu
telefon: (314) 935-5264
fax: (314) 935-8535
nebo na adresu:
One Brookings Drive
Box 1114
St. Louis, MO 63130

 

Datum: 27.02.2005 09:47
Tisk článku


Diskuze:

Na řeku Rupununi se vybodnu...

Al,2005-03-03 16:11:50

Při pohledu na fotky pana Sussmana mám neodbytný pocit, že je tak trochu "v jiném povodí". Navíc mě opravdu silně připomíná toho pana profesora z filmu Ztracený svět...
Mám taky obavy, zda bych při (teoretické) diskuzi s tímto profesorem taktéž neskončil někde ve studené vodě.

Antropologii už dlouho miluji právě pro možnost vytváření kouzelných teorií o evoluci člověka. Tuhle teorii považuji za dost mizernou. Navíc tím, jak "násilně" dělá z lidí (zjevně nepravdivě) lidumily, mě taky rozčiluje!!!
Námitky:
1) Proč totéž nevedlo k evoluci "moudrých a hodných" gazel, papoušků, tamarínů, kočkodanů (lovených zlými šimpanzi)a vůbec všech společenských býložravců? Proč sloni a delfíni nejsou nejhloupější?
2) Proč by - tváří tvář lvovi - mělo pomoci pár neuronů navíc?
3) Proč by v rámci "závodů ve zbrojení" měl jeden organismuz tolik "utéct" svým šelmám...
4) Proč, když ten velký mozek (a tím i růst mláďat) je tak STRAŠNĚ nákladný a nevýhodný (obzvlášť pro býložravce uprostřed vyprahlé Afriky...)?
5) Proč se vývoj nazastavil, když člověk získal OHEŇ a NÁSTROJE?
6) Proč paviáni nejsou mnohem chytřejší, když jsou menší a tudíž více ohroženi šelmou?

A hlavně: vůbec není pravda, že člověk je mírumilovný. Také šimpanzi se šikanují a zabíjejí. Navíc agresivita vůbec nesouvisí s predací!!! O tom psal již Lorenz a jistě se s ním shodne v tomto i Dawkins - viz agresivita (býložravých) jelenů, bažantů, zajíců...
Zkrátka, ta teorie je takový blábol, že bych se asi při čtení té knížečky asi taky rozčílil...

Odpovědět

Nezapomínejte

Colega,2005-03-02 12:10:32

že australopitékové, erektusové a sapienti žili každej jinak - to je ostatně vidět i na jejich ostatcích. Australopiték ještě holt nebyl lovec, ale taky nebyl "vzpřímenej"... už za erektusů se hlavním evolučním tlakem působcím na vývoj člověka stal člověk sám (tedy, skupina lidí) ale samotná skupinovost našeho druhu může být klidně dědictvím dob, kdy naši předkové byli hlavně krmivo pro velké predátory (a taky nemusí - viz vlci, hyeny, vampýři...)

Odpovědět

vyhrady :-]

pavel houser,2005-02-27 11:31:02

Možná by stálo za to, kdyby se zde vyjádřili další odborníci, jak se k teto teorii staví oni sami.

napadaji me tyhle poznamky:
- lov a konzumace masa muzou byt dve ruzne veci. viz teorie predek cloveka jako mrchozrout.
- je skupina australopiteku oproti savlozubemu tygrovi opravdu ve vyhode oproti samotarskemu zpusobu zivota? skupiny si selma zase urcite snaz vsimne, ne?
- nemela by se agresivita rozlisovat? to, ze se desime terorismu, nemusi mit s tim, zda jsme lovili, mnoho spolecneho. tedy agresivita se muze delit na mezidruhovou a vnitrodruhovou, ktere spolu nemusi prilis souviset (a vnitrodruhova navic na agresi v ramci skupiny a mezi skupinami).
- nejsou doklady o pouzivani ohne mnohem starsi, uz z doby Homo erectus?
- nejsou i nejstarsi kamenne nastroje o dost starsi nez 2 miliony let?

Odpovědět


moji známí od Rupununi

jarda petr,2005-02-28 03:26:39

Moji známí od řeky Rupununi slíbili, že otázky Robertovi Sussmanovi předají. Takže doporučuji vyndat si vatu z uší a trpělivě naslouchat, je možné, že Sussman odpoví pomocí tamtamu. Já mohu jen glosovat, ale myslím, že vše je i otázkou interpretace.
Teorie mrchožrouta je stejně menšinová jako teorie australopiteka-kořisti. Napadá mě, že se Sussmanova teorie nevylučuje s "běžeckou teorií", podle které se člověk vyvinul přizpůsobením k běhu na velké vzádlenosti za čerstvými mršinami avizovanými houfujícími se supy. Sussman by mohl její argumenty obrátit ve svůj prospěch a říci, že první lidé sice běhali na dlouhé štreky, ale nikoli za mršinami, ale před šelmami.
Skupinovy život přináší mnohá potěšení. Princip "více uší, více slyší, více očí více vidí" funguje u všech - od ptačích hejn až po vzájemně se hlídající surikaty.
Agresivita vnitro- a mezi- druhová. Tohle není Sussmanův problém, protože vrozenou agresivitu předpokládá teorie "člověk lovec". On upřednostňuje "člověka altruistu" a má proto dost a dost argumentů. Já osobně si myslím, že se to vzájemně nevylučuje, protože existuje nádherná teorie vynucené spolupráce, která tvrdí, že se lidské společnství rozrůstalo v závislosti na tom, na jakou dálku bylo možné potrestat jedince, který odmítl spolupráci a choval se sobecky - začalo to malou tlupou, kde si mohli všichnio snadno nafackovat, pokračovalo to větší tlupou, kde na sebe dosáhli klackem, pak ještě větší tlupou, kde se házelo kamením, oštěpy, střílelo lukem, střílelo z pušky a skončilo to globalizací, protože dneska lze donutit ke "spolupráci" kterékoli společnství prstem na knoflíku atomovky. Tuhle teorii žeru.
Fakt je, že to ohniště staré 800 000 roků je nezpochybnitelně výtvor lidské ruky. Nad staršími ohništi se vznáší určitá nejistota. Totéž platí o nástrojích. Na těch, co jsou staré 2 miliony, let se shodnou všichni. Ty starší někteří badatelé označují za produkty přírody.

Odpovědět


Uzpůsobení k běhu na dlouhé vzdálenosti

Pavel,2005-02-28 09:54:02

Uzpůsobení k běhu na dlouhé vzdálenosti je spíše přízpůsobením k lovu než k úniku - k tomu je vhodnější krátký, ale rychlý únik. Ostatně, je známo, že člověk dokáže uštvat libovolné zvíře, ani k tomu nepotřebuje zbraně.

Odpovědět


Sobecký gen - co je blbě?

Dramenbejs,2005-02-28 14:54:11

To by mě zajímalo, co je podle pana Sussmana špatně na teorii sobeckého genu. Neví to tu někdo?

Odpovědět


glosou

jarda petr,2005-02-28 15:00:09

Stručně řečeno, přírodu nepohání jen sobectvi ale také (především) nezištnost a spolupráce. Námitky, výhrady a projevy údivu prosim opět adresujte Sussmanovi. Ale pospěště si. V povodí Rupununi vyhlásil místní šaman druhý povodňový stupeň a není jisté, jestli oblast nebude odříznuta od okolního světa.

Odpovědět


jarda petr

Andrej,2007-11-30 13:21:39

"přírodu nepohání jen sobectvi ale také (především) nezištnost a spolupráce"
Treba rozlišovať medzi sebectvom genu a sebectvom organizmu ("vehikla"). "Nezištnost a spolupráce" organizmu je vždy dôsledkom sebectva génu tak, ako to krásne zdôvodňuje Dawkins.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace