Uhlíkové datování organických artefaktů Milevského relikviáře  
Jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů minulého roku je Milevský relikviář. Je jisté, že podrobná analýza a hledání historického kontextu tohoto artefaktu nás ještě čeká, ale už výsledky prvního zkoumání jsou fascinující. V tomto článku se zaměříme na radiouhlíkové datování, které bylo důležitým zdrojem informací.

V nedávném článku na Oslovi popsal Zdeněk Kratochvíl informace, které máme o nálezu ve zdech kostela sv. Jiljí v Milevsku. Zde se našly zbytky dřevěné schránky z doby předělu antiky a Byzance, která byla zdobená zlatem a obsahovala část hřebu. Jeho úpravy i další podrobnosti nálezu ukazují, že byl uctíván jako hřeb použitý při ukřižování Krista. Kromě samotných zbytků schránky zde byly i další dřevěné zbytky, pravděpodobně z další schrány. Dendrologická analýza ukazovala, že dřevo schránky by mohlo být dubové a ty další dřevěné zbytky pak byly pravděpodobně z modřínového dřeva.


Vzhledem k tomu, že zde byly organické materiály, bylo možné využít k určení jejich stáří radiouhlíkové metody. Při ní se využívá to, že interakcí kosmického záření vysokých energií s jádry v atmosféře dochází k produkci velkého počtu neutronů a ty mohou dominantně reakcí se stabilním izotopem dusíku 14N produkovat radioaktivní uhlík 14C. Poločas rozpadu tohoto radionuklidu je 5730 let. V atmosféře se díky tomuto procesu vytvořila radioaktivní rovnováha mezi produkcí a rozpadem radioaktivního uhlíku. Podíl mezi radioaktivním a stabilním uhlíkem v atmosféře se tak zachovává a zůstává konstantní. Pokud organismus žije, vyměňuje si uhlík s atmosférou i biosférou a udržuje si tak stejnou hladinu radioaktivního uhlíku. Pokud organismus odumře, přestane přijímat nový radioaktivní uhlík a ten jeho se pouze rozpadá. Mění se tak poměr mezi radioaktivním a stabilním uhlíkem. Závislost tohoto poměru na čase je dána exponenciálním rozpadovým zákonem a zmíněným poločasem rozpadu radioaktivního uhlíku. Umožňuje nám to určit dobu, která uběhla od úmrtí organismu.


Ve skutečnosti je to trochu složitější. Intenzita vysokoenergetického záření se s určitými periodami mění. Je totiž nepřímo úměrná sluneční činnosti. Čím je sluneční činnost vyšší, a tedy i jim vytvářený sluneční vítr a magnetické pole, tím se zmenšuje intenzita vysokoenergetického záření pronikající do hlubin Sluneční soustavy a tím i do zemské atmosféry. Podrobněji o kosmickém záření v tomto starším článku. Perioda sluneční činnosti je 22 let. Je složená ze dvou jedenáctiletých cyklů. Ovšem doba tohoto cyklu je o dva řády kratší, než je poločas rozpadu radioaktivního uhlíku. Její vliv na množství radioaktivního uhlíku v atmosféře je tak omezený. Daleko více se projevují další dlouhodobější změny. Proto se shromažďují historická data o sluneční činnosti a obsahu radioaktivního uhlíku. To nám umožňuje zpřesnit radiouhlíkové datování. Paradoxně největší problémy máme v tomto směru v posledních třech stoletích. První dramatické ovlivnění poměru mezi radioaktivním a stabilním izotopem uhlíku nastalo s érou páry a využíváním fosilních paliv. Jejich spalováním se do atmosféry začalo dostávat stále větší množství fosilního uhlíku. V něm už se všechen radioaktivní uhlík rozpadl a s růstem jeho množství v atmosféře se snižoval podíl radioaktivního uhlíku vůči tomu stabilnímu. Další zlom nastal s testy jaderných zbraní v atmosféře, které ji významně obohatily i o radioaktivní uhlík. Ještě nyní je z tohoto důvodu poměr radioaktivního uhlíku značně vyšší, než je v normální situaci. Při analýze moderních vzorků je s tím potřeba počítat. A kolegové z Oddělení dozimetrie záření našeho Ústavu jaderné fyziky AV ČR museli pro takové případy vypracovat speciální metodiku, která dokáže například odlišit historickou a moderní slonovinu. V této oblasti pak působí i jako znalci pro kriminalistické vyšetřování.


Náš ústav spolu s Archeologickým ústavem AV ČR provozuje Laboratoř pro radiouhlíkové datováni CRL. Je třeba připomenout, že existují dvě metody, které se využívají pro měření množství radiouhlíku ve vzorku uhlíku. Prvním je měření aktivity z rozpadu beta vzorku uhlíku. Zde narážíme na několik překážek. V případě rozpadu radioaktivního uhlíku jde o čistý rozpad beta, který není doprovázen emisí záření gama. Zároveň mají emitované elektrony nízkou energií. Nedokáží tak proniknout přes i relativně tenkou vrstvu materiálu. Měření se tak provádí pomocí kapalných scintilátorů, ve kterých je uhlík získaný spálením vzorku homogenně rozprostřen. Tato metoda využívající detekční scintilační systémy se intenzivně využívá na zmíněném Oddělení dozimetrie záření ÚJF AV ČR. Na radiouhlíkovém datování pracuje skupina vedená kolegou Ivo Světlíkem. Metoda však má však omezený časový dosah a jsou pro ni potřeba větší vzorky, než je tomu u metody druhé.


V ní se využívá urychlovačová hmotnostní spektrometrie AMS (Accelerator Mass Spectrometry). V tomto zařízení jsou stejně nabité ionty urychleny elektrostatickým urychlovačem na rychlosti v řádu jednotek procent rychlosti světla a poté pomocí rychlostního filtru vybrány ty se stejnou rychlostí. Poté ionty vletí do magnetického pole kolmo na směr jeho intenzity. V něm se pohybují po kruhové dráze, jejíž poloměr je dán jejich hybností. Protože mají stejnou rychlost, je tak rozdíl poloměru dán pouze rozdílem jejich hmotnosti. Dají se tak velice dobře oddělit různé izotopy uhlíku. Je třeba zmínit, že v reálných moderních systémech je kombinace využívaných elektrických a magnetických polí k separaci různě těžkých iontů složitější. Protože se vlastně počítají jednotlivé atomy, tak jde o metodu s velmi vysokou citlivostí. Lze tak analyzovat i velmi staré vzorky s velmi malým podílem radioaktivního uhlíku, a také i velmi malé vzorky. To je zvláště v případě velmi cenných archeologických předmětů velice důležité.

Urychlovačový hmotnostní spektrometr Milea, který bude v ÚJF AV ČR v Řeži (zdroj Ionplus: https://www.ionplus.ch/).
Urychlovačový hmotnostní spektrometr Milea, který bude v ÚJF AV ČR v Řeži (zdroj Ionplus: https://www.ionplus.ch/).

 

 

A právě naše laboratoř CRL zajistila datování úlomků modřínového a dubového dřeva z milevského nálezu. Ze zmíněných důvodů se využila metoda urychlovačové hmotnostní spektrometrie. Takové zařízení bohužel u nás není, takže bylo potřeba využít pomoci zahraničních kolegů. Skupina kolegy Světlíka v tomto případě připravila vzorky a ty byly zaslány do maďarské AMS laboratoře ústavu ATOMKI HAS v Debrecíně. Zde proběhlo měření, samotná analýza i interpretace pak proběhla v naší laboratoři CRL.

 

Radiouhlíkové datování ukázalo, že zatímco modřínové dřevo pochází z období mezi roky 1290 až 1394, tmavší dubové, které mohlo tvořit součást schrány relikviáře, datovala CRL do let 338 až 416. Je třeba zdůraznit, že jde o dobu, kdy byly poraženy či odumřely dané stromy, a ne o datum, kdy byly vyrobeny dané skříňky. Většinou se však dá předpokládat, že jsou si tato data blízká. Dosud nebylo možné odebrat vzorek přímo z části spojené se zlatou cedulkou s vytepaným křížem a písmeny IR (zřejmě iniciálami pro „Iesus Christos“), která mohla tvořit víko schrány. Jistotu o původu dřeva určeného k výrobě schrány tedy získáme až po podrobném nedestruktivním výzkumu v budoucnu. Bohužel nelze radiokarbonovou metodou určit stáří samotného hřebu, který je kovový.

 

Vizualizace rekonstruované budovy, kde je nyní náš novy cyklotron, tandetron i spektrometr AMS (zdroj ÚJF AV ČR).
Vizualizace rekonstruované budovy, kde je nyní náš novy cyklotron, tandetron i spektrometr AMS (zdroj ÚJF AV ČR).

 

Ještě bych rád zmínil, že už brzy nebudeme v případě potřeby urychlovačové hmotnostní spektrometrie záviset na zahraničních laboratořích. Před dokončením je v rámci projektu RAMSES laboratoř s urychlovačovým hmotnostním spektrometrem AMS v našem ústavu v Řeži.

 

Odběr vzorků uhlíku v Kateřinské jeskyni (zdroj ÚJF AV ČR).
Odběr vzorků uhlíku v Kateřinské jeskyni (zdroj ÚJF AV ČR).

V letošním roce se podařila dokončit její budova. Přivezeno je už i samotné zařízení urychlovače Milea. Jeho konečná instalace a vyladění švýcarským dodavatelem se bohužel kvůli koronavirové epidemií zdrželo. Příslušní odborníci nemohli bohužel zatím přijet.

 

 

Můžeme se tak těšit na budoucí ještě intenzivnější využívání radiouhlíkové metody v naší archeologii. Znamená to tak i celou řadu srovnatelně atraktivních výsledků, jakým je současná analýza Milevského relikviáře, nedávné určení stáří nejstarších pravěkých kreseb v Kateřinských jeskyních, které se ukázaly být nejstaršími pravěkými kresbami na našem území, nebo datování Libereckého kodexu. Spolu s využitím dalších jaderně analytických metod v archeologii jde o velmi silný nástroj pro poznání naší historie i záchranu dědictví našich předků.

Datum: 22.12.2020
Tisk článku

Související články:

Jaderná fyzika a kulturní dědictví     Autor: Vladimír Wagner (15.03.2008)
Tycho Brahe rtutí otráven nebyl     Autor: Vladimír Wagner (17.11.2012)
Odkud pocházeli lidé pohřbení ve Stonehenge?     Autor: Vladimír Wagner (05.08.2018)



Diskuze:

Poločas rozpadu

Zdenek Urban,2020-12-28 00:54:13

Nechápu čím je vlastně řízen/způsoben rozpad radionuklidů? Nebo naopak: čím je způsobena dočasná stabilita? Jak to že je tento jev to tak stabilní, že můžeme (nevím z jakou přesností) tvrdit že v případě tohoto uhlíku je to 5730 let? Je závislý na teplotě?

Odpovědět

Což takhle otestovat Rukopisy, pane Wagnere?

Martin Redl,2020-12-24 14:16:50

Tak to byste mohli už konečně otestovat stáří pergamenů Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Nechápu, že tuhle základní analýzu nikdo od roku 1940 kdy je radiokarbonová metoda na světě, nikdo neudělal?

Odpovědět


Re: Což takhle otestovat Rukopisy, pane Wagnere?

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-24 14:35:23

Jenom pozor na to, že jsou taky nákladná falza, udělaná ze starých materiálů, i když většinou ne zas tak úplně moc starých. Slavné jsou slonovinové řezby z raného 20. století, dělané z několik století staré slonoviny (oni ještě nečekali radiokarbon) a vydávané za staré 35 století.

Odpovědět


Re: Re: Což takhle otestovat Rukopisy, pane Wagnere?

Martin Redl,2020-12-25 13:26:25

Teoreticky by se dal radiokarbonovou metodou testovat samotný duběnkový inkoust, který je organického původu. Pan Wagner píše, že se dají testovat i velmi malé vzorky. Nevím přesně jak malé, ale seškrabat, případně nějakým činidlem vymýt, jedno dvě písmena by za to stálo. šikovný restaurátor by je pak domaloval. Písmo je na kůži, takže není tak vpité jako na papíře.

Odpovědět

Možné stopy krve?

Michal Majer,2020-12-23 19:35:24

Moc děkuji za zajímavý článek. Nedá mi to, abych se nezeptal - zjišťoval někdo na povrchu hřebu stopy krve? Já vím, běžný hřebík z římského smetiště, možná mnohokrát omyty vínem nebo jinými posvátnými tekutinami, atd... ale stejně mi to vrtá hlaciu

Odpovědět


Re: Možné stopy krve?

Michal Majer,2020-12-23 19:36:10

hlavou

Odpovědět

zaokrouhlování

Jiří Komprda,2020-12-23 14:37:13

Jen takový drobný dotaz. Zaujal mě způsob prezentace výsledků: "1290 až 1394" a "338 až 416". Proč ne třeba "1290-1390" a "340-440"? Jakým způsobem vznikají z hlediska analýzy dat ty 4 roky resp. 24 let rozdíl od zaokrouhlení na 100?

Odpovědět


Re: zaokrouhlování

Pavel Hudecek,2020-12-24 01:37:16

To není o zaokrouhlování. 1290-1394 znamená, že naměřeno bylo např. 1342 s přesností +/-52 let. Možná taky byla naměřená hodnota jiná a přesnost nesymetrická. Třeba 1321 +73/-31. Což ale pro použití není důležité.

Zápis 1290-1394 znamená, že např. 1287 asi ještě ne, ale 1291 už nejspíš jo. A to je, předpokládám, pro historiky hlavní.

Odpovědět


Re: Re: zaokrouhlování

Jiří Komprda,2020-12-24 02:25:17

S tím nemohu souhlasit. Kdybych za starých časů ve fyzikálním praktiku naměřil nějakou hodnotu 1291, tak první otázka profesora by byla jak přesná je moje metoda, že píšu 1291 a ne třeba 1290, nebo 1295, nebo 1000. Pokud píšu +/-52 let tak to znamená, že moje metoda je schopna odlišit výsledek od +/-50 let. Z historického hlediska je to úplně bezvýznamné, pokud bereme zaokrouhlování na desítky a stovky let. A to nemluvím o neurčitostech z hlediska použitých materiálů. Chci tím říct, že je to spíš o praktické interpretaci, historik třeba může zjistit, že v roce 1286 se něco důležitého stalo a potom mu to vymlouvejte, že cesta do Byzancie trvala tomu chlápkovi o půl roku déle atd. Ta drobná čísla jsou zavádějící. Ty výsledky by se měly prezentovat zhruba s přesností na polovinu století, bez ohledu na přesnost analytické fyzikální metody.

Odpovědět


Re: Re: Re: zaokrouhlování

Pavel Hudecek,2020-12-27 14:17:59

To zaokrouhlování je dost ošemetná věc. Samozřejmě, když ve školní laborce vyjde, že produktu bylo 5,138 ml +/-0,3, je rozumné to zaokrouhlit na 5. Ale jakmile se předpokládá publikace, citace, převody a pod, je dobré se nad tím zamyslet.

Je to krásně vidět třeba na rychlosti větru. Když novinář napíše, že foukat by mělo asi 72 km/h, je jasné, že meteorolog původně napsal asi 20 m/s. Když jeden novinář km zaokrouhlí na 70, další na protějším břehu převede na 43,5 mph, zaokrouhlí na 40 a potom to hlasatel stanice pro rogalisty ohlásí jako 34,75 zaokrouhleno na 30 uzlů, z 20 m/s se stane 15:-)

S rokama tohle moc nehrozí, ale začne to tím, že z přístroje vyleze "před 656 +/-52", což v roce měření, třeba 1998 dá rok 1342. A samozřejmě "stalo se před ..." a "stalo se roku ..." se dá v rámci citací párkrát vystřídat. Teď máme ještě chvíli celkem kulatej rok...

Další věc je, že data se taky občas dávají do grafů. Takže podle mě, pokud se publikují data s předpokladem dalšího využití, tak hausnumero s uvedenou nejistotou je jistější:-)

Odpovědět

Trochu spekulativní článek

Lada 1,2020-12-23 10:27:41

Slovy klasika: "Tak zrovna doktor Penc řešil například otázku, kdy
vlastně Cimrman do Liptákova přišel, měřením rozpadu radioaktivního uhlíku
v organické nečistotě na podrážkách Cimrmanových bot. Zjistil, že – pokud Cimrman
vůbec v těchto botách do Liptákova přišel – tak že se to stalo na podzim roku 1906 plus
minus 200 let."

Jinak oceňuji, že se auto článku již nepouští do modelování vývoje nákazy Covid

Odpovědět


Re: Trochu spekulativní článek

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-23 10:52:59

Při jiné aplikaci je ovšem i přesnost plus minus 200 let velice cenná. Občas je dokonce lepší, přece jen věda pokročila i v jiných oborech než v cimrmanologii.

Odpovědět


Re: Trochu spekulativní článek

Dalibor Štys,2020-12-23 11:02:30

To úplně pravda není, k tématu stále aktivně diskutuje a svou exponenciální víru ani víru ve vládní opatření si nenechá vzít.

Ostatně sledujte novou exponencielu, tentokrát s mnohem rychlejším náběhem. Korelace se zahájením antigenního testování zdarma je zajisté čistě náhodná a nemá pro posouzení promořenosti populace žádnou relevanci.

Odpovědět


Re: Re: Trochu spekulativní článek

Vladimír Wagner,2020-12-23 12:57:04

Pane Štysi, vy jste opravdu nějak nemocný. To si opravdu nemůžete pomoci, abyste stále zdůrazňoval své zásadní neznalosti statistiky, pravděpodobnosti, ..., takže si je zase připomeňte: https://www.osel.cz/11392-jak-to-je-s-falesnou-pozitivitou-testu-na-koronavirus-sars-cov-2.html . Je zde rozbor bludů, které jste hlásal. Teď zase hlásáte další bludy. Například, že už je úplná promořenost a každý už má koronavirus, takže je testování zbytečné (viz diskuze pod článkem na neviditelném psovi): https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/koronavirus-kdo-testuje-testovaci-postupy.A201219_153819_p_veda_wag/diskuse .
A prosím Vás, toto je článek Milevském relikviáři a radiouhlíkové metodě, tak tu prosím nezatahujte koronavirus a své mindráky. Opravdu to stačí pod články, které se tématu epidemie týkají.

Odpovědět


Re: Re: Re: Trochu spekulativní článek

Dalibor Štys,2020-12-23 14:19:55

Omar Šerý na svém Twitteru: https://twitter.com/omarsery1/status/1341497637481164807 Další z mé rodiny:
příbuzný skončil v nejmenované nemocnici v Brně na důležitém zákroku a trávil tam dvě noci. Vzhledem k jeho stavu byl před tím stále doma a ven chodil pouze v respirátoru. Před nástupem do nemocnice negativní. Po propuštění z nemocnice za 3 dny horečky. Pokrač:
Než dostal horečky stačil nakazit manželku a dalšího příbuzného B. Manželka je jakž takž v pořádku, ale stále mírně pozitivní, zatímco náš příbuzný B dnes zemřel v nemocnici. Sice sedmdesátiletý, ale klidně tu s námi ještě mohl nějakou dobu být. Pokrač:
Jak vidíte, nikdo se nenakazil v obchodě, ani při nočním randění. Dva se nakazili při návštěvě rodiny, když byli všichni bez příznaků a jeden se nakazil v nemocnici, které důvěřoval. Nákaza původem z nemocnice vedla ke smrti dalšího příbuzného, který byl do té doby zavřený doma.

Lidé z nemocnice se jistě testují pravidelně. Nejspíš šlo tedy o falešnou negativitu. Na nedostatečnou kontrolu kvality testů upozorňovala skupina kolegů včetně Haliny Šimkové už v květnu. Ona totiž správná diagnóza může vést k uzdravení a špatná diagnóza k šíření nemoci až smrti více lidí.

Lidé jako Vy, se svou slepou vírou v testy a vládní nařízení, přispívají k těm masívním nesprávným diagnózám. Sice Václav Hořejší, který přímo bojkoval výzkum lepších testů, má více viny, ale padá to i na Vaší hlavu.

Sdílet s Vámi vinu za smrt je pro mne dost nekonfortní, možná to sice nepochopíte, ale já to tak mám. A proto se budu ozývat při každé příležitosti.

(Nalezení hřebu z kříže je jistě úžasné, naše nedávná kvazispektrální analýza dokonce může časem vést k rychlejším testům https://www.nature.com/articles/s41598-020-75441-7 a je krásné o tom diskutovat. Ale fakt, že jsme mohli předejít mnoha úmrtím, nebýt lidí víry jako vy, je přece možná důležitější. )

Odpovědět


Pavel Hranický

,2020-12-23 16:05:20

Pane Štýsi, jenom totální a naprostý idiot by si myslel, že oficiální statistika desítek tisíc případů a jakýsi výčet tří případů bez jakéhokoliv ověření mají stejnou výpovědní hodnotu. Jenom totální a naprostý idiot by po zveřejnění statistik o úmrtích za říjen a listopad dál hlásal, že covid 19 je neškodný. Jenom totální a naprostý idiot by se uboze otíral o odborníky, kteří dokázali predikovat počet úmrtí na dva měsíce dopředu. Pane Štýsi, měl jste dost času na sebereflexi. Měl jste dost času se omluvit za veřejnou bagatelizaci dopadů covidu. Vy ničeho takového nejste schopen. Každá diskuse má své hranice a Vy jste je dávno překročil. A proto je překročím i já, protože Vaše chování je nebezpečné pro společnost. Vaše popírání reality je na úrovní popíračů kulatosti Žemě. Jste totální a naprostý ..... pane Štýsi.

Odpovědět

Víc takových textů!

Stanislav Raška,2020-12-23 09:54:04

Přiznám se, že současné texty čtu tak, že vyzobávám pouze podstatné informace. Máme přetlak zbytečných informací znehodnocujících sdělení. Zde musím smeknout, článek jsem četl celý a ještě jsem se poučil. Hřeb je zde nepodstatný. Přečtu si určitě další Wagnery.

Odpovědět


Re: Víc takových textů!

Vladimír Bzdušek,2020-12-23 17:41:42

+++ Plný súhlas.+++ Maximálne hutný článok. Snáď chýba len informácia, odkedy sa rádiokarbonová metóda používa a kto je autor.

Odpovědět

Iniciály

Jan Rychlik,2020-12-23 01:01:19

IR jsou iniciály pro Iesus Christos? Proč ne třeba Iesus Rex?

Odpovědět


Re: Iniciály

Jaroslav Fisnar,2020-12-26 15:17:22

Ač se cítím být křesťanem, ani já neshledávám na písmenu R žádnou sounáležitost s Ježíšem. Iesus Rex není obvyklé označení a záměna s Iesus Nazarenus, Rex Iudaeorum postrádá smysl. Ta tabulka totiž měla účel zesměšnit. A hřebů a trnů je po světě tolik .....

Odpovědět

Díky, problémy s kontexty a dotaz

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-23 00:15:21

Moc děkuju za pěkný článek a omlouvám se, že do toho vstupuju, když nejsem fyzik ani archeolog.
V uplynulých desetiletích jsem měl možnost spolupracovat s některými klasickými archeology „staré školy“, pro něž byla radiokarbonová metoda málem kulturním šokem, považovali ji za nenáležité vměšování do své vědy. Mě zase šokoval tento jejich přístup. Pak jsem snad pochopil něco, co je možná dost důležité pro mezioborové porozumění. Když totiž za příklad archeologického objektu vezeme malovanou řeckou vázu nebo fragment popsaného papyru, tak si ty staré metody, rozvíjené s obrovskou pečlivostí v 19. a 20. století, opravdu můžou hodně fandit. Struktura malby a materiálu nebo zase styl písma často umožňují velice přesné a spolehlivé datace, navíc dobře navázané na dobové historické spisy, plus egyptskou a fénickou chronologii (později i římskou), díky importům a exportům. Obvyklá je přesnost na dvě desetiletí, tedy 2 platné cifry, v některých případech jdou určit i jednotlivé roky. Jakmile se však potká netypický objekt, tak je všechno jinak, většina těch pečlivě zmapovaných návazností není k ničemu. Nešťastná náhoda tomu chtěla, že v pozdním 20. století radiokarbonová metoda několikrát „zklamala“ – resp. ne ona sama, ale její ne zcela adekvátní použití. Prý třeba u předmětů proplachovaných organickým odpadem v zemi nebo dlouhodobě dotovaných uhlíkem z olejových lampiček nebo svící z včelího vosku.
Dodnes není jasné, proč tato metoda dává u těch starokykladských artefaktů, na které šla použít, datace systematicky o 100 až 300 let nižší než tradičně vázaná chronologie. Na celkové stáří kolem 5 tisíc let to není mnoho a vzorek není dost početný, ale je to divné. Ten posun by divně pohnul i s lecčím jinde, tak se spíš hledá jeho výklad jako artefaktu. Ne radiokarbonové metody, ale nějakých dalších možností dotování kolujícím biosférickým uhlíkem při uložení v jeskyni nebo v zemi. Rozumní lidé samozřejmě nevidí problém ve fyzikální stránce metody.
Nijak jsem tím nechtěl snížit význam radiokarbonové metody, jen upozornit na další kontextové problémy. Pro datování zbytků dřeva z kuriozního předmětu je samozřejmě ideální a hlavně jediná, která je objektivně ukotvená.
Konečně slušné dotazy:
Prosím Vás, jak vidíte budoucí možnosti nebo limity přesnosti metody pro předměty staré několik tisíc let? Myslím čistě fyzikálně. Daly by se někdy docílit ty 2 platné cifry?
Roste přesnost lineárně s hmotností vzorku?

Odpovědět


Re: Díky, problémy s kontexty a dotaz

Vladimír Wagner,2020-12-23 13:34:33

Ono je to s tou přesností trochu komplikovanější. Předně musí být jistota, že ve vzorku není příměs uhlíků s jiných materiálů a nečistot. Dále je důležité si uvědomovat, že máme informaci o úmrtí organismu, ne o zhotovení artefaktu. Jak jsem zmínil, tak se také množství radiouhlíku v atmosféře v čase mění, takže přesnost je dána i přesnosti naší databáze popisující vývoj tohoto množství v čase. I samotné metody, ať už měření aktivity nebo AMS mají své nejistoty. Takže dosažení Vámi zmíněné přesnosti bude náročné a snižování statistické nejistoty (zvyšování množství vzorku) nemusí být tím klíčovým problémem. Zkusím poprosit kolegu Světlíka, jestli by to podrobněji nerozebral.

Odpovědět


Re: Díky, problémy s kontexty a dotaz

Vojtěch Kocián,2020-12-23 16:32:04

Určitý problém bude i u dřeva. Vnitřní část kmene starého stromu je v podstatě mrtvá dlouho před smrtí celého stromu a ani výměna uhlíku v živé části dřeva nebude bůhvíjak aktivní. Strom není živočich, u kterého se prakticky všechny tělní buňky průběžně obnovují. Další nejistota může vzniknout recyklací materiálu. Pro výrobu relikviáře nejspíš nepoužili trám ze sto let staré chajdy, ale v jiné chajdě klidně zakomponovaný být může. Tohle by musela rozseknout jiná než radiokarbonová datace.

Odpovědět

Analýza hřebu

Jan Jančura,2020-12-22 23:14:59

Nelze něco zjistit z izotopové analýzy materiálu hřebu?

Odpovědět


Re: Analýza hřebu

Vladimír Wagner,2020-12-22 23:45:18

Možná, že by využití některé z jaderně analytických metod, buď rentgen fluorescenční analýzy nebo neutronové aktivační analýzy, by mohlo pomoci při analýze použitých výrobních postupů a surovin při výrobě hřebu a tím pomoci při jeho zařazení k nějaké kultuře či historickému období. Problém je nalezení těch co nejméně destruktivních metod.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace