Nejstarší předek chodící po dvou?  
Americko-etiopský tým nalezl ve vrstvách starých 3,8 až 4 miliony roků ostatky tvora, jehož kostra jasně dokládá, že chodil po dvou.

 

Zvětšit obrázek
Holeň pravěkého hominida tak, jak byla nalezena v etiopské lokalitě Mille týmem Bruce Latimera z Cleveland Museum of Natural History. Podle prvních analýz jde o pozůstatek nejstaršího hominida chodícího po dvou.

Koncem února se usmálo štěstí na americko-etiopský tým působící v nové lokalitě Mille, jež se nachází v etiopském Afaru vyhlášeném řadou významných paleontologických nálezů. Jde o celkem zachovalé zbytky kostry, které dávají celkem jasnou představu o tělesné stavbě tvora, jemuž kosti patřily. Stářím spadají do „přechodového“ období. Jsou mladší než 4,5 milionu roků starý Ardipithecus ramidus, o jehož vzpřímené chůzi po dvou řada odborníků pochybuje. Zároveň jsou ale starší než 3,2 milionu roků starý Australopithecus afarensis, o jehož vzpřímené chůzi díky otiskům chodidel v sopečném popelu nalezených v keňské lokalitě Laetoli nepochybuje nikdo.

 

 


 







Zvětšit obrázek
Jeden z nesporných důkazů vzpřímené chůze našich dávných předků – otisky chodidel, které nechali v sopečném popelu zástupci druhu Australopithecus afarensis.

O ardipitekovi víme jen málo, protože jeho ostatky jsou velmi sporé. Zdá se, že byl ještě menší než Australopithecus afarensis  - a ten rozhodně nepatřil  k čahounům. Odhaduje se, že tento druh australopiteka známý především díky dobře zachované kostře pojmenované Lucy (v Etiopii jsou asi větší poetové, protože tam je kostra známá jako Denkeneš, což znamená „Jsi překrásná“) v mnoha případech nedorůstal ani metru, i když největší jedinci mohli snad měřit 140 cm.

 


Nález z Mille zatím nebyl taxonomicky určen. Není jasné, jestli tento tvor spadne pod australopiteky, ardipiteky anebo zda dostane svůj vlastní taxonomický „chlíveček“. A tak si musíme počkat, až vědci sepíšou článek do Science nebo Nature a ten projde ohněm nezávislé (a někdy nenávistné) oponentury.







 

 

Zvětšit obrázek
Ten okamžik, kdy si to australopiteci ruku v ruce ťapali kaší, kterou vytvořil déšť z vrstvy sopečného popela mohl vypadat asi takhle.

 

 


















.

Datum: 06.03.2005 09:27
Tisk článku

Související články:

Malá noha je o půl milionu let starší než Lucy     Autor: Josef Pazdera (07.12.2017)
Strava a životní styl Evropanů před 1,2 miliony let     Autor: Josef Pazdera (28.12.2016)
Britské pobřeží lákalo k procházkám už před milionem let     Autor: Jan Zikmund (11.02.2014)
Nejstarší lidská DNA z Jámy kostí     Autor: Stanislav Mihulka (05.12.2013)
Pierolapithecus, Španěl z počátku linie hominidů     Autor: Stanislav Mihulka (07.05.2013)



Diskuze:

To je toho "nejstarší předek chodící po dvou!

Dwarf,2005-03-21 08:46:54

Týmy vědců musí jezdit do Afriky za svými objevy předků co chodili po dvou. To já dnes nad ránem v průjezdu objevil zadek a ten chodil po čtyřech. A vůbec z toho nedělám takovou senzaci!

Odpovědět

Ty stopy bych interpretoval jinak.

Saša,2005-03-07 10:23:14

Spíš než muže a ženu bych to viděl jako matku a dítě.
Působí to velmi dojemně.

Odpovědět


jak je libo

jarda petr,2005-03-07 11:26:09

Délka kroku většiho australopiteka odpovídá výšce postavy, která je podstatně vyšší než odpovídá výšce samic. Někdy se ale z počítačové analýzy odvozuje, že menší australopitek byl překvapivě těžký. Buď něco či někoho nesl - a to mohlo být mládě nebo chcete-li dítě. A nebo mohla být ta samice (žena) březí (těhotná). To je snad také dost jímavý obrázek - ba skoro biblický. Něco jako australopitéčí svatý Josef prchající s australopitéčí Marií v požehnaném stavu. Někdy se větší hloubka otisku menšího australopiteka interpretuje tak, že v jeho stopách (aby se nemusel brodit tou kaší) šel ještě jeden menší australopitek.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace