Fukušima I deset let poté  
Blíží se desáté výročí havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Je tak vhodná doba se podívat, jak se pokročilo v likvidaci následků havárie, rekonstrukci zasažených oblastí a obnově japonské jaderné energetiky. Téměř v době výročí došlo nedaleko Fukušimy pod mořem opět k silnému zemětřesení. Významným zlomem v likvidaci následků havárie je, že se těsně před výročím podařilo vyvézt všechny palivové soubory z bazénu třetího bloku.

Po deseti letech od velkého zemětřesení v roce 2011 nastalo silné zemětřesení ve stejné oblasti, které může mít s tím původním souvislost. Na mapě je vyznačena přibližná poloha epicenter obou zemětřesení. Kredit: JMA (Japan Meteorological Agency).
Po deseti letech od velkého zemětřesení v roce 2011 nastalo silné zemětřesení ve stejné oblasti, které může mít s tím původním souvislost. Na mapě je vyznačena přibližná poloha epicenter obou zemětřesení. Kredit: JMA (Japan Meteorological Agency).
V posledním díle seriálu o Fukušimě jsme se podívali na elektrárnu v srpnu roku 2020. Nyní se již blíží doba, kdy vzpomeneme desáté výročí velkého zemětřesení v oblasti Tóhoku a havárii v jaderné elektrárně Fukušima I. Těsně před ním došlo 13. února 2021 k zemětřesení, které mělo ohnisko pod mořem na severovýchod od elektrárny. Jeho magnitudo bylo 7,3, čili téměř o dva stupně menší, než tomu bylo u zemětřesení, které způsobilo havárii ve Fukušimě. Hypocentrum zemětřesení bylo v hloubce okolo 55 km. Silné otřesy byly i v Tokiu. Seismografy zaznamenaly toto zemětřesení i v Česku. Je možné že to byl dozvuk zmíněného velkého zemětřesení Tóhoku. Toto nové bylo zhruba 100 km jižněji od toho z roku 2011. V provincii Fukušima poškodilo 3347 budov a 24 úplně zničilo, zraněno zde bylo 102 lidí a z toho 5 vážně.

 

V samotné elektrárně, kterou zemětřesení také zasáhlo, nebyly při prvních prohlídkách zaznamenány žádné významnější dopady. Z některých bazénů s vyhořelým palivem vyšplíchla voda, ale nikde její množství nepřekročilo dva litry, takže to nemohlo mít žádné následky. Později se několik následků ů objevilo. V kontejnmentu prvního bloku poklesla 18. února hladina vody o půl metru, což by mohlo naznačovat poškození kontejnmentu. Pokles vodní hladiny zhruba o 30 cm byl pak zaznamenán i u kontejnmentu třetího bloku. Neprojevilo se to však ve zvýšení hladiny vody v suterénu budov. Další změny se našly při podrobné prohlídce nádrží s radioaktivní vodou. U 53 z nich došlo k znatelnému posunu o 3 až 9 cm. U žádné však nedošlo k poškození a úniku vody.

 

Také bazén pro vyhořelé palivo třetího bloku je od začátku března 2021 vyklizený (zdroj TEPCO).
Také bazén pro vyhořelé palivo třetího bloku je od začátku března 2021 vyklizený (zdroj TEPCO).

Práce na likvidaci elektrárny Fukušima I

Největšího úspěchu se v nedávné době podařilo dosáhnout při vyvážení bazénů s vyhořelým palivem. Dne 26. února se vyvezlo posledních šest palivových souborů z bazénu třetího bloku. Byly umístěny do centrálního mokrého úložiště. Celkově bylo vyvezeno 566 palivových souborů, které v bazénu v době havárie byly. Jednalo se i o ty s poškozenými úchyty. Práce začala 15 dubna 2019 a byla velice náročná. Kvůli vysoké radiaci v okolí bazénu se musela provádět co nejvíce automaticky dálkově. Třetí blok tak následoval ten čtvrtý, kde bylo vyklízení dokončeno v prosinci 2014. Získané zkušenosti jsou velmi důležité pro práce na vyvezení bazénů s vyhořelým palivem prvního a druhého bloku.

Jak bylo zmíněno v předchozí části cyklu, u druhého bloku se s konečnou platností rozhodlo o tom, že se nebude horní část budovy bourat. Z boku se postavil speciální kontejner, který umožňuje realizovat práce uvnitř budovy v patře s bazénem. Jeho vyklízení by mělo být zahájeno v letech 2024 až 2026.

 

Práce na přesunu palivových souborů z bazénu třetího bloku probíhaly na dálku (zdroj TEPCO).
Práce na přesunu palivových souborů z bazénu třetího bloku probíhaly na dálku (zdroj TEPCO).

U prvního bloku pokračují práce na odstraňování nebo statické stabilizaci zborcených konstrukcí. V říjnu 2020 se podařilo podepřít nosníkem zborcený zavážecí stroj o hmotnosti 161 tun. Vyklízení prvního bloku by mělo být zahájeno v letech 2027 až 2028.

Zdrží se i zahájení vytahování zbytků roztavené aktivní zóny z kontejnmentu druhého bloku. Už v minulém přehledu se psalo, že robotickou ruku o celkové délce 22 m, kterou by se odběry kousků ztuhlé taveniny realizovaly, připravuje britská firma. Práce, a hlavně společné testy britských a japonských inženýrů, však silně narušila epidemie nemoci COVID-19 a omezení možnosti cestování. Robotická ruka tak bude do areálu Fukušima I dopravena později. Práce v kontejnmentu druhém bloku se tak významně zpozdí, pravděpodobně až o rok. Přesto by mohly být zahájeny už v tomto roce. Nejdříve se budou odebírat pouze gramové vzorky, které umožní prozkoumat složení a vlastnosti ztuhlé taveniny. Teprve později se přikročí k vytahování větších kusů. Reálná likvidace roztavené aktivní zóny však bude pochopitelně potřebovat sofistikovanější vybavení. Jeho vývoj by měla umožnit právě popsaná prvotní analýza.

 

Práce při přepravě palivových souborů z bazénu třetího bloku (zdroj TEPCO).
Práce při přepravě palivových souborů z bazénu třetího bloku (zdroj TEPCO).

Celý areál elektrárny se postupně stále více čistí a tím se i zlepšuje dozimetrická situace. Již na 96 % území elektrárny se lze pohybovat v normálním pracovním oděvu. Postupně se opravují dřívější provizorní řešení a záplaty. V září 2020 se vyměnil provizorní kryt, který překrýval díru ve střeše strojovny třetího bloku. Ta vznikla při výbuchu vodíku v reaktorové budově tohoto bloku. Po havárii se provizorně zakryla. Nyní se střecha vyčistila od sutě, která střechu zakrývala. Tím se snížila radioaktivita, aby se na střeše mohlo pracovat, a střecha i s dírou se překryla, aby i při tajfunových deštích do strojovny nezatékala voda.

 

Přepravní kontejner na palivové soubory z bazénu třetího bloku (zdroj TEPCO).
Přepravní kontejner na palivové soubory z bazénu třetího bloku (zdroj TEPCO).

Stále je nejvážnějším problémem, o jehož řešení je třeba rozhodnout v tomto roce, otázka, jak naložit s nashromážděnou radioaktivní vodou. Ta je vyčištěna od všech radionuklidů, kromě tritia. To nelze odlišit chemicky a ve vodě tak zůstává. Zvyšování jejího množství je dáno hlavně pronikáním spodní vody do suterénů zničených reaktorů a také dešťové vody v době silných dešťů. Střední přítok se podařilo srazit pod 150 tun denně. Připomeňme, že ještě v roce 2015 to bylo téměř 500 tun denně. Pomohla například i zmíněná oprava střechy, která snížila pronikání dešťové vody do suterénu strojovny třetího bloku. Podařilo se tak oddálit dobu, kdy bude překročena kapacita nádrží až na podzim roku 2022. Snaha o další snižování pronikání vody do suterénů budov pokračuje.

 

Uložené palivové soubory ve společném bazénu (zdroj TEPCO).
Uložené palivové soubory ve společném bazénu (zdroj TEPCO).

Odborníci rozhodli, že nejvhodnějším řešením tohoto problému je vypuštění vody, která obsahuje pouze tritium, po dostatečném zředění do moře. Pokud by obsah tritia nepřekročil hygienické limity, neznamenalo by to žádná environmentální rizika. Tritium totiž vzniká přirozenou cestou interakcí kosmického záření v atmosféře a v přírodě se vyskytuje přirozeně. Podrobně byla problematika vysvětlena v předchozích částech cyklu. Ekologické problémy tak nejsou. O vypouštění je tak v podstatě rozhodnuto i na vládní úrovni a podporuje je i Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Problémem však jsou obavy rybářů, jak bude informace o vypouštění vody s tritiem působit na jejich zákazníky. Stejně tak je politickým problémem odpor proti takovému vypouštění u Jižní Koreji. Právě zmíněný odpor rybářů je hlavním důvodem, proč se zahájení vypouštění vody do moře stále odkládá. Pokud by k vypouštění došlo, mělo by to probíhat pod dohledem nezávislých odborníků z Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Jižní Koreje i zástupců rybářů.

Jako poslední se přemisťovaly poškozené palivové soubory (zdroj TEPCO).
Jako poslední se přemisťovaly poškozené palivové soubory (zdroj TEPCO).

 

Průběh revitalizace zasažených území

Zahájení dekontaminace silně znečištěných území v III. zóně bylo podmíněna dokončením dekontaminace a otevřením méně zasažených území I. a II. kategorie. Klíčovou podmínkou však bylo vybudování a otevření přechodného uložiště odpadu vznikajícího při dekontaminaci v silně kontaminovaných městech Futaba a Okuma. Sem se postupně sváží všechen odpad nahromaděný při dekontaminaci. Přitom se realizuje i jeho klasifikace. Během uplynulé doby aktivita části z něj klesla pod hygienické limity a není potřeba jej ukládat do uložiště. Lze s ním zacházet, jako s normálním odpadem. Další část odpadu lze spálit, přičemž se radionuklidy zachytí filtry nebo zůstanou ve vzniklé strusce a popelu. Odpad tak sice má vyšší aktivitu, ale jeho objem se radikálně zmenší. Revize objemu radioaktivního odpadu ukázala, že jeho původní objem, který průběžně při dekontaminaci vznikl, byl ze silněji kontaminovaných území II. kategorie 9,1 milionů m3 a z méně kontaminovaných území I. kategorie to bylo 7,9 milionů m3. Jeho úprava, roztřídění a využití umožní snížení jeho objemu.

 

Instalace nosníku, který podepřel zborcený zavážecí stroj nad bazénem prvního bloku (zdroj TEPCO).
Instalace nosníku, který podepřel zborcený zavážecí stroj nad bazénem prvního bloku (zdroj TEPCO).

Už v přehledu z minulého výročí jsme psali o zahájení otevírání nejsilněji zasažených oblastí. Ty pokrývají téměř celou rozlohu ve dvou městech na jejichž společné hranici je elektrárna Fukušima I. Město Ókuma a Futaba tak jsou nejvíce pozadu v rekonstrukci a návratu obyvatel. Na silně zasažených územích se po dekontaminaci budují rekonstrukční základny, které slouží jako ohniska pro postupné rozšiřování dekontaminovaných a revitalizovaných území. V současné době jich existuje šest, což je zhruba tolik, kolik je sídelních celků obsahujících silně kontaminované území. Rekonstrukční základna obsahuje hlavní infrastrukturu potřebnou pro správu území a vracející se obyvatele a nutnou pro dekontaminační a rekonstrukční práce. Příkladem může být rekonstrukční středisko ve vesnici Iitate. V ní tvoří silně zasažená oblast, kterou je čtvrť Nagadoro, jen velmi malou část území. Její návrat k normálu se realizuje právě přes rekonstrukční centrum, které zároveň poskytuje servis vracejícím se obyvatelům. V současné době zde začalo testovací pěstování některých druhů zemědělských plodin na dekontaminované půdě. Podmínkou pro trvalý návrat obyvatel je dekontaminace, která zajistí, že roční efektivní dávka nepřekročí 20 mSv. Navíc musí být obnovena základní infrastruktura a správa města musí mít odsouhlasený plán průběhu návratu. Obyvatelé budou po návratu využívat dozimetry a bude se kontrolovat dozimetrická situace.

 

Přeprava nosníku pro podepření zborceného zavážecího stroje u prvního bloku (zdroj TEPCO).
Přeprava nosníku pro podepření zborceného zavážecího stroje u prvního bloku (zdroj TEPCO).

Jak byl zmíněno v loňském přehledu, byl zrušen zákaz vstupu do silně zasažených oblastí. Obyvatelé tak mohou začít připravovat návrat a podílet se na dekontaminačních a rekonstrukčních pracích. Ve Futabě bylo v srpnu 2020 zahájeno testovací pěstování různých plodin. Jde o pět druhů zeleniny včetně špenátu, zelí a brokolice. Produkty budou dozimetricky sledovány. Pokud se ukáže, že splňují hygienické limity, které jsou 100 Bq/kg, bude možné činnost jednotlivých farem obnovit. První pokusy proběhly už v roce 2019, ale silné deště a povodně znemožnily jejich analýzu. Právě Futaba je jediné město, kde trvalý návrat obyvatel ještě vůbec nezačal. Jeho začátek se plánuje v roce 2022.

Trochu dále pokročila revitalizace města Ókuma. V předminulém přehledu jsme psali o úplném otevření železnice Džóban. V březnu minulého roku tak zde byla otevřena železniční stanice Ono. Ovšem lidí, kteří ji využívají, je jen velmi málo. Zatím se v tomto městě mohly otevřít pouze čtvrti Okawana a Nakayshiki. V těchto otevřených oblastech se také postavily nové domy, ve kterých žijí navrátilci. Před havárií ve městě Ókuma žilo okolo 11 tisíc obyvatel, v současné době jich tam žije 860. Ovšem 70 % z nich jsou pracovníci elektrárny. Zbývající jsou pak městští úředníci, kteří pracují v rekonstruovaných infrastrukturních zařízeních a staří lidé. I v případě Ókumy se hromadnější otevření silně zasažených území plánuje na rok 2022. Čeká se hlavně na obnovu infrastruktury.

 

Dálkové ovládání při instalaci nosníku podpírajícího zhroucený zavážecí stroj u bazénu prvního bloku (zdroj TEPCO).
Dálkové ovládání při instalaci nosníku podpírajícího zhroucený zavážecí stroj u bazénu prvního bloku (zdroj TEPCO).

V minulém přehledu jsme psali o práci nad vzpomínkovým parkem s památníkem věnovaným havárii a postiženým obyvatelům nacházejícím se na území měst Futaba a Namie. Zmiňovalo se i dokončování muzea věnované této události. To bylo otevřeno na konci září 2020. Expozice v třípatrové budově zaujímají plochu něco přes 5 tisíc metru čtverečných.

Města Naraha bylo jedním z prvních měst plně evakuovaných a celé ležící v zasažených oblastech, které se v roce 2015 začalo otevírat. Dosud se tam vrátilo něco přes 60 % obyvatel. Postupně se rekonstruují pláže zničené vlnou cunami. V tomto roce by se měla dokončit rekonstrukce pláže Iwasawa právě v Naraze, takže v létě roku 2022 se bude moci otevřít. Jde o oblíbené místo pro surfaře a je to jeden z kamínků zlepšení, který by mohl přilákat další obyvatele do tohoto města.

 

Nový kryt střechy strojovny třetího bloku (zdroj TEPCO).
Nový kryt střechy strojovny třetího bloku (zdroj TEPCO).

Farmářská produkce se rozšiřuje i ve zmíněném městě Namie, kde se podařilo obnovit rýžová pole v pobřežní oblasti ve vzdálenosti zhruba 10 km od elektrárny, která byla zaplavena a zničena cunami. Část z nich má pronajatou Tokijská zemědělská univerzita a využívá je k pěstování geneticky upravené zlaté rýže. Na podzim roku 2020 tak bylo možné sklidit první úrodu, která se bude prodávat ve specializovaných obchodech a využije se v univerzitních zařízeních a obchodech.

Pro zrychlení návratu se začalo s finanční podporou návratu lidí do otevřených zasažených území. Jedná se o nové přistěhované i podnikatelé, kteří otevřou na daných územích nové podniky. Podmínkou je udržitelnost a setrvalost projektů nejméně pět let.

 

Zařízení na dočišťování radioaktivní vody od všech radionuklidů kromě tritia (zdroj TEPCO).
Zařízení na dočišťování radioaktivní vody od všech radionuklidů kromě tritia (zdroj TEPCO).

Japonská jaderná energetika

Stále více se ukazuje, že se japonská energetika bez jaderných zdrojů neobejde. Z větší části byly jaderné zdroje nahrazeny těmi fosilními. Je třeba připomenout, že Japonsko nemá žádné domácí fosilní zdroje a musí je dovážet. Masivně se tak zvýšil hlavně dovoz plynu i uhlí. Vedlo to ke zvýšení cen elektřiny překračující 30 %. Japonsko se snaží sice zvýšit podíl obnovitelných zdrojů, ale naráží na zásadní problémy. Vysoká hustota osídlení a velmi málo vhodných volných míst omezuje výstavbu solárních i větrných parků. Výstavbu mořských větrných farem velmi omezuje skutečnost, že Japonsko nemá pobřežní šelfy a hloubka zde velmi rychle roste.

K využití hlavně fotovoltaických panelů se upíná i prefektura Fukušima, která by tak ráda nahradila produkci elektřiny z jaderných zdrojů. Naděje byly spojovány i s větrnou energetikou. V roce 2015 se instalovala plovoucí mořská turbína s výkonem 7 MWp. Možnosti větru se testovaly s využitím ještě dalších dvou větrných turbín. Ukázalo se však, že jejich provoz není ekonomický. Nepodařilo se dosáhnout potřebného ročního koeficientu využití výkonu. Zmíněná plovoucí turbína tak byla demontována už v létě roku 2020. Zbývající dvě turbíny jsou vyřazovány z provozu nyní. Ukázalo se, že větrná energie alespoň v této oblasti nepředstavuje řešení náhrady jaderných bloků.

Velmi dramatickým způsobem ukázala nutnost stabilních zdrojů energie letošní zima, která byla i v Japonsku velmi studená a spotřeba elektřiny byla o 10 % vyšší, než tomu bylo v loňském roce. Fotovoltaika zapadala sněhem a v zimě je její produkce vždy malá. Nedodávaly ani větrné turbíny. Okamžité ceny elektřiny v některých dnech vzrostly řádově. Jádro nyní dodává 6 % místo 30 % elektřiny, které dodávalo před havárii. Stále má povolení k provozu pouze devět reaktorů,


Budova se zařízením pro dočišťování radioaktivní vody (zdroj TEPCO).
Budova se zařízením pro dočišťování radioaktivní vody (zdroj TEPCO).

V polovině září dokončila společnost Kansai bezpečnostní úpravy u dvou reaktorů starších než 40 let. Těmi bylo podmíněno obnovení provozu a jeho prodloužení o dalších 20 let. Šlo o reaktory Takahama 1 a Mihama 3. Práce na bloku Takahama 2 pokračovaly i v další části roku. Svolení k prodloužení provozu při splnění všech bezpečnostních úprav bylo u těchto tlakovodních reaktoru uděleno v roce 2016 (zde a zde). Nejdůležitější práce se týkaly zesílení stěn kontejnmentů a posílení ohnivzdornosti, které spočívalo ve výměně kabelů za nehořlavé, instalaci dalších protipožárních fólií, požárních čidel a samohasicích zařízení. Nyní bude potřeba získat podporu spuštění těchto bloků u místních komunit. Krokem v tomto směru se stalo schválení provozu bloků Takahama 1 a 2 vedením města Takahama. Další provoz bloku Mihana 3 byl schválen představiteli prefektury Fukui. Opětné spuštění všech tří reaktorů se plánuje na rok 2021.

Začátkem října musela společnost Kansai odstavit blok Takahama 4, protože nestihla dokončit některá vylepšení, aby odpovídala nově nastaveným bezpečnostním podmínkám. Na podzim pak byly po dokončení záložního bunkru po ovládání v případě havárie a zvýšení odolnosti proti dopadu velkého letadla a jiných protiteroristických opatření znovu uvedeny do provozu bloky Sendai 1 a 2. O vynuceném odstavení těchto bloků se psalo v předchozím článku cyklu. Přechodné uzavření několika bloků, u kterých se včas nestihlo dokončit některá požadovaná bezpečnostní opatření, spolu s pravidelnou výměnou paliva u jiných vedly k tomu, že koncem roku nějakou dobu běžel v Japonsku pouze jeden reaktor, a to Genkai 4.

 

Nádrže u zařízení určeného pro dočišťování radioaktivní vody(zdroj TEPCO).
Nádrže u zařízení určeného pro dočišťování radioaktivní vody(zdroj TEPCO).

V říjnu 2020 schválil úřad pro jadernou bezpečnost bezpečnostní úpravy a vylepšení na šestém a sedmém bloku elektrárny Kašiwazaki-Kariwa společnosti TEPCO. Zde jde o nejmodernější varné reaktory III. generace. Nyní bude muset společnost TEPCO hlavně získat svolení pro provoz těchto bloků od místních komunit, což bude hodně náročné.

Začátkem listopadu 2020 schválilo vedení prefektury Myiaga opětný provoz varného reaktoru Onagawa 2 s výkonem 796 MWe. Spuštění bloku se předpokládá v letech 2022 a 2023, protože je třeba dokončit ještě některé úpravy. Pravděpodobně půjde o první varný reaktor staršího typu, který se dostane do provozu. Onagawa je elektrárna, která byla nejblíže hypocentru zemětřesení. U staršího bloku Onagawa 1 se rozhodlo o jeho likvidaci. Blok Onagawa 3 se připravuje a posuzuje pro budoucí obnovení provozu.


K devíti již provozovaným reaktorům by se tak již brzy mohly přidat bloky Takahama 1 a 2, Kašiwazaki-Kariwa 6 a 7, Onagawa 2, Mihano 3 a Tokai 2. Dalších sedmnáct reaktorů stále posuzuje úřad pro jadernou bezpečnost NRA. Po brzkém zprovoznění dalších reaktorů volá průmysl, hlavně ten energeticky náročný, který kvůli vysoké ceně a nedostatku elektřiny ztrácí konkurenceschopnost.

 

Dálkové ovládání dočišťování radioaktivní vody (zdroj TEPCO).
Dálkové ovládání dočišťování radioaktivní vody (zdroj TEPCO).

Společnost J-Power oznámila v září 2020 další odklad v budování rozestavěné elektrárny Óma v prefektuře Aomori. Je to způsobeno tím, že úřad pro jadernou bezpečnost NRA stále posuzuje úpravy projektu ke zvýšení bezpečnosti proti zemětřesení a cunami. V současné době se tak předpokládá zahájení budování těchto nových instalací, které jsou vyvolány těmito úpravami v druhé polovině roku 2022 a dokončení se předpokládá v roce 2027. Kdy by se mohla elektrárna dostat do komerčního provozu, zatím nelze stanovit.


Čtyři z provozovaných reaktorů (Ikata 3, Genkai 3, Takahama 3 a 4), využívají směsné palivo s plutoniem typu MOX získaným z vyhořelého paliva. Japonsko nemá uran, a nemá také žádné další energetické suroviny. To je důvod, proč počítá s recyklací vyhořelého paliva a využíváním paliva MOX. Zároveň se tímto přístupem snižuje objem radioaktivního odpadu na jednotku vyrobené energie. Doposud probíhala recyklace japonského vyhořelého paliva a příprava MOX palivových souborů ve Francii. Od roku 1993 se buduje v Rokkasho přepracovací závod i zařízení na výrobu paliva MOX. Areál je postaven na podobném principu, jaký je využit ve francouzském La Hague. Dokončení se už mnohokrát odložilo. Velké zdržení způsobila pochopitelně havárie v elektrárně Fukušima I a zvýšené bezpečnostní nároky. Dokončený závod by měl být schopen zpracovat 800 tun paliva, což reprezentuje produkci tak 40 reaktorů. Od roku 2010 se buduje závod na výrobu paliva MOX, který by měl mít produkci až 130 tun paliva ročně. Dokončení přepracovací části se nyní plánuje na rok 2022 a výroby MOX paliva pak v roce 2024. O důvodech posunu spuštění přepracovací části na září 2022 se psalo v minulém přehledu. V létě roku 2020 byla schváleny konečné podmínky a bezpečnostní opatření pro spuštění provozu. Mezi ně patří zpevnění chladících věží, aby vydržely ještě dramatičtější tornádo. Jedna z chladících věží se tak musí přebudovat. Cena celého komplexu by měla po dokončení dosáhnout 27,3 miliardy dolarů.

V říjnu 2020 byla schválen plán na likvidaci bloku Ikata 2. Jde o varný blok s výkonem 538 MWe, který se dostal do provozu v roce 1982. Jeho úpravy, aby splňoval nové bezpečnostní podmínky, by nebyly ekonomicky realizovatelné. Likvidace začne vyvezením paliva, vyhořelé půjde na přepracování a nevyužité palivové soubory půjdou zpět do výrobního závodu.

Japonsko také rozhodlo, že v areálu Mondžu, kde dochází k likvidaci experimentálního rychlého sodíkového reaktoru, se vybuduje nový experimentální rychlý reaktor. Projekt se začne připravovat v roce 2022.

 

Rozestavěná jaderná elektrárna Óma (foto Wiki, Petra Alt).
Rozestavěná jaderná elektrárna Óma (foto Wiki, Petra Alt).

Závěr

Havárie v jaderné elektrárně Fukušima I byla druhá největší po Černobylu. Došlo při ní k roztavení aktivní zóny u tří reaktorů. Byla iniciována jedním z největších zemětřesení a cunami s jakým se lidská civilizace setkala. Ačkoliv samotná cunami měla téměř 20 000 přímých obětí, havárie jaderné elektrárny si nevyžádala žádnou. Evakuace, kterou si cunami, havárie a následný únik radioaktivních látek vyžádaly, však měla velmi velké sociální, psychické i ekonomické dopady. Vyřazení zničené jaderné elektrárny a likvidace následků havárie tak představuje obrovskou výzvu. Během deseti let, které od havárie uplynuly a který jsme podrobně sledovali v našem cyklu článků, se podařilo dosáhnout značného pokroku. Byl dosažen i díky velmi široké spolupráci a podpoře mezinárodní komunity. Řada věcí se však ukázala daleko náročnější, než se předpokládalo. Je však třeba zmínit, že podobně tomu je i při likvidaci následků cunami. Vždy je třeba mít na paměti, že se jednalo o jednu z největších přírodních katastrof, které naší civilizaci zasáhly.

Na druhé straně je nutné si připomínat, že na havárii se podílely i lidské chyby způsobené podceněním možné velikosti cunami a chybným umístěním náhradních zdrojů elektřiny. Je třeba říci, že analýza příčin a průběhu havárie přispěla k dramatickému zlepšení bezpečnostních parametrů reaktorů ve světě. Stejně tak se ukázaly slabiny v reakcí na přírodní i průmyslovou katastrofu. Na spolupráci při likvidaci dopadů havárie a využití získaných zkušeností se podílela i Agentura pro atomovou energii (NEA), která v rámci desátého výročí události vydala svůj třetí shrnující přehled dosavadního průběhu likvidace následků havárie.

Areál elektrárny se proměnil v normální pracoviště, kde na dominantní části území není potřeba využívat speciální ochranné prostředky. Fungují tam kantýny, obchody i další zázemí pro pracovníky. Podařilo se vyvést palivové soubory u dvou ze čtyř bazénů s vyhořelým palivem ve zničených blocích. Jak se má uskutečnit vyvezení zbývajících dvou je jasné a realizace bude v tomto desetiletí. Podařilo se prozkoumat stav uvnitř kontejnmentů tří zničených reaktorů. V tomto nebo příštím roce začne vytahování zbytků roztavené aktivní zóny u druhého reaktoru. Zatím půjde o malé vzorky, ale jde o začátek cesty k likvidaci zničených aktivních zón. Významně se podařilo snížit přítok spodní a dešťové vody do silně kontaminovaných míst v okolí reaktorů a růst skladovaného objemu radioaktivní vody. Je již také jasné, že tato voda vyčištěná od všech radionuklidů kromě tritia a splňující všechny hygienické limity bude vypouštěná do moře. Nejdříve je však potřeba vydiskutovat tuto problematiku se zainteresovanými komunitami, aby hlavně rybáři nebyli postiženi obavami, které mohou okolo toho vznikat. Celková likvidace zničené elektrárny bude trvat řadu desetiletí, ale cesta k ní je nyní jasná a dochází při ní k významnému pokroku.

 

Práce na zesílení kontejnmentu bloku Takahama 1 (zdroj Kansai).
Práce na zesílení kontejnmentu bloku Takahama 1 (zdroj Kansai).

V rekonstrukci a revitalizaci zasažených území se podařilo dosáhnout klíčových úspěchů. Otevřela se pro úplný návrat všechna území, kromě těch nejsilněji zasažených. Na těch se vybudovala šestice rekonstrukčních center, které jsou zdrojem jejich dekontaminace, rekonstrukce a revitalizace. Ve městech Futaba a Ókuma bylo vybudováno přechodné úložiště pro radioaktivní odpad produkovaný při dekontaminaci. Ten se tam sváží z již dekontaminovaných a revitalizovaných území, které se tak i tímto vrací úplně k normálu. Bude se tam třídit a zpracovávat, čímž se sníží i jeho objem. Otevřela se celá železnice Džóban se všemi stanicemi, které jsou tak ohnisky revitalizace i zmíněných silně zasažených území v bezprostřední blízkosti zničené elektrárny. Otevřeny jsou už všechny rybářské přístavy zničené cunami, i ty nejblíže elektrárny. Obnova rybářství, produkce rýže a dalších tradičních oborů pomáhá k celkové revitalizaci a urychluje návrat obyvatel. Nové obyvatele láká otevření supermoderních výzkumných ústavů a technologických center zaměřených na robotiku, například v Naraze. Svému účelu se vrátilo i sportovní centrum J-vesnice. Celkově tak Fukušima překonává následky cunami i havárie. Od roku 2022 by měl začít návrat do silně zasažených oblastí, první obyvatelé se vrátí i do Futaby, která sousedí s elektrárnou a měla téměř celé území právě v silně zasažené oblasti. Začala tak cesta k úplné likvidaci následků cunami a havárie mimo areál samotné elektrárny.

Stále více se ukazuje, že se Japonsko bez jaderné energetiky nemůže obejít. Zvláště, pokud chce opravdu dosáhnout snížení emisí oxidu uhličitého. Zatím je zpět v provozu devět bloků, v nejbližších dvou letech by se mohlo rozběhnout dalších sedm. V posuzování regulačního úřadu je pak dalších 17. Rozběhnout by se měla i recyklace vyhořelého paliva a produkce paliva typu MOX. Stejně tak chce Japonsko pokračovat ve vývoji rychlých jaderných reaktorů.

 

Přepracovací zařízení a závod pro výrobu paliva MOX v Rokasho (zdroj JNFL).
Přepracovací zařízení a závod pro výrobu paliva MOX v Rokasho (zdroj JNFL).

Od prvních dnů po havárii jsem celých deset let popisoval dění v jaderné elektrárně Fukušima I v cyklu na serveru Osel. Jeho první článek vyšel už 24. března 2011 a lze se podívat do jaké míry už tehdy popisoval situaci realisticky. Zajímavá je i tehdejší diskuze. Celkově v cyklu zatím vyšlo téměř 60 článků. Zajímavé je se podívat na přehledové části v době výročí události, které ukazují i to, jaké byly v té době představy o postupu prací. Například článek po prvním roce od události nebo pět let od události. Je vidět, že se objevují zdržení a řada úkolů byla mnohem náročnější a potřebovala mnohem více času, než se čekalo. Na druhé straně se však daří postupně realizovat všechny výzvy, které při řešení dopadů havárie vznikají. Ukázalo se, že zdravotní dopady radioaktivity jsou zanedbatelné, kritické byly dopady psychické a sociální. Právě v této oblasti je třeba zlepšit přístupy a zaměřit na ně pozornost. A to se v současné době děje. I to je příslibem, že se obnova prefektury Fukušima a odstranění následku cunami i havárie podaří.

Článek byl napsán pro server OSEL a oEnergetice.


 

Poznámka: V nejbližší době by mělo vyjít druhé vydání knihy Fukušima I poté, která poprvé vyšla v roce 2015. Nové vydání bude elektronické a bude doplněno o rekapitulaci událostí, které se staly v následujících pěti letech i kalendáře na konci knihy.


 

Přednáška věnovaná Fukušimě z roku 2016 (k pátému výročí) pro Pátečníky:

Datum: 06.03.2021
Tisk článku

Související články:

Fukušima a Černobyl na začátku roku 2020     Autor: Vladimír Wagner (04.01.2020)
Fukušima I po devíti letech     Autor: Vladimír Wagner (16.03.2020)
V Černobylu byl první kontejner zavezen do suchého úložiště ISF-2     Autor: Vladimír Wagner (20.11.2020)
Jaderná energetika v roce 2020     Autor: Vladimír Wagner (05.01.2021)



Diskuze:

Vyšla zpráva UNSCEAR o následcích

Čestmír Berka,2021-03-10 10:27:10

https://unis.unvienna.org/unis/en/pressrels/2021/unisous419.html

Odpovědět

Transport radioaktivní vody

Vojtěch Kocián,2021-03-08 08:51:39

Skvělý článek jako obvykle.
Možná se o tom zmiňovaly už dřívější články. Diskutovala se možnost uskladněnou vodu s radioaktivním tritiem odvézt tankery buď na otevřené moře, kde by se snáze rozptýlila a nevadila by rybářům nebo do oblastí, které již radioaktivně zamořené jsou v důsledku testů jaderných zbraní? Jak vysoká je radioaktivita skladované vody v porovnání s vodou v takto zamořených oblastech?

Odpovědět


Re: Transport radioaktivní vody

Čestmír Berka,2021-03-10 10:23:26

Proč by měla být v místě bývalých pokusů zamořená voda? V Hirošimě je radioaktivita normální. Tritium je beta zářič - beta jsou elektrony či pozitrony. Záření tritia zastaví už 6 mm silná vrstva vzduchu. Relativní bezpečnost tritia reflektoval v roce 2019 i SÚJB, když opatřením obecné povahy prodejcům typově schválených GTLS výrobků, jejichž aktivita nepřesahuje 20 GBq, zrušil povinnost získání individuálního povolení k tomuto prodeji. http://www.3h-tritium.cz/bezpecnost-tritia Biologický poločas- (zde je dominantní vylučování z těla) je 10 až 20 dní.

Odpovědět

bravo

Jaroslav Fisnar,2021-03-07 12:02:17

pane Wágnere, vynikající článek. Jsem fanda jaderné energetiky.

Odpovědět

David Oplatek,2021-03-07 08:18:45

Zajimalp by me i, kolik prace vlastne jeste k definitivnimu dokonceni zbyva? Je i nejaky casovy odhad? Jako jsou jeste predpokladane naklady?

Odpovědět

Otázka

Vladimír Bzdušek,2021-03-06 17:31:41

Japonsko a cunami patria k sebe.
Asi existujú modely,
ako vyzerá zaplavenie pobrežia v závislosti od výškového
profilu pobrežia smerom do mora aj do vnútrozemia
a samozrejme od sily cunami.
Čisto teoreticky, existujú pri projektovaní AE na pobreží mora
úvahy, v akej vzdialenosti a výške by mala byť postavená,
aby nebola pri cunami zasiahnutá?
Existovali by potom nejaké iné technické obmedzenia stavby
okrem dĺžky chladiacej trasy vodného potrubia?

Odpovědět


Re: Otázka

Otakar Ištvánfy,2021-03-06 19:43:08

Ak sa nemýlim, tak Fukušima bola projektovaná na 1000ročné cunami, ale toto bolo väčšie. Proste smola.

Odpovědět


Re: Re: Otázka

Jan Novák9,2021-03-07 10:22:32

Pokud by po tsunami provozovatel kontaktoval elektrárnu a do 8 hodin dopravil nový generátor tak by se ani tak nic nestalo. Obsluze se jen nepodařilo nastartovat zatopený nouzový generátor, jinak elektrárna přežila zemětřesení+tsunami v pořádku. Stačilo by kdyby obsluha měla satelitní telefon pro případ velké katastrofy.

Odpovědět


Re: Re: Re: Otázka

Otakar Ištvánfy,2021-03-07 14:31:38

Plne s Vami súhlasím. Nepochybne chýbali pokyny pre riešenie podobných situácií.

Odpovědět


Re: Re: Re: Otázka

Jan Marik,2021-03-11 13:42:12

Vim, ze mmuj nazor zpusobi neslouhlas. vsude se prezentuje problem se zdroji elektriny pro nasledne chlazeni. nikde se nezminuje problem, ktery, dle meho, posouva dulezitost agregatu do pozadi. system chlazeni byl ponicen samotnym zemetresenim, v dobe, kdy se zeme trasla. to je duvod, ktery stavi dulezitost proudu pro chlazeni do nepodstatne roviny. proste teplo nebylo jak odvadet, protoze system chlazeni prestal existovat uz v okamziku zemetreseni. zprvu se tato informace parkrat publikovala, pozdeji se preslo na asi lepsi zduvodneni geneze problemu, ktere podle me, neni to prave.omlouvam se za neprijemnosti s timto upozadenym faktem, ale vsechna kdyby jsou timto jen simulaci 'co by, kdyby', ne analyzou udalosti, ktere se staly. jako priznivec je v tom vidim ja osobne ovsem naopak dukaz,ze i v pripade takto fatalni zavady je tato technologie vice bezpecna nez nebezpecna.

Odpovědět


To je OK

Vladimír Bzdušek,2021-03-07 21:35:03

Ale otázka bola položená trochu inak. Asi existuje nejaká maximálna vzdialenosť od pobrežia, takisto aj výška nad hladinou, aby to bolo technicky a ekonomicky funkčné. No a ja som sa pýtal, či pri tejto stavbe bolo toto maximum dosiahnuté, alebo to mohlo byť ešte ďalej a vyššie.

Odpovědět

Petr Sanov,2021-03-06 16:24:24

Nezbývá než poděkovat autorovi za opravdu fundovaný popis situace se kterým ostře kontrastují jiné články které se na netu objevují jako je třeba tento:

https://outsidermedia.cz/jaderna-fukusima-po-desetileti-nekoncici/

Jeho přínos k popularizaci vědy lze bez problémů srovnat s takovými jmény jako byl třeba akademik František Běhounek.

Věřím že se ve svém úsilí neneché znechutit útoky které na jeho osobu následovaly po zveřejnění článku ohledně současné pandemie, kdy ačkoliv je fyzik, nikoliv zdravotník velice přesně vystihl podstatu problému což vzhledem k mé profesi dokážu odborně posoudit.

Odpovědět


Re:

Vladimír Wagner,2021-03-06 18:49:17

Díky moc. To srovnání s Františkem Běhounkem mě moc potěšilo, protože jeho knížky mě jako kluka do značné míry k vědě přivedli. I když mu určitě nesahám ani po paty. Diskuze nejen na netu musí brát člověk s nadhledem. A mě jde spíše o předkládání faktů pro to, aby každý mohl nad danou problematikou přemýšlet sám. Pochopitelně nemusí čtenář dojít ke stejným závěrům. A už vůbec mě nerozhodí napadání lidí, u kterých je jasné, že přemýšlet nechtějí. Takže, pokud zdraví a trocha štěstí dá, tak doufám, že ještě pár článků a přednášek dám.

Odpovědět

geotermální?

Eva M,2021-03-06 15:39:37

Dobrý den, jak je na tom Japonsko s možností využití geotermální energie?

Odpovědět


Re: geotermální?

Vladimír Wagner,2021-03-06 17:55:16

Japonsko je sice sopečná oblast s vysokou produkcí tepla z geotermálních zdrojů. K výrobě elektřiny se však využívá minimálně. Geotermálních elektráren je pár a celkově dodávají pouhé desetiny procenta elektřiny. Důvodů je několik:
1) potenciálně vhodná místa se nacházejí hodně v chráněných ekologicky cenných oblastech s geotermálními prameny.
2) Je obava, aby případné vrty nezpůsobovaly aktivizaci zemětřesné a sopečné činnosti.

Odpovědět


Re: Re: geotermální?

Eva M,2021-03-06 19:07:35

(třeba by konkrétně v Japonsku ani vrtat nemuseli
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ed/Distribution_of_hydrothermal_vent_fields.png
; ovšem ekologické by to asi také moc nebylo...

:) zdá se, že v energetice vše vázne na té dopravě na delší vzdálenosti)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace