Vesmírná navigace pomocí pulsarů  
I kapitáni vesmírných lodí potřebují navigátory a navigační systém. V posledních letech se intenzivně testuje možnost využití pulsarů pro účely vesmírné navigace. V minulém roce byly publikovány podrobnosti o testování této metody pomocí systému SEXTANT spolupracujícím s rentgenovým teleskopem na družici NICER.

V nedávném článku jsem popisoval nejnovější výsledky přístroje NICER (Neutron star Interior Composition Explorer) pro studium rentgenového záření z vesmíru, který je umístěn na mezinárodní vesmírné stanici ISS a je určen pro výzkum nitra neutronových hvězd právě pomoci rentgenového záření. Pozorováním nejtěžšího známého pulsaru PSR J0740+6620 se ji podařilo nepřímo nahlédnout do nitra neutronové hvězdy a posoudit stlačitelnost jaderné hmoty v jejím centru. Součástí programu sondy je i projekt SEXTANT (Station Explorer for X-ray Timing and Navigation Technology) určený na testování vesmírné navigace s využitím pulsarů.

 

Majákový model pulsaru. Zdroj D. R. Lorimer, Living Rev. Relativity, 11 (2008) 8
Majákový model pulsaru. Zdroj D. R. Lorimer, Living Rev. Relativity, 11 (2008) 8

Pulsary jako hodiny pro navigaci

Pulsary jsou rotující neutronové hvězdy. Připomeňme, že emise záření vzniká interakci částic v extrémně silném magnetickém poli neutronové hvězdy. Interakce urychlených částic pak vede k emisi intenzivního směrovaného svazku elektromagnetického záření. Vzhledem k tomu, že magnetická osa není ve stejném směru, jako je osa rotace, mění se směr emise s rotací magnetického pólu neutronové hvězdy. Při rotaci pak neutronová hvězda zmíněným svazkem zasahuje periodicky objekty ve vesmírném prostoru v daném směru. Pokud tedy je v tomto směru Země, je periodicky zasahovaná záblesky elektromagnetického záření. V tomto případě pozorujeme tuto neutronovou hvězdu jako pulsar. Počty identifikovaných pulsarů už překročil dva tisíce.

Periody rotace se pohybují od jednotek milisekund až po jednotky sekund. Klasické pulsary mají periodu mezi desetinou sekundy až deseti sekundami. Specifickou skupinu mezi nimi tvoří právě milisekundové pulsary, které mají periody mezi 1,4 ms až 30 ms. Jejich počet už překročil dvě stovky. Tak rychlou rotaci nemůže kolaps konečného stádia hvězdy vznikající neutronové hvězdě předat. Odpovídající vysokou frekvenci rotace mohou získat pouze neutronové hvězdy nacházející se ve dvojhvězdě. Navíc se druhá komponenta dvojhvězdného systému musí nacházet v takové blízkosti k neutronové hvězdě a podobě, která umožňuje přetok hmoty z druhé hvězdy na tu neutronovou. Většinou tak k přetoku hmoty na neutronovou hvězdu dochází, když je normální hvězda ve stádiu rudého obra. Tímto přetokem se přenáší i moment hybnosti a rotace neutronové hvězdy se tak může i dramaticky zrychlit. A právě takové následné urychlení rotace neutronové hvězdy přetokem materiálu z jejího partnera ve dvojhvězdě může vést k milisekundovému pulsaru.

Rotace neutronové hvězdy, a tedy i pulsaru, je extrémně pravidelný a časově stabilní jev. Přesnost milisekundových pulsarů se blíží přesnosti atomových hodin, která se blíží řádu 10-17 s. Lze je tak využít pro časování. Přesnost určení frekvence pulsarů je v limitním případě v současné době u milisekundových pulsarů až v řádu 10-17 s. Jako příklad může sloužit pulsar PSR J0437−4715, který je nejbližším a nejjasnějším milisekundovým pulsarem. Nachází se ve vzdálenosti 510 světelných let. Jeho perioda je 0,00575745192436238 s a nejistota určení této periody je pouze 0,00000000000000005 s. Existují ještě nejméně dva další pulsary, jejichž přesnost určení periody a jejíchž stabilita se blíží přesnosti atomových hodin. Jsou to PSR B1855+09 s periodou 5,36 ms a PSR B1937+21 s periodou 1,557708 milisekundy.

 

Na zlaté plaketě se zprávou pro nálezce sondy Pioneer 10 byla poloha Země vyznačena také pomocí směru ke čtrnácti pulsarům a jejich periodami. Kredit: NASA.
Na zlaté plaketě se zprávou pro nálezce sondy Pioneer 10 byla poloha Země vyznačena také pomocí směru ke čtrnácti pulsarům a jejich periodami. Kredit: NASA.

Využití pulsarů k časování a určení polohy

Pulsary tak fungují jako velice přesné hodiny a milisekundové pulsary si svou přesností nezadají s atomovými hodinami. Binární systémy obsahující pulsar a další kompaktní objekt pak lze využívat pro testování obecné teorie relativity. Právě první binární systém obsahující pulsar a další neutronovou hvězdu, který v roce 1974 objevili R. A. Hulse a J. Taylor pomocí radioteleskopu Arecibo, pomohl získat první nepřímý důkaz o existenci a vyzařování gravitačních vln. Od té doby byla objevena celá řada kompaktních binárních systémů. Dnes už je jejich počet okolo stovky, přičemž u desítky z nich je druhým partnerem neutronová hvězda, podobně jako u pulsaru Hulseho a Taylora. Dokonce se podařilo najít i systém, kde je druhá neutronová hvězda také pulsar. Prvním takovým je dvojitý systém složený z pulsaru PSR J0737-3039A s periodou 23 ms a pulsaru PSR J0737-3039B s periodou 2,8 s objevený v roce 2003. Binární pulsary se staly extrémně citlivými laboratořemi na testování gravitačních teorií. Zatím všechna jejich stále přesnější pozorování potvrzují předpovědi Einsteinovy obecné teorie relativity. Ještě lepší pro taková studia by mohl být těsný systém pulsaru a černé díry, který se astronomové snaží také objevit.

Pulsary fungující jako velmi přesné hodiny však lze využít i pro určení polohy kosmické lodi. Jejich poloha je velmi dobře definovaná a zároveň od nich dostáváme velice přesný časový signál. Z časového posuvu u několika pulsarů v různých směrech, který vzniká posunem polohy a její souvislosti s rychlostí světla, lze určit polohu.

Možnost určení polohy Země v Galaxii pomocí pulsaru se využila i u destičky instalované na sondě Pioneer 10, která startovala v roce 1972. Ta byla určena pro případné mimozemské nálezce sondy v daleké budoucnosti. Na desce byl vyznačen směr ze Země ke galaktickému středu a také směry ke čtrnácti pulsarům, jejichž totožnost byla definována jejich frekvencí. Na základě změny vůči udaným periodám pulsarů způsobených prodlužováním jejich periody budou moci budoucí nálezci sondy určit i to, jaká doba uplynula od vypuštění sondy ze Země.

 

Družice XPNAV 1 má sestavit katalog pulsarů vhodných pro navigaci a určit jejich parametry. (Zdroj CAS).
Družice XPNAV 1 má sestavit katalog pulsarů vhodných pro navigaci a určit jejich parametry. (Zdroj CAS).

Vesmírná navigace pomocí pulsarů

Podívejme se, jak lze vesmírnou navigaci pomocí pulsarů konkrétně realizovat. Připomeňme, že GPS je založeno na družicích, které mají velice přesně definovanou polohu a zároveň mají velice přesné hodiny. Na družicích jsou to atomové hodiny. Poloha neutronové hvězdy je také přesně dána a jejími hodinami je samotný pulsar a jeho pravidelná rotace. Populární popis fungování družicového GPS systému je ve starším článku na Oslovi.

Nejjednodušší je detekovat rádiové vlny z pulsarů, tak byly také pulsary objeveny. Problémem pro využití radiových vln k navigaci je však potřeba velkých radioteleskopů pro jejich detekci. Ty opravdu nemohou být na každé sondě, která tuto navigaci potřebuje. To je důvod pro rozhodnutí, že v případě navigace pomocí pulsarů se využijí ty, které vysílají rentgenové záření a jeho detekce. Testovat takové zařízení je ovšem možné pouze ve vesmíru, protože toto rentgenové záření je pohlcováno zemskou atmosférou.

O možnosti využití milisekundových pulsarů pro zřízení galaktického navigačního systému se uvažuje už od počátku tohoto století, kdy se objevilo několik studií a návrhů. První testovací zařízení bylo vypuštěno z Číny. V listopadu 2016 odstartovala raketa Dlouhý pochod 11 se satelitem pro testování navigace pomocí pulsarů XPNAV 1 (eXperimental Pulsar NAVigation satellite). Družice o hmotnosti zhruba 240 kg se pohybuje ve vzdálenosti okolo 500 km od povrchu Země. Úkolem sondy je proměřit co nejpřesněji charakteristiky 26 blízkých pulsarů a vytvořit databázi potřebnou pro realizaci vesmírné navigace založené na pulsarech.

 

Prvních osm cílů mise XPNAV 1. Šlo o čtyři osamělé pulsary a čtyři binární. Všechny jsou známé jako intenzivní zdroje rentgenového záření. (zdroj Laboratory of Space Technology, Beijing).
Prvních osm cílů mise XPNAV 1. Šlo o čtyři osamělé pulsary a čtyři binární. Všechny jsou známé jako intenzivní zdroje rentgenového záření. (zdroj Laboratory of Space Technology, Beijing).

K tomu sonda využívá dvě zařízení pro detekci rentgenova záření. Prvním je detekční systém TSXS (Time-resolved Soft X-ray Spectrometer) využívající speciální Wolterovy čočky a křemíkový driftový detektor. Jeho časové rozlišení je 1,5 mikrosekundy. Druhý HTPC (High Time-resolution Photon Counter) je směrovaný detekční systém s kolimátorem a mikrokanálovou destičkou. Má menší časovou nepřesnost, která je do 100 nanosekund a větší sběrnou plochu. Přístroje jsou směrovány různými směry a nemohou být vzhledem k omezené kapacitě dodávky elektřiny provozovány současně, musí se střídat. Přesný čas zajišťují rubidiové hodiny kalibrované pomocí GPS.

Jako výchozí cíle bylo vybráno osm pulsarů, které jsou velmi jasné v rentgenové oblasti elektromagnetického spektra. Mezi nimi je i známý pulsar v Krabí mlhovině. Šlo o osamělé pulsary, jako je třeba zrovna ten v Krabí mlhovině, ale také o binární pulsary. V první osmici bylo rozdělení do těchto dvou skupin půl na půl. Periody u vybraných pulsarů se pohybují od 3 do 500 milisekund.

V prvních měsících činnosti sondy se ověřila její funkčnost a kvalita přístrojů. Pozorovaly se tři pulsary a první testovací měření potvrdila předpokládané schopnosti přístrojů. Celkově by družice mohla fungovat pět až deset let.

 

Navigace pomocí pulsarů na vesmírné stanici ISS

Zařízení NICER (Neutron star Interior Composition Explorer) je rentgenový dalekohled pro zkoumání měkkého rentgenového záření s energií mezi 0,2 až 12 keV z vesmírných objektů. Právě pro navigaci je opravdu důležité velmi dobré časové rozlišení u tohoto přístroje, který zároveň získává spektrum rentgenového záření. Je instalován na mezinárodní vesmírné stanici ISS. Tam jej dopravila raketa Falcon-9, která startovala 3. června 2017.

Profil změn emise rentgenového záření v oblasti energií 0,5 až 9 keV z pulsaru v Krabí mlhovině, který má periodu 33 ms, pořízený sondou XPNAV 1 (zdroj X. Zhang et al, International Journal of Aerospace Engineering Vol. 2017, ID 8561830)
Profil změn emise rentgenového záření v oblasti energií 0,5 až 9 keV z pulsaru v Krabí mlhovině, který má periodu 33 ms, pořízený sondou XPNAV 1. (Zdroj X. Zhang et al, International Journal of Aerospace Engineering Vol. 2017, ID 8561830)

Platforma, na které je dalekohled umístěn, umožňuje přesné zacílení a dlouhodobě umožňuje zkoumání celé oblohy. Zároveň zařízení testuje možnosti využít při navigaci ve vesmíru pulsary. Na to je zaměřen program označený jako SEXTANT (Station Explorer for X-ray Timing and Navigation Technology).

 

Rentgenový detekční systém NICE, kterým je XTI (X-ray Timing Instrument), je složen z 56 rentgenových „teleskopů“, které koncentrují fotony na křemíkové polovodičové driftové detektory. Ty určují čas a energii každého příchozího rentgenového fotonu. Na palubě je i GPS přijímač umožňující určení času a polohy. Optický systém pak umožňuje velice přesné a stabilní zacílení teleskopu směrem k vybranému zdroji rentgenového záření. Během jednoho oběhu stanice ISS, který trvá zhruba 90 minut, pozoruje rentgenový teleskop dva až čtyři objekty.

SEXTANT využívá data získaná popsaným modulárním rentgenovým teleskopem NICE, přičemž nenarušuje jeho vědecký program. Využívá je k tomu, aby demonstroval možnost reálné navigace pomocí pulsaru. Podrobnosti o architektuře tohoto projektu byly publikovány v článku z minulého roku.

Sestava zrcadel detektoru NICER, která soustřeďuje rentgenové fotony na křemíkové detektory. (Zdroj NASA/Keith Gendreau).
Sestava zrcadel detektoru NICER, která soustřeďuje rentgenové fotony na křemíkové detektory. (Zdroj NASA/Keith Gendreau).

Pro první test se vybraly čtyři milisekundové pulsary J0218+4232, B1821-24, J0030+0451, and J0437-4715. Pozice získaná pomocí pulsarů byla srovnávána s polohou získanou pomocí GPS systému, který se také na stanici ISS nachází. Už při tomto krátkém dvoudenním experimentu se dosáhlo přesnosti určení polohy blížící se k deseti kilometrům. Po čtyřech týdnech pozorování se přesnost podařilo zvýšit až na 1,7 km.

 

Jak bylo zmíněno, dosahuje se velmi vysoké přesnosti určení času příletu rentgenového fotonu, nejistota je menší než 100 ns. Přesné měření času příchodů fotonů rentgenového spektra a srovnání s předpovězenými pro různé pulsary v různých směrech umožňuje z rychlosti světla určit velmi přesně polohu a její změny. Už v prvních dnech fungování se podařilo prokázat, že lze dosáhnout přesnosti určení polohy lepší, než je 10 km a brzy se podařilo přiblížit i k hodnotě jednoho kilometru. Projekt by tak mohl znamenat revoluci v navigaci našich výbojů ve Sluneční soustavě i za jejími hranicemi.

Zařízení NICE bylo určeno pro vědecké zkoumání rentgenova záření, a proto byla snaha o co největší jeho citlivost. I to byl důvod velkého počtu jeho modulů teleskopu. Pro vesmírnou navigaci by možná stačil jen jeden a hmotnost zařízení pro navigaci by tak byla jen okolo 5 kg. A to už opravdu není pro sondu, která se vydává na hranice Sluneční soustavy, tak velká zátěž.

 

Zařízení NICER na vesmírné stanici ISS (zdroj NASA).
Zařízení NICER na vesmírné stanici ISS. (Zdroj NASA).

Závěr

V budoucnosti se vědci a technici budou soustředit na zmenšení velikosti zařízení pro detekci rentgenova záření a zvyšování jeho citlivosti. To by mělo usnadnit jeho využití pro většinu misí, které se budou vydávat do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy. Vesmírné sondy i lodě by tak mohly určovat svou polohu nezávisle na spojení se Zemí. Jsou předpoklady, že by tento systém mohl být využíván i u vesmírných misí Artemis. Potenciálně je dosažitelná přesnost určení polohy až na desítky metrů.

Jak už bylo zmíněno, mohla by navigace pomocí pulsarů vyřešit nezávislé určování polohy nejen v naší Sluneční soustavě, a to i v těch jejich nejvzdálenějších oblastech, ale po celé galaxii. Pulsary jsou ve vzdálenostech větších než stovky světelných let, takže i v blízkém hvězdném okolí a při letech k nejbližším hvězdám, což budou dominantně rudí trpaslíci, a jejich planetám, bude možné využívat pro navigaci stejný katalog pulsarů, na kterém pracuje sonda XPNAV 1 i program SEXTANT na vesmírné stanici ISS. Tato metoda je řešením i pro jiné galaxie, kde se pulsary pochopitelně vyskytují také. Práce, které se tak nyní zahájily, jsou krokem k naší budoucí hvězdné expansi a mezihvězdné budoucnosti.

Napsáno pro servery OSEL a Kosmonautix.


 

Datum: 12.05.2021
Tisk článku


Diskuze:

přesnost a spolehlivost

Petr Petr,2021-05-12 19:30:33

Ono to není tak růžové a nové. O pulzarech jako etalonech času se uvažuje už přes 30 let. Už dávno se ví, že nejsou spolehlivé. Náhlé a nepředvídatelné glitche změní frekvenci a tato změna relaxuje. Pulzary totiž nejsou izolované od svého okolí.
https://academic.oup.com/mnras/article/315/3/534/972014
Stabilní zdroj se může i po letech náhle pokazit.
https://spaceaustralia.com/feature/pulsar-glitches-after-30-years
Nejpřesnější je 1E-15.
https://en.wikipedia.org/wiki/PSR_J0437%E2%88%924715
Za rok se zvýší nepřesnost třeba o kilometr. K navigaci, zda nepřistát v kráteru nedostačující...
Glitche je třeba eliminovat velkou redundancí pulzarů. Pak ty problémy s detekcí...

Odpovědět

Trvalý provoz?

Viktor L.,2021-05-12 09:19:39

V článku to není nijak popsáno, ale když nad tím přemýšlím, to zařízení musí být v trvalém provozu. Na začátku se musí zkalibrovat s použitím jiného systému určování polohy a pak integruje fázové odchylky signálu z jednotlivých pulzarů, tedy předpokládám. Když se ale vypne a zapne, nedokáže samo o sobě sledováním signálů z pulzarů určit svou polohu, nebo ano?

Odpovědět


Re: Trvalý provoz?

Alan D.,2021-05-12 13:16:18

Signál od jednoho pulzaru je přesně periodický. Ale vzhledem k tomu, že periody různých pulzarů nemají celočíselný podíl, tak sloučený signál od více pulzarů je neperiodický. Při použití dostatečného počtu pulzarů by neměl být velký problém určit polohu v časoprostoru (4 stupně volnosti) bez znalosti předchozí polohy a času.

Odpovědět


Re: Trvalý provoz?

Vladimír Wagner,2021-05-12 14:19:31

Pan Alan D. už odpověděl, jen bych ještě připomenul, že periody pulsarů se pohybují od těch milisekund až po sekundy a sekunda už znamená vzdálenost 300 000 km. Co potřebujete je přesný chronometr (atomové hodiny). U binárních pulsarů je navíc průběh vyzařování ovlivněn vzájemným pohybem složek dvojhvězdy. Při dostatečném počtu pulsarů tak lze opravdu řešit zjištění polohy nezávisle. Ovšem je třeba říci, že se předpokládá vzájemné doplňování současných metod, které jsou realizované ze Země, s těmi na bázi pulsarů a vzájemné doplňování a kalibrace.

Odpovědět


Re: Re: Trvalý provoz?

Viktor L.,2021-05-12 22:02:21

Přesto se přiznám, že mi to není moc jasné. Pulzary nevysílají žádné časové značky, impuls jako impuls. Takže nanejvýš známe při přijetí impulsu odchylku (fázi) od očekávaného času, kdy měl impuls přijít, tj. ve výsledku víme, že se nacházíme na povrchu jedné z velmi mnoha kulových ploch.

Když takto přijímáme pulzy ze dvou zdrojů, víme, že jsme na jedné z velmi mnoha kružnic, které vzniknou vzájemným průnikem kulových ploch. Když přijímáme i třetí zdroj, víme, že jsme někde v jednom z velmi mnoha bodů, které leží na průsečících oněch kružnic s množinou kulových ploch od třetího zdroje. Možná se mýlím, ale nepřipadá mi, že bychom přidáváním dalších zdrojů dokázali nakonec zredukovat polohu na jeden jediný bod v prostoru. Nebo ano?

Odpovědět


Re: Re: Re: Trvalý provoz?

Petr Petr,2021-05-13 04:44:19

Lze to. Představte si v 1D vlny s různou periodou. Periody pulzarů jsou nesoudělné a tak lze určit o jakou vlnu jde, pokud máme hodiny a znalost počáteční fáze pulsarů.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Trvalý provoz?

Alan D.,2021-05-13 13:53:21

Za sebe mám hypotézu, že ani znalost času není zcela nutná. Pouze místo tří stupňů volnosti budete mít čtyři. Samozřejmě za předpokladu, že signál od pulzarů bude přicházet z různých směrů a nikoliv dominantně z jednoho směru. Prostě místo bodu v 3D prostoru se bude muset najít bod v 4D časoprostoru tak, aby sloučený přijatý neperiodický signál od pulzarů odpovídal očekávanému signálu pro daný bod v časoprostoru. Ovšem neznalost času by vyžadovala buď vyšší počet využívaných pulzarů anebo by způsobovala sníženou přesnost, takže v praxi by to asi nikdo nepoužíval.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Trvalý provoz?

Jan Novák9,2021-05-13 14:54:08

Časoprostor stačí zaměřit jednou po restartu zařízení/výpadku napájení. Pak už stačí měřit čas a zaměřit 3D souřadnice.

Odpovědět

Duna

Jará Šustr,2021-05-12 08:59:52

Nezapomínat na navigátory Gildy a koření.

Odpovědět


Re: Duna

Jará Šustr,2021-05-12 17:35:29

https://youtu.be/BYKtGILghZs?t=42

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace