Záhadný gigant z Tendaguru  
…aneb Žili „žirafí titáni“ ve stínu ještě větších sauropodů?

Impozantní exponát druhu Giraffatitan brancai se tyčí nad návštěvníky berlínského Museum für Naturkunde. Lebka této kosterní repliky, složené z fosilních částí více jedinců, se nachází ve výšce třinácti metrů. Zatím záhadný „Arcibiskup“ byl podle nových zjištění asi o jednu sedminu menší. Kredit: Vladimír Socha (vlastní snímek, 20. 6. 2010).
Impozantní exponát druhu Giraffatitan brancai se tyčí nad návštěvníky berlínského Museum für Naturkunde. Lebka této kosterní repliky, složené z fosilních částí více jedinců, se nachází ve výšce třinácti metrů. Zatím záhadný „Arcibiskup“ byl podle nových zjištění asi o jednu sedminu menší. Kredit: Vladimír Socha (vlastní snímek, 20. 6. 2010).

Svět dinosauří paleontologie má stejně jako mnoho jiných vědních oborů své vlastní dlouhodobé záhady a legendy, které jitří fantazii mnoha generací vědců i laické veřejnosti se zájmem o problematiku dinosaurů. Jednou z takových legend, jejíž jas ale v posledních letech znatelně slábne, je také domnělý gigantický sauropod ze slavné tanzanské lokality Tendaguru. Stejnojmenné geologické souvrství, proslavené zejména německými vykopávkami v době před První světovou válkou, nabízí mnoho fosilních pokladů zejména z období pozdní jury (doby před zhruba 150 miliony let).[1] Tehdy byla tato východoafrická oblast součástí bujných tropických ekosystémů s množstvím říčních toků a obří deltou, v níž byla pochována těla tisíců dinosaurů, často utonuvších v řekách nebo jejich blízkém okolí.[2] Mezi více než 250 tunami vyzvednutých fosilií byly i zkameněliny obřích brachiosauridních sauropodů, zejména pak druhu Giraffatitan brancai (až do roku 2009 známý jako Brachiosaurus brancai).[3] Tento kolosální sauropod dosahoval délky přes 22 metrů, výšky až kolem 13 metrů a hmotnosti mezi 30 a 40 tunami.[4] O přibližné velikosti jeho vnitřních orgánů jsem již psal v samostatném článku dříve, připomeňme jen, že například srdce tohoto brachiosaurida vážilo podle odhadů asi 200 kilogramů, kůže by vážila zhruba 2,1 tuny, kostra asi 5,5 tuny a samotná svalová hmota dinosaura dokonce kolem 17 tun![5] Jednalo se tedy o ohromného, i když zdaleka ne největšího známého dinosaura (těmi byli obří jihoameričtí titanosauři s až trojnásobnou hmotností).[6] Giraffatitan ale není zdaleka jediným sauropodím „esem“, které má tato východoafrická lokalita v pomyslném rukávu. V meziválečném období, kdy Němci po prohrané válce přišli o tuto někdejší kolonii (Německou východní Afriku), se do Tanzanie vydali Britové, kteří ve vykopávkách již poněkud méně úspěšně pokračovali. Nejzajímavější nálezy většinou vyzvedli již Němci a Britové se tak museli spokojit s poněkud chudší fosilní nadílkou.

 

Velikostní porovnání dospělého člověka a druhu Giraffatitan brancai. Ačkoliv se svými 30 až 40 tunami živé váhy nebyl ani zdaleka největším a nejhmotnějším sauropodním dinosaurem, jeho rozměry byly přesto ohromující. Pohodlně by například nahlížel do oken čtvrtého patra panelového dobu. Kredit: Matt Martyniuk; Wikipedia (CC BY 3.0)
Velikostní porovnání dospělého člověka a druhu Giraffatitan brancai. Ačkoliv se svými 30 až 40 tunami živé váhy nebyl ani zdaleka největším a nejhmotnějším sauropodním dinosaurem, jeho rozměry byly přesto ohromující. Pohodlně by například nahlížel do oken čtvrtého patra panelového dobu. Kredit: Matt Martyniuk; Wikipedia (CC BY 3.0)

Přesto zde Britové učinili řadu zajímavých objevů, jako jsou 15 centimetrů dlouhé zuby obřího teropoda, dlouhou dobu známého jako Ceratosaurus ingens (patrně se ve skutečnosti jednalo o karcharodontosaurida nebo megalosaurida).[7] Dále to pak byly právě obratle a jiné fosilní kosti neznámého obřího brachiosaurida, který měl být až o celou polovinu větší než kompozitní kostra druhu Giraffatitan brancai, smontovaná v Berlíně! Pokud by skutečně takový sauropod existoval, měřil by na délku asi 33 metrů, na výšku kolem 18 metrů a jeho hmotnost by mohla dosahovat k 80 nebo dokonce 100 tunám.

 

Domorodec na území nynejší Tanzanie, prohlížející si před stoletím fosilní kosti obřích pozdně jurských sauropodů. Před příchodem evropských vědců byly v oblasti kolem Tendaguru rozšířené legendy o obřích podzemních lidožroutech, chytajících nebohé smrtelníky do svých kostnatých rukou jako do klecí a stahujících je pak pod zem. Je pouhou náhodou, že se některé zdejší kosti končetin sauropodů podobají obřím prstním článkům? Kredit: Vladimír Rimbala, z autorovy knihy Dinosauři v Čechách (nakladatelství Vyšehrad, 2017).
Domorodec na území nynejší Tanzanie, prohlížející si před stoletím fosilní kosti obřích pozdně jurských sauropodů. Před příchodem evropských vědců byly v oblasti kolem Tendaguru rozšířené legendy o obřích podzemních lidožroutech, chytajících nebohé smrtelníky do svých kostnatých rukou jako do klecí a stahujících je pak pod zem. Je pouhou náhodou, že se některé zdejší kosti končetin sauropodů podobají obřím prstním článkům? Kredit: Vladimír Rimbala, z autorovy knihy Dinosauři v Čechách (nakladatelství Vyšehrad, 2017).

Jednalo by se tedy o jednoho z nejvyšších a nejtěžších známých dinosaurů vůbec. O objevu těchto legendárních fosilií poutavě psal například nedávno zesnulý Jaroslav Mareš ve své knize Záhada dinosaurů z roku 1993. Na straně 61 v kapitole „Svět přebírá štafetu“ popisuje objevy britských expedic pod vedením pánů Cutlera, Migeoda i Parkinsona a ptá se: „Jde opravdu o obrovitého brachiosaura či o jiný příbuzný druh? Odpověď stejně jako v předchozím případě (myšlen je Ceratosaurus ingens – pozn aut.) leží stále ukryta pod vyprahlou, vedrem rozpukanou půdou Tendaguru.“ Tímto záhadným obrem je dosud nepopsaný druh brachiosaurida, kterému britský paleontolog Michal P. Taylor a jeho americký kolega Matthew Wedel přezdívají „Archbishop“ („Arcibiskup“). Důvodem této podivné přezdívky pro fosilii s označením NHMUK PV R5937 je jednoduchý fakt, že oba vědci chtěli přijít na zábavné označení, které nebude tak suchopárné jako jsou mnohá vědecká jména. Každopádně pozdně jurský „Arcibiskup“, o kterém jsem pojednal již před pěti lety v samostatném článku, měl být oním gigantem, překonávajícím velikostí i ty největší severoamerické titanosauriformní sauropody (jako byl Sauroposeidon proteles nebo domnělý rekordman Ultrasauros macintoshi).[8] Sám odborník na sauropody Mike Taylor ale podobným představám učinil definitivní přítrž, když fosilní materiál, vykopaný v Tendaguru za vedení Franka Migeoda ve 20. letech minulého století, začal podrobně zkoumat a měřit. Výsledek jeho práce je totiž pro všechny milovníky dinosauřích rekordů velkým zklamáním.

 

I s využitím původních terénních poznámek a údajů o velikosti jednotlivých částí kostry (obratlů, žeber, pánevních kostí a kostí končetin) jasně doložil, že zatím formálně nepopsaný brachiosaurid, blízce příbuzný rodům Giraffatitan i Brachiosaurus, vůbec větší nebyl. Ba co víc, byl ve skutečnosti o poznání menší! Pro lepší představu postačí již několik základních údajů, publikovaných nedávno na webu SVPOW. Krk berlínského exempláře (složeného ovšem z fosilií více jedinců) měří na délku asi 8,78 metru, zatímco dochovaná část krku „arcibiskupa“ je dlouhá 6,10 metru, v kompletním stavu by přitom nebyl delší než krční část páteře u rodu Giraffatitan. Délka trupu včetně křížové části páteře činí u druhu G. brancai 499 cm, zatímco u nepopsaného sauropoda „jen“ 457 cm (rozdíl zhruba 8 %). Skapulokorakoid (v podstatě lopatka) berlínského exempláře má i se zakřivením po obvodu impozantní délku 238 cm, zatímco u „arcibiskupa“ činí délka stejné části kostry 221 cm. Podobně nejdelší žebro je u prvního zmíněného dlouhé 263 cm, zatímco u druhého „pouhých“ 235 cm. Největší rozdíl je pak v délce stehenní kosti, která u žirafatitána (jak můžeme rodové jméno dinosaura s trochou tolerance počeštit) činí 196 cm, zatímco u „Arcibiskupa“ pouhých 122 cm.[9] Ve většině případů jsou jednotlivé kosterní části u druhu G. brancai asi o 1 až 25 % větší, pouze ve dvou případech (délka pravé pažní kosti a stehenní kosti) činí rozdíl dokonce víc než 30 %, a to zhruba 31,5 % a 37,8 %, resp. Naopak v případě délky těla 11. krčního obratle je v jediném případě větší kost „Arcibiskupa“, a to o 4 %. V průměru je pak tento dosud nepopsaný brachiosaurid z Tendaguru asi o 15 % menší než vystavená kompozitní kostra druhu Giraffatitan brancai. To by znamenalo délku kolem 19 metrů, výšku do 11 metrů a hmotnost asi 20 až 25 tun. Rozhodně obří zvíře, ale na skutečnou dinosauří legendu už to opravdu není. I když, kdo ví? Třeba se ještě pod onou vyprahlou, vedrem rozpukanou půdou Tendaguru opravdu skrývá další velké překvapení – a to v doslovném smyslu!

Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.

 

Short Summary in English: “Archbishop” was a giant brachiosaurid sauropod living in what is now Tanzania during the Late Jurassic period, about 150 million years ago. As paleontologist Michael P. Taylor recently demonstrated, it was in fact smaller than the mounted specimen of Giraffatitan brancai in Berlin.

 

Odkazy:

https://svpow.com/2021/06/02/how-big-was-the-archbishop/

https://svpow.com/2018/05/28/work-on-the-archbishop-begins/

https://svpow.com/2010/10/15/the-archbishop-restored/

https://en.wikipedia.org/wiki/Giraffatitan

https://en.wikipedia.org/wiki/Tendaguru_Formation

 

[1] Bussert, R.; et al. (2009). The Tendaguru Formation (Late Jurassic to Early Cretaceous, southern Tanzania): definition, palaeoenvironments, and sequence stratigraphy. Fossil Record. 12: 141–174.

[2] Aberhan, M.; et al. (2002). Palaeoecology and depositional environments of the Tendaguru Beds (Late Jurassic to Early Cretaceous, Tanzania). Fossil Record. 5: 19–44.

[3] Taylor, M. P. (2009). A Re-evaluation of Brachiosaurus altithorax Riggs 1903 (Dinosauria, Sauropod) and its generic separation from Giraffatitan brancai (Janensch 1914) (PDF). Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 787–806. doi: 10.1671/039.029.0309

[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (Second Edition). Princeton University Press, str. 227.

[5] Gunga, H.-C.; et al. (2008). A new body mass estimation of Brachiosaurus brancai Janensch, 1914 mounted and exhibited at the Museum of Natural History (Berlin, Germany). Fossil Record. 11 (1): 33–38. doi: 10.1002/mmng.200700011

[6] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165. doi: 10.1038/srep19165

[7] Carrano, M. T.; et al. (2012). The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda). Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300. doi: 10.1080/14772019.2011.630927

[8] Wedel, M. J.; et al. (2000). Osteology, paleobiology, and relationships of the sauropod dinosaur Sauroposeidon. (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 45: 343–388. S2CID 59141243

[9] Janensch, W. (1950). Die Wirbelsäule von Brachiosaurus brancai. Palaeontographica. Supplement 7: 27–93.

Datum: 04.06.2021
Tisk článku


Diskuze:

Arcibiskup

Tomáš Novák,2021-06-05 17:32:52

Velmi zajímavé, i když škoda! Věřil jsem, že půjde opravdu o většího brachiosaurida, než je ten z Berlína. No nic, jsou tu i další adepti :-)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace