Mykénská keramika  
Řecká keramika od 16. do 12. století před n. l. Problémy, vlivy, konstanty, nové specifické tvary, figurální vázová malba, dozvuky.

Keramika je důležitým zdrojem poznání technologie, života i výtvarného cítění starých kultur, navíc se dobře zachová, a ještě bývá docela pohledná. Nejstarší řecká kultura, tedy achájská alias mykénská, v tomto oboru navazuje jak na místní tradici z rané a střední doby bronzové, tak především na keramiku minojskou, tedy předřecké Kréty. Keramické plastiky (drobné terakoty) jsem už prezentoval v rámci článku Mykénské plastiky.

 

Hrníček zdobený běžící spirálou (vlnou), z pohřebního okruhu B v Mykénách, LH I A, 16. století před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hrníček zdobený běžící spirálou (vlnou), z pohřebního okruhu B v Mykénách, LH I A, 16. století před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Raná mykénská keramika?

Problémy kolem synkretického vzniku achájské kultury jsem už popsal v článku Mykény a zrození první řecké civilizace. V kontextu keramiky je však na místě něco zopakovat a ukázat v dalších souvislostech. Mykénská civilizace se konstituovala v jižním pevninském Řecku, zvláště na Peloponésu, v průběhu střední doby bronzové, snad už v 17. století před n. l. Proces achájské synkretické etnogeneze se většinou klade do posledního období střední doby bronzové (Middle Helladic III, 1700-1550 před n. l.). Dokonce už v předchozích vrstvách střední doby bronzové mnozí spatřují „proto-řeckou“ přítomnost, zatímco rané době bronzové zde vládnou předřecké kultury označované jako „raně heladské“ (Early Helladic, 3200 až 2000 před n. l.), trochu analogické Kyklaďákům téže doby. Problémem je však nejednoznačnost oněch datací, zvláště v zajímavých hraničních obdobích, navíc zčásti nejsou synchronní s vývojem na Kykladách a na Krétě. K tomu výskyt dalších etnik střední doby bronzové. Evidentní jsou Minyjci, včetně zachované specifické keramiky, jenže o jejich geografickém, historickém, a zvláště etnickém zařazení není shoda. Ještě problematičtější jsou bájní Pelasgové, zmiňovaní v řeckých mýtech. Určitě něčemu odpovídají, ale nevíme čemu. Asi souvisí s lidem, který hebrejské svaté knihy nazývají Pelistim („Filištínci“), možná to jsou předkové něčeho blízkého maloasijským Lykům. Nějakou keramiku k nim ovšem přiřadit neumíme. Navíc se přímo v Mykénách našla i minojsko-kykladská keramika, k tomu minojský vliv z Kréty... Diskuze o problémech chronologie a zvláště etnicity rád přenechám povolanějším.

 

Askos s jednoduchou geometrickou malbou, z pohřebního okruhu B v Mykénách, LH I A, 16. století před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Askos s jednoduchou geometrickou malbou, z pohřebního okruhu B v Mykénách, LH I A, 16. století před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Za těchto okolností je ovšem problém, co vybrat jako ukázku nejstarší mykénské keramiky, tedy ve smyslu achájské keramiky. Muzejní popisky a odborná literatura problém mnohdy řeší tak, že se omezí na určení epochy nebo na přibližnou číselnou dataci. Z opatrnosti proto začínám tím, co je v muzeu označeno Late Helladic I, z 16. století před n. l., to by snad mělo být už achájské, byť netvrdím, že nějak prvotní.

Nebýt nálezových okolností, tak by obě tyto nádoby, askos a hrníček, mohly být málem ze kdykoliv. Jejich tvary jsou velice dlouhodobě stabilní, výzdoba má přinejmenším blízké analogie leckde.

Určitě to nejsou první achájské nádoby, ty nikdy neexistovaly. Je to podobné, jako kdybychom se v biologické evoluci ptali po prvním existujícím jedinci určitého druhu. V tomto případě hlavní problém není s nějakým „chybějícím článkem“, i když mezer je bohužel hodně, ale naopak s nečekanou diverzitou dochovaného materiálu, dokonce i v jedné lokalitě. Každá dosavadní teorie vysvětlí jen část pozorované diverzity.

Kdybych ve snaze představit co možná nejstarší achájskou keramiku víc zariskoval a sáhnul do malinko starší vrstvy, tak bych jenom výrazně zvýšil riziko, že ukazuju něco jiného, aniž bych se úměrně tomu přiblížil k prazdroji achájství. První achájský hrníček neukážu!

 

Minojský vliv

Džbán (větší oinochoé) s rostlinným motivem, LH I, kolem 1500 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 552. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Džbán (větší oinochoé) s rostlinným motivem, LH I, kolem 1500 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 552. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Velká amfora s chobotnicí, vrcholná ukázka mykénské verze mořského stylu. Prosymna u Argu, LH II, 15. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Aténách. Kredit: Sharon Mollerus, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
Velká amfora s chobotnicí, vrcholná ukázka mykénské verze mořského stylu. Prosymna u Argu, LH II, 15. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Aténách. Kredit: Sharon Mollerus, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Džbán, tzv. efyrský (spíše oinochoé, nádoba na víno), tvarově i malbou odvozený z minojských vzorů, s motivem nautila. Mykény, LH II/III, 1420 až 1370 před n. l. Walters Art Museum, Baltimore, USA. Kredit: Walters Art Museum, Wikimedia Commons. Licence Public domain.
Džbán, tzv. efyrský (spíše oinochoé, nádoba na víno), tvarově i malbou odvozený z minojských vzorů, s motivem nautila. Mykény, LH II/III, 1420 až 1370 před n. l. Walters Art Museum, Baltimore, USA. Kredit: Walters Art Museum, Wikimedia Commons. Licence Public domain.

Minojský vliv se v mykénské kultuře uplatnil skoro ve všech řemeslech a na keramice je zvláště v 15. století před n. l. velice nápadný. Ta zpočátku spíše kopíruje proměny „módních“ stylů na minojské Krétě: florální styl a mořský styl. (Viz článek Keramika minojské Kréty) Časem se ovšem ustaví svébytnější ráz mykénské keramiky.

Na minojský mořský styl elegantně navazuje tzv. efyrská keramika z Peloponésu.

 

Minimalistické“ nádobí

Tvary řady keramických nádob jsou velice konzervativní napříč tisíciletími, neboť jsou určeny jejich užitím, jen s drobnými změnami, danými proměnami technologie výroby i výtvarného akcentu. Tomu může – ale nemusí – odpovídat také jejich zdobení jednoduchou a přitom elegantní malbou.

 

Občas vidíme ozvěny dávných motivů, třeba spirál nebo vln, které se na egejské keramice vyskytují přinejmenším od rané doby bronzové po řeckou archaickou dobu (32. až 6. století před n. l.). Někdy může jít o zjednodušené stylizace nebo ozvěny dobově módních motivů, například rostlinných nebo mořských. Podobně vypadá i část keramiky závěrečné epochy mykénské kultury. (Tyhle kousky se v popularizacích neukazují často, snad že nejsou dost nápadné, ale je jich celkem dost a mám pro ně slabost.)

Hrníček z Mykén, LH III A, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hrníček z Mykén, LH III A, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hluboká miska. LH III B, 1300-1190 před n. l. Ashmolean Museum, Oxford, L 1960.4. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hluboká miska. LH III B, 1300-1190 před n. l. Ashmolean Museum, Oxford, L 1960.4. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Specifické tvary mykénské keramiky

Navzdory zmíněnému konzervatismu tvarů prověřených nesmírně dlouhou tradicí se přece jenom objevují také tvary kulturně specifické. Podle nich i laik snadno pozná, s jakou památkou má co do činění. V keramice mykénské kultury jsou specifické zvláště dva tvary: vysoký kylix a třmínkové nádoby. Objevují se v 14. (třmínkové nádobí spíše až v 13.) století a potkáváme je velice často, až do konce mykénské civilizace.

Mykénský vysoký kylix s květinovým dekorem. Ialysos na Rhodu, LH III A, 1375-1300 před n. l. Ashmolean Museum, Oxford, AN 1924.68. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Mykénský vysoký kylix s květinovým dekorem. Ialysos na Rhodu, LH III A, 1375-1300 před n. l. Ashmolean Museum, Oxford, AN 1924.68. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Mykénský vysoký kylix s kozly kolem stromu. LH III A, 1350-1300 BC. British Museum, GR 1907.5-18.1, BM Cat Vases A719. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Mykénský vysoký kylix s kozly kolem stromu. LH III A, 1350-1300 BC. British Museum, GR 1907.5-18.1, BM Cat Vases A719. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vysoký kylix, alias kylix na vysoké noze, je modifikací picí misky (kylix), která se rapidním zvýšením nožky přibližuje tvaru poháru, téměř kalicha. Piják si může připadat víc obřadně. Nevýhodou je ovšem horší stabilita (což je možná dobový způsob regulace pití, zatímco v pozdějším Řecku jím budou varovné obrázky na dně normálních kylixů). Kylix chovaný v Britském muzeu představuje taky jednu z poměrně starých achájských figurálních maleb. Motiv kozlů nebo zase kozorožců kolem „stromu života“ je v egejském prostoru zastoupený v různých kulturách po velice dlouhou dobu.

Mykénská třmínková nádoba. LH III B, 13. století před n. l. Middlebury College Museum of Art, Middlebury, Vermont, USA. Kredit: Daderot, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Mykénská třmínková nádoba. LH III B, 13. století před n. l. Middlebury College Museum of Art, Middlebury, Vermont, USA. Kredit: Daderot, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Mykénská třmínková nádoba s malbou stylizovaných květů, 1300 až 1250 př. n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 1847 (nevystavuje se). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Mykénská třmínková nádoba s malbou stylizovaných květů, 1300 až 1250 př. n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 1847 (nevystavuje se). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Naprosto specifické jsou tzv. třmínkové nádoby. V prvním přiblížení působí dost nelogicky, protože tam, kde bychom čekali větší otvor, případně s víčkem (uprostřed vrcholu nádoby tvaru konvice na čaj), je naopak sloupek držadla, pevně v jednom kuse, zatímco k nalévání slouží jen hubička konvice. Moc se to nedá mýt, ale pokud se omezíme na tekutiny, které se dají snadno vypláchnout, tak výhodou je pevnější uchycení, navíc bez rizika opaření, pokud by šlo o horkou vodu. Mohutný výskyt tohoto typu nádob až do konce mykénské kultury, dokonce ještě i v submykénské vrstvě, svědčí o tom, že tyto výhody byly oceňovány.

 

Specificky mykénská vázová malba

Malba na keramice podléhá dobovým módám, což archeologům už tradičně umožňuje dost přesné provázání datací, neboť keramika se také exportuje a importuje. Po vlivu minojských výtvarných stylů se zhruba v polovině 14. století objevuje specificky mykénský styl figurální vázové malby.

Nejstarší pochází z Kalkani na Peloponésu a je spíše kuriozitou. O málo později se zvláště na východnějších ostrovech mykénská figurální malba na keramice zajímavě rozvíjí.

(Zvláštní kapitolou jsou malované larnaky, tedy keramické rakve, ale to je samostatné téma.)

Hydrie (nádoba na vodu) s lidskými postavami. Kalkani, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 1944.Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hydrie (nádoba na vodu) s lidskými postavami. Kalkani, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 1944.Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Koně a vůz s dámami. Amforoidní kratér, Nafplion, 1300-1250 před n. l Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Koně a vůz s dámami. Amforoidní kratér, Nafplion, 1300-1250 před n. l Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Býk a volavka. Mykénský kratér z Enkomi na Kypru, 13. století před n. l. Britské muzeum, GR 1897.4-1.927, BM Cat Vases C397. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Býk a volavka. Mykénský kratér z Enkomi na Kypru, 13. století před n. l. Britské muzeum, GR 1897.4-1.1150. BM Cat Vases C416. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Gryfón táhne vůz na tzv. Kratéru se sfingami (ty jsou na druhé straně). Enkomi na Kypru, 13. století před n. l. Britské muzeum, GR 1897.4-1.927, BM Cat Vases C397. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Gryfón táhne vůz na tzv. Kratéru se sfingami (ty jsou na druhé straně). Enkomi na Kypru, 13. století před n. l. Britské muzeum, GR 1897.4-1.927, BM Cat Vases C397. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Dojezd

Pádem části paláců mykénské civilizace v ranějším 12. století před n. l. mykénská kultura ještě nekončí. Většinou pokračuje v trochu chudších poměrech, někde se dokonce na čas obnoví bývalá velkolepost. Na některých ostrovech dokonce právě v 12. století mykénská kultura přímo rozkvétá. Přesto platí, že malba na keramice už často míří směrem, který se plně manifestuje v takzvané submykénské vrstvě, tedy v 11. století před n. l.

Nádoba zdobená vzorem odvozeným z oblíbeného sépiového motivu. Kalymnos, LH III C, 1200-1100 před n. l. Britské muzeum, GR 1886.4-15.9, BM Cat Vases A1019. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Nádoba zdobená vzorem odvozeným z oblíbeného sépiového motivu. Kalymnos, LH III C, 1200-1100 před n. l. Britské muzeum, GR 1886.4-15.9, BM Cat Vases A1019. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Třmínková nádoba s geometrickým zdobením. Kalkani, LH III C, 1150 až 1100 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Třmínková nádoba s geometrickým zdobením. Kalkani, LH III C, 1150 až 1100 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Pozdně mykénská třmínková nádoba z hrobu bojovníka. Kamini na Naxu, LH III C, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, č. 1750, skříň 15. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Pozdně mykénská třmínková nádoba z hrobu bojovníka. Kamini na Naxu, LH III C, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, č. 1750, skříň 15. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

 

Jednou z realizovaných možností je téměř abstraktní zjednodušení dříve oblíbených motivů. Příkladem je abstraktní proměna „sépiového“ vzoru na nádobě z ostrova Kalymnu. Jinou a častější cestou je geometrická výzdoba, jak ji vidíme např. na třmínkové nádobě z Kalkani na Peloponésu. Ukazuje formální znaky typické pro toto (i další) období, ale činí tak způsobem nezvykle technicky dokonalým a elegantním.

 

Poslední ukázka, z Kamini na Naxu, představuje spíše svéráz tohoto kykladského ostrova, jemuž podlehli i mykénští osadníci místo toho, aby se oddávali postupnému úpadku. Typičtějších a docela slušných pozdně mykénských kousků je tam fůra, dokonce včetně pokusů o jakési retro mořského stylu, ale tohle je zajímavější.

 

Místo literatury

Kategorie fotografií Mycenaean pottery by museum na Wikimedia Commons. (Totéž v populárnějším provedení a la galerie.)

Pro porovnání:

Minyjská keramika, většinou ze střední doby bronzové, v kategorii fotografií Minyan pottery na Wikimedia Commons.

Datum: 21.06.2021
Tisk článku


Diskuze:


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace