Řecká keramika období geometrického stylu  
Keramika z doby vzniku homérských eposů, většinou z 9. a 8. století, i když s přesahy. Jednoduchá a dobře funkční. Nabízí také pěkné doklady dobové reflexe vidění lidského i zvířecího těla.

Tento styl keramických nádob umožňuje hodně muziky za málo peněz. Stačí venkovská dílna a hrnčíř, který není úplné nemehlo, a může vzniknout dobře funkční a přitom pohledný výrobek. Nadaný mistr s lepším vybavením může styl rozehrát.

Podle geometrického stylu jakožto znaku se často vyčleňuje jedna z prvních period řecké antiky. Po „temných stoletích“ Řecka (11. a 10. před n. l.) nastupuje v 9. a 8. století před n. l. „období geometrického stylu“. To už se neomezuje jen na keramiku, ale projevuje se i v kovových užitkových předmětech, dokonce i v plastikách, zatím většinou drobnějších. Jsou to výtvarná svědectví z doby, ze které jinak máme také básnické zpracování starších kulturních motivů, totiž Homérské eposy.

Pak už následuje řecká archaická doba v užším smyslu slova, přibližně v 7. a 6. století před. n. l., a na jejím začátku ještě tzv. orientalizující (ve smyslu vlivu řeckého východu) neboli „krásný“ styl.

 

Protogeometrická a raně geometrická keramika

Jako proto-geometrický se označuje styl v období přibližně 1050 až 900 před n. l. V této době představuje keramika téměř jediná dochovaná svědectví o řecké kultuře, krom šperků, spíše ozdob. Časově navazuje na submykénskou keramiku, může se s ní i překrývat, takže na některých lokalitách může být toto rozhraní diskutabilní, viz článek Submykénská keramika.

(Pozdně) proto-geometrická amfora s uchy na těle nádoby, s šachovnicovým vzorem v horním poli a s vlnovkovým zdobením na těle. Athény, 950 až 900 před n. l. British Museum, GR 1978.7-1.7 (Cat. Vases A1123). Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Public domain.
(Pozdně) proto-geometrická amfora s uchy na těle nádoby, s šachovnicovým vzorem v horním poli a s vlnovkovým zdobením na těle. Athény, 950 až 900 před n. l. British Museum, GR 1978.7-1.7 (Cat. Vases A1123). Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Public domain.
Raně geometrická amfora s uchy na plecích a s jednoduchým zdobením pouze v horním poli. Atická dílna, 875 až 850 př. n. l. Ústav pro klasickou archeologii UK v Praze, ÚKA 60-5, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Raně geometrická amfora s uchy na plecích a s jednoduchým zdobením pouze v horním poli. Atická dílna, 875 až 850 př. n. l. Ústav pro klasickou archeologii UK v Praze, ÚKA 60-5, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Funerální pithos s vyobrazením bohyně. Fortetsa u Knóssu, řecké raně geometrické období B, 850-800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Funerální pithos s vyobrazením bohyně. Fortetsa u Knóssu, řecké raně geometrické období B, 850-800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

K ranému geometrickému stylu se většinou řadí produkce let 900 až 850 (nebo 800) před n. l., která setrvává u jednoduchých abstraktních motivů. Později se geometrické motivy stávají složitějšími a postupně se objeví i malba postav. Od poloviny 8. století se na nádobách občas objevují také alfabetické nápisy.

 

Na menším funerálním pithu z pohřebiště Fortetsa u Knóssu vidíme výrazně geometricky stylizovanou postavu ženy, nejspíše bohyně typu Paní zvířat (Potnia therón), tedy jednu ze starých podob bohyně Artemis. Ruce jsou rozpřažené v extatickém nebo vládnoucím gestu, dlouhou sukni má přepásanou hady.

 

Pohřební amfory z 8. století před n. l.

Zachované památky často pocházejí z hrobů. Někdy jsou to dary mrtvému, někdy nádoby, které slouží jako urny. Jejich výzdoba samozřejmě odpovídá situaci. Častá jsou zobrazení bojových a zvláště pohřebních scén. Tyto důvody zobrazování lidí (včetně zbroje) a zvířat nám zatím zastiňují veselejší situace.

 

Takových nádob se zachovalo celkem hodně. Jako pěknou a současně docela typickou ukázku jsem vybral jednu z amfor, které vystavuje Archeologické muzeum na Paru (Parosu). Nejspíš pochází z tamní dílny. Z jedné strany zobrazuje boj, z druhé pohřeb. Zatím se omezíme na boj. V centru malby na těle nádoby je bojovník na válečné voze, taženém koňmi. Postavy lidí jsou kupodivu stylizovány geometričtěji než postavy zvířat. Vojáci nesou štíty obou známých tvarů: vlevo tvaru „8“ (nebo basy), vpravo kruhový. Elegantní zvíře vlevo dole nevypadá jako kůň, snad jde o kontrast vůči volné přírodě, trochu předjímající pozdější orientalizující (alias krásný) styl. Ostatní pole jsou vykryta rozličným geometrickým dekorem.

Geometrická amfora se zobrazením válečné scény, 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Geometrická amfora se zobrazením válečné scény, 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Geometrická amfora se zobrazením válečné scény, 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Geometrická amfora se zobrazením válečné scény, 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

 

Dipylský kratér

Pohřbu si užijeme na slavné velké pohřební váze zvané Dipylský kratér, našel se u Dipylon v Athénách. Je to atická práce z let 750-735 před n. l. Tvarem je to kratér, jenže notně zvětšený, protože neslouží jako měsidlo na víno s vodou, nýbrž jako pohřební. Autor malby je v nové době zván Hirschfeldův malíř.

Dipylský kratér, pozdně geometrický. Hirschfeldův malíř, 750 až 735 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dipylský kratér, pozdně geometrický. Hirschfeldův malíř, 750 až 735 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dipylský kratér. Detail hlavních částí malby s ekforou nahoře a s defilé vojáků na vozech dole. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 990. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dipylský kratér. Detail hlavních částí malby s ekforou nahoře a s defilé vojáků na vozech dole. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 990. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V hlavním pásu malby je nebožtík na katafalku vezen na voze taženém koňmi. Kolem je spousta lidí. Někteří muži jsou ozbrojeni (první postavy vpravo před koňmi), zatímco neozbrojení lidé lomí rukama nad hlavou, „lamentují“. Lamentace je zcela jasně zděděným prvkem z mykénské kultury, viz např. na larnaku v Thébách, možná i další atributy pohřbu. V nižším pásu je defilé bojovníků na válečných vozech. Zdá se, že tento pohřeb je převážně mužská vojenská záležitost. Zbylá místa jsou vyplněna geometrickými vzory: lomenice, šachovnicový dekor, svastiky, rosety. Přírodním odlehčením jsou vodní ptáci, ale zde možná jde o souvislost větších vodních ptáků s podsvětím a koloběhem sil přírody, jak ji chápala už mykénská malba.

Pyxis z geometrického období s plastikou tří koní na víku. Athény, 750-700 před n. l. Muzeum staré agory v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pyxis z geometrického období s plastikou tří koní na víku. Athény, 750-700 před n. l. Muzeum staré agory v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Představený styl pohřebních scén, nezávisle na tom, zda jde o pohřby mužů, žen nebo dětí, se nazývá prothesis (πρόθεσις), tedy představení mrtvého s patřičnou lamentací; nebo také ekfora (ἐκφορά), převoz na hřbitov.

 

Menší keramika geometrického stylu

Typickým luxusním předmětem jsou v druhé polovině 8. století před n. l. pyxidy (dózy) s plastikou skupiny koní na víku, v roli držadla.

Řekli jsme si, že síla geometrického stylu je v široké škále od špičkových kusů po dobrou řadovou produkci. Je tedy na místě ukázat menší a jednodušší špičkové práce a pak taky běžnější nádoby. To se už ve většině případů obejde bez násilných scén i morbidit.

Dalším typickým luxusním předmětem této doby jsou zdobené vyšší nádoby. Obě představované jsou původem z Attiky. Ten džbán z pražské sbírky se omezuje na geometrickou výzdobu, ale dotahuje ji do složité jemnosti. Amfora z Berlína, krom zobrazení jízdní scény (pohřební ekfory), které málem předjímá pozdější černofigurový dekor, je ozdobena i plasticky provedenými vlnícími se hady. To není výjimečné, hadi, malovaní i plastičtí, se na řeckých vázách vyskytují v každé době, často jako znak podsvětních sil.

Větší nádoba s víčkem, geometricky zdobená. Atika, kolem 730 př. n. l. Ústav pro klasickou archeologii UK v Praze, ÚKA 60-3, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Větší nádoba s víčkem, geometricky zdobená. Atika, kolem 730 př. n. l. Ústav pro klasickou archeologii UK v Praze, ÚKA 60-3, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pozdně geometrická amfora, s ekforou na těle nádoby a plastickými hady. Atika, 730 až 720 před n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: Marcus Cyron, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.
Pozdně geometrická amfora, s ekforou na těle nádoby a plastickými hady. Atika, 730 až 720 před n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: Marcus Cyron, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.

 

Jednodušší keramika geometrického stylu

Dál už to bude trochu všednější keramika, která je v nálezech nejčastější. Například džbánek z atické Artemidiny svatyně v Brauronu a pohár (goblet), trochu připomínající korbel.

Pozdně geometrický džbánek, 8. století před n. l. Archeologické muzeum v Braronu (Vraone). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pozdně geometrický džbánek, 8. století před n. l. Archeologické muzeum v Braronu (Vraone). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pohár (goblet), pozdně geometrický. Výrazný motiv propojených spirál. Atická dílna, 750 až 725 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 4603, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pohár (goblet), pozdně geometrický. Výrazný motiv propojených spirál. Atická dílna, 750 až 725 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 4603, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Svastik se v tomto případě není nutno lekat. Spolu s kříži a někdy i hvězdami všemožných typů jsou na keramice standardem už od neolitu, podobně jako rosety, spirály a vlnovky. Není důvod si je znechucovat tím, že řada z těchto znaků byla později využita i zneužita k lecčemu. Někteří lidé dokážou překroutit cokoli, aby se tím mohli zaštítit.

Podobně zdobené jsou i dva kanthary, tedy nádobky, které patřily také ke znakům Dionýsa.

Kantharos se svastikou a rosetami. Attická pozdně geometrická keramika, kolem roku 760 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 1849, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kantharos se svastikou a rosetami. Attická pozdně geometrická keramika, kolem roku 760 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 1849, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kantharos. Pravděpodobně boiótská dílna, 750 až 700 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 3470, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kantharos. Pravděpodobně boiótská dílna, 750 až 700 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 3470, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ještě je třeba ukázat nějaký skyfos, tedy další typ nádobky k pití, a taky kalathos, tedy košík, který pochází přímo z Kerameiku, tedy z athénské hrnčířské čtvrti. Takové košíky se většinou dělaly z proutí, ale potkají se i keramické verze.

Skyfos v geometrickém stylu, z Paru, snad z konce 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Skyfos v geometrickém stylu, z Paru, snad z konce 8. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kalathos v pozdně geometrickém stylu. Nález z hrobu dítěte, Athény, 750 až 700 před n. l. Archeologické muzeum v Kerameiku (Athény), T 50/V. Kredit: Dorieo, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kalathos v pozdně geometrickém stylu. Nález z hrobu dítěte, Athény, 750 až 700 před n. l. Archeologické muzeum v Kerameiku (Athény), T 50/V. Kredit: Dorieo, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Představený skyfos z Paru je nezvykle střídmý a přitom elegantní. Není jasné, zda je místní, nebo jde o import korintské produkce.

 

Dozvuky geometrického stylu

Geometrický styl se běžně potkává ještě v 7. století před n. l., přibližně do jeho poloviny, v té době už souběžně s produkcí v orientalizujícím stylu. Pak dožívá jen jako okrajový, ale najdou se významné lokální výjimky. Například v Boiótii (v okolí Théb) zůstává velice oblíbený a pokračuje ještě souběžně s černofigurovou keramikou.

Pták na pozdně geometrické amfoře. Kykladská práce, 700 až 680 před n. l. Archeologické muzeum na Théře (Santorini). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Pták na pozdně geometrické amfoře. Kykladská práce, 700 až 680 před n. l. Archeologické muzeum na Théře (Santorini). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Kantharos, ve vlysu namalovaní vodní ptáci. Boiótská dílna, 550 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 972, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kantharos, ve vlysu namalovaní vodní ptáci. Boiótská dílna, 550 před n. l. Národní muzeum v Praze, NM-H10 972, nevystavuje se. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Fragment reliéfu z geometrické vázy, 680 až 650 před n. l, z akropole Koukounaries (Naoussa) na Paru. Archeologické muzeum v Paroikii, Paros. Archeologické muzeum v Thébách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Fragment reliéfu z geometrické vázy, 680 až 650 před n. l, z akropole Koukounaries (Naoussa) na Paru. Archeologické muzeum v Paroikii, Paros. Archeologické muzeum v Thébách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Na konci geometrického období se možná už začínají objevovat první malby mytologických scén. Zatím však není jasné, kdy jde opravdu o scénu z určitého mýtu nebo eposu, a kdy tak pozdější doba chápe nějaké obecnější zobrazení. Raději s tím počkáme. Jednoznačně identifikovatelné scény totiž patří spíše k orientalizujícímu a pak černofigurovému stylu.

 

Střípky z okraje žánru

Rozhraní stylů nebývají vždy ostrá. Například není jasné, zda zajímavý fragment keramiky s reliéfem nepatří spíše k reliéfním nádobám mélského typu (podmnožině orientalizujícího stylu, jako třeba slavná Váza z Mykonu, viz článek Plenění Tróje podle vázy z Mykonu. Někteří v tomto reliéfu spatřují Apollóna, rozmlouvajícího z Múzou, jako na trochu analogickém fragmentu vystavovaném na Délu, viz foto.

 

Místo literatury

Ancient Greek Geometric pottery – kategorie fotek na Wikimedia Commons.

Ancient Greek pottery by style – kategorie fotek na Wikimedia Commons.

Attic Geometric pottery in Kinský Palace, Prague – Fotogalerie části zrušené expozice antiky z českých sbírek, pár let sporadicky vystavované v paláci Kinských v Praze pod hlavičkou Národní Galerie. V mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Datum: 01.10.2021
Tisk článku


Diskuze:

Svastiky měly pocházet

Tomáš Novák,2021-10-05 10:54:30

...odkudsi z Tibetu nebo Indie, pokud se nemýlím? Nacisté za nimi dokonce vypravili několik výprav, podobných těm filmovým v Indiana Jonesovi :-) Kde je tedy jejich pravděpodobný původ? Děkuji!

Odpovědět


Re: Svastiky měly pocházet

Zdeněk Kratochvíl,2021-10-05 12:11:04

Nakolik vím, tak nejstarší dochované svastiky jsou na neolitické keramice v prostoru Středomoří a v jeho okolí (Balkán, Írán). Jasné doklady jsou z 5. tisíciletí před n. l., ale nejspíš to bude o něco starší. V tomto prostoru ovšem nezískaly zvláštní náboženský status, je to jen jeden z dlouhé řady geometrických symbolů (jiné kříže, různé hvězdy, spirály, rosety) na keramaice a skalních rytinách. V Asii pozdějších dob došlo k identifikaci svastik s několika náboženstvími, proto si to pak spojujeme s Asií, i když to nemá žádné politické a tím méně nacionální souvislosti. Neznám ovšem dostatečně čínskou ani sibiřskou keramiku. Pokud v egejském prostoru staré doby měly některé z geometrických symbolů vůbec striktně náboženský význam, tak spirály (Slunce, had, vlny, život, rozvoj a úpadek).

Odpovědět


Re: Svastiky měly pocházet

Zdeněk Kratochvíl,2021-10-05 12:41:36

Po letmém hledání jsem skutečně nenašel žádný opravdu starý (neolitický) výskyt mimo zmíněný prostor. Zato kupodivu výskyt na předkolumbovské středobvěké keramice v severním Peru. Asi to bude hodně obecné, ale staré epicentrum vypadá na východní Mediterán a jeho širší okolí. Ještě se zkusím optat indologů a sinologů, jestli nevědí o starých výslkytech.

Odpovědět


Re: Re: Svastiky měly pocházet

Tomáš Novák,2021-10-06 13:51:16

A hledat jejich kořeny (spolu s domnělými počátky árijské kultury) se vydala jakási okultní skupina nacistů, někteří na tom dost těžce "ulítávali" :-)

Odpovědět


Re: Svastiky měly pocházet

Z Z,2021-10-05 17:38:23

Ide o tak jednoduchý symbol, že asi neexistuje konkrétne "miesto pôvodu" ale asi vznikol na viacerých miestach nezávisle. Podobne, ako keby sa chcelo vyskúmať "miesto pôvodu" štvorca, kruhu, jednoduchého kríža a pod. "Svastika" je abecedný znak v čínštine, kórejčine, japončine, vietnamčine...

Odpovědět

Ježíš

Dalimil Ryšavý,2021-10-01 17:40:08

posledních šest těch věciček mě úplně odrovnalo. Děkuji pane Kratochvíle!

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace