Budou se autistické děti léčit hormonem „sociability“ nebo pupečníkovou krví?  
Devět z deseti fyziologů souhlasí s tvrzením, že jsme do značné míry hříčkou hormonů. Ne tak dávno jim v tom přitakali i sociologové, když si ověřili, že hormon důvěry a lásky, kromě toho, že zlepšuje náladu, také utužuje sociální vazby. Instantní důvěra v balení nosních sprejů se zalíbila i psychiatrům, a tak se v napravování autistických dítek oxytocin stává až jakousi mantrou. Vědci z Duke University ale teď největší studií svého druhu udělali oxytocinové mánii čáru přes rozpočet. Spíš než oxytocin by autistickým dětem měla pomáhat krevní infuze.

Oxytocin - malý, přirozeně se vyskytující peptid. Uvádí se u něj, že stimuluje kojení a léčí některé psychiatrické poruchy. Strukturní vzorec.  Autor: Calvedo, volné dílo.
Oxytocin - malý, přirozeně se vyskytující peptid. Uvádí se u něj, že stimuluje kojení a léčí některé psychiatrické poruchy. Strukturní vzorec. Autor: Calvedo, volné dílo.

Několik slov o neurochemii

Účinky oxytocinu na stahy dělohy a na otevírání děložního hrdla při porodu, jsou známy déle než sto let. Hodně dlouho se už také ví, že oxytocin se vylučuje při stimulaci prsních bradavek a že přes spinální nervy dochází k aktivaci hypothalamu. Jím pak uvolňované hormony se starají, aby sající robě dostalo svou zaslouženou výživnou porci mléčných proteinů, tuku a minerálů.


Oxytocin je peptidický hormon s nímž „pracují“ všichni savci. Místem jeho syntézy je hypothalamické jádro (nucleus paraventricularis). Do krevního oběhu se uvolňuje z neurohypofýzy. Nejde tu ale jen o jeho působení na hladkosvalová vlákna a spouštění laktace, má toho pod palcem mnohem více. Například útlum nervového systému zvaného sympatikus, snížení krevního tlaku,… Proto také dokáže čas kojení doprovodit příjemnými pocity, potlačit stres a udělat z něj „chvilku nirvány“. Odtud také pramení jeho přezdívka hormon štěstí, nebo také mateřské lásky.
Chodci procházejí kolem kreseb autistických dětí po akci v Bukurešti pořádané u příležitosti Světového dne povědomí o autismu. Kredit: AP Photo/Vadim Ghirda
Chodci procházejí kolem kreseb autistických dětí po akci v Bukurešti pořádané u příležitosti Světového dne povědomí o autismu. Kredit: AP Photo/Vadim Ghirda.

Nedávné pokusy  švýcarských vědců překřtily „hormon štěstí“ na hormon „štěstí a důvěry“. Postaraly se o to výsledky pokusů prováděné pod taktovkou Ernsta Fehra. Ten dobrovolníkům rozdal peníze a ti si je mohli nechat, nebo je mohli investovat. Investor sliboval vklad zhodnotit, ale mělo to háček. Některým účastníkům pokusu jejich důvěra v investora přišla draho - zachoval se sobecky a o zisk se nepodělil. To podstatné na pokusu bylo, že při pokračování účastníkům pokusu aplikovali do nosu něco z lahvičky. Oxytocin v tom byl ale jen u poloviny z nich. S těmi, kteří ho dostávali, zrada neotřásla jejich důvěrou tolik, jako v případě těch, kteří dostávali do nosu placebo.

Důkazem, že se oxytocin plete do mezilidské důvěry  ovlivňuje naše rozhodovací procesy, byla výše sázek, které účastníci svěřovali investorovi. Ti s oxytocinem v nose dál překypovali  důvěrou, ačkoliv se již předtím spálili. U skupiny neošetřených oxytocinem jejich důvěra a ochota ke spolupráci rychle klesla a s výší svěřovaných částek rychle polevili.
Protože vědci svým lidským pokusným králíkům během hry sledovali mozkovou aktivitu, mohli vše doplnit o poznatek, že těm kteří dostávali oxytocin, aktivita v amygdale a striatu klesla. I v tom to do sebe všechno začíná dobře zapadat neboť o amygdale se ví, že asistuje při spouštění strachu a striatum zase v procesech, během nichž si zapisujeme do paměti, čím jsme se spálili a kdo nás vypekl. Asi tím nejúžasnějším zjištěním ale na tom všem je, že když účastníci byli seznámeni s tím, že tím investorem nebyla osoba, ale počítač, a že jeho rozhodování bylo dílem náhodných čísel, aktivace amygdaly a striata byly ty tam. Jinak řečeno, když víme, že tím, kdo nás tahá za nos, není člověk, ale něco neživého (počítač, stát, náhoda), tak nás to tolik „nebolí“ a uvažujeme i pod vlivem drogy, racionálněji. Z toho plyne, že kouzlo a moc oxytocinu se naplno projevuje jen tehdy, když jde o mezilidské vztahy.
Linmarie Sikich, absolvenka Washingtonské univerzity, v současné době vědkyně na Yale University School of Medicine.
Linmarie Sikich, absolvenka Washingtonské univerzity, v současné době vědkyně na Yale University School of Medicine.

Schopnost družit se a vstupovat do vztahů, je nám dána, tak nějak od přírody. Sociologové tvrdí, že bez této přirozené dovednosti by společnost ani nemohla existovat. Žel autistickým jedincům je tato schopnost z velké části odepřena. A nejde jen o autismus,   poruch s narušenou důvěrou v ostatní lidi je ve společnosti více, než je zdrávo. Je logické, že z výsledků pokusů se léčitelům lidských duší začal oxytocin jevit k prolamování ledů nedůvěry, tou správnou volbou. V dobré víře se rozjíždí léčba nemocných a předpokládá se, že bude přínosem i pro rodiče a opatrovníky. Zkrátka, že po zhruba 10 – 30  mezinárodních jednotkách podaných intranazálně, začnou autistické děti projevovat více empatie a citu.

Nejnovější studie publikovaná v časopise New England Journal of Medicine ale vrhlo na dřívější optimistické výsledky pokusů na myších a lidech, na základě nichž se k léčbě pomocí oxytocinu přistupuje, stín pochybností. Výsledky jsou nejen překvapivé, ale i důvěryhodné, neboť prověření účinků oxytocinu si nezadal komerční subjekt, ale financovala ho vláda USA. Vypadá to, že si názor na léčbu oxytocinem budeme muset hodně poopravovat, neřku-li zcela měnit.
Výsledky rozsáhlých testů viní oxytocin z nefukčnosti – autistickým dětem neprospívá.
Výsledky rozsáhlých testů viní oxytocin z nefukčnosti – autistickým dětem neprospívá.

Mluvíme tu o studii, která trvala šest měsíců a účastnilo se jí 250 dětí ve věku od 3 do 17 let. Denně dostávaly do nosu stříkanec ze spreje s obsahem oxytocinu, přičemž dávky se většinou zvyšovaly (až na okolo 28 MJ). Podstatné je, že následné analýzy neukázaly na žádný rozdíl ve výsledcích jak u dětí s lehkým tak i těžkým autismem. V jednom případě, nejspíš právě následkem aplikace oxytocinu, to skončilo nezvládnutím řízení a vážnou dopravní nehodou. Závěr studie je strohý: „Děti s autismem prospěch z experimentální terapie hormonem, o kterém se předpokládá, že podporuje sociální vazby, neměly.“
Doktorka Linmarie Sikichovou, vědkyně z Duke University, která studii s celou řadou pracovišť, kde experiment probíhal, dávala do kupy, výsledek komentovala následovně: „Bylo to pro nás všechny zklamáním. Opravdu jsme doufali, že najdeme nějakou výhodu, ale nikde jsme ji nenašli.“

Zklamání to bude i pro rodiče, kterým předchozí studie dávaly naději, že se jim jejich vztah s autistickou ratolestí, podaří zlepšit. Soudě podle toho, že některé prameny uvádějí, že autismem je postiženo až jedno z 54 dětí, bude těch zklamaných po světě opravdu hodně. Už aby tento týden skončil. Je takovým nositelem špatných zpráv. Podobné rozčarování nám přinesl i u interferonu. Ten u hospitalizovaných s COVID-19, zklamal ještě víc. Na rozdíl od oxytocinu nejen, že žádný přínos neprokázal, ale s jeho podáním bylo pozorováno více nežádoucích příhod. Ale vraťme se k dětem a jejich léčbě z problémů, které jim přináší autismus. Z Duke University, kde se mentálním schopnostem a možnostem jejich zlepšení věnují dlouhodobě, padají i lepší zprávy, než nynější fiasko u oxytocinu.
Infuzí pupečníkovou krví se nemocným dodávají do oběhu buňky monocyty. S jejich pomocí lze tlumit zánětlivý proces v mozku - společný problém většiny autistických dětí.  Kredit: DukeHealth.
Infuzí pupečníkovou krví se nemocným dodávají do oběhu buňky monocyty. S jejich pomocí lze tlumit zánětlivý proces v mozku - společný problém většiny autistických dětí. Kredit: DukeHealth.

Monocyty
Optimismus s napravováním sociálních a komunikačních schopností u dětí ve věku od 2 do 7 let s diagnostikovanou poruchou autistického spektra, přinesla léčba pupečníkovou krví. Zatím o ní vědci z Duke Univerzity zveřejnili jen to, že se pokus prováděl na 180 dětech bez mentálního postižení a že léčba u nich vykázala zlepšení v jazykové komunikaci, schopnostech udržet pozornost měřenou sledováním očí a zvýšenou sílu alfa a beta EEG, což jsou měřítka funkce mozku.

Léčba spočívala v jediné infuzi vlastní, nebo dárcovské pupečníkové krve. Léčebný efekt vědci vysvětlují dodáním buněk modulujících imunitu nazývaných monocyty. O těchto buňkách se ví, že mají schopnost zklidňovat zánět. Dává to smysl, neboť právě zánět mozku bývá typickým problémem autistiských dětí. Dosavadní výsledky jsou nadějné. Aplikace živých buněk ve většině případů zmírnila příznaky u dětí s autismem, i když ne u všech. U těch, které měly výrazné mentální postižení (IQ pod 70, kterých bývá mezi autisty přibližně 40 procent) ani léčba pupečníkovou krví nepomáhala. Podle Geraldine Dawsonové, ředitelky Duke Institute for Brain Sciences, to ještě neznamená, že by při delší době léčení nemohlo dojít ke zlepšení i u těch.

Literatura
Linmarie Sikich a kol., Intranazální oxytocin u dětí a dospívajících s poruchou autistického spektra, New England Journal of Medicine (2021). DOI: 10,1056 / NEJMoa2103583, www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2103583
AC Kalil et al. Efficacy of interferon beta-1a plus remdesivir compared with remdesivir alone in hospitalized adults with COVID-19: a double-bind, randomised, placebo-controlled, phase 3 trial. The Lancet Respiratory Medicine DOI: 10.1016/S2213-2600(21)00412-4 (2021).
Jessica M. Sun, et al.: Sibling umbilical cord blood infusion is safe in young children with cerebral palsy, Stem Cells, 04 June 2021. https://doi.org/10.1002/sctm.20-0470
Dawson G., et al.: Autologous cord blood infusions are safe and feasible in young children with autism spectrum disorder: results of a single-center phase I open-label trial., Stem Cells Transl Med. 2017; 6: 1332-1339
G. Dawson and J. Kurtzberg, The Journal of Pediatrix, 30. november 2020, DOI: https://doi.org/10.1016/j.jpeds.2020.11.064
G. Dawson, et al.: A Phase II Randomized Clinical Trial of the Safety and Efficacy of Intravenous Umbilical Cord Blood Infusion for Treatment of Children with Autism Spectrum Disorder, The Journal of Pediatrics, Volume 222, July 2020
Datum: 21.10.2021
Tisk článku

Související články:

Z hormonu lásky a přátelství je hormon závisti a nevraživosti     Autor: Josef Pazdera (15.11.2009)
Když mozek jinak vnímá svět     Autor: Dagmar Gregorová (04.05.2011)
Neurony z krve? To si z nás dělají kozy!     Autor: Josef Pazdera (08.06.2018)
Na dyslexii filtrem, nejlépe zeleným     Autor: Josef Pazdera (19.10.2018)



Diskuze:

Použití pupečníkové krve?

Pavel Trávník,2021-10-22 08:41:44

Léčba pupečníkovou krví, pokud byla opravu efektivní, má mnoho problematických prvků. Asi by nebylo k dispozici dostatečné množství dávek pro dlouhodobou léčbu, pokud by šlo o dárcovskou pupečníkovou krev (ani ta by asi nestačila), pak problém kompatibility. Pokud skutečně metoda působí, pak to asi nejsou monocyty jako takové, ty nepronikají do mozku přes hematoencefalickou bariéru, ale nějaké nízkomolekulární látky v nich syntetizované. To by možná byla cesta, zjistit, o jakou látku/látky jde a najít vhodný způsob podání.

Odpovědět


Re: Použití pupečníkové krve?

Josef Pazdera,2021-10-22 11:21:58

Děkuji za poznámku. Protože ale vyzněla dost kriticky a jako autor článku referující o závěrech výzkumu jsem se nechtě stal advokátem, pokusím se je hájit. Předně již nejsou sami, kteří referují o zlepšení stavu autistických dětí po aplikaci pupečníkové krve, ale to, co bych chtěl hlavně zdůraznit, že ono to s tou hemoencefalickou barierou přestává být tak jednoznačné, jak to z Vašeho komentáře vyplývá. Pro méně obeznámené s problematikou je dobré říci, že pod pojmem hemoencefalická bariera se rozumí fakt, že v kapilárách mozku, kde dochází k výměně plynů a živi, buňky cévního endotelu vytváří obzvlášť těsné spoje čímž zajišťují aby do mozku neprocházely velké objekty, jakými jsou například bílé krvinky (mozek má vlastní imunitní obranný systém – viz úloha gliálních buněk). A nyní to podstatné. Ať už tomu budeme říkat hemoencefalická bariera, nebo ztráta integrity BBB (blood brain barier) tak ta v případě zánětlivých stavů často selhává a k infiltraci imunitních buněk i velkých molekul, jako je albumin, dochází. Dobře to je popsáno u pacientů s Alzheimerovou chorobou a parkinsonem. Dokonce jsou práce uvádějící, že i za normálního fyziologického stavu pro všechny oblasti mozku (respektive kapiláry) představy o neprostupnosti neplatí. Jsou popsány mozkové oblasti, kde hemoencefalická bariera zcela chybí. A pokud je tento článek o autistických jedincích, tak je potřeba vzít ještě jednu věc v úvahu, že se tím také říká, že že jde o jistý zánětlivý stav jejich mozků, kdy je funkčnost hemoencefalické bariery narušena a jak někteří říkají, je děravá jako cedník. Souhlasím, že tu nejspíš půjde o nějaké působky monocytů, ale co se týče té neprostupnosti BBB, tam to nemusí být tak jednoznačné. V každém případě jim držím palce, aby autismus šel léčit a aby to bylo jen tou jednou dávkou, jak ve své práci uvádí.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace