Neurony z krve? To si z nás dělají kozy!  
Nejen Columbia Pictures ve svých bláznivých komediích využívají triku, kdy jeden z protagonistů je obtloustlý hromotluk a druhý hubeňour. Když jsou navíc svými duševními schopnostmi nekompatibilní, rádi se tomu zasmějeme. Osvědčeného schématu se drželi i na Stanfordské universitě, kde do hlavních rolí v laboratoři obsadili macatou krevní buňku s vyzáblým dlouhánem z mozku. A udělali dobře, jsou teď také vysmátí.
Stanford University (správně plným jménem: Leland Stanford Junior University). Americká soukromá univerzita v Kalifornii se nachází přímo v srdci Silicon Valley. Kredit: King of Hearts CC BY-SA 3.0.
Stanford University (správně plným jménem: Leland Stanford Junior University). Americká soukromá univerzita v Kalifornii se nachází přímo v srdci Silicon Valley. Kredit: King of Hearts CC BY-SA 3.0.

Ještě nedávno bylo přeškolování jednoho typu buněk na jiný typ alchymií s výsledkem krajně nejistým. Těm, jimž se to občas zdařilo, se přezdívalo mágové se zlatými ručičkami a jezdili se to k nim učit kolegové z celého světa. Z toho, co se jednou povedlo a dvakrát ne, udělali nyní američtí výzkumníci rutinu. Píšeme američtí, ale myslíme tím Asiaty Koji Tanabe, Cheen Euong Ang s jejich americkými kolegy. V tomto týdnu jim vyšla publikace ve sborníku americké akademie věd a v té popsali přípravu neuronů z buněk, které nám kolují v krvi. Navíc jde o zcela běžný typ buněk, kterých je v krvi hodně. V podstatě jde o jeden podtypů bílých krvinek, kterým se říká T buňky. Prý je stačí vystavit dietě se čtyřmi proteinovými substancemi, a začnou se dít „divy“. Jeden ze spoluautorů to popsal slovy: „Doslova se vám začnou měnit před očima“.  

O tom, že se buňky dají přeškolit na jiný typ, jsme psali na Oslovi často. Vždy ale šlo o to, že se buňky nejprve vracely do stavu pluripotence. Jako bychom je vraceli „v čase zpět“ a nejprve z nich udělaly „mlaďušky“ (puripotentní kmenové buňky, zkráceně PC). Takové, jaké se vyskytují v embryu a kdy ještě  jsou nediferenciované a schopné dát vznik jakékoliv buňce těla (ledvinám, játrům, svalům, mozku,…). Teprve až když se jedněmi lektvary z nich staly  indukované pluripotentní kmenové buňky (iPC), přikročovalo se k další kroku a přídavkem dalších lektvarů se přetvářely na žádoucí buněčný typ. Nyní jde o to, že vědci vše zvládli, takříkajíc z jedné vody načisto. Pro tuto zkratku již vymysleli i název: „transdiferenciace“.

 

Konkurence

Jiné týmy badatelů, které vsadily na získávání neuronů z kožních buněk (fibroblastů), také již slavily úspěch. Nicméně, jejich přístup má své mouchy.  Ať už je cíl tohoto snažení jakýkoliv (léčba, nebo jen vyšetření stavu), tak v případě použití jako výchozích buněk fibroblastů, je potřeba pacienta podrobit poněkud nepříjemnému zákroku – biopsii. To by nebylo tak zlé, horší je, že než se u takto získaných buněk začne s jejich přeškolováním, musí se nějakou pěstovat mimo tělo v kultuře a pomnožit je nejprve do patřičných počtů.  A právě v tom spočívá zádrhel této metody. Každé prodlužování procedur spojených s kultivací buněk mimo organismus, zvyšuje pravděpodobnost, že u buněk dojde ke vzniku mutací. Ve finále získáme tedy buněk dost, ale mnohé z těchto iPC buněk jsou poněkud vrtošivé. Odborně řečeno karyotypicky nestabilní a je mezi nimi hodně mutantů. Takových, jaké testovaná osoba ve skutečnosti nemá. Jaké závěry se z takového vyšetření dají dělat, netřeba rozebírat. Když to zkrátíme, tak nynější rychlá přeměna buněk poskytuje lepší obraz o stavu nervových buněk pacienta a navíc šetří čas a ten jak známo, jsou peníze.

Cheen Euong Ang, druhý autor studie. Kredit: Stanford University.
Cheen Euong Ang, druhý autor studie. Kredit: Stanford University.


Kuchařka

Centrifugací se z krve získají bílé krvinky. Ty se dají do media vhodného pro růst T buněk, obohaceného o protilátky namířené proti CD3/CD28.   Přidají se transcribční faktory Brn2, Ascl1, Myt1l, a Ngn2. Aby se tyto instrukce k přeprogramování genomu dostaly tam, kde mohou začít páchat, co po nich chceme, je potřeba je nejprve nějak do buněk vecpat. Dělá se to pomocí vektorů a je nabíledni, že se takové brutalitě bílé krvinky brání. Stačí jim ale domluvit elektrošokem. Ten do jejich membrány na okamžik udělá díry a je vymalováno. Pak už se nechají na pokoji a dělá se jim jen samé potěšení. Uloží se do „Petriho postýlky“ z buněk gliových (pomocné buňky v mozku) a podstrojuje se jim stálým přísunem čerstvých živin.

Zatímco jako krevní T buňky se honosily povrchovými značkami typickými pro bílé krvinky (jako třeba CD8, CD45 a CD3), po přestálé proceduře s přeprogramováním se už hrdě pyšní excitačními aktivitami zprostředkovanými AMPA receptory. A to lze po právu interpretovat jako přestavbu na funkční neurony pospojované dendritickými výběžky do sítě.

 

Je šokující jak snadné je z lidských buněk imunitního systému získat neurony. Kredit: Plyšáci.cz
Je šokující jak snadné je z lidských buněk imunitního systému získat neurony. Kredit: Plyšáci.cz

Statistika

S daty lze zacházet všelijak. V abstraktu článku se uvádí, že z jednoho mililitru krve lze získat padesát tisíc neuronů. Když ale tentýž údaj vyjádříme jinak, tak se dostaneme k tomu, že transformace buněk se výzkumníkům daří jen u 6,2 procenta buněk. To už tak bombasticky nevypadá. Slova o akčním potenciálu jsou zajímavá, ale má to háček. Buňka je schopna přijmout impuls od axonů jiných buněk, vést vzruch, ale nezvládá tvořit spoje. Takže to její plnohodnotné funkčnosti moc nesvědčí. Léčit se tím nedá. Celé to pak začne dělat dojem, že to je v podstatě na nic. Nejspíš proto zpráva v řadě jiných o neutronových hvězdách ze souhvězdí Lištičky a stejně lišáckých domácích hvězdách Bakalovi a Babišovi zcela zapadla.


Ale neměla by

Jsou nemoci, které se léčit nedaří a u nichž marně pátráme po tom, co je způsobuje. Tak třeba mozek, o jeho zdravotním stavu nám toho moc neřekne ani nejnovější technická vychytávka v podobě funkční magnetické rezonance. Namátkou jmenujme schizofrenii a autismus. Jediné, co o nich víme je, že jde o poruchy mozkových neuronů a že některé jejich charakteristiky jsou pro nemocné osoby společné. Problém je, že se k neuronům pacientů nedostaneme a o tom, jak fungují jejich geny v centrále (buněčném jádře) si můžeme nechat jen zdát. Snadná příprava neuronů jejich vypěstováním z krve, to je jiná káva. Slibuje nám neuronů habaděj, aniž bychom se osobě museli vrtat v mozku. I když se jedná o neurony, kterými se intelekt a IQ zlepšovat nedá, pro odhalování příčin nemocí to až tak moc nevadí.

 

Bez nadsázky lze nynější stanfordský počin nazvat malým krůčkem pro buňky krve, za to velký skok pro odhalování příčin neduhů v našich hlavách. Zvláště pokud jde o poruchy zvané polygenetické. Právě těch se ukazuje být víc než dost. Laicky zjednodušeně je lze charakterizovat tak, že se tak dlouho kupí malé změny, až je z toho průser. Odhalit viníky, kteří se skrývají v epigenetických změnách, lze jen porovnáváním stavu na souborech buněk získaných od mnoha osob. S novou metodou už nebudou výzkumníci odkázáni na motorkáře a jim podobné dárce orgánů. Materiál si vypěstují ze vzorku krve, který nám běžně berou téměř při každé návštěvě ambulance. A nejen to. Jak se ukázalo, tak indukované neurony lze vydolovat i z krevních vzorků zmrazených!

Lze očekávat, že dostupnost „materiálu“ v krátké době umožní získat údaje o genové expresi na velkých souborech a z toho už toho počítače zvládnou vyčíst hodně. Troufáme si prognózovat, že nebude trvat dlouho a o stanfordské metodě se bude psát v superlativech a při mnoha příležitostech. A možná, že nejen v souvislosti s příčinami chorobných stavů, ale i léčby. Kdo chce být v biologii „in“, měl by mít povědomí o tom, že „iN“ je zkratka pro indukované neuronové buňky a ty že se získávají transdiferenciací.

 

Závěr

Vezmeš macaté krevničky, vrazíš do nich čtyři transkripční faktory, přisypeš něco málo aktivátoru forskolinu, blokátoru dorsomorfinu a inhibitoru TGF-β a po třech nedělích z toho vypadnou chytrolíni.


Literatura

Koji Tanabe, Cheen Euong Ang, Soham Chanda, Victor Hipolito Olmos, Daniel Haag, Douglas F. Levinson, Thomas C. Südhof, and Marius Wernig.: "Transdifferentiation of human adult peripheral blood T cells into neurons," PNAS(2018). www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1720273115

Datum: 08.06.2018
Tisk článku

Související články:

Film zapsaný do bakterií - k čemu to je?     Autor: Josef Pazdera (17.07.2017)
Kolik stojí demence?     Autor: Josef Pazdera (23.08.2017)
Opicím s Parkinsonem kmenové buňky prospěly, na řadě jsou lidé     Autor: Josef Pazdera (06.09.2017)
Páchají stresovaní otcové na potomstvu zlo v podobě poškozených mozků?     Autor: Josef Pazdera (19.02.2018)
Biologové přenesli "paměť" - injekcí     Autor: Josef Pazdera (16.05.2018)



Diskuze:

Karolína Krajbichová,2018-06-17 10:38:04

Omezím se na fakta. Odhlédnuli od omáčky pana Jakubíka, tak se dají shrnout do obvinění, že zahraniční tým uvádí zavádějící formulace, které laici bez doktorátu v neurovědách nepostřehnou. A že na to nemá cenu reagovat, protože odborníkům čtoucím PNAS, to je přece jasné.
Nejspíš se shodneme na tom, že vše, co zavání klamem, zasluhuje nápravu. A že je pravdou, že takové konání je z jiných konkurenčních pracovišť, neboť jde přece o prestiž, získávání grantů,… podrobováno kritice. Je skutečností, že PNAS má miliony čtenářů a řadí se v oblibě a čtenosti třeba k Nature, nebo Science (vysoce odborné a specializované časopisy tak velkou čtenost nemají). Není tedy pravdou, že by PNAS nebyl časopisem pro širokou veřejnost (stejně jako jimi nejsou ani oba další jmenované tituly se stejnou čteností). A také není pravdou, že by v těchto titulech prohřešky zavánějící zaváděním, nezůstávaly bez povšimnutí. Opak je pravdou a autoři za menší provinění jsou nemilosrdně v diskusích grilováni.
Za dobu, která již uplynula od doby, kdy článek kolektivu Tanabe v PNAS vyšel, se zatím (k času, kdy toto píši) nikdo neozval. K Vašemu dotazu ohledně mého vzdělání, zda mám alespoň zkoušku z vývojové biologie, tak mohu sdělit, že z obecné biologie mám, stejně jako doktorát biologického směru (není z neurověd), a publikační činnost není tím, za co beru plat. Ale myslím, že ve sporu nejde o mé vzdělání, ale pokud je mi známo, tak se zatím k Vaším námitkám nepřipojili ani takoví velikáni (na transformace buněk), jakými jsou třeba Okano z Keio university, ani původem Rakušan Graf. Mnohem zajímavější je, že mlčí i miliony čtenářů. Mnohým muselo být zřejmé, že jde o podvůdek a že není správné uvádět, že připravili neurony, nebo že hovořit o indukovaných neuronech je zavádějící. Pominu-li morální povinnost, tak za takový počin se získávají mezinárodní respekt a uznání.

Odpovědět


Re:

Milan Krnic,2018-06-17 12:14:06

Škoda jen argumentačního klamu, kterým navozujete, že by si autority anebo někdo z milionů všimnout musel.
Argumentum ad verecundiam, argumentum ad populum / ad ignorantiam.
Inu, nemusel. A také proto má intervence pana Jakubíka směrem k autorům význam, byť s tím rizikem, že může být chybná. Jak je však patrné níže, neodhodlal se. Také škoda.

Odpovědět


Re:

Jan Jakubík,2018-06-20 14:05:49

Paní Krajbichová, můžete mi laskavě říci, kde jste přišla na to, že "Za dobu, která již uplynula od doby, kdy článek kolektivu Tanabe v PNAS vyšel, se zatím (k času, kdy toto píši) nikdo neozval."? Vy snad sedíte v redakci PNAS? Nebo jste s autory studie v důvěrném kontaktu? Mohla byste mi vysvětlit, kde jsou "autoři za menší provinění jsou nemilosrdně v diskusích grilováni."? PNAS není open-review, ani neumožňuje (narozdíl třeba od Nature) diskusi pod článkem. Jaké diskuse máte tedy na mysli?

Je vidět, že opravdu s publikováním nemáte zkušenosti a Vaše představy o tom jak funguje a co je možné jsou poněkud vzdáleny skutečnosti. Do redakce časopisu se píše pouze v případě, že se jedná o podvrh nebo plagiát, případně pokud byly poušeny etické normy. To se v tomto případě nestalo a nemá smysl dělat ze sebe blbce a psát do redakce PNAS. Nicméně profesorům Südhofovi a Wernigovi jsem napsal a mimo jiné se zeptal, zda jim nepřijde označování transdiferenciovaných T-buněk, které nemají morfologii neuronu a kterým chybí aparát pro syntézu jakéhokoliv neuropřenašeče jako neurony zavádějící. A také jsem vznesl dostaz zda vzhledem k učiněným závěrům byly sledovány epigenetické změny. Zatím bez odpovědi. Můj statisticky nevýznamný vzorek položených dotazů korespondujícím autorům zatím eviduje drtivou většinu "mrtvých brouků" a jen dvě odpovědi, přičemž tyto mají jedno společné. Jsou extrémně dlouhé a neodpovídají na položené otázky. Uvidíme v tomto případě. Stay tuned and remain sceptical.

Odpovědět


Re: Re:

A. Kolar,2018-06-21 09:17:54

Paní Krajbichová asi měla fakt, že PNAS poskytuje o článcích informace prostřednictvím EurekAlert. Ten je k dispozici na mnoha místech, například na Facebooku. Ke zveřejněným článkům se tedy diskutovat dá. Netřeba k tomu "sedět v redakci PNAS".

Odpovědět


Re: Re: Re:

Milan Krnic,2018-06-21 19:12:53

Nikoli asi, ale určitě. "Opak je pravdou a autoři za menší provinění jsou nemilosrdně v diskusích grilováni" ... např. zde, Janem Jakubíkem.
To ale jaksi není jádrem pudla ...

Odpovědět


Re: Re: Re:

Jan Jakubík,2018-06-22 12:13:28

Sorry jako. EurekAlert je normální inzertní platforma, která má přitáhnout čtenáře k inzerovaným článkům. EurekAlert diskuse / komentáře nemá. A diskuse na FB je asi tak stejně relevantní jako zde na Oslu.

Odpovědět


Re:

M. Vinkler,2018-06-30 22:35:19

Jak to tak vypadá, tak stačilo počkat, zda PNAS článek stáhne, nebo v dalším čísle vyjde oprava. To se v případech použití nesprávné terminologie, nebo závěrů (po upozornění redakci) stává. I PNAS otiskuje komentáře odborníků. Jak se zdá, tak se nic takového v tomto případě ale nestalo. Možná to také ledasco naznačuje.

Odpovědět


Re: Re:

Milan Krnic,2018-07-02 23:15:02

Je jedno, co to naznačuje. Možností je více. Kdyby jim pan Jakubík napsal, a kdyby mu odpověděli, a kdyby nám pak dal vědět, tak bychom věděli více - to jsou kupříkladu tři proměnné jen na straně jedné. Tím nechci nijak shazovat efektivní metodu "počkáme, než to udělá někdo jiný".

Odpovědět

M Dolejska,2018-06-14 14:45:33

Jestli jsem pochopila spor, tak v časopise vydávaném Národní akademií věd USA zveřejnili článek, který prošel oponenturou. Oponenti ho schválili a v něm autoři popisují, jak připravili z krve neurony. V práci jim říkají indukované neurony. Podle pana Jakubčíka to ale žádné neurony nejsou a to, že používají termín indukované je také špatně a zavádějící. Z toho mi tak nějak plyne, že i oponenti, kteří to schvalovali (asi do nejprestižnějšího amerického vědeckého časopisu, když to vydává jejich Akademie věd) jsou s prominutím, pitomci. Těch pomýlených tady začíná být více, než je zdrávo. Kolektiv autorů zavádí a nejméně tři oponenti, které redakce časopisu vybírá z řad odborníků na danou tematiku, to neprohlédnou a skočili klamavému podání na špek. Pojmy neuron a indukovaný neuron prošly bez připomínek i redakční radou časopisu a v té také nebývají žádná ořezávátka. Teď vyšla zkrácená verze i na popularizačním Physorgu. Tam také používají termín neuron a indukovaný neuron a zatím to tam nikdo nenapadl.

Odpovědět


Re:

M Dolejska,2018-06-14 15:02:31

Safra, to patřilo jinam a taky jsem popletla jméno, omlouvám se, patřilo Jakubíka. Jakubčík je můj bývalý soused, potřebovala bych ty indukované neurony už jako sůl.

Odpovědět


Re:

Milan Krnic,2018-06-14 19:07:28

Údajný spor jste pochopila. Třeba to je spiknutí ... :)

Odpovědět


Re:

Jan Jakubík,2018-06-15 12:53:14

Prosím nevkládejte mi do úst, co jsem nenapsal. Rozhodně nikde netvrdím, že autoři studie klamou, natož že oponenti jsou pitomci. Pouze upozorňuji na posun ve významu, který jak vidno vede až k "neuronům z krve vyrobeným!. Všimněte si laskavě, že v nadpisu je použit výraz transdiferenciace T-buněk, v textu dochází k posunu k termínu indukované neurony. Diskuse (5. strana vpravo dole) začíná konverzí "peripheral T cells can be directly converted to neurons", pak se posune k reprogramování a nakonec k indukovaným neuronům "this paper provides a clear proof of concept that human adult peripheral T cells can be converted to iN cells with all key biochemical and functional properties of neurons" (6. strana vlevo dole). A jak jsem již tu psal obrat "can be" v této větě neznamená, že se to autorům povedlo, protože ve výsledcích uvádí "blood iN cells expressed the vesicular glutamate transporter (VGLUT) but not the vesicular GABA transporter, GAD65, or tyrosine hydroxylase", kde absence transporterů, tyrosin hydrolázy atd. ukazuje na neúplnost přeměny v neuron. Člověk znalý věci to tak pochopí a článek pak může být schválen v recenzním řízení, ve kterém se řeší mnohem důležitější věci než je slovíčkaření. Jenže ono slovíčkaření je pak důležité v následné popularizaci.

Odpovědět


Re: Re:

Milan Krnic,2018-06-15 13:12:11

Takže to není klamání, ale co, omyl? Každopádně pokud je na to neupozorníte, asi těžko dospějete k nápravě, když Vám na tom tak záleží. Upozornit na omyl je pěkná, milá věc.

Odpovědět

Návrh

Vítek Poledna,2018-06-14 13:35:24

Božínku,
uveřejněte tomu nafoukanci na Oslovi nějaký konkurenční článek o tom, jak Američané klamou. Vždyť on to jinak nerozdejchá. Asi mu vypálili rybník, než to sám vyzkoumal, tak nám tady vysvětluje jak to máme chápat a jací jsme všichni blbci, když to nechápeme.

Odpovědět


Re: Návrh

Jan Jakubík,2018-06-15 12:24:14

Pro Vaši informaci, majitelem a benefaktorem Osala panem Pazderou jsem byl vyzván, abych do Osla přispěl svým dílem a "pozvedl jeho úropveň"! To jsem odmítl. Nafoukance a blbce si nechte lasklavě od cesty. Kdybyste byl raději napsal jaký je podle Vás rozdíl mezi neuronem versus indukovaným neuronem versus transdiferenciovanou somatickou buňkou a vysvětlil mi v čem se mýlím.

Odpovědět

Bylo by to fajn

Matěj Dostál,2018-06-13 19:20:48

Třeba se časem ukáže, zda amíci ty neurony mají, nebo jen klamou a nemají je. A taky zda ten jejich výzkum k něčemu bude a že se tady o tom dozvím, pokud s tím budou schopni přispět k odhalování příčin nervových poruch, jak tvrdí. Jako autista bych rád věděl, jak na tom budou moje děti.

Odpovědět

Četl autor článek v plném znění?

Jan Jakubík,2018-06-10 12:05:37

Přijde mi, že nikoliv. O odhalování epigenetických příčin duševních onemocnění se píše jen v "significance statement". Jinak článek popisuje jakým způsobem autoři připravili indukované "neurony" (IN) a jaké tyto neurony mají vlastnosti. Jsou drážditelné, polarizované (v morfologickém smyslu slova) a dokáží vést akční potenciál. Stejně jako jiné IN, např. z žírných buněk či výstelkových buněk (což je v podtatě totéž, tyto dva typy přechází jeden v druhý spontánně) nedokáží formovat synapse (nervová spojení). Výhodou oproti IN z žírných buněk je to, že není potřeba je před transformací namnožit. Množení buněk v kultuře totiž může (ale nemusí) představovat nebezpečí indukce a akumulace mutací.

Odpovědět


Re: Četl autor článek v plném znění?

Josef Pazdera,2018-06-10 21:46:47

Četl pane Jakubíku. A právě proto, že mi to přišlo zajímavé, jsem o tom napsal. Nejspíš jste nepochopil nadsázku názvu a usoudil jste z toho, že jejich práci znevažuji. Opak je pravdou. Vytýkáte mi, jako bych neuvedl, že jsou drážditelné a že dokáží vést akční potenciál, ale ono to v mém článku uvedeno je: „Buňka je schopna přijmout impuls od axonů jiných buněk, vést vzruch“. Další Vaše výtka k mému článku je: „nedokáží formovat synapse“. Ale i to v mém článku je, pouze jsem nepoužil cizí slovo synapse, ale české - spoje, které mi v popularizačním článku připadlo vhodnější. Dále uvádíte, že není potřeba je před transformací namnožit. Ale i to přece v článku uvádím. A dokonce uvádím proč je množení takových buněk ošemetná záležitost – to cituji samotné autory, to oni uvádí riziko vzniku mutací. Samozřejmě, že vše lze napsat lépe, ale v tom Vám přece nikdo nebrání a Osel to rád uveřejní. Bylo by super mít k tak důležité práci články nejen dva, ale i tři,… Ale vytýkat článku věci, které v něm jsou všechny uvedeny, tak to mi připadá jako poněkud zvláštní přístup k diskusi. Na mne to dělá dojem, že nejen, že nečetl ten můj článek pozorně, ale že jste pozorně nečetl ani ten originál v PNAS. Jinak byste přece nemohl uvádět slovo neuron v uvozovkách, nepoužíval byste velká písmena IN protože autoři striktně rozlišují mezi IN a iN a asi byste ani nezpochybňoval jeho význam pro epigenetické studie.

Odpovědět


Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Jan Jakubík,2018-06-13 15:44:11

Asi jsem se špatně vyjádřil.

1) Je třeba si uvědomit rozdíl mezi epigenetickou (modifikací) a (genetickou) mutací. Pro stidium duševních onemocnění jsou důležité epigenetické modifikace, které vznikají v průběhu přirozeného ontogenetického vývoje a jsou jakýmsi programováním buňky, aby vypadaly a chovaly se jako např. neuron. Kdežto mutace vznikají při jakémkoliv dělení buněk. Protože T-buněk je řádově více než fibroblastů není je třeba před transdiferenciací namnožit, čímž se snižuje riziko indukce a akumulace mutací. V tom je přínost této práce. Nicméně co se v průběhu transdiferenciace děje s epigenetickou informací, o kterou zde jde v první řadě, nevíme. A to je kámen úrazu. Tanabe a spol. v článku správně zmiňují jen mutace, ale do "significance statement" propašovali epigenetické modifikace.

2) Slovo neuron jsem použil v uvozovkách, protože transdiferenciované T-buňky mají těch nedostatků daleko více než jen to, že nedokáží tvořit synapse. Jsou nedokonalé morfologicky. Byť jsou morfologicky polarizovány a mají něco co by se dalo nazvat dendritickými výběžky, nedá se jasně říci co je tělo a co axon, chybí axonální transport atd. Z biochemického hlediska chybí to nejdůležitější, t.j. veškerý aparát nutný pro syntézu, skladování a uvolňování nějakého neuropřenašeče. To je v článku taktně zamlčeno. Chápu, že nezasvěceného pak může věta "... paper provides a clear proof of concept that human adult peripheral T cells can be converted to iN cells with all key biochemical and functional properties of neurons ..." zmást. Ono to "can be" v této větě je chápáno jako, že může, ne že se to Tanabemu a spol. podařilo.

3) Ad !... autoři striktně rozlišují mezi IN a iN ..." Nenašel jsem jediné použití IN v článku, takže by bylo vhodnější říci, že autoři striktně používají zkratku "iN". Nechme stranou, zda správně má být IN nebo iN. To je naprosto nepodstatné. Mnohem závažnější je, že se nejedná o indukované "neurony"! Proces indukce je vyvolání procesu diferenciace u nediferencované buňky. Důležitá informace v článku je, že při změne T-buněk na "neurony", tyto neprošly stádiem protoneuronů. Tedy máme zde proces čisté transdiferenciace bez čehokoliv alespoň vdáleně připomínající ontogenetický vývoj. To co Tanabe a spol. tedy zíkali nejsou indukované neurony, ale "transdifferenciated T-cells to neuron like cells". Protože si buňky neprošly přirozeným ontogenetickým vývojem je prakticky jisté, že jejich epigenetická informace je jiná než indukovaných neuronů z kmenových či primordiálních buněk.

Je mi jasné, že tyto nuance jsou pro laika nepostřehnutelné a možná z mého krátkého vysvětlení nesrozumintelné. Proto jsem přesvědčen, že popularizovat nejnovější poznatky špičkové vědy nemůže člověk, který je mimo obor, byť by měl sebevíc načteno. Naopak je třeba, aby to byl člověk problematiky znalý, měl široký přehled v přilehlých vědeckých oborech, byl dobrý pedagog a vynikající vypravěč. Přiznávám se bez mučení, že to já nejsem. Obávám se, že Osel vytváří informační šum a tím prokazuje vědě medvědí službu. Přiznávám, že jsem udělal chybu v tom, že jsem kdy co na Osla napsal a tím nechtěně započal don quijotský boj.

Odpovědět


Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Karolína Krajbichová,2018-06-13 18:49:41

Nejspíš měl reagovat na Vaše invektivy autor, ale mně se pane Jakubíku nelíbí, jak překrucujete v článku uvedené informace. Opravdu byste si měl přečíst originální článek a nevycházet ze svých dojmů. Píšete například, že to co Tanabe a spol. zíkali „nejsou indukované neurony“. Tanabe ale tvrdí něco jiného než Vy. Takže nepodsouvejte oslímu (omlouvám se, ale snad mi to na Oslovi prominou) autorovi něco, co se týká Vašeho sporu s Američany. Oni ve své práci uvádějí, že: „  Thus, our method allows the generation of sufficient neurons for experimental interrogation from a defined, homogeneous, and readily accessible donor cell population.“ I jinde uvádějí, že získávají to, co Vy tvrdíte, že nezískávají - tedy indukované neurony. Pokud jste chtěl zpochybnit výsledky práce amerického týmu a jimi formulované závěry, čestnější by bylo napsat jim, nebo přímo Národní Americké Akademii, která je vydavatelem PNAS. Popsat jim v čem se Tanabeho tým mýlí že v článku Transdifferentiation of human adult peripheral blood T cells into neurons“ svými zavádějícími informacemi matou veřejnost. K tomu, že zpochybňujete Tanabeho závěry je dobré si přečíst celý článek, ale stačí i jen mrknout do free abstraktu. http://www.pnas.org/content/early/2018/05/30/1720273115

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Jan Jakubík,2018-06-14 12:17:25

Mohu se Vás paní Kraibichová zeptat jaká je vaše specializace? PubMed totiž Vaše jméno nezná. Je těžko diskutovat o tom co jsou a co nejsou neurony s někým, kdo nemá doktorát z neurověd nebo aspoň zkoušku z vývojové biologie.

Nevím jetli se vyjadřuji tak nesrozumitelně, ale já v žádném případě nezpochybňuji výsledky dotyčné práce. Já jen mimo jiné poukjazuji na jeden velice rozšířený nešvar a tím je nazývání věcí "trendy" jmény za účelem publikovat výsledky v co nejlepším časopise. "Transdifferentiated T-cells to neuron like cells" jistě nezní tak dobře jako "induced neurons". Samozřejmě članek je napsán promyšleně, autoři popsali jak dostali transdifferentiated T-cells to neuron like cells a pak je vesele nazývají indukovanými neurony. Oponenti jim to schválili a nikdo jim už nemůže nic vytknot. Podobným trendy jménen ve vývojové biologii je "pluripotentní kmenové buňky", přičemž kmenové buňky jsou z definice omnipotentní. Ale nazývat je primordiálními buňkami či použít předponu proto není tak "cool". Podobně každá demence, u které se najdou amyloidní plaky, je označována za Alzheimerovu chorobu, nehledě na to, že i zdravý jedinec dožije-li se dostatečně vysokého věku bude mít post-mortem v mozkové kůře amyloidní plaky.

Navrhujete napsat do PNASu? Smůla PNAS není open-review časopis, kde se po zveřejnění může každý vyjádřit. A co jim napsat? Že jejich závěry jsou napsány zavádějícím způsobem? Pro koho? Pro laickou veřejnost? Ale vždyť PNAS není pro laiky.

A tím se vracím zpět k tomu co jsem napsal výše. Popularizátor musí být znalý dané problematiky a přilehlých oborů, aby ho "selling conclusions" nezmátly. Takže celá tato planá diskuse není o "mém sporu s Američany", ale o tom, kdo a jak by měl popularizovat nejnovější poznatky špičkové vědy.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Milan Krnic,2018-06-14 18:50:01

Ad odstavec první - využil jste typický argumentační klam
https://en.wikipedia.org/wiki/Appeal_to_accomplishment
Ad odstavec druhý - ve světě je tolik křivd, že dokud nezačnete řešit jeden konrétní problém, Ad odstavec třetí, nikam se nedoberete.
Ad odstavec třetí - Já jim napsat doporučuji, jinak se jejich pohled na věc asi nedozvíte. Zde, jak byste mohl uznat, toto nevyřešíme.
Ad "Popularizátor musí být" "kdo a jak by měl" v kontextu Unáhlené závěry na základě dojmu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Jan Jakubík,2018-06-15 13:07:41

Konečně normální reakce. Díky.

Ad 1) Asi jsem se měl vyjádřit diplomatičtěji, ale opravdu se tu řeší jemné nuance, u kterých je třeba se shodnout najejich definici.

Ad 2) Upřimně lituji, že jsem na Osla vůbec něco psal.

Ad 3) Nedovedu si představit, že napíšu do redakce PNASu, podívejte se na ty internety co ten článek způsobil, lidi píší že se z krve dají udělat neurony a nechápou rozdíl mezi ...

Ad Popularizátor. Že dobrý popularizátor musí být znalý dané problematiky včetně souvisejících oborů, být dorbý pedagog a vypravěč, je moje přesvědčení. Neberte mi jej, prosím ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Milan Krnic,2018-06-15 13:19:25

Popularizátor není investigativní novinář. Když to tak napsali, tak co. Upozornit je na omyl není nic špatného. Samozřejmě v ideálním světě by pan Pazdera zajistil toto vše, ba mnohem více, a ještě by měl hromadu volného času.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Četl autor článek v plném znění?

Jan Jakubík,2018-06-20 14:13:08

Ano každý si nese kousek viny na tom, že volají do výzkumáků nešťasní lidé a chtějí tu zázračnou terapii, kterou viděli v televizi nebo o ni četli na internetu. Popularizátor sice není investigativní novinář, ale trocha skepse není naškodu, zvlášť, když chybí autorům. Můj ideální popularizátor napravuje chyby vědců, kteří pod tlakem "publish or perish" lakují své články na růžovo. Ano jsem naivní.

Odpovědět


Re: Četl autor článek v plném znění?

Karolína Krajbichová,2018-06-13 07:05:42

Jsem tak trochu od fochu a prostudovala jsem jak originál, tak supplements a musím se autora zastat. Popsal vše podstatné a s nadhledem a ještě jsem se při čtení zasmála. Třeba té "kuchařce". I když sám píše, že by to šlo napsat lépe, tak si myslím, že jen hodně těžko. Populární články v angličtině k témuž jsou hodně povrchní. Palec nahoru a děkuji.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz