Pokladnice ostrova Sifnu v Delfách  
Pokladnice Sifnijských v Delfách uchovávala poklady zlatonosného kykladského ostrova. Zachované reliéfy z její vnější výzdoby patří k reprezentativním ukázkám výtvarného umění řecké archaické doby.

V Delfách stálo mnoho pokladnic jednotlivých obcí. Z většiny z nich se toho bohužel moc nezachovalo. Lépe než ostatní dopadla pokladnice Athéňanů, viz článek Delfy v době své největší slávy, tedy v 6. století před n. l.. A nejlépe pokladnice ostrova Sifnu. Nezachovalo se však nic z jejího obsahu, což by nás zajímalo nejvíc; nejen pro pudovou potřebu vidět poklad, ale že krom kvanta slitků bankovního zlata obsahoval taky četná umělecká díla, a to nejen zlatá. Ze zpráv antických autorů tušíme, že přinejmenším část pokladu přečkala loupení keltského vojska i císaře Nerona osobně. Definitivně přišla vniveč později, nejspíš za ataku Góttů nebo Slovanů.

Když Pausaniás ve 2. století n. l. pokladnici popisuje, vypráví pověst o bohatství Sifnu a jeho konci (Cesta po Řecku X, 11, 2):

Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“

Apollón si to prostě uměl zařídit. Není divu, je to bůh nanejvýše prozřetelný. Delfy měly další zdroj a Sifnijští relativně bezpečné úložiště pro to, co si v Delfách ukládali pro sebe, mimo onen desátek.

Pokladnice Sifnijských v Delfách, kolem 525 před n. l. Východní a severní strana, Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pokladnice Sifnijských v Delfách, kolem 525 před n. l. Východní a severní strana, Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pokladnice Sifnijských v Delfách. Severní a jižní strana. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pokladnice Sifnijských v Delfách. Severní a západní strana. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pokladnice Sifnijských stojí po levé straně posvátné cesty, kterou poutníci přicházeli k Apollónovu chrámu, kousek před slavnou pokladnicí Athéňanů. Ta je dnes slavnější už proto, že je athénská, což zaručuje místo v učebnicích. Navíc byla rekonstruována, takže ji na místě mohou obdivovat i laici, je jedním z ikonických objektů antické architektury. Pokladnici Sifnijských oceňují spíše znalci, kteří znají také její zbytky vystavované v Archeologickém muzeu v Delfách. Navíc je starší než ta Athéňanů, i když jen o 20 let.

Pokladnice ostrova Sifnu byla postavena někdy kolem roku 525 před n. l. ve tvaru chrámku, jak bývalo obvyklé. Většina její výzdoby je z téže doby. Na původním místě zůstaly základy a mohutné spodní části zdí z pořádně velkých kvádrů, do výšky kolem tří metrů. Přicházejícím poutníkům stavba ukazovala své východní průčelí, pak prošli kolem její severní strany a mohli se ohlédnout po západní.

Karyatida (koré) z pokladnice Sifnijských, mramor, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Karyatida (koré) z pokladnice Sifnijských, mramor, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Nákres rekonstrukce. Dobře ukazuje tvarovou dispozici, ale neradno tento obstarožní pokus „chytat za slovo“ v identifikaci průčelí a umístění jednotlivých reliéfů. Theophil Hansen, 19. století. Kredit: Wikimedia Commons. Public domain.
Nákres rekonstrukce. Dobře ukazuje tvarovou dispozici, ale neradno tento obstarožní pokus „chytat za slovo“ v identifikaci průčelí a umístění jednotlivých reliéfů. Theophil Hansen, 19. století. Kredit: Wikimedia Commons. Public domain.

Zachovala se také přinejmenším jedna z karyatid, které v roli sloupů nesly architráv. Koré (dívka) v roli karyatidy se v archaické době ještě moc často nevidí, běžnými se stanou až o dvě generace později, na počátku klasické doby.

Východní průčelí pokladnice Sifnijských v Delfách, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Východní průčelí pokladnice Sifnijských v Delfách, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tím hlavním jsou však reliéfy, naštěstí docela dobře zachované. Představují jeden z pěkných příkladů řeckých plastik pozdní archaické doby. Místo skutečné rekonstrukce teď zkusím nabídnout virtuální, s využitím toho, jak reliéfy uspořádalo delfské muzeum.

 

Východní průčelí s Apollónem a trojskou válkou

Výzdoba východního průčelí bývá nejbohatší, podobně jako hlavní fronton chrámu, alias (východní) pediment. Jako obvykle i zde sestává z trojúhelníkového tympanonu v horní části (pod střechou), pod ním je pás metop, tedy velkých mramorových plochých kvádrů s reliéfy.

Centrálním výjevem na tympanonu je tahanice o trojnožku mezi Héraklem a Apollónem. Zobrazení takovéto taškařice zrovna v Delfách je trochu na pováženou. Onen příběh se vypráví ve více verzích. Podle nejbarvitější byl Héraklés sice mimořádně zdatný a přímočaře odhodlaný hrdina, ale jako žák ve hře na lyru nebo kytharu u Apollóna neuspěl, takže se uchýlil k násilí. Snad chtěl Apollóna zmlátit znakem jeho moci. V jiné verzi chtěl trojnožku ukrást, a to nikoli lstí, nýbrž silou. Apollón tím prý byl velice vyveden z míry, neboť je sice zdatný atlet a bezchybný lukostřelec, ale přímý silový kontakt mu nepřijde esteticky vhodný, nerad se umaže.

Shromáždění bohů (Afrodité, Artemis a Apollón). Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Shromáždění bohů (Afrodité, Artemis a Apollón). Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Bojová scéna z trójské války. Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Bojová scéna z trójské války. Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pod tímto výjevem na tympanonu je řada reliéfů (vlysů). Ukazují scény Iliady, uspořádané tak, že názorně demonstrují hlavní myšlenku homérského eposu, totiž paralelu mezi ději bohů a bojů mezi lidmi. Na levé straně je shromáždění bohů, na pravé scény z trojské války. Na levé straně tedy bohové rokují o tom, co si počnou s ději, zobrazenými vpravo (viz výklad v článku Homérské eposy).

 

Reliéfy ze severní strany pokladnice

Reliéfy ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéfy ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Severní stěnu zdobily mytické bojové scény. Muži v brnění se střetávají nejen s válečníky, ale také se lvy a nejspíš i s Amazonkami.

Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z té vřavy jsem vybral hlavně detaily právě takových netypických střetnutí. Za pozornost stojí archaická estetika, která i takto drastické scény vyjadřuje s určitým odstupem, na rozdíl od pozdějšího verističtějšího umění.

Detail reliéfu ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Detail reliéfu ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zatím je divák ušetřen bolestných i vášnivých grimas. Je to ještě trochu snové.

 

Ostatní reliéfy z pokladnice Sifnijských

Reliéfy na jižní a západní straně vytvořil jiný sochař, asi iónského (východořeckécho) původu, ale zachovaly se jen fragmenty, např. kvadriga. Navíc se některé kusy nedaří s jistotou lokalizovat.

Koně. Reliéf z pokladnice Sifnu, po 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Koně. Reliéf z pokladnice Sifnu, po 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Palmety. Reliéf z pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Helen Simonsson, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
Palmety. Reliéf z pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Helen Simonsson, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

 

Literatura

Fotogalerie Treasury of the Sifnians v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Viz také kapitola Sifnos v mé webové publikaci Pouť na Kyklady.

Datum: 10.06.2022
Tisk článku


Diskuze:

Smysl pokladnic

Ondřej Nečas,2022-06-13 15:59:41

Přiznám se, že smysl delfských pokladnic jsem nikdy úplně nepochopil - tedy jestli šlo jen o to bezpečně uložit hotovost, pak mi to přijde trochu z ruky a taky nedává úplně smysl dávat tam kromě zlata i umělecká díla. Pokud poklady byly vystaveny, aby se město mohlo chlubit svou zámožností před poutníky, pak se z toho zas trochu vytrácí ta bezpečnost. Přinejmenším by to asi vyžadovalo nějaké stálé stráže a někdo by taky měl zodpovídat za to, že se cennosti přece jen pomalu neztrácí. To už je pěkný kus administrativy. Anebo se o to staral chrám a současně tam vystavoval i dary města věštírně? Někdo by pak ale zas musel hlídat, že se to nepomíchalo...

Odpovědět


Re: Smysl pokladnic

Zdeněk Kratochvíl,2022-06-13 18:31:51

Nejsem historik a vím, že o tom jsou spory. Nicméně četba staré literatury navozuje představu, že byl zřetelný rozdíl mezi votivem, tedy darem božstvu, reálně chrámu, a umístěním do pokladnice. To druhé zůstávalo majetkem dotyčné obce. Většinou šlo opravdu o depozit, téměř bankovní. Vzdálenost byla taky výhodnou, protože tam nezasahovaly lokální pohromy při nestabilitách. Něco jako zlato zašité ve Švýcarsku.
Pokladnice nebyly chrámy, i když stavebně tak trochu vypadaly, nicméně byly umístěné v sakrálním areálu, takže jakýkoli zločin proti nim a jejich obsahu byl trestán jako svatokrádež, tedy hrdelně. Normální lidé by se nejspíš ani bez toho neodvážili dotknout něčeho v posvátném okrsku. (U chrámu ovšem při bohoslužbě viděli cenné předměty, podobně jako v našich kostelích do nedávné doby.)
Pokud jde o pokladnice, tak průchozím poutníkům se ukazovala jen kamenná vnější výzdoba. Kromě toho asi některé pokladnice měly část, která sloužila k reprezentaci obce významným poutníkům, hostům. Ty prováděl kněz nebo jeho sluha.
Nevím o zachovaných inventárních soupisech obsahu pokladnic, ale podle fragmentů pečlivých inventářů chrámů lze soudit, že ano. Stráž tam samozřemjmě byla, leč nemusela být nijak mohutná. Velkou roli hrál pocit nedotknutelnosti a právě ta obtížná dostupnost. Navíc, co pak s takovou věcí? "Instituce" bohatců, kteří mohutně přeplácejí ukradená díla, případně jejich krádeže objednávají, ještě nebyla vyvinuta.
(Zdá se, že v řecké antice se kradlo o něco méně než dneska u nás, spíš dobytek. Opovrhovaní vykradači hrobů meli šanci jen při nejhorších válkách, převratech a vpádech. Mocní však tunelovali stejně čile jako dneska u nás a na cestách se přepadalo víc než teď, hlavně na moři a v horských průsmycích.)

Odpovědět

Moc hezké.

Pavel Aron,2022-06-13 11:35:22

Je to krásné a vždy mě znovu a znovu fascinuje, jak lidé v době antiky nám byli velmi blízcí svým myšlením. Musím se přiznat, že je mi mnohem bližší řecký i římský polyteismus, kdy bohové ač jsou uctíváni mají velmi lidské vlastnosti.
Je v tom i zdroj náboženské snášenlivosti.
Proto mi tak vadí monoteistická náboženství.

Odpovědět

Také se připojuji

Anežka Kindlova,2022-06-11 20:03:19

Jako vždy nádhera. Děkuji za kulturní zušlechťování.

Odpovědět

strany

Martin S.,2022-06-11 13:12:14

Dekuji za pekny clanek. U jednoho ze dvou fot "Pokladnice Sifnijských v Delfách" je v popisku "Severní a jižní strana". Predpokladam dle textu, ze jsou to severni a zapadni strany.

Odpovědět


Re: strany

Zdeněk Kratochvíl,2022-06-11 16:23:27

Díky za pečlivé čtení, je to tak, jak píšete. To jsem ceký já. Hned píšu redakci prosbu o opravu.

Odpovědět


Re: strany

Zdeněk Kratochvíl,2022-06-12 20:14:19

Ona totiž ta rekonstrukce Theophila Hansena postihuje jižní stranu, ze které byl snad vchod, což mi nějak utkvělo.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace