Nezdolný plaz v kolosálním stínu  
…aneb Představuje se Chucarosaurus

Rekonstrukce přibližného tvaru těla a velikosti nově popsaného titanosaurního sauropoda druhu Chucarosaurus diripienda. I s délkou přes 20 metrů a hmotností v řádu desítek tun byl výrazně menší než jeho současník Argentinosaurus, žijící ve stejných ekosystémech. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Rekonstrukce přibližného tvaru těla a velikosti nově popsaného titanosaurního sauropoda druhu Chucarosaurus diripienda. I s délkou přes 20 metrů a hmotností v řádu desítek tun byl výrazně menší než jeho současník Argentinosaurus, žijící ve stejných ekosystémech. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

V letošním roce se seznam nově popsaných rodů a druhů neptačích dinosaurů zatím příliš nenaplňuje, k polovině dubna se zatím jedná o pouhé dva taxony.[1] Jedním z nich je i sauropodní dinosaurus z Argentiny, formálně popsaný začátkem února letošního roku jako Chucarosaurus diripienda.[2] Jednalo se o značně velkého zástupce kladu Colossosauria, tedy vývojové skupiny titanosaurních dinosaurů, dělajících čest tomuto jménu. Mezi kolososaury totiž patřili skuteční sauropodní kolosy, jako je Argentinosaurus huinculensis, Patagotitan mayorum nebo Puertasaurus reuili s délkou blížící se 40 metrům a hmotností přes 60 tun (u argentinosaura dokonce možná přes 90 tun).[3] Chucarosaurus byl s délkou přes 20 metrů také obrem, ale oproti svému současníkovi argentinosaurovi byl přece jen podstatně „menší vahou“. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na území patagonské pánve Neuquén na území provincie Río Negro, a to v sedimentech geologického souvrství Huincul, starých asi 97 až 93 milionů let (věk pozdní cenoman až raný turon).[4]

 

Obří karcharodontosauridní teropod druhu Meraxes gigas mohl lovit přinejmenším mláďata, nemocné nebo zraněné a přestárlé jedince čukarosaurů. Dalším nebezpečným predátorem obřích rozměrů byl také příbuzný druh Mapusaurus roseae, rovněž dosahující délky přes 10 metrů a hmotnosti několika tun. Kredit: Carlos Papolio; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Obří karcharodontosauridní teropod druhu Meraxes gigas mohl lovit přinejmenším mláďata, nemocné nebo zraněné a přestárlé jedince čukarosaurů. Dalším nebezpečným predátorem obřích rozměrů byl také příbuzný druh Mapusaurus roseae, rovněž dosahující délky přes 10 metrů a hmotnosti několika tun. Kredit: Carlos Papolio; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Místo objevu se nachází na území argentinské přírodní rezervace Pueblo Blanco. Zkameněliny typového exempláře mají podobu kostí končetin, včetně kosti pažní a vřetenní i kosti stehenní a lýtkové, dále pak části kosti holenní, kosti sedací, záprstních kůstek a metapodií. Holotyp nese označení MPCA PV 820, objeven byl však ještě jeden další exemplář (paratyp) s označením MPCA PV 821, který představuje pouze jednu levou stehenní kost a kost holenní. Paleontolog Federico L. Agnolin se svým týmem sauropoda nedávno popsal pod již zmíněným jménem Chucarosaurus diripienda. Rodové jméno bylo vytvořeno kombinací kečuánského slova chucaro, což znamená „drsný“, „neoblomný“ nebo „nezdolný“ a latinského slova saurus, tedy „ještěr“ nebo „plaz“.

 

Jako obvykle byl při popisu využit jazyk domorodých obyvatel, žijících v místě objevu, v tomto případě kečuánštinu (kterou dnes stále ještě mluví nejméně 7 milionů obyvatel Jižní Ameriky).[5] Druhové jméno diripienda je zase odvozeno z latiny a znamená cosi jako „pomíchaný“, což vcelku dobře odpovídá stavu jednotlivých fosilií v době nálezu. A jak byl tento „malý obr“ vlastně velký? Jednou z prvních informací o podobě dinosaura byl údaj o jeho obří stehenní kosti, dlouhé 1,9 metru (resp. kolem 200 cm v kompletním stavu).

 

Zobrazení dosud objevených částí kostry čukarosaura. Samotná stehenní kost tohoto obřího sauropoda by v kompletním stavu byla dlouhá takřka přesně 2 metry. Kosti však byly relativně štíhlé a v porovnání s kostmi končetin jiných kolososaurů lehce stavěné. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Zobrazení dosud objevených částí kostry čukarosaura. Samotná stehenní kost tohoto obřího sauropoda by v kompletním stavu byla dlouhá takřka přesně 2 metry. Kosti však byly relativně štíhlé a v porovnání s kostmi končetin jiných kolososaurů lehce stavěné. Kredit: SlvrHwk; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Je to sice podstatně méně než odhadovaných 2,5 metru u femuru argentinosaura[6], přesto je jasné, že se muselo jednat o ohromně velkého živočicha. Zajímavý je také tvar a proporce objevených kostí, ty jsou totiž mnohem štíhlejší než v případě ostatních kolososaurů. Chucarosaurus byl tedy nejspíš zástupcem dosud neznámé vývojové linie těchto sauropodů, kteří byli celkově štíhleji stavění, lehčí a snad i pohyblivější než dosud známé formy těchto obřích dlouhokrkých býložravců. Další anatomické znaky už v podstatě odpovídají klasickému uspořádání skeletu titanosaurů. Přední končetiny byly i u tohoto sauropoda kratší než zadní, jak dokládá kost pažní, jejíž délka činí pouze 78 % délky kosti stehenní. A to není vše – deltopektorální hřeben humeru byl ve své distální polovině zesílen a kost sedací vykazuje kratší a robustnější kyčelní výběžek. Fylogenetická analýza autorů popisné práce vyhodnotila nového sauropoda jako vývojově primitivního (bazálního) zástupce kladu Colossosauria, jehož sesterským taxonem byl obří rod Notocolossus a klad Lognkosauria.[7] Chucarosaurus byl tedy pouze mírně vzdálenějším příbuzným kolosálních loňkosaurů, jako byl Argentinosaurus.[8] S tímto gigantem mezi giganty nicméně přímo sdílel dávné patagonské ekosystémy.

 

Dalšími zástupci obyvatel ekosystémů souvrství Huincul byli titanosaur Choconsaurus a rebbachisauridi Cathartesaura a Limaysaurus[9], zatím málo známí elasmarijní ornitopodi a iguanodonti[10] a především pak celá plejáda teropodních dinosaurů. K nim patřili menší unenlagiidi, paraviani a aveteropodi[11], dále středně velcí a větší elafrosaurini, megaraptoři a abelisauridi[12] a konečně také obří karcharodontosauridi, jako byli zástupci rodů Mapusaurus a Meraxes[13]. Dospělý a zdravý Chucarosaurus se nejspíš nemusel obávat útoku velké většiny z nich, snad jen s výjimkou mapusaurů a meraxů, zejména pokud skutečně lovili ve smečkách (což ale není jisté).[14] Prostředí, které tito dinosauři obývali, bylo velmi suché (aridní) s pouze dočasnými nebo sezónními řekami a napajedly, takže život tu byl nejspíš dosti krutý.[15]

Kupodivu i přes poměrně značnou biodiverzitu objevených zkamenělin je souvrství Huincul relativně chudé na nálezy obratlovců, přinejmenším pak při porovnání s mnoha jinými patagonskými formacemi.[16] Sedimenty tu dosahují nejvyšší mocnosti až 250 metrů a tvoří je zejména zelenavý a žlutý pískovec, který je snadno rozeznatelný od odlišně zbarvených usazenin přiléhajících geologických souvrství Lisandro a Candeleros.[17] Ale závěrem ještě zpět k čukarosaurovi – skutečně se jedná o zástupce zcela nové vývojové skupiny titanosaurních sauropodů? A jakou ekologickou roli plnil ve svém přirozeném prostředí mezi tolika dalšími sauropodními dinosaury? Objevíme časem i další jeho fosilie, včetně diagnosticky významných částí páteře nebo fragmentů lebky? Na tyto a mnohé další otázky nám snad odpoví až budoucí paleontologické objevy v rozlehlé Patagonii.


Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

 

Short Summary in English: Chucarosaurus was a large, slender-limbed titanosaur sauropod living in what is now Argentina about 95 million years ago. Despite its relatively large size (up to 25 meters long?) it was much smaller than contemporaneous titanosaur giant Argentinosaurus huinculensis.


Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Chucarosaurus

http://novataxa.blogspot.com/2023/03/chucarosaurus.html

https://www.sci.news/paleontology/chucarosaurus-diripienda-11629.html

https://equatorialminnesota.blogspot.com/2023/02/your-friends-titanosaurs-chucarosaurus-ruixinia.html

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_c/chucarosaurus.php


 

[1] Druhým, zde nepojednaným taxonem je hadrosaurid Malefica deckerti, předběžně popsaný již v loňském roce podle fosilií objevených v sedimentech souvrství Aguja na území amerického Texasu (Prieto-Márquez, A., Wagner, J. R. (2022). A new ‚duck-billed‘ dinosaur (Ornithischia: Hadrosauridae) from the upper Campanian of Texas points to a greater diversity of early hadrosaurid offshoots. Cretaceous Research. 143. 105416.)

[2] Agnolin, F. L.; et al. (2023). A new giant titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Northwestern Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 146. 105487.

[3] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165.

[4] Sánchez, M. L.; Heredia, S.; Calvo, J. O. (2006). Paleoambientes sedimentarios del Cretácico Superior de la Formación Plottier (Grupo Neuquén), Departamento Confluencia, Neuquén (Sedimentary paleoenvironments in the Upper Cretaceous Plottier Formation (Neuquen Group), Confluencia, Neuquén). Revista de la Asociación Geológica Argentina. 61 (1): 3–18.

[5] Adelaar, W. F. H. (2004). The Languages of the Andes. Cambridge University Press.

[6] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.

[7] Gallina, P. A.; González Riga, B. J.; Ortiz David, L. D. (2022). Time for Giants: Titanosaurs from the Berriasian–Santonian Age. In Otero, A.; Carballido, J. L.; Pol, D. (eds.). South American Sauropodomorph Dinosaurs. Record, Diversity and Evolution. Springer. pp. 299–340.

[8] Gonzàlez Riga; B. J.; et al. (2018). Osteology of the Late Cretaceous Argentinean sauropod dinosaur Mendozasaurus neguyelap: implications for basal titanosaur relationships. Zoological Journal of the Linnean Society. 184 (1): 136–181.

[9] Simón, E.; Salgado, L.; Calvo, J. O. (2017). A new titanosaur sauropod from the Upper Cretaceous of Patagonia, Neuquén Province, Argentina. Ameghiniana. 55 (1): 1–29.

[10] Rozadilla, S.; et al. (2016). A new ornithopod (Dinosauria, Ornithischia) from the Upper Cretaceous of Antarctica and its palaeobiogeographical implications. Cretaceous Research. 57: 311–324.

[11] Motta; M. J.; et al. (2020). New theropod dinosaur from the Upper Cretaceous of Patagonia sheds light on the paravian radiation in Gondwana. The Science of Nature. 107 (3): 24.

[12] Cerroni, M. A.; et al. (2020). A new abelisaurid from the Huincul Formation (Cenomanian-Turonian; Upper Cretaceous) of Río Negro province, Argentina. Journal of South American Earth Sciences. 98: 102445.

[13] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195–3202.e5

[14] Canale, J. I.; et al. (2015). Cranial ontogenetic variation in Mapusaurus roseae (Dinosauria: Theropoda) and the probable role of heterochrony in carcharodontosaurid evolution. Paläontologische Zeitschrift. 89 (4): 983–993.

[15] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2006). A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina. Geodiversitas. 28 (1): 71–118.

[16] Motta, M. J.; et al. (2019). New vertebrate remains from the Huincul Formation (Cenomanian–Turonian;Upper Cretaceous) in Río Negro, Argentina. Publicación Electrónica de la Asociación Paleontológica Argentina. 19 (1): R26.

[17] Leanza, H. A.; et al. (2004). Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research. 25 (1): 61–87.

Datum: 12.04.2023
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz