Rekonstrukce typické krajiny Evropy mírného pásu během minulého interglaciálu. Kredit: Brennan Stokkermans, Pearce et al. (2023), Science Advances.

Mezi mnohými odborníky i ochránci přírody přetrvává z nějakého důvodu pocit, že Evropa byla před příchodem moderních lidí pokryta hustými, přímo neprostupnými lesy, od moře k moři. Je paradoxní a svým způsobem kouzelné, že autor tohoto textu se již počátkem devadesátých let na přednáškách své Alma Mater dozvěděl, že tomu tak určitě nebylo.

Elena Annis Pearce. Kredit: Aarhus Universitet.

Průkopníkem představy, že v pravěké Evropě ve skutečnosti byla rozsáhlá bezlesí, byl například nedávno zesnulý Vojen Ložek, který k tomu dospěl výzkumem fosilních měkkýšů. Teď k tomuto zjištění konečně dospívá i mainstreamová ekologie, jak ukazuje nová rozsáhlá a multioborová studie, která potvrzuje všudypřítomné bezlesí v Evropě během minulého interglaciálu, tedy před 129 až 116 tisíci let.

Elena Pearceová z dánské Aarhus Universitet a její spolupracovníci analyzovali množství vzorků s pylovými zrny, které byly odebrané v průběhu mnoha let na řadě míst napříč Evropou. Právě pylové analýzy přitom až doposud podporovaly představu, že Evropa byla během interglaciálu jedním obrovským hvozdem, v němž bylo, podobně jako v tolkienovském Temném hvozdu, obtížné byť jen zahlédnout Slunce.

Pravá tvář evropského interglaciálu. Kredit: Brennan Stokkermans, Pearce et al. (2023), Science Advances.

Jak správně podotýkají Pearceová a spol., vtip je v tom, že stromy jsou výkonné továrny na pyl a produkují ho ohromná množství, mnohem víc než vegetace bezlesí. A pyl stromů také bývá vybaven vychytávkami pro snadný let a obvykle se dostane mnohem dál než pyl travin nebo bylin.

Badatelé v tomto případě hodnotili dřívější vzorky pylových zrn s využitím metody rekonstrukce vegetace REVEAL. Jde o dlouho vyvíjený počítačový model, který při rekonstrukci dávné vegetace přihlíží k řadě environmentálních faktorů, včetně právě množství a vlastností pylu vytvářeného různými druhy rostlin.

Výsledky výzkumu prozrazují, že vegetace na různých místech Evropy v minulém interglaciálu byla značně proměnlivá. Vědci nalezli přesvědčivé stopy výskytu rozsáhlých savan a stepí. Když tyto údaje porovnali s dostupnými klimatickými záznamy, ukázalo se, že klima samo o sobě ani náhodou nevysvětlí pozorovanou dynamiku tehdejší vegetace.

Kde se tam tedy bezlesí bez lidí vzalo? Je nutné se oprostit od naší pýchy, že jen lidé Homo sapiens mohou měnit krajinu ve velkém. Jako nejvíce elegantní a věrohodné se jeví působení tehdejší megafauny. Ač byste to možná neřekli, kromě vlivu neandrtálců, kterých bylo asi jen velmi málo, Evropa v minulém interglaciálu byla plná nosorožců a monumentálních slonů Palaeoloxodon antiquus. Tahle zvířata jsou ve vegetaci něco jako parní válce s velikým apetitem a snadno zařídí dlouhodobé bezlesí. Díky nim byla polovina pravěké Evropy bez lesů. Evropa porostlá neprostupnými hvozdy je jenom Goetheho noční můrou.

Video: Palynology

Literatura

Phys.org 13. 11. 2023.

Science Advances online 10. 11. 2023.