V minulosti byly komety považovány většinou za znamení zmaru. Mnozí autoři považují popisy „padajících hvězd“ v Gilgamešovi, Janově Apokalypse a Knize Enoch, právě jako záznamy komet. Dnes už se nám komety jako ztělesnění zla nejeví, spíše naopak. Jako materiál, který prošel tavícím kotlem, v němž nebylo zatěžko upéci sem tam i nějaké ty složité organické molekuly. Ze zaběhaných tras asteroidy a komety tu a tam něco rozhodí a to potom jako poslové života roznáší organické molekuly do všech stran. (Kometa z roku 1577, Kredit: Wikipedia, volné dílo)

Kometám astronomové rádi přezdívají špinavé sněhové koule. Ať už jde o kus ledu, nebo v nich převažuje kamení, lidstvo tyto objekty zajímají z pochopitelného důvodu. Pokud by se totiž jednalo o nějakou hmotnější entitu, nemusel by střet s ní pro nás dopadnout dobře.

"Haló, tady Rosetta, vidím glycin i fosfor"

Kromě klasických astronomů bádajících nad jejich trajektoriemi, se vlasatice dostaly i do centra zájmu astrobiologů. Jakmile se tito zmrzlíci při své pouti dostanou blízko Slunce, pookřejí a ze svého povrchu začnou odpařovat ohony, které se ukazují být i posly zpráv veskrze prospěšných.

Spektrometry, plynové a hmotové spektrografy například u komety 67P/Churyumov-Gerasimenko, respektive v její řídké atmosféře, zvládly prokázat dokonce i aminokyselinu. Rekapitulace na kometách již potvrzených molekul vypadá následovně. Kromě etylalkoholu to byl i glykol a jednoduchý cukr. Dále glykolaldehyd (CH2OHCHO), etylenglykol (CH2OH)2, methylester kyseliny mravenčí, acetaldehyd (CH3CHO), kyselina isokyanatá (HNCO), formamid (NH2CHO) a aminokyselina glycin.

Hanjie Tan. Jeden z nejmladších členů týmu dobrovolných lovců komet a objevitel pětitisící komety. Kredit: UK, Praha.

V souhrnu ten výčet neznamená nic menšího, než že komety můžeme považovat za zdroj komplexních organických molekul formující novou představu o vzniku života v době před 3,8 miliardami let. Tedy v době „velkého bombardování“, kdy do naší matičky Země bušily asteroidy s kometami v množství více než hojném.

Život v oceánu proto nemusel začínat „od píky“ z molekul jako je voda, dusík a oxid uhelnatý, jak se dlouho soudilo. Přičiněním komet měl po ruce něco mnohem sofistikovanějšího - uhlíkaté molekuly z vícero atomů, cukry a i látky mnohem složitější, jakými jsou aminokyseliny. V jejich případě se již jedná o stavební jednotky proteinů. A vlastně nejen jich. Kromě bílkovin jsou aminokyseliny i prekurzory základních stavební kamenů molekul dědičnosti.

Vypadá to, že za svou existenci nejspíš vděčíme hlavně vlasaticím, víc než čemukoliv jinému.

O nynější objev pětitisící komety se zasloužila sonda Solar and Heliospheric Observatory (SOHO). Paradoxem je, že ačkoliv jejich objevování v náplni práce původně neměla, stala se jejich nejúspěšnějším lovcem.

Observatoř SOHO vynesla z Kennedyho vesmírného střediska do vesmíru raketa Atlas-Centaur AC-121. Kredit: ESA/NASA

Schopnost observatoře vidět „proti slunci“ z ní udělala nejplodnějšího lovce komet. Vděčíme jí za více než polovinu komet, které známe. Nově objevená kometa je mezi dvěma úsečkami. Kredit: ESA/NASA

Společná mise ESA a NASA (SOHO) se orientuje především na studium Slunce a dynamiky v jeho vnější atmosféře nazývané koróna. Vědecký přístroj na sondě SOHO, nazvaný Large Angle and Spectrometric Coronagraph (LASCO), používá umělý disk k blokování oslepujícího světla přicházejícího od Slunce. A právě tato vychytávka umožňuje vesmírné observatoři něco, co jiné sondy nemohou - vidět komety, které osud zanese do těsné blízkosti naší životodárné hvězdy.

Nejinak tomu bylo i s kometou o které tu je řeč a kterou žádná jiná z observatoří nezaregistrovala. Hlavní podíl na tom má student jménem Hanjie Tan z čínského kantonu Guangzhou. V Praze studuje astronomii, ale lov komet má jako koníčka, kterému se věnuje od svých 13 let v rámci projektu Sungrazer. K pátrání v tomto případě netřeba mít ani dalekohled. Jedná se o sdružení dobrovolníků, z nichž většina ani nemá příslušné profesní vzdělání. Jejich práce spočívá ve stažení si veřejně dostupných dat do svého počítače a v nich pak pátrat po neobvyklostech.

Video: Pětitisící kometa vesmírné observatoře SOHO

Snímky v této sekvenci byly pořízeny přístrojem Large Angle and Spectrometric Coronagraph (LASCO). Kredit: NASA/ESA/SOHO

Poznámka pro kometární fajnšmekry. Objevenou vlasatici odborníci z NASA zařadili do „Marsdenské skupiny“ komet. Předpokládá se, že tato skupina souvisí s kometou 96P/Machholz procházející kolem Slunce každých 5,3 roku. Pojmenována je po zesnulém vědci Brianu Marsdenovi, který skupinu poprvé rozpoznal.

Dobrovolnický projekt Sungrazer financuje NASA. Kredit: Goddard Space Flight Center NASA. Do projektu se může zapojit každý zájemce a podílet se tak na objevech NASA v průběhu „Velkého roku heliofyziky, který trvá až do konce roku 2024. Informace o projektech, kterých se lze účastnit:

Mise NASA SOHO

ESA SOHO

Projekt Sungrazer