Úvodní orientaci v nepřehledných poměrech na Krétě nám může poskytnout homérský epos Odysseia (XIX,172–177 v překladu O. Vaňorného):

„Krétská jakási zem jest ve středu třpytného moře, / krásná, obteklá mořem a úrodná. Lidé tam bydlí / mnozí a nesmírně četní, a měst je tam devadesáte. / Každý kmen má jinačí řeč – a směs jazyků různých: / Achajci, Kydónů kmen, též Prakréti chrabrého ducha, / Dórové o třech kmenech a slavný Pelasgů národ.“

Báseň asi z konce 8. století před n. l. celkem věrně popisuje Krétu své doby a několika předcházejících staletí. Abychom se v té míchanici neztratili, tak vynecháme Pelasgy a Kydóny, a soustředíme se na ty „Prakréty“, tj. na Eteokréťany (Ἐτεόκρητες), tedy „Skutečné Kréťany“, a pak na dvě vlny řecké kolonizace Kréty, achájskou a dórskou.

(Pelasgové jsou záhadné „mořské“ etnikum, slavné v celé egejské a levantské oblasti od doby bronzové, někteří je ztotožňují s Lýky a s Pelistim čili „Filištínci“. Kydónové se usadili na severozápadní Krétě, jejich městem byla Kydónia, dnes známá jako Chania. Některé hypotézy, spíše starší, v nich vidí příbuzné Etrusků, původem z ostrovů severovýchodní Egeidy. Příslušné jazyky samozřejmě neznáme, snad krom lykyjštiny. V jazycích těchto etnik nemáme z Kréty nápisy, alespoň o nich nevím.)

Odysseia ony Skutečné Kréťany charakterizuje slovem megalétores, doslova „velkého srdce“, myslí tím něco jako velkodušní nebo mocní, Vaňorný překládá chrabří. Dnes jim říkáme Minojci. Toto označení (Minoans, Minoan civilization) zavedl Arthur Evans, když roku 1900 spatřil Knóssos. Egypťané je označovali jako kftjw, foneticky prý Keftiu. Podobná označení Kréťanů používala řada blízkovýchodních kultur.

Krétské hieroglyfy na pečetním razítku z jaspisu, asi 1800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Public domain.

Označení Minojci je odvozené od jména krále Knóssu. Byl jím Mínós (Μίνως), kterého řecké mýty chápou jako krétského krále, syna Dia a jeho milenky Európy, dcery Agénora, krále Sidónu. Nevíme ovšem, jestli Mínós bylo vlastní jméno, případně dynastický titul (něco jako Přemyslovec), nebo to slovo prostě znamenalo král. Nevíme ani to, zda Knóssos opravdu měl tak centrální roli pro větší část Kréty.

Teď si zavedeme další zjednodušení, a budeme o Skutečných Kréťanech alias Minojcích mluvit jako o jednom národě, který na Krétě dominoval po značnou část doby bronzové, nejvýrazněji po celou střední. Přeskočíme krétský neolit (už od konce 8. tisíciletí před n. l.) a začátek rané doby bronzové. Pak už je případná vnitřní pestrost Minojců pod naší rozlišovací schopností, nejspíš byla dávno překrytá asimilací. Od pozdních fází rané doby bronzové vidíme jednotný celek, zpětně chápaný jako původní, neboť vytvořil svébytnou kulturu. Její další vývoj můžeme po dlouhý čas sledovat na hmotných památkách, např. na stavbách, keramice, freskách, nářadí a špercích. Krom toho máme o Minojcích také řecké referáty, většinou spíše mytologické ozvěny. Minojce neumíme přiřadit k nějaké etnické nebo jazykové skupině, jisté je, že Indoevropané ani Semité to nebyli.

Po začátku minojské střední doby bronzové (Middle Minoan, MM, od 21. století před n. l.) už Minojci staví ve městech honosné paláce, a to na valné většině ostrova, nejhustěji na střední a východní Krétě. Nejen obecně známý Knóssos, ale také Faistos, Agia Tiada, Malia, Palaikastro, Zakros… Mluvíme o období prvních paláců. Pro okolí zhruba velikosti menšího okresu byla tato palácová města opravdu centry, včetně centralizovaného hospodářství. Právě pro skladové hospodářství se písmo tuze hodilo, také se tak používalo, ale motivy jeho zavedení mohly být i jiné. Nejstarší spolehlivě datované hieroglyfické nápisy pocházejí z druhé fáze tohoto období (MM II), z 19. století před n. l., některé můžou být trochu starší, těžko říct.

Krétské hieroglyfické písmo

Pečetní razítko z Malie, s piktogramem „nádoby“, 19. nebo 18. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 1392. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hieroglyfické nápisy z Malie a Knóssu, 19.-18. století před n. l. Vpravo je nápis z Archanes. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nejvíce nápisů v tomto písmu máme ze střední a východní Kréty, z 19. a 18. století před n. l. Většina ze stovek dochovaných památek krétských hieroglyfů jsou jen kratičké nápisy nebo znaky na pečetích. Původ tohoto typu hieroglyfů bývá spatřován v anatolské oblasti, i když prý jsou na nich patrné také egyptské vlivy. V Anatolii a přilehlé části Sýrie se vyskytuje několik podobných písemných systémů, které dohromady vypadají jako nástupnické po zmizelé starší předloze.

Hieroglyfické nápisy z Malie a Knóssu, 19.-18. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Krétský hieroglyfický nápis z paláce v Petras, 19. až 18. století před n. l. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kromě skladové evidence a pokynů k distribuci tím občas psali také rituální nápisy, ale o jiných žánrech nevíme. Problém není jenom v tom, že to neumíme přečíst, když neznáme jazyk ani významy dostatečného počtu znaků. Většina toho, co se našlo, jsou nápisy původně vytvořené v nepálené hlíně, která se vypálila nezáměrně, při katastrofickém požáru paláců. Jako kdyby se z písemností naší kultury zachovaly skoro jenom poznámky úředníků v okamžiku zkázy, s pokyny ke krátkodobému vyřízení. Totéž se pak ještě dvakrát opakuje s dalšími písmy. Palácové místnosti, kterým dnes říkáme archivy, asi nesloužily k dlouhodobější archivaci, nýbrž k evidenci, kolik kdo dodal oleje, kolik ho dluží, kdo má v dohledné době nafasovat obilí a kolik. Pro nejstarší dobu si to zčásti jen domýšlíme, tu podle piktografické povahy některých znaků, tu díky nálezovým kontextům a nápadné kontinuitě způsobu organizace krétské ekonomiky až do konce bronzové doby.

Pro jiné než byrokratické použití tohoto písma máme jen nemnoho spolehlivých dokladů. Nejvýznamnější z nich je tzv. nápis z Archanes, což je asi rituální formule, v trochu zvláštní verzi písma. Zmínil jsem jej už v článku Disk z Faistu, viz link dole.

Mimo nechtěně vypálené hliněné tabulky nacházíme znaky krétského hieroglyfického písma především na drobných razítkách, většinou vyrobených z polodrahokamů. Šlo o pečetítka, která kombinují ztvárnění lecčehos reálného i fantazijního se znaky hieroglyfického písma. Většinou s jedním nebo dvěma znaky. Nálezy jejich otisků jsou poměrně vzácné. K vytvoření většiny nápisů byl požit stylus, tedy hrot, nikoli razítka. Pracnost takového psaní vedla ke zjednodušení písma, které v průběhu doby jeho používání pozorujeme.

Tento písemný systém používá kombinaci piktogramů, sylabogramů a pomocných znaků, například řádů cifer, překvapivě v desítkové soustavě, včetně znaku pro tisíce. Krom některých piktogramů se podařilo identifikovat několik místních a osobních jmen. Chápeme také zvláštní formuli pro „celkem“, která se pak opakuje v lineárním písmu A. Měli smysl pro přehlednost účtu, i když ještě neměli peníze.

Minojské hieroglyfické písmo prodělává nápadný vývoj. Nejstarší podoba připomíná vzhledem spíše piktogramy, ale asi už jde o kombinaci ideogramů a slabičných znaků. Pak se tvary zjednodušují, například ze siluet zvířat zůstávají jenom hlavy. Další zjednodušení tvarů a patrně i zdůrazněný slabičný charakter znaků už trochu připomíná krétské lineární písmo A.

Hieroglyfické písmo se po několik generací používalo ještě po zavedení lineárního písma A. Známé jsou i nálezy z téže doby přímo z jednoho místa, jednou i na témže předmětu. V některých oblastech východní Kréty se hieroglyfické písmo užívalo ještě v 17. století před n. l.

Detail nápisu na sekeře z jeskyně u Arkalochori, 17. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, X2416. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Příbuzná písma

Dominantní bude na Krétě přechod od hieroglyfů k lineárnímu písmu A. Je ovšem provázen variabilitou, kterou můžeme chápat buď jako tápání při tomto vývoji, nebo jako verze dané účelem nápisu. Je nápadné, že odchylné verze písem nacházíme na jiných typech nápisů než ekonomických, nejspíš na rituálních. Tato variabilita snad nesouvisí s vnitřní etnickou pestrostí, ale spíše s účelem artefaktu. V době vzniku oněch nápisů je na hliněných tabulkách z okolí skladů už charakter lineárního písma A docela stabilizovaný.

Ke kuriozitám krétských písem patří zvláště disk z Faistu a nápis na sekyře z Arkalochori. Disk z Faistu jsem popisoval ve stejnojmenném článku, zmínil jsem tam i sekeru z Arkalochori. Ještě tu nabízím detail nápisu na ní.

Vedle linie od hieroglyfů k lineárnímu A (a pak k jeho řecké adaptaci na lineární B) by bylo možné sledovat větvení k několika dalším příbuzným písemným systémům, ale to by nás zavedlo mimo Krétu.

(Jde hlavně o dvě písma používaná na Kypru: Kypersko-minojské písmo, v letech 1550 až 1050 před n. l. na Kypru a u jeho obchodních partnerů, například v Ugaritu. Příslušný jazyk neznáme. Pak kyperské slabičné písmo, užívané v 11. až 5. století před n. l., které je podobné lineárnímu písmu B a na Kypru je s ním psaná řečtina.)

Příbuznost písma rozhodně nemusí znamenat příbuzný původ etnika ani příbuzný jazyk. Může však být doprovázena částečným převzetím kultury a technologií.

Lineární písmo A

Je to slabičné písmo, kterým je psán jazyk Minojců střední a pozdní doby bronzové, jak pro účely skladového hospodářství a distribuce, tak obětní formule rituálu. Bez problémů přečkalo zkázu prvních paláců. Novodobý název „lineární“ míní to, že jednotlivé znaky se už opravdu píšou, nikoli kreslí. Vzniklo kolem roku 1800 před n. l. a bylo na Krétě dominantní do příchodu achájských Řeků v době kolem roku 1450 před n. l. Ani pak nemizí úplně. Místy přečkalo nejen zkázu nových paláců, ale i achájskou a dokonce i dórskou kolonizaci. Přes tisíc let ostrůvkovitě přežívalo ještě v prostředí řecké antiky, poslední spolehlivě datovaný nápis je z doby kolem roku 300 před n.l., ale patrně se dočkalo i římské doby. To je kontinuita, kterou překonávají jen písma používaná velkými civilizacemi.

Tabulka s nápisem v lineárním písmu A, z paláce v Zakru. Archeologické muzeum v Sitii, H.M. 1627. Může zaznamenávat množství vína sumarizované na druhé straně tabulky. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tabulka s nápisem v lineárním písmu A, z paláce v Petras. Archeologické muzeum v Sitii, S.M. 9099. Může zaznamenávat počet zaměstnanců a množství obilovin (příděly, naturálie). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pěknou kolekci nápisů v lineárním písmu A vystavuje Archeologické muzeum v Sitii (Sitia, Siteia) na východní Krétě, navíc prezentuje nejnovější výdobytky jejich luštění. Přitom se rozumně drží při zemi a návrh na obsah textu vždy velice opatrně uvozuje slovy „může znamenat, možná“. Na ukázce vlevo je tabulka, která snad zaznamenává množství vína. Na pravém obrázku prý text možná řeší rozdělování obilnin.

Minojský jazyk neznáme. Díky tomu, že z lineárního písma A bylo odvozeno lineární B, kterým je psaná mykénská řečtina, je zčásti možné přibližné fonetické čtení. I znalci jsou ovšem v situaci trapně podobné tomu, jako kdyby někdo tvrdil, že ovládá jazyk, když v něm umí říct několik častých krátkých frází, s hodně špatnou výslovností, k tomu pasivně rozumí desítkám slovíček. Od skutečné znalosti minojského jazyka jsme bohužel hodně daleko.

Přívěšky s nápisy v lineárním písmu A. Kréta, asi rané 15. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tabulky s nápisy v lineárním písmu A. Kréta, asi rané 15. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Lineární písmo A se dochovalo na více než 1400 nápisech. Kromě ekonomických záznamů a pečetních razítek je mezi nimi i mnoho rituálních památek. Některé z nich obsahují „úlitbovou formuli“, prý analogickou dávnému hieroglyfickému nápisu z Archanes. K tomu máme něco málo nápisů na nádobách, závažích, dílenské značky. Psalo se většinou zleva doprava, někdy taky cikcak.

Nápis v lineárním písmu A na nádobě na mačkání hroznů. Malia, prý 18. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Písmo používá více než 300 znaků, z nich je přibližně 90 základních slabičných znaků. Více než polovině z nich dokážeme přiřadit přibližnou fonetickou hodnotu díky analogiím s řecky psaným lineárním B. Ke slabičným znakům se vážou pomocné značky, nejspíš návody k výslovnosti, aby těch jedinečných slabik nemuselo být tak moc. Písmo používá také značky pro častá slova (ideogramy), vlastně zjednodušené „hieroglyfy“. Některé chápeme: člověk, ovce, beran, koza, býk, prase, olivy, olej, fíky, tkanina, přilba, hnedle tři podobné znaky pro víno. Písmo má i sadu znaků pro dekadický nepoziční zápis celých čísel a pro zlomky, ty nejen dekadické, ale taky binární (polovina až osmina) a kupodivu taky dvanáctkové. Většině z nich rozumíme. Kdo by v tom chtěl psát, může si na Wikimedia Commons nebo na anglické Wikipedii stáhnout font v Unicode.

Minojská hegemonie postupně sílila, ve střední době bronzové zasahovala i mimo Krétu. Dobře to je vidět na Kykladách. V Akrotiri na Théře (Santorini) se dokonce vyvinula specifická minojsko-kykladská kultura, nádherně doložená ve stavu katastrofického zániku začátkem pozdní doby bronzové. V menší míře to platí i pro Fylakopi na Mélu (Milosu). Není divu, že na těchto místech nacházíme také nápisy v lineárním písmu A, nejspíš se jím tam opravdu psalo. Na řadě jiných míst toto písmo svědčí spíše o tom, že šlo o obchodní partnery Kréty (maloasijské a levantské pobřeží, střední Peloponés).

Lineární písmo B, kterým se psala mykénská řečtina

Minojci pokračovali v expanzi, jejich vliv významně zasáhnul i řeckou pevninu a ovlivnil kulturu Řeků, konkrétně Achájců, tedy tzv. mykénskou kulturu. V pozdní době bronzové se ovšem směr vlivu obrátil. Kolem roku 1450 př. n. l. se Kréta dostala pod nadvládu Řeků, rozvíjela se zde smíšená kultura mykénsko-minojská, přibližně do roku 1100 před n. l. To je tzv. post-palácové období. Tyto památky většinou dál značíme jako pozdně minojské (LM III), protože pocházejí z Kréty, a mnohdy se od čistě mykénských poznají.

Řekové ovládli hlavní centra na Krétě a převedli administrativu do svého jazyka a písma. Jejich lineární písmo B vychází z minojského lineárního písma A, ale je přizpůsobené pro zápis řečtiny. Množství dokladů máme z let přibližně 1450 až 1200 před n. l., a to z Kréty (zvláště z Knóssu) a z Peloponésu (zvláště z Pylu, Mykén a Tíryntu), dokonce i z Théb.

Tabulka KN Fp 13, s lineárním písmem B. Knóssos, 1450-1375 před n. l. Množství oleje, které bylo obětováno božstvům. Britské muzeum v Londýně. Kredit: vintagedept, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Palácové hospodářství na akropoli v Mykénách. Tabulky s lineárním písmem B z Domu sfing a Domu obchodníka s olejem, kolem roku 1300 před n. l. Kredit: Yair-haklai, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tomuto písmu jsem už věnoval článek (viz link dole), tak se teď omezím na souhrn. Lineární písmo B se skládá z 87 znaků pro slabiky, z pomocných znaků a mnoha logogramů, které označují zboží nebo jiné objekty, ale nebyly užívané jako slova ve větách. Písmo sloužilo prakticky jen pro inventarizaci a podobnou byrokracii. Asi bylo užíváno pouze jakýmsi spolkem písařů v centrech, po jejichž zkáze bylo rychle zapomenuto. Pro takto zapsanou řečtinu zavedl Ventris označení mykénština. Je to nejstarší známý řecký dialekt, předstupeň nejstarších dříve známých řeckých dialektů, včetně určité vrstvy v homérských eposech.

Řecká alfabeta a pozdní Minojci

Dórská kolonizace Kréty (1100 před n. l. nebo o něco dříve) nejprve gramotnosti neprospěla, naopak. Nově příchozí na většině plochy téměř doničili mykénsko-minojskou kulturu. Řadu staletí byla gramotnost na Krétě omezena na sporadické výskyty minojského lineárního písma A, spíše na východě ostrova. Přesto se na dórské Krétě rozvíjelo specifické výtvarné umění, vedle minojských enkláv už často jako součást obecně řeckého vývoje v průběhu archaické doby. A dostává se sem i tehdy běžné řecké písmo, alfabeta. Té jsem už taky věnoval samostatný článek, takže dál to bude jen o pozdně sub-minojských zvláštnostech na Krétě, Ty jsou opravdu nečekané! Termín sub-minojský obvykle označuje artefakty z 11. století před n. l., ale tohle je naprosto jiné kafe.

Kamenný blok ze stěny chrámu, s řeckým nápisem v archaické krétské alfabetě. Dosvědčuje oběti zvířat na počest Dia, Hélia a jiných bohů. Gortys, 600-550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Cretophilus, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nejstarší eteokrétský (minojský) alfabetický nápis. Je psaný archaickou krétskou alfabetou, a to cikcak. Praisos na jihovýchodní Krétě, 600 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Cretophilus, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na fotce vlevo je jeden z nejstarších řeckých alfabetických nápisů na Krétě. Od podobných nápisů jinde v Řecku té doby se písmo i jazyk odlišují jen v míře, jaká je u regionálních verzí obvyklá.

Zato na nápisu vpravo je sice použita prakticky stejná verze alfabety, ale není jí psaná řečtina! Můžeme to foneticky nějak přečíst, jenže tomu vůbec nerozumíme. (Omlouvám se za neostrou fotku, lepší jsem nenašel.)

Eteokrétský nápis. Minojský jazyk psaný v alfabetě. Praisos, 4. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Eteokrétský nápis. Minojský jazyk psaný v alfabetě. Praisos, 4. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na dalších obrázcích jsou minojské nápisy z řecké klasické doby, psané v tehdy nejobvyklejší podobě alfabety, tedy iónské. Pocházejí z města Praisos (Prasos) na jihovýchodní Krétě a dokládají kontinuitu jazyka Skutečných Kréťanů, i když se v tak dlouhé době asi vyvíjel. Chtělo by to bilingvu. Prý nějaká krátká a chatrná je, dokonce několik, ale zmizely během II. světové války, asi z muzea v Neapoli, prý byly publikované. O těchto problémech a o veselejších věcech někdy jindy. Zachovala se totiž i keramika Minojců, inspirovaná řeckou archaickou.

Literatura

Emmett Leslie Bennett: Aegean Scripts. In Peter T. Daniels and William Bright (Eds.): The World's Writing Systems. Oxford: University Press 1996.

Antonín Bartoněk: Písmo a jazyk mykénské řečtiny. Brno: Masarykova univerzita 2007.