Spustit video

Monte Sierpe Kredit: Jacob Bongers.

Na 5 200 okrouhlých děr vyhloubených v zemi v údolí Pisco na náhorní plošině Nazca v Peru bývá označováno jednoduše jako „Pás děr“. Ve španělštině se mu ale říká také Monte Sierpe čili Hadí hora, protože Pás děr se klikatí krajinou podobně jako plazící se had. Místní obyvatelé označují Pás děr také jako Cerro Viruela, což znamená Vrch neštovic. Zřejmě jim jámy na povrchu hory připomínaly dolíčkovité jizvy po zhojených neštovicích.

Pás děr není tak populární jako nazkánské geoglyfy – obrazce vyryté do půdy. Je však neméně záhadný. O jeho vzniku spřádají teorie jak vědci, tak i nejrůznější fantastové. Vědci spekulují, že jámy mohly sloužit k obraně území, zahradničení nebo k zachycení vody. Někteří fantastové připisují vznik „Pásu děr“ mimozemským civilizacím.

Náhorní plošina Nazca o rozloze asi 500 km² je dnes pouští.

Před zhruba 200 lety před naším letopočtem až 800 n.l. Nasca byla zemědělsky využívanou kvetoucí zahradou. Je známa především pro své obrazce viditelné i z vesmíru. (Kredit: Google Maps)	Papoušek. Kredit: Unukorno – Vlastní dílo, CC BY 3.0, Wikipedia.
Opice. Kredit: Markus Leupold-Löwenthal  CC BY-SA 3.0, Wikipedia.	Astronaut. Kredit:  Shoestring, projekt wts wikicesty, CC BY-SA 1.0, Wikipedia
Pavouk. Wikipedia, CC BY-SA 2.5	Kolibřík. Kredit: BjarteSorensen, Wikipedia. Před třemi lety tým archeologů z japonské univerzity Jamagata objevil 168 do té doby nezdokumentovaných geoglyfů. Znázorňují kosatku, kočku, velblouda,.. V loňském roce zde bylo nalezeno dalších 303 geoglyfů.

Pás děr se táhne severojižním směrem v délce zhruba 1,5 kilometru a v šířce od 14 do 21 metrů. Jámy jsou trychtýřovitého tvaru, mívají průměr 1 až 2 metry, hluboké bývají od 0, 5 do 1 metru a jsou sdruženy do většího počtu segmentů.

„Pás děr“ při pohledu ze země. Kredit: Bruno7, Wikipedia, CC BY 3.0

Místní obyvatelé netuší, kdo jámy vyhloubil. Studie mezinárodního týmu pod vedením Jacoba Bongerse z University of Sydney přináší zcela nové vysvětlení. Opírá se o výsledky vzdušného průzkumu pomocí dronů, ale také o detailní průzkum jam přímo na místě a následné analýzy odebraných vzorků ve specializovaných laboratořích. Studii s výsledky rozsáhlého výzkumu zveřejnil vědecký časopis Antiquity.

Historie výzkumu Pásu děr

Vědci se začali o Pás děr zajímat v roce 1933 poté, co americký geolog a pilot Robert Shippee publikoval v časopise National Geographic letecký snímek této lokality pořízený v roce 1931 průkopníkem letecké fotografie Georgem R. Johnsonem.

V roce 1953 prozkoumal Pás děr americký cestovatel a badatel Victor Wolfgang von Hagen. Ve své knize Královská cesta Inků razí názor, že jde o hroby z předincké doby. Napsal o nich: „Tyto kruhové, kamením lemované, ale nepoužívané hroby ležely v řadách po sedmi až devíti a táhly se pod úhlem 50° ke svahu hory zvané Mt. Sierpe. Název jí dala klikatá řada hrobů připomínající hada.“

Letecký pohled na pás děr táhnoucí se 1,5 km údolím Pisco v jižních peruánských Andách. Přibližně 5200 uspořádaných jamek (1–2 m širokých a 0,5–1 m hlubokých je uspořádáno do sekcí. Další obrázky zde. Kredit: Jacob Bongers, University of Sydney.

Po von Hagenovi provedli další průzkum lokality na začátku 70. let 20. století archeologové Dwight Wallace a Frederic Engel. Archeolog John Hyslop ve své knize The Inka Road System z roku 1984 napsal, že „kruhové struktury, někdy částečně podzemní, mohly být používány ke skladování. Nacházejí se mezi dvěma důležitými lokalitami Inků (Tambo Colorado a Lima la Vieja) a velmi blízko místa, kde se pobřežní silnice Inků kříží se silnicí vedoucí na vysočinu. Mohlo by se jednat o jedno z větších skladovacích míst incké říše.“

V roce 2015 vytvořili archeologové z University of California pomocí fotografií z dronu podrobnou mapu Pásu děr a jeho okolí. Při té příležitosti přišli s teorií, že díry mohly sloužit k měření množství různých zemědělských produktů, ve kterých Inkové vybírali na podmaněných územích daně. A právě to se ve svém průzkumu pokusili prokázat vědci z týmu Jacoba Rogerse.

Pás děr jako obří incké kipu

Nová mapa pořízená díky snímkům z dronů odhalila rozčlenění Pásu děr do více než 60 sekcí oddělených pásy volné půdy. Každá sekce je tvořena různým počtem děr uspořádaných do různého počtu řad. Některé segmenty mají v každé řadě stejný počet děr. Jiné se počtem děr v řadách liší. Uspořádání děr v Monte Sierpe tak odráží strukturu inckého kipu. S touto pomůckou vedli Inkové záznamy pomocí systému uzlů na různě barevných provázcích.

„Jde o mimořádný objev, který rozšiřuje naše chápání původu a rozmanitosti domorodých účetních praktik v Andách i mimo ně,“ komentoval nález svého týmu Jacob Bongers.

Dr. Jacob Bongers, Digitální archeolog. University of Sydney. (Foto: Stefanie Zingsheim)

Ve vzorcích půdy našli vědci pylová zrna a další mikroskopické zbytky z kukuřice, která patřila v Andách spolu s brambory k nejdůležitějším zemědělským plodinám. Zároveň našli v půdě také stopy po přítomnosti rákosí, které se v této oblasti tradičně používalo k pletení košíků. Celkem prokázaly analýzy přítomnost zbytků 27 různých rostlinných druhů. Je krajně nepravděpodobné, že by rostlinné zbytky zanesl na lokalitu vítr. Museli je tam dopravit lidé. Pás děr tak zjevně sloužil k ukládání zemědělských plodin v koších používaných pro přepravu úrody.

„Možná se jednalo o předincké tržiště. Víme, že předhispánská populace zde čítala asi 100 000 lidí. Možná se na tomto místě scházeli obchodníci přivážející zboží po moři nebo karavanami lam a s nimi i zemědělci, rybáři a další. Vyměňovalo se tu místní zboží, jako je kukuřice a bavlna, za zboží dovážené ze vzdálených míst. V zásadě tyto díry považuji za druh sociální technologie, která spojovala lidi a později se stala rozsáhlým účetním systémem v rámci Incké říše,“ říká Jacob Bongers.

Barterové tržiště a místo pro výběr daní

Vědci předpokládají, že Pás děr vznikl někdy kolem roku 1000 a vytvořili jej indiáni kultury Chincha. Sloužil jim k jednoduché formě barterového obchodu, když se jámy naplnily plodinami a pak mohlo docházet k jejich směně v dohodnutém poměru. Například několik jam naplněných kukuřicí se směnilo za koku nebo bavlnu, jež naplnily jiný počet jam. O čtyři století později ovládli oblast Inkové a využili Pás děr k měření množství plodin, které požadovali od Chinchů jako daně.

Vědce vede k těmto závěrům i poloha Pásu děr. Jak upozornil už John Hyslop, nachází se Pás děr poblíž křižovatek důležitých cest mezi dvěma významnými inckými centry, a navíc i na pomezí mezi údolími. Jde o místo, které se nabízelo k setkávání lidí ze širokého okolí.

Všechny záhady spojené s Pásem děr vědci nevyřešili. Není například jasné, proč byl systém jam vytvořen jen na jednom místě a nepoužíval se v celých Andách.

Video: 'Pás děr', jižní Peru. (Jacob Bongers)