V roce 2025 zahájila Čína výstavbu devíti reaktorů, mezi nimi byl blok Tchaj-pching-ling 3 (zdroj CGN)).

V evropské energetice se stále více projevují problémy způsobené jejím ideologickým formováním. Obrovské přebytky produkce, a naopak její dramatické nedostatky, které nepředvídatelně vznikají vlivem změn počasí, velmi silně ovlivňují nejen cenu elektřiny, ale i stabilitu jejich dodávek. Dramatickou ukázku negativních dopadů prosazování dominance neřiditelných obnovitelných zdrojů a vypínání stabilních na počasí nezávislých elektráren se projevil v blackoutu ve Španělsku i u nás. O jejich přesných příčinách lze diskutovat, ale velmi silné ovlivnění přebytkem a dominancí obnovitelných zdrojů, intenzivními přetoky jejich elektřiny a nedostatkem stabilních setrvačných zdrojů v té době je nesporný.

Lze také vidět, že státy využívající kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů, jako jsou Francie, Švédsko, Švýcarsko a Slovensko vnášejí do evropské energetiky stabilitu, zatímco státy spoléhající čistě na obnovitelné zdroje, jako je Německo nebo Dánsko, přinášejí extrémní nestabilitu. Přechod k elektromobilitě, a už vůbec výroba zeleného vodíku, nesplnily očekávání, Nepřispívají tedy tak silně k růstu spotřeby elektřiny, jak se čekalo. Nepředvídaný rozvoj umělé inteligence a internetového provozu však naopak vede k rychle rostoucí spotřebě elektřiny v datových centrech.

Růst potřeby stabilních zdrojů energie přispívá k rozvoji poptávky po jaderné energetice. Jaderná renesance tak už probíhá intenzivně v Asii, ale změnu pohledu na jádro vidíme i v Evropě a USA. Právě letošní rok ukazuje jasně tyto trendy, které podrobně rozebereme. Velmi důležitým krokem bylo rozhodnutí Světové banky odvolat dlouholetý zákaz financování projektů spojených s jadernou energetikou. Nejdříve se však podívejme na celkové statistiky a pak na podrobnosti o vývoji jaderné energetiky ve světě v loňském roce.

V roce 2025 byla po padesáti letech provozu odstavena dvojice reaktorů Doel 1 a 2 (zdroj Engie Electrabel).

Přehled statistiky

Současný přehled vývoje jaderné energetiky za uplynulý rok je sedmnáctý v řadě a navazuje na články z minulých let. Poslední část přehledů je z roku 2024. Na začátku prosince 2024 bylo 441 reaktorů s výkonem 399 GWe a na začátku prosince 2025 pak 438 s výkonem 397 GWe (údaje ze stránek World Nuclear Association a database PRIS). Ve výstavbě je 72 bloků s výkonem 79 GWe. Na konci roku 2025 tak bylo ve výstavbě o osm reaktorů více než před rokem, což je velmi pozitivní tendence.

V průběhu roku 2025 bylo celkově odstaveno pět jaderných bloků. O odstavení kanadského reaktoru Pickering 4 dne 2. ledna 2025, který tak následoval blok Pickering 1, se psalo už v minulém přehledu. Většinu svých těžkovodních reaktorů CANDU sice Kanada rekonstruuje, ale některé odstavila.

V polovině února 2025 byl odstaven po padesáti letech provozu nejstarší belgický reaktor Doel 1. Jeho dvojče Doel 2 bylo odstaveno na konci listopadu. Již 30. září skončil s výrobou elektřiny reaktor Tihange 1. V Belgii tak zůstávají v provozu pouze bloky Doel 4 a Tihange 3. Ty měly být v tomto roce také dostaveny. Vzhledem k situaci v evropské energetice však bylo rozhodnuto o prodloužení jejich provozu o dalších deset let do roku 2035. Belgie také uvažuje o výstavbě nových jaderných reaktorů.

Posledním reaktorem odstaveným v roce 2025 je tchajwanský Ma-an-šan (Maansham) 2, který dodával elektřinu čtyřicet let. Tchaj-wan tak 17. května dokončil svůj odchod od využívání jaderné energie. Už v minulém přehledu se psalo o tom, že by Tchaj-wan mohl svůj postoj vůči jaderné energetice změnit. Důvodem je extrémní závislost na dovozu uhlí a dalších fosilních paliv, která činí Tchaj-wan zranitelný vůči námořní blokádě. Vláda si tak dala vypracovat studii, které jaderné elektrárny by bylo možné opětovně spustit. Ukázalo se, že u té nejstarší Ťin-šan (Chinshan) to již nejde. Její dva bloky byly odstaveny před více než pěti lety a likvidace už významně pokročila. Naopak obnovit provoz dvou dalších dvoublokových elektráren Kuo-šeng (Kuosheng) a Ma-an-šan lze. V roce 2026 by mohlo padnout konečné rozhodnutí.

Během prosince 2025 pak byly odstaveny hned tři reaktory v elektrárně Bilibino na Čukotce. Zde jde o velmi specifické reaktory EGP-6 chlazené vodou a moderované grafitem s výkonem 12 MWe. Ze čtyř reaktorů v elektrárně byl první odstaven už v roce 2018. V prosinci 2025 byly odstaveny zbývající tři. Tato elektrárna byla plně nahrazena plovoucí jadernou elektrárnou Akademik Lomonosov. V oblasti věčně zmrzlé půdy pracovala elektrárna 50 let. Toto odstavení však už započítáme do příští statistiky.

Odstavena byla také jaderná elektrárna Bilibino na Čukotce (zdroj Rosatom)

Nově se v roce 2025 do provozu dostaly pouze dva reaktory. V Indii se v březnu rozběhl blok Rádžasthán (Rajasthan) 7, štěpná řetězová reakce se v něm rozběhla už v září minulého roku. Jde o domácí těžkovodní reaktor IPHWR-700. Je to už třetí spuštěný exemplář tohoto typu. Blok Rádžasthán 8 by měl být uveden do provozu v roce 2026.

V Číně pak ke konci listopadu začal do sítě dodávat elektřinu reaktor Hualong One (HPR1000), který je druhým blokem elektrárny Čang-čou (Zhangzhou). Do komerčního provozu pak byl uveden začátkem ledna 2026. Zde by mělo být nakonec šest takových reaktorů. Oficiální zahájení výstavby bloku bylo v září 2020, dokončen tak byl během pěti let.

Ke konci roku 2025 se rozběhla štěpná řetězová reakce u prvního reaktoru VVER-TOI druhé fáze Kurské elektrárny a 31. prosince 2025 dodal první elektřinu. Jeho spuštění tak také bude ve statistice příštího přehledu

Budovat se začalo deset reaktorů, což je o hodně více, než bylo v minulém roce spuštěno. O zahájení stavby bloku Čašma (Chashma) 5 v Pákistánu se psalo už v minulém přehledu. Jde o čínský reaktor Hualong One.

Koncem února byla zahájena betonáž jaderného ostrova u bloku Lu-feng (Lufeng) 1. Jedná se o čínskou verzi reaktoru Westinghouse CAP1000. Celkově by zde měly být čtyři tyto bloky. V této elektrárně se už staví dva reaktory Hualong One jako bloky 5 a 6. U pátého bloku se koncem října 2025 instalovala vnější kopule kontejnmentu. V červenci byla u šestého bloku instalována vnitřní kopule kontejnmentu.

V polovině března se začala stavba čtvrtého bloku druhé etapy Leningradské jaderné elektrárny. Jde o reaktor VVER1200. Výstavba předchozího bloku byla zahájena o rok dříve. Do provozu by se tyto bloky měly dostat v letech 2030 a 2032.

Začátkem května se začal stavět druhý blok elektrárny Š’-tao-wan (Shidaowan). Jde o reaktor Hualong One.

Dne 20. května se začal betonovat jaderný ostrov reaktoru APR1400 jako třetí blok jihokorejské elektrárny Sin Hanul (Shin Hanul). Dokončení se předpokládá v roce 2032.

V červnu 2025 se začala betonáž jaderného ostrova u třetího bloku elektrárny Tchaj-pching-ling (Taipingling), jde o reaktor Hualong One.

V první polovině srpna se začala výstavba prvního bloku elektrárny Ťin-čchü-men (Jinqimen) v provincii Če-ťiang (Zhejiang), zde by se postupně mělo realizovat šest bloků Hualong One.

V září byla zahájena betonáž jaderného ostrova bloku Čang-čou 4, zde jde o reaktor Hualong One.

V polovině listopadu začala oficiální výstavba třetího bloku elektrárny San-ao (San´ao), jde o reaktor Hualong One (HPR1000), nakonec by zde mělo být šest takových bloků.

V polovině listopadu se začala betonáž prvního bloku nové elektrárny Čao-jüan (Zhaoyuan) v provincii Šan-tung (Shandong). Zde by mělo být nakonec také šest reaktorů Hualong One (HPR1000).

V polovině prosince začala betonáž jaderného ostrova bloku Ning-te (Ningde) 6, jedná se o reaktor Hualong One. Rok 2026 pak začal svižně, První betonáž jaderného ostrova začala na začátku ledna u prvního bloku elektrárny Paj-lung (Bailong) a druhého bloku elektrárny Lu-feng. Jde o reaktory CAP1000. Tyto tři bloky však už spadají do statistky příštího přehledu.

Produkce elektřiny z jádra dosáhla v roce 2024 hodnoty 2 667 TWh. Oproti roku 2023, kdy se vyrobilo 2 602 TWh, stoupla o 65 TWh. Konečně se tak podařilo překonat dlouholetý rekord z roku 2006. Pokračuje tak pozitivní trend způsobený i vyřešením problémů francouzské jaderné flotily, postupnou obnovou provozu japonských jaderných zdrojů a spouštěním nových čínských jaderných elektráren. Dá se předpokládat, že i v následujících letech bude pozitivní trend a rekordní výroba pokračovat.

Začátek výstavby Ning-te 6 (zdroj CGN)

Česko si vybralo intenzivní rozvoj jaderné energetiky

Česko v roce 2025 navýšilo podíl výroby z jádra o dva procentní body na bezmála 44 procent. Pomohl k tomu rekordní objem výroby elektráren Temelín a Dukovany, mimo jiné díky menšímu počtu plánovaných odstávek.

I v budoucnu by chtělo Česko na jadernou energii spoléhat. Proto potřebuje postavit nové jaderné kapacity. Po klíčových rozhodnutích v minulém roce se práce na realizaci nových jaderných zdrojů v Česku rozběhla plnou parou. Vyřešily se totiž dva zásadní problémy, které z minulého roku zůstávaly, a týkaly se výstavby velkých reaktorů v Dukovanech a výběru malého modulárního reaktoru pro Česko.

U výstavby nových velkých reaktorů u nás se potvrdily závěry, které jsem učinil v předchozím přehledu, že námitky firem EDF a Westinghouse úspěšnému zahájení projektu nezabrání. Dne 7. května 2025 předběžné opatření krajského soudu v Brně podpisu smlouvy mezi firmami ČEZ a KHNP zamezilo. Došlo však k němu už 8. června ihned poté, co Nejvyšší správní soud toto předběžné opatření zrušil. Nakonec Krajský soud v Brně všechny námitky firem EDF a Westinghouse proti dukovanskému tendru zamítl.

Včasné podepsání smlouvy bylo velmi důležité. Zahájení geologického průzkumu staveniště nových dvou bloků se tak podařilo začít už v roce 2025, v jeho rámci se realizuje 300 vrtů, některé až stometrové. Probíhá také archeologický výzkum, začínají se realizovat rekonstrukce silnic a mostů, aby bylo možné přepravovat nadrozměrné náklady, úprava transformátorové rozvodné stanice Slavětice a další stavby rozvodů potřebných pro vyvedení výkonu. Projekt se také upravuje s ohledem na to, že poměrně dlouho poběží staré a nové Dukovany společně. Je tak třeba zajistit dostatek vody pro chlazení. Primárně k tomu přispějí úspory, dosažené typem chlazení, které se využije u nových bloků.

Už v lednu 2025 se začala v Dukovanech stavět nová administrativní budova, a ještě před podpisem smlouvy se začalo pracovat na potřebných infrastrukturních nejen dopravních stavbách. Administrativní budova pro téměř 200 zaměstnanců by měla být dokončena do konce roku 2026 a měla by sloužit i pro pracovníky KHNP.

Vývoj produkce elektřiny z jaderných zdrojů. Rok 2024 se stal novým rekordem, hodnota výroby z roku 2006 byla konečně překonána (zdroj WNA).

Došlo k úpravě vlastnické struktury a český stát nyní vlastní 80 % EDU II. Intenzivně se vyjednává notifikace EU pro druhý blok v Dukovanech. Začaly se také postupně podepisovat smlouvy s budoucími dodavateli. Již 7. května podepsala KHNP řadu dohod s českými firmami, jde například o Škodu JS, ÚJV Řež, Mestrostav, OSC, ZAT, Nuvia, I&C Energo. Turbínu bude dodávat firma Doosan Škoda Power z Plzně a české firmy realizují celou strojovnu. Firma nyní jedná s více než 150 českými firmami o možných dodávkách. Roste počet pracovníků na projektu z korejské i české strany. KHNP začalo školit české pracovníky společnosti EDU II pro reaktory APR1000.

Na začátku prosince 2025 zamítl městský soud v Praze žaloby firmy ESHG a spolku Děti Země proti územnímu rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu k novému jadernému zdroji v Dukovanech. Zatím tak probíhá vše podle plánů. Zahájení stavby jaderného ostrova se předpokládá v roce 2029 a první blok by se měl rozběhnout v roce 2036.

Druhé klíčové rozhodnutí padlo ve Velké Británii. Zde byla firma Rolls-Royce SMR v červnu 2025 vybrána jako klíčový dodavatel malých modulárních reaktorů. Ke konci roku se také rozhodlo, že první tři bloky se postaví v připravené jaderné lokalitě elektrárny Wylfa. Později by se jejich počet zde mohl zvýšit až na osm. Pro první bloky vybral Rolls-Royce jako dodavatele turbín pobočku německé firmy Siemens Energy ve Velké Británii. Parogenerátory, které bude mít reaktor tři, vyvine a připraví firma BWXT.

ČEZ tak mohl plně vstoupit do této firmy a zvýšit svůj podíl na plánovaných 20 %. Firma Škoda JS podepsala v srpnu 2025 s firmou Rolls-Royce SMR memorandum o spolupráci při přípravě výroby komponent pro flotilu reaktorů Rolls-Royce. Do spolupráce na projektu se zapojuje stále více českých firem, výzkumných zařízení i vysokých škol.

V květnu 2025 dorazilo prvních 30 palivových souborů od Westinghouse do Temelína (zdroj ČEZ)

První reaktor Rolls-Royce se u nás bude realizovat v Temelíně a do provozu by se mohl dostat už v roce 2034. V roce 2025 se v budoucí lokalitě realizovaly další geologické vrty do hloubky 50 až 200 m. Doplňují se tak data získaná při geologickém průzkumu před stavbou současných temelínských bloků.

Dalším místem s těmito reaktory by měla být stávající uhelná elektrárna Tušimice, která by měla fungovat do roku 2030. Po přeměně lokality na jadernou by zde měla být zahájena výstavba prvního reaktoru, který se do provozu dostane v roce 2038. Další dva bloky by mohly být dokončeny v roce 2042. Do roku 2050 by mohlo v zařízeních ČEZ stát sedm těchto reaktorů

Uvažuje se však i o řadě dalších lokalit, kde by se tyto reaktory mohly objevit. Kromě stávajících uhelných elektráren Dětmarovice, Počerady, Prunéřov, Ledvice a Mělník by mohlo jít o průmyslové areály, které potřebuji stabilní dodávky relativně vysokých výkonů. Jde například o SUAS Grup v lokalitě Vřesová nebo Orlen Unipetrol a Synthos. Poslední dvě firmy jsou polského původu a plánují využití reaktorů BWRX-300.

Probíhají práce na vylepšování stávajících bloků v Dukovanech. Daří se postupně zvyšovat i jejich výkon. Celkově nyní dodávají o 300 MW více než na počátku své existence. Měly by být v provozu až 70 let. Důležité pro jejích dlouhodobé provozování je zajištění paliva.

Do Česka v roce 2025 dorazily první palivové soubory od firmy Westinghouse pro elektrárnu Temelín i elektrárnu Dukovany. V dalším roce by měl dodat své palivové soubory pro Temelín i francouzský Framatome. Nové palivo musí plnit nejpřísnější bezpečnostní požadavky. Přejímce proto předcházela pětiletá řada analýz a testů. Soubory od nového výrobce odpovídají požadavkům na delší palivové kampaně. Ty budou v Dukovanech nově trvat 16 a v Temelíně 18 měsíců. Podle předpokladů ČEZ by se díky tomu po roce 2030 měla zvýšit průměrná roční výroba z jaderných zdrojů ze současných zhruba 30 TWh na úroveň 32 TWh. Palivo pro bloky VVR440 bude Westinghouse dodávat i do maďarské elektrárny Pakš.

Zvyšující se poptávka po jaderném palivu ze západu nejen v Česku, ale i v celé Evropě, vedla k tomu, že společnost Urenco rozšiřuje svůj závod na obohacování uranu Almelo v Nizozemsku. Rozšiřování kapacit nyní firma Urenco realizuje také v lokalitách Eunice (USA) a Gronau (Německo). Celkově chce zvýšit produkci o téměř 15 %.

Důležitým krokem k realizaci trvalého úložiště bylo zamítnutí rozkladu obcí z lokalit Březový potok na Klatovsku a Janoch u Temelína proti stanovení průzkumných prací. Podle mého odborného názoru by sice nebylo nutné stavět toto uložiště ještě velkou řadu desetiletí, ale, když už protijaderní aktivisté tuto podmínku do evropské notifikace prosadili, tak se stát starat musí.

Dana Drábová zůstane s námi nejen ve vzpomínkách

Opustila nás Dana Drábová

V roce 2025 zemřela dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernu bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Úřad vedla od roku 1999. Jednalo se o velmi silnou a nezávislou osobnost, která měla obrovskou autoritu u odborné i laické veřejnosti. Získala ji nejen širokými znalostmi, ale hlavně kritickým nadhledem a respektem k realitě v oboru, který je často velmi kontroverzní.

Narodila se v roce 1961. Vybrala si studium na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Postupně si vybudovala obrovský respekt i u politiků, a to i těch, kteří měli k jaderným technologiím vztah spíše negativní. SÚJB se pod jejím vedením stal opravdovým nezávislým garantem bezpečnosti využívání jaderných technologií a prací v prostředí s radioaktivitou u nás. Její pohled nikdy nebyl jednostranný a vždy prezentovala pozitiva i negativa. Dokázala vysvětlit laické veřejnosti i velmi složité odborné problémy. Její charakteristický hlas i způsob prezentace mi ze vzpomínek nikdy nezmizí a vždy mi bude inspirací.

Potkával jsem ji na řadě odborných akcí i setkání s veřejností, kdy se vysvětlovaly problémy spojené nejen s jadernu energetikou. Spolu jsme byly na řadě státnic, kde jsem obdivoval její lidský přístup ke studentům. Vždy si budu pamatovat každoroční její účasti na Letní škole jaderného inženýrství, kterou již řadu let pořádají kolegové z ČVUT Praha a VUT Brno. Měla zde vždy zahajovací přednášku. Přijela brzo ráno a k snídani měl domluveny kyselé rybičky a malé pivo. Bylo kouzelné sledovat s jakým údivem a respektem ji sledovali studenti, kteří postupně přicházeli ke snídani. Delší vzpomínku jsem napsal na stránkách našeho ústavu.

Jako správný vedoucí pracovník se Dana Drábová snažila vychovat své nástupce s potřebným odborným i manažerským zázemím. Kvalitní odborný základ je pro pozici předsedy SÚJB klíčový. Nepříjemně mě tak překvapilo zrušení probíhajícího tendru na toto místo novu vládou a snížení požadavků na odbornost v nově vyhlášeném. Upřímně doufám, že to není z důvodu, že už má vybraného politického nominanta, kterého tam chce dosadit. Udělat z tohoto místa čistě politickou pozici, kde se budou lidé střídat podle výsledku voleb, by mělo podle mě katastrofální dopad. Je jasné, že po jmenování Daný Drábové vůbec nebylo jasné, jestli se z ní stane tak respektovaná osobnost. Čistě politický nominant však bude mít cestu k získání respektu u zaměstnanců úřadu a odborné i laické veřejnosti extrémně ztíženou, ne-li nemožnou.

Reaktor Flamanville 3 se v roce 2025 dostala na 100 % nominálního výkonu (zdroj EDF).

V Evropské unii se zrychlují změny pohledu na jádro

Odstoupení od jádra zrušila Belgie a o možnosti využít jaderné zdroje uvažují třeba i Dánsko a Norsko. Italská vláda zahájila cestu, která by umožnila využívání jaderné energie. Dokončení změny zákonů by mělo proběhnout v roce 2027. Pro Itálii je to kriticky důležité, protože přes 40 % její výroby elektřiny zajišťují plynové zdroje. Zároveň je kriticky závislá na dovozu elektřiny hlavně z francouzských jaderných elektráren. Po blackoutu o odvolání odchodu od jádra uvažuje i Španělsko. Země má sedm reaktorů, které chtělo odstavit postupně do roku 2035. V rámci změny postoje byla podána žádost o prodloužení provozu dvou bloků elektrárny Almaraz o tři roky. Elektrárna by tak mohla pracovat nejméně do roku 2030. Elektrárna má sice licenci od úřadu pro jadernu bezpečnost do roku 2030, ale schválená pravidla odstoupení Španělska od jaderné energie ji přikazují skončit v roce 2027.

Výstavbu jaderných zdrojů připravuje dokonce i Norsko, které by v průmyslovém parku Taftøy na hranici obcí Aure a Heim v jihozápadní části země chtělo postavit elektrárnu o celkovém výkonu 1,5 GWe s několika malými modulárními reaktory. Uvažuje se reaktorech Rolls-Royce, ale také o korejských i-SMR.

Pohled na význam jaderné energetiky mění i Německo. Týká se to zvláště Bavorska, které mělo energetiku s vysokým podílem jaderných zdrojů. Nedá se asi předpokládat, že by se v Německu začaly stavět nové jaderné reaktory. Sousedem Bavorska je však Česko, kde se jaderné zdroje plánují budovat. Společně by se tak mohly Bavorsko a Česko doplňovat. Mohlo by to vést k tomu, že Německo nebude protestovat proti výstavbě a využívání jaderných reaktorů u nás.

Velice dobře si při cestě za nízkoemisní elektroenergetikou vede Slovensko. U našich východních sousedů se dokončuje čtvrtý blok elektrárny Mochovce. Na konci března 2025 byly po zakončení těch studených zahájeny horké hydrozkoušky tohoto reaktoru VVER 440. Slovenská vláda také schválila mezivládní smlouvu se Spojenými státy o výstavbě bloků AP1000 v Jaslovských Bohunicích.

Francie se opět může ve své energetice spolehnout na jaderné zdroje. Ty do značné míry zachraňují evropsku energetiku, u Itálie to platí doslova. Hlavně u výstavby nových reaktorů se však stále nedaří překonat stávající problémy. V minulém přehledu se psalo o spuštění bloku Flamanville 3 na konci roku 2024. U něj se postupně zvyšoval výkon. Během různých testů však došlo k řadě zpoždění a 100 % nominálního výkonu tak dosáhl až na konci roku 2025. Konečně se tak uzavírají peripetie prvních bloků EPR a Flamanville 3 následuje Olkiluto 3.

Důležité je, jak se podaří se z předchozích projektů poučit a jak bude probíhat výstavba dalších reaktorů tohoto typu. V tomto směru dává realizace dvojice bloků EPR v elektrárně Hinkley Point C rozporné signály. Výstavba sice pokračuje poměrně dobře, ovšem zpoždění roste a současný termín uvedení do provozu je rok 2030. Stále rostou i náklady nejen vinou zmíněného zpoždění.

V červenci 2025 se začaly na prvním bloku postupně instalovat parogenerátory. V červenci 2025 se pak na druhém bloku umístil do kontejnmentu velký portálový jeřáb, který se bude využit při instalaci těžkých komponent a později pro zavážení paliva. Následně byla pomocí největšího jeřábu na světě Big Carl umístěna na vrcholu kontejnmentu vnitřní konstrukce jeho kopule o hmotnosti 245 tun a na konci listopadu 2025 bylo dokončeno umístění té vnější. Do konce roku 2025 se podařilo sestavit pro tento blok reaktorovou nádobu. Zkompletovány jsou už pro tento druhý blok i dva ze čtyř potřebných parogenerátorů. Aby se co nejvíce přiblížil provoz existujících jaderných reaktorů AGR době spuštění těch nových, prodloužil se provoz bloků Heysham 1 a Hartlepool o rok až do roku 2028.

Na prvním bloku elektrárny Hinkley Point začala instalace parogenerátorů (zdroj EDF)

U projektu Sizewell C by se měly opět realizovat dva bloky EPR. Při jejich přípravě se chce EDF vyhnout nejistotám, které byly u předchozích projektů. Je tak snaha vypracovat na základě všech předchozích zkušeností co nejpřesnější odhad financí a termínů, aby nedošlo ke zpožďování a růstu nákladů. V roce 2025 nastal u tohoto projektu klíčový moment. Projekt dostal zelenou, vypracoval se model jeho financování, zajistily se potřebné finance ve výši 38 miliard liber a přechází se do stádia jeho realizace.

Použitý model může být vzorem pro získávání soukromých investorů. Stát sice zůstává největším akcionářem s podílem 44,9 %, ale dalšími akcionáři projektu budou kanadský penzijní fond La Caisse, britská energetická společnost Centrica, francouzská elektrárenská skupina EDF a britská firma Amber Infrastructure, která se zabývá investicemi do infrastruktury. Souběžně se vytváří řetězce dodavatelů. Zasmluvněni už byli dodavatelé turbín a strojoven i paliva. První práce na přípravě staveniště a konstrukce začaly už v lednu 2024 a zatím vše probíhá podle plánu.

Stále se uvažuje o výstavbě šesti reaktorů EPR v indickém Džaitápuru (Jaitapur). S výkonem 9,6 GWe by šlo o největší jadernou elektrárnu na světě. Uvidíme, jestli budou v příštích letech realizovány u toho projektu konkrétní kroky.

V samotné Francii je třeba řešit dvě základní klíčové výzvy. První je prodloužení bezpečného provozu stávajících bloků další desetiletí. Zde bylo důležitým krokem v roce 2025 rozhodnutí francouzského úřadu pro jadernou bezpečnost ASNR, že reaktory s výkonem 1300 MWe mohou být také provozovány déle než 40 let. Rozhodnutí následoval povolení k provozu delším než 40 let u starších reaktorů s výkonem 900 MWe.

Druhu výzvou je pak finalizace projektu EPR2, tedy verze reaktoru EPR určená pro domácí výstavbu. V první fázi se plánuje postavit šest reaktorů ve formě dvojic v elektrárnách Penly, Gravelines a Bugey, později by mělo následovat dalších osm bloků. Rozhodnutí o financování první šestice EPR2 reaktorů by mělo padnout v roce 2026 a zahájení stavby prvního by mělo proběhnout v roce 2027. Dokončení prvního bloku v Penly se pak očekává v roce 2035. Stále však chybí detailní finalizace projektu a přesný odhad jeho nákladů.

Reaktorová nádoba druhého bloku elektrárny Hinkley Pint C (zdroj EDF).

Jedněmi z mála reaktorů, které se v současné době staví, jsou dva reaktory VVER1200 druhé fáze elektrárny Pakš. Zde došlo k dalšímu zdržení. První beton jaderného ostrova prvního bloku tak bude až v roce 2026. Dne 30. ledna 2025 došlo totiž ke zhroucení dvou rohů v jedné části stavební jámy. Práce tak musely být přerušeny, aby se prozkoumaly dopady události. Úřad pro jadernou bezpečnost dal povolení k pokračování zemních prací v druhé polovině června. Zároveň se realizovala opatření pro zpevnění nestabilních částí. Ke konci roku pak bylo vydáno povolení pro zahájení stavby jaderného ostrova a zahájení jeho betonáže se plánuje na únor 2026. V dubnu 2025 začala výroba reaktorové nádoby pro druhý blok této elektrárny, vyrobeny jsou už lapače koria. Lapač koria pro první blok už je na staveništi. Ve Francii pak začala výroba turbíny Arabelle pro první blok. Řídící systém bude dodávat Siemens a další dodávky budou z celé řady evropských zemí.

Evropská komise schválila ke konci roku 2025 podporu financování výstavby první polské jaderné elektrárny. Učinil se tak další klíčový krok k realizaci tří bloků AP1000 u pobřeží Baltu u obce Lubiatovo-Kopalino. Stejně jako v případě české notifikace pro první nový reaktor v Dukovanech přistoupilo Polsko na zkrácení doby garance cen z 60 na 40 let a podílu 70 % produkce umístěném na veřejném trhu (energetické burze). Zároveň bylo vydáno povolení prací na přípravě staveniště. Mezi ně patří například úprava terénu nebo archeologický průzkum.

Upřesňuje se také financování druhé polské jaderné elektrárny, která bude mít dva korejské bloky APR1400.

Fotografie poznamenaná sesuvem rohu (zdroj Paks II).

V Bulharsku byla v únoru 2025 podána žádost o povolení umístění druhého nového bloku v elektrárně Kozloduj, měly by se zde realizovat celkově dva reaktory AP1000. Zprovoznění obou bloků se plánuje na léta 2035 až 2037.

Rumunsko pracuje na rekonstrukci prvního těžkovodního bloku v elektrárně Černá voda a připravuje také dokončení třetího a čtvrtého bloku této elektrárny, které by mohly začít pracovat v letech 2030 a 2031.

Slovinsko pokračuje v práci na rozšíření elektrárny Krško. Pracuje se na geologickém a environmentálním posouzení lokality. Uvažuje se zde o bloku EPR nebo AP1000.

Nizozemí chce provozovat svou jedinou jadernou elektrárnu Borssele s jedním tlakovodním reaktorem o výkonu 515 MWe déle než 60 let, tedy i po roce 2033 až do roku 2053. Zároveň chce postavit dva nové velké bloky ve stejné lokalitě, rozhoduje se mezi EPR, AP1000 a APR1400. Pro jiné lokality zvažuje i malé modulární reaktory.

Je vidět, že se příprava staveb nových bloků v Evropě rozjíždí a ve třicátých letech by mohlo i zde být velmi živo.

Dva bloky elektrárny Dresden dostaly licenci na 80 let provozu (zdroj Constellation).

Umělá inteligence vede v USA k nutnosti využívat jadernou energii

Vývoj energetiky ve Spojených státech významně ovlivňuje rozvoj umělé inteligence. Potřebné výkonné servrovny vyžadují stabilní dodávky velkého výkonu. Stále více jaderných zdrojů má tak licenci na osmdesát let provozu. V březnu obdržela tuto licenci elektrárna Oconee. Zde jsou tři varné reaktory s celkovým elektrickým výkonem přesahujícím 2500 MWe, do provozu se dostaly v letech 1973 a 1974. V červnu dostal licenci na provoz 80 let blok V.C. Summer 1. Stejně tak mají tuto licenci od září bloky Point Beach 1 a 2, které byly uvedeny do provozu v letech 1970 a 1973. V polovině prosince ji dostaly tři varné bloky elektrárny Browns Ferry, mohou tak být v provozu až po léta 2053 až 56. Koncem roku 2025 dostaly takovou licenci bloky Dresden 2 a 3 v Illinois, měly by tak být v provozu do roku 2049 a 2051.

Ve Spojených státech dostává nový reaktor licenci na čtyřicet let provozu a pak žádá vždy o licenci o dalších dvacet let provozu. V roce 2025 požádalo americký úřad pro jadernou bezpečnost NRA o licenci o dalších dvacet let provozu, tedy na celkově šedesát nebo osmdesát let provozu, celkově třináct reaktorů.

Pro opětné spuštění elektrárny Palisades bylo přivezeno palivo (zdroj Holtec)

Pokračují práce firmy Holtec na obnovení provozu elektrárny Palisades v Michiganu. Provedla se celková rekonstrukce zařízení, včetně vyladění turbíny. V srpnu 2025 se také dokončil převod ze stavu elektrárna v likvidaci do stavu zařízení v provozu. V říjnu bylo do jejího areálu přivezeno 68 souborů čerstvého paliva. Vše směřuje k opětnému spuštění elektrárny. Zatím bude mít elektrárna stávající licenci pro provoz do roku 2031. V roce 2026 plánuje firma Holtec požádat o licenci na dalších 20 let do roku 2051, tedy o provoz celkových 80 let.

Zrychlují se i práce na opětném spuštění prvního bloku elektrárny Three Miles Island. Ta by se mohla dostat opět do provozu o rok dříve, než se předpokládalo, tedy v roce 2027. Podařilo se totiž urychlit opětné připojení do elektrické sítě, které umožní vyvedení výkonu.

V roce 2028 by se mohla opět rozběhnout i jaderná elektrárna Duane Arnold s výkonem 615 MWe v americké Iowě. Její jediný varný reaktor byl do provozu uveden v roce 1974. Na jeho rekonstrukci pracuje firma NextEra Energy. V tomto případě je potřeba postavit nové chladící věže.

Znovu se uvažuje dostavbě nedokončené jaderné elektrárny V.C. Summer. Staveniště v současné době vlastní firma Santee Cooper a začíná se připravovat její případné dokončení. V roce 2026 by se měl předložit plán dokončení, náklady pro jeho realizaci a termíny průběhu. Odpovídá to i snaze americké vlády v rámci jaderné renesance podpořit výstavbu bloků AP1000 i ve Spojených státech. Westinghouse předpokládá do roku 2030 zahájení výstavby deseti bloků. Realizaci nových jaderných reaktorů zvažuje i společnost Georgia Power, která provozuje jadernou elektrárnu Vogtle. Čtyři bloky AP1000 plánuje postavit i společnost Fermi America v Carson County v Texasu. Společnost plánuje vybudovat jedno z největších energetických center pro napájení výpočetních center spojených s umělou inteligencí.

Rozestavěná elektrárna V.C. Summer (zdroj Santee Cooper).

O stavbě bloků AP1000 se uvažuje i v kanadské provincii Alberta. Kanada plánuje poměrně široce spolupracovat s firmou Westinghouse na využití jejich modelů AP1000 i připravovaného malého modulárního reaktoru AP300.

Kanada rekonstruuje své těžkovodní reaktory CANDU. V roce 2025 se pracovalo na třetím, čtvrtém a pátém bloku elektrárny Bruce a bloku Darlington 4. V listopadu byla schválena rekonstrukce elektrárny Pickering B se čtyřmi reaktory, která by měla být zahájena v roce 2026. Rekonstrukcí se životnost reaktoru prodlouží o 30 až 35 let. Důležitým úkolem těžkovodních reaktorů je i produkce kobaltu 60 a dalších radionuklidů. V provincii Alberta, kde zatím žádné jaderné elektrárny nejsou, se připravuje výstavba dvou až čtyř nových těžkovodních bloků CANDU Monark. Pracuje na tom firma Energy Alberta v oblasti Peace River v Severní Albertě.

Provincie Ontario plánuje rozšíření elektrárny Bruce o fázi Bruce C se čtyřmi velkými bloky a novou jadernou elektrárnu ve Wesleyville, Port Hope. Také na severoamerickém kontinentu se tak renesance jádra připravuje.

Práce na renovaci reaktorů v kanadské elektrárně Darlington (zdroj OPG).

Jižní Korea zůstává v čele rozvoje jaderné energetiky

Potvrdilo se, že i nový prezident bude podporovat korejský jaderný průmysl, vláda se jej snaží rozvíjet i pomocí nabídky levných úvěrů pro malé i střední firmy zapojené do řetězce dodavatelů jaderných zařízení.

K dokončení se blíží Saeul 3 a 4 (dříve se označovaly jako Sin Kori 5 a 6). Těsně na konci roku 2025 vydal korejský úřad pro jadernu bezpečnost povolení k zahájení spouštění reaktoru Saeul 3. Začátkem roku 2026 tak bude zahájeno zavážení palivových souborů do reaktoru. Do provozu tak půjde pátý blok APR1400 v Jižní Koreji a devátý celkově.

Zrychluje se i výstavba bloků Sin Hanul 3 a 4, které by měly být dokončeny v letech 2032 a 2033. Úspěšný průběh realizace reaktorů v Jižní Koreji je velmi dobrým signálem pro jejich výstavbu u nás.

Jižní Korea zvažuje do roku 2038 postavit dva další velké reaktory, předpokládá také výstavbu několika malých modulárních reaktorů. Podíl jaderné elektřiny by měl v té době dosáhnut 35 %.

Do reaktoru Saeul 3 se začíná zavážet palivo (zdroj KHNP).

Čína se plnou parou řítí do čela států využívajících jaderné zdroje

Čína plní své plány, a i v tomto roce čínská státní rada schválila pro budoucí výstavbu celkově deset reaktorů v pěti projektech jaderných elektráren. Jde o III. fázi elektrárny Fang-čcheng-kang (Fangchenggang), III. fázi elektrárny San-men (Sanmen), II. fázi elektrárny Tchaj-šan (Taishan) a I. fázi elektrárny Sia-pchu (Xiapu) s reaktory Hualong One a III. fázi elektrárny Chaj-jang (Haiyang) s reaktory CAP1000.

Letos také Čína ustavila zajímavý čínský rekord v délce nepřerušeného provozu jadrného bloku. Takové rekordy drží reaktory, u kterých lze vyměňovat palivo během provozu. Takovými jsou těžkovodní reaktory. A takovým je první reaktor CANDU-6 elektrárny Kchun-šan (Quianshan). Ten byl prvního května 2025 odstaven po 738 dnech nepřetržitého provozu. Připomeňme, že světový rekord drží kanadský těžkovodní blok Darlington 1 s 1106 dny nepřetržitého provozu.

Čína má ve výstavbě téměř čtyřicet jaderných bloků. Dominantně jsou to čínské reaktory III. generace Hualong One a čínské verze reaktorů Westinghouse označované jako CAP1000 nebo větší varianta CAP1400. Ve větším počtu se v Číně ještě budují ruské reaktory VVER1200. Podívejme se, jak to s těmi čínskými vypadalo detailněji, ty ruské budou podrobněji v části o ruské jaderné energetice. Koho přílišné detaily nezajímají, může se posunut k Indii.

Usazení druhého parogenerátoru u bloku Liang-ťiang 1 (zdroj: SPC).

Nejdříve se podívejme na reaktory Hualong One. V minulém přehledu se psalo o zahájení stavebních prací u první dvojice bloků nové jaderné elektrárně Ťin-čchü-men (Jinquimen), v srpnu 2025 pak dostala od čínského úřadu pro jadernu bezpečnost povolení k výstavbě a může přistoupit k přípravě betonáže jaderného ostrova u prvního reaktoru. Druhý blok bude následovat o rok později. Bude zde nakonec šest reaktorů Hualong One.

U prvního bloku elektrárny Tchaj-pching-ling se celý rok 2025 pracovalo na jeho testování, v lednu 2026 se začalo zavážet palivo, blíží se tak jeho spuštění. V červenci byly dokončeny horké hydrozkoušky druhého bloku této elektrárny, i ten se tak blíží k zavezení paliva a fázi spouštění. V roce 2026 by se tak mohla rozběhnout štěpná řetězová reakce u obou bloků první fáze této elektrárny. U třetího bloku se po zahájení betonáže jaderného ostrova v červnu 2025 začaly budovat základy a spodní struktury kontejnmentu. Celkově by tu mělo být nakonec šest bloků Hualong One.

U prvního bloku elektrárny San-ao (San'ao) byly v polovině června dokončeny horké zkoušky, na začátku ledna 2026 se do něj začalo zavážet palivo. Začátkem října 2025 byly u druhého bloku elektrárny dokončeny studené hydrozkoušky a následovaly je ty horké. Staví se zde první dvojice z plánovaných šesti reaktorů Hualong One (HPR1000). Bloky by se měly uvést do provozu v letech 2026 a 2027.

Zavážení paliva do reaktoru Čang-čou 2 (Zdroj CNNC)

U bloku Čang-čou 2 začaly v dubnu horké hydrozkoušky a v listopadu se reaktor rozběhl. Na bloku Čang-čou 3 byla v březnu na vrcholu kontejnmentu instalována nádoba pro havarijní chlazení. Na podzim se začal betonovat jaderný ostrov čtvrtého bloku. Měla by zde být šestice reaktorů Hualong One.

U bloku Čchan-ťiang (Changjiang) 3 byla v červenci 2025 dokončena budova kontejnmentu tohoto reaktoru Hualong One. Již v dubnu začaly studené testy. Dokončení betonáže kopule kontejnmentu umožňuje zahájení horkých testů a reaktor se tak dostává do fáze spuštění. V roce 2027 by měl běžet už i čtvrtý blok.

V září byly také podepsány dohody o realizaci další dvojice reaktorů Hualong One schválených v minulém roce. Jde o první fázi elektrárny Sü-wej (Xuwei). V další fázi by se zde měl realizovat i vysokoteplotní heliem chlazený reaktor HTRG s výkonem 600 MWe.

Jak bylo zmíněno, v polovině května 2025 následoval první beton jaderného ostrova u druhého bloku elektrárny Š’-tao-wan stejnou událost z minulého roku u toho prvního. Předpokládá se zde celkově realizovat čtyři reaktory Hualong One.

Bloky Hualong One se budují i v Pákistánu. Úplně na začátku roku 2025 začala betonáž jaderného ostrova tohoto reaktoru jako bloku Čašma 5.

U šestého bloku elektrárnu Lu-feng byla instalována vnitřní kopule kontejnmentu (zdroj CNG)

A nyní k čínským variantám reaktoru AP1000. V elektrárně Š’-tao-wan se totiž budují také dva reaktory CAP1400, což jsou čínské zvětšené verze reaktoru AP1000. První blok už běží a druhý se blíží spuštění v roce 2026.

O instalaci vnitřní části kopule kontejnmentu u bloků San-men (Sanmen) 3 a Chaj-jang (Haiyang) 3 se psalo v minulém přehledu. Koncem března 2025 došlo k osazení vnější ocelové konstrukce kopule kontejnmentu bloku Chaj-jang 3, v srpnu pak byl na kopuli kontejnmentu umístěn konečný modul, kterým je nádrž pro havarijní zásoby vody, a v říjnu tak mohla být dokončena celá hrubá stavba jaderného ostrova. U čtvrtého bloku se v červnu instalovaly vnitřní struktury reaktorové nádoby a začátkem září se instalovala vrchní část kontejnmentu. Oba bloky by měly být dokončeny v roce 2027.

V elektrárně Lu-feng by měly být čtyři reaktory CAP1000. Lu-feng 1 se začal budovat v únoru 2025, v dubnu se instalovala spodní část kontejnmentu a během září byl instalován supermodul CA01 o hmotnosti 990 tun. Už dříve se začaly budovat dva reaktory Hualong One jako bloky 5 a 6. U šestého bloku byla v červenci 2025 umístěna vnitřní kopule kontejnmentu.

Instalace ocelové konstrukce vnější kopule bloku Chaj-jang 3 (zdroj SPIC)

Na konci září 2025 začaly zemní práce na stavbě již druhého bloku první fáze elektrárny Paj-lung. Zde se staví reaktory CAP1000. Připomeňme, že se jedná o dvojici bloků s jedenácti schválených v minulém roce. I to ukazuje, jak rychle se v Číně projekty jaderných staveb realizují.

V polovině února 2025 dorazil na staveniště elektrárny Liang-ťiang reaktorová nádoba pro první blok a následně byla instalována. Do konce října pak byly umístěny i oba parogenerátory. Byla také dokončena stavba největší chladící věže na světě. Budují se zde dva reaktory CAP1000 pro její I. fázi. Dokončení tohoto bloku se čeká v roce 2028. celkově by zde nakonec mělo být šest reaktorů CAP1000.

Do konce března 2025 se podařilo vyhloubit stavební jámu o hloubce 12,2 m a objemu 66 000 m³ pro dvojici reaktorů CAP1000 první fáze elektrárny Paj-lung (Bailong). Zároveň se podařilo podepsat řadu smluv s budoucími dodavateli. V pozdější fázi této elektrárny se plánuje realizovat čtyři reaktory CAP1400.

Jak je vidět, v Číně se staví velmi intenzivně a doba výstavby se blíží požadovaným pěti letům. Už čtvrtý rok se daří schvalovat ročně výstavbu deseti nových bloků a toto číslo se plánuje udržet nebo zvýšit. Již brzy by tak v Číně mohlo být každý rok deset bloků schváleno, u deseti by se měla zahajovat betonáž jaderného ostrova a deset by se mělo spouštět. V Číně je tak renesance jaderné energetiky jasná a tato země se rychle dostane v počtu bloků i výrobě z nich do čela světového peletonu.

Parogenerátor pro druhou fázi elektrárny Górakhpur (NPCIL)

Indie pracuje na rozvoji jaderné energetiky

Jak byl zmíněno, v roce 2025 se do komerčního provozu dostal třetí indický těžkovodní reaktor s výkonem 700 MWe. Štěpná řetězová reakce se sice u bloku Rádžasthán 7 rozběhla už v roce 2024, ale elektřinu do sítě začal dodávat až v roce 2025. V roce 2026 by se měl spustit blok Rádžasthán 8.

První blok Górakhpur (Gorakhpur) se po dlouhých odkladech blíží k betonáži jaderného ostrova, o šest měsíců později by jej měl následovat druhý blok. Dokončení se předpokládá v roce 2031. Jde o velmi zpožděný projekt, výstavba této dvojice reaktorů měla být zahájena už v roce 2018.

Indický úřad pro jadernu bezpečnost AERB (Atomic Energy Regulatory Board) schválil v polovině května 2025 místo pro novou jadernu elektrárnu Máh Bánsvára (Mahi Banswara) nedaleko vesnice Napla v provincii Bánsvára, v září pak byly oficiálně zahájeny stavební práce. Měly by se zde realizovat čtyři domácí těžkovodní bloky IPHWR s výkonem 700 MWe. Dalšími připravovanými bloky stejného typu jsou Kaiga 5 a 6, Górakhpur 3 a 4 a Čutka (Chutka) 1 a 2. Pro tyto projekty se v roce 2025 postupně dokončovaly parogenerátory. Celkově by se tak v této etapě mělo realizovat deset dalších reaktorů tohoto typu. Po jejím dokončení by měla mít Indie celkově 16 těchto reaktorů.

Výroba reaktorové nádoby pro blok Kudankulam 6 byla dokončena (zdroj Rosatom)

Postupuje i výstavba čtyř nových ruských reaktorů VVER1000 v elektrárně Kudankulam, kde již dva tyto bloky běží. Na začátku roku 2025 byla na staveniště dopravena reaktorová nádoba pro šestý blok této elektrárny. Realizace reaktorové nádoby potřebuje dva roky. Pro třetí blok bylo do areálu dopraveno palivo, postupně se sem dopraví palivo i pro další reaktory. Výstavba bloků 3 a 4 byla zahájena v roce 2017 a bloky 5 a 6 se začaly budovat v roce 2021. Realizace bloků 7 a 8 se připravuje, v tomto případě by se měly využít výkonnější reaktory VVER1200. Indie připravuje i realizaci druhé elektrárny, která by využívala ruské reaktory VVER.

Indie chce velmi intenzivně stavět své i zahraniční reaktory. Její plány jsou extrémně ambiciózní. Nyní má 8,9 GWe jaderného výkonu, v roce 2047 by chtěla mít už 100 GWe. Umožnit by to mělo intenzivní zapojení soukromého sektoru a realizace několika vlastních modelů malých modulárních reaktorů různého výkonu.

Na Ruskou jadernou energetiku začínají dopadat sankce

U Ruska probíhá dramatický úpadek ve všech technologických oblastech. Opravdu katastrofální je to v kosmických technologiích. Jaderná energetika se zatím drží, ale i tam už je vidět vliv sankcí.

Stavba sedmého bloku Leningradské jaderné elektrárny (zdroj Rosatom).

V první řadě to vede ke zpožďování projektů reaktorů, které Rosatom buduje v zahraničí. Přímo na dodávky jaderných technologií a paliva se sice sankce zatím nevztahují, vznikají však problémy při převodu financí. Vedlo to k nesplnění cílů v roce 2025. Asi nejméně byly ovlivněny stavby přímo v Rusku, zde jsou však patrné přímé dopady války. To se týká zvláště Kurské elektrárny, kde přesto došlo k nejvýznamnější loňské události pro ruskou jadernou energetiku.

Elektrárna se nachází 60 km od ukrajinské hranice, a i její provoz je silně ovlivněn válečným konfliktem, zvláště v době bojů o blízké město Sudža. I to je důvod, proč se zpožďuje spuštění prvních dvou bloků VVER-TOI druhé fáze této elektrárny. To se u prvního bloku posunulo až na úplný konec roku 2025. První elektřinu do sítě tak reaktor dodal 31. prosince 2025. V té době pracoval na výkonu 250 MWe. Nyní se bude výkon postupně zvyšovat při pečlivé kontrole všech zařízení. Do komerčního provozu se blok dostane v první půli roku 2026.

Na začátku března 2025 bylo vystaveno povolení pro přípravné práce na realizaci třetího bloku této II. fáze Kurské elektrárny a v polovině stejného měsíce k tomu došlo u čtvrtého bloku. Půjde o reaktory VVER-TOI. Dokončení všech nových bloků se očekává v roce 2034. Nové bloky nahradí čtyři reaktory RBMK z I. fáze této elektrárny, první z nich už je odstaven. U bloků 3 a 4 této fáze se plánuje prodlužení provozu.

Na třetí blok turecké elektrárny Akkuya byly dopraveny první těžké komponenty vnitřního vybavení (zdroj Akkuyu Nuclear).

Třetí blok Leningradské elektrárny dostal na začátku února 2025 licenci na dalších pět let provozu, tedy do roku 2030. Stejné prodlužení provozu by se mělo realizovat i u čtvrtého bloku. Jde o reaktory RBMK1000, ten třetí byl do provozu uveden v roce 1980. Na jeho náhradě se už pracuje.

První dva reaktory této elektrárny jsou už odstaveny a nahradily je dva nové bloky VVER1200. U bloku 7, jehož výstavba začala v březnu 2024, probíhala v roce 2025 stavba dolních částí kontejnmentu a postupně se zvětšovala jeho výška. Dokončení bloků 7 a 8 se předpokládá v letech 2030 a 2032, aby nahradily odstavené reaktory RBMK.

Pracuje se na prodlužení provozu i dalších bloků RBMK. Smolensk 2 dostal prodloužení o pět let na začátku června 2025, v provozu tak bude do roku 2030. První blok této elektrárny má licenci do roku 2027 a třetí do roku 2034. Prodlužit by se měl i provoz bloku Kalinin 1. I u nich se připravuje výstavba náhrady v podobě moderních bloků třetí generace.

První blok elektrárny Ruppur se blíží ke spuštění (zdroj Rosatom).

Rusko plánuje postavit úplně novou jadernou elektrárnu na pobřeží Pacifiku v blízkosti hranic s Čínou a Severní Koreou. Primorskaja jaderná elektrárna bude mít dva bloky VVER1000. Její výstavba by měla být zahájena v roce 2027 a dokončení se čeká v letech 2033 až 2035. Jde o součást plánů intenzifikace východních asijských oblastí, která je zvlášť aktuální se změnou geopolitické orientace Ruska v posledních letech.

I zahájení provozu turecké elektrárny Akkuya se zpozdilo. Spuštění prvního bloku se posunulo až na rok 2026. V únoru 2025 se u něj instalovaly a otestovaly záložní dieselagregáty, což je nutnou podmínkou pro zahájení studených testů. Každý blok bude mít tři taková záložní zařízení. Začátkem dubna byla na staveniště třetího bloku této elektrárny dopravena první těžká komponenta vnitřního vybavení. Jednalo se o rezervní nádobu zásobní vody o hmotnosti 259 tun. V srpnu 2025 bylo dokončen sestavování reaktorové nádoby pro její čtvrtý reaktor.

Turbína bloku Rupuur 1 (Rosatom)

Spuštění prvního bloku elektrárny Ruppur (Rooppur) v Bangladéši se plánovalo na rok 2025. I vlivem sankcí se však posunulo. V březnu 2025 byly úspěšně dokončeny studené hydrozkoušky u prvního bloku elektrárny. Testuje se zde těsnost primárního okruhu při tlaku 24,5 MPa a odpovídajících teplotách. Koncem března byla u tohoto bloku dokončena instalace turbíny. Během června pak proběhly zkoušky těsnosti kontejnmentu a v červenci byly zahájeny horké testy zařízení. K rozběhnutí štěpné řetězové reakce tak dojde v roce 2026, druhý blok se pak nejspíše rozběhne v následujícím roce. Výstavba těchto bloků byla zahájena v letech 2017 a 2018. Bangladéš začíná plánovat postavení ještě jedné dvojice těchto bloků.

Během roku 2025 byl dokončeno sestavování reaktorové nádoby prvního bloku egyptské elektrárny El Dabaa, na staveniště byla v listopadu dopravena a následně instalována reaktorová nádoba. U druhého bloku se pomalu zvedaly stěny kontejnmentu. Zde se celkově realizují čtyři bloky. Zakázka je nejen na výstavbu reaktorů, ale i na dodávku paliva po celou dobu provozu, výcvik personálu a výstavbu přechodných úložišť a dodávku kontejnerů na vyhořelé palivo.

Práce na sestavování reaktorové nádoby pro první blok elektrárny El Dabaa (zdroj Rosatom).

V polovině prosince 2025 se u bloku Sü-ta-pao (Xudabao) 3 dokončily studené hydrozkoušky, posunul se tak do fáze předcházející spuštění. Blíží se tak jeho uvedení do provozu v roce 2026 nebo 2027. U čtvrtého bloku se podařilo instalovat poslední velké moduly pasivní nádrže vody umístěné na vrcholu kontejnmentu. Tento blok se tak také blíží dokončení.

Na bloku Tchien-wan (Tianwan) 7 proběhly v červenci 2025 studené hydrotesty, které znamenaly přechod od výstavby reaktoru k jeho spouštění, začátkem ledna 2026 pak začaly horké hydrozkoušky. Do provozu by se blok měl dostat v roce 2026, Tchien-wan 8 by jej měl následovat v roce 2027

Ke zdržením dochází i v íránské elektrárně Búšehr (Busehr), kde se buduje jako druhý blok ruský reaktor VVER1000, v roce 2025 se zvětšovala výška kontejnmentu. V roce 2025 mělo dojít k zahájení betonáže jaderného ostrova třetího bloku. Je však otázkou, jestli k němu dojde alespoň v roce 2026.

Bělorusko plánuje postavit třetí blok v elektrárně Ostrovec i další novou jadernou elektrárnu na východě země.

Pro využití reaktorů VVER1200 u své první jaderné elektrárny se rozhodl i Kazachstán. První kazašská jaderná elektrárna by se měla budovat v blízkosti vesnice Uklen v oblasti Almaty. V srpnu 2025 byl zahájen geologický průzkum potenciální lokality. Pro druhou svou jadernu elektrárnu uvažuje o dodávce z Číny. Zároveň se snaží spolupracovat s dalšími jadernými dodavateli.

Reaktorová nádoba pro blok El Dabaa 1 (zdroj Rosatom).

Rusko tak stále zůstává v čele světové jaderné energetiky, je však velmi otevřenou otázkou, jaké dopady bude mít na stav tohoto odvětví i celého Ruska sankce a válečné náklady.

Jak pokračuje řešení pěti základních výzev?

Před jadernu energetiku stojí v současnosti pět hlavních výzev. První je co nejdelší provozování existujících bloků. Druhá se týká zavedení reaktorů III. generace. Třetí je dána potřebou využití jaderné energie pro zásobování teplem budov i průmyslu. Čtvrtou je zavedení malých modulárních reaktorů a pátou pak cesta k uzavření palivového cyklu, tedy zavedení reaktorů IV. generace.

První a druhou výzvu jsme podrobně rozebírali v předchozím textu. Zkusme je shrnout. Stále více bloků úspěšně a bezpečně funguje více než 40 let, řada z nich se dostala už do šesté desítky let provozování, a ne málo má licenci na 80 let provozu. Rozhodnutí o odstoupení od jádra ruší stále více států. Některé bloky se opětně spouštějí.

Pokud k reaktorům III. generace přiřadíme moderní ruské VVER1000 budované v Indii, které se jim blíží svými vlastnostmi, je v provozu již více než 40 reaktorů, které můžeme řadit ke III. generaci a přes třicet je jich ve výstavbě. Jejich podíl na celkovém počtu reaktorů v provozu tak dosahuje 10 % a stále ros­te. Rostou také zkušenosti s jejich výstavbou a fungováním. Hlavně jejich koeficienty ročního využití ukazují, že po vyřeše­ní prvotních problémů v zásadě plní očekávání. Hlavně v Číně už se budují sériově a potvrzují se jejich výhody i při výstavbě.

Jaderná elektrárna Chaj-jang zásobuje teplem několik čínských měst a její teplárenské rozvody se stále rozšiřují (zdroj SPIC)

Teď se detailněji podívejme na zbývající tři výzvy, které před současnou jadernou energetikou stojí.

Zprovozňují se nové jaderné zdroje tepla

Zájem využívání jaderného tepla stále roste. Do přípravy se tak dostává stále více projektů, a to i v Česku a na Slovensku.

Veřejná podpora projektu horkovodu z Dukovan do Brna nebude muset žádat o povolení u Evropské komise. Hlavním investorem bude Teplárna Brno. Projekt bude stát 19 miliard Kč a 10 miliard by mohla být dotace z EU, půjde o peníze z emisních povolenek. V říjnu 2025 podepsaly Teplárny Brno smlouvu s firmou AFRY CZ, která vypracuje projekt horkovodu. Samotná výstavba by měla začít v roce 2027 a dokončena by měl být v roce 2031.

Slovensko chce vytápět pomocí horkovodu z Mochovců město Tlmače, které má necelé 4 000 obyvatel. Tato první vlaštovka využití tepla z této elektrárny by se měla začít stavět v roce 2027. Připomeňme, že Jaslovské Bohunice vytápějí Trnavu, Leopoldov, Hlohovec a obec Jaslovské Bohunice.

I sedmou topnou sezónu pokrýval horkovod z jaderné elektrárny Chaj-jang stále větší oblast. Nyní už zásobuje tři města Chaj-jang, Žu-šan (Rushan) a nyní už i Žung-čcheng (Rongchen). Už v minulém přehledu se psalo, že v roce 2026 by se mělo teplo z elektrárny dostat i do desetimilionového města Čching-tao (Qingdao).

Atomový ledoborec třídy 22220 Ural během plavby Severní mořskou cestou (zdroj Rosatom).

Malé modulární reaktory - začal se stavět první západní

Malé modulární reaktory se začínají překlápět z fáze plánování do fáze realizace. Dokončuje se první klasický malý modulární reaktor, jde o čínský ACP100. Jeho uvedení do provozu se chystá v roce 2026. V Kanadě se začal budovat první západní malý modulární reaktor, kterým je reaktor BWRX-300. Celá řada reaktorů se začíná blížit ke své první realizaci.

Reaktory pro atomové ledoborce

Pro Rusko je Severní ledová cesta stále důležitější. Proto velmi intenzivně probíhá výstavba nových atomových ledoborců. V květnu 2025 začaly práce na prvních kovových částech sedmého ledoborce Projektu 22220 pod názvem Stalingrad, slavnostní položení kýlu proběhlo v listopadu a dokončen by měl být v prosinci 2030. V provozu jsou čtyři ledoborce Arktika, Sibiř, Ural a Jakutsko, v realizaci pak Čukotka, Leningrad a Stalingrad. V jejich případě se využívá reaktor RITM-200.

Práce na reaktorech RITM-200 pro ledoborec Leningrad (zdroj Rosatom).

V květnu 2025 byl vyroben první nový výkonnější reaktor RITM-400 pro první ledoborec modernějšího typu s názvem Rosija Projektu 10510. Na lodi budou dva takové reaktory s výkonem 315 MWt každý, reaktor RITM-200 má výkon 165 MWt. Nový ledoborec dokáže prolomit až čtyřmetrový led.

Rusko předpokládá stále intenzivnější využívání Severní mořské cesty o délce 5 600 km a tím i nutnost vybudování ještě dalších zhruba pěti atomových ledoborců.

První plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov používá dva starší reaktory z ledoborců KLT-40S. V provozu je už pět let a na začátku roku 2025 vyrobila celkově první terawathodinu elektřiny. Její roční produkce elektřiny a tepla stoupá každý rok.

Pokračuje práce na realizaci dalších čtyřech plovoucích jaderných elektrárnách. Ty využívají vždy dvojici nových reaktorů RITM-200.

Pokračuje výstavba elektrárny s reaktory RITM-200 na pevnině v Jakutsku. První blok by měl být dokončen v roce 2027. Elektrárna složená ze šestice těchto reaktorů se začala stavět v Uzbekistánu. Zatím se u města Džizak (Jizzakh) pracuje na přípravě staveniště a realizují se pomocné a administrativní budovy. V druhé půli roku se začaly práce na realizaci stavební jámy. Zároveň se začaly vyrábět první komponenty reaktorů. Betonáž jaderného ostrova prvního bloku by měla začít v roce 2026 a hotový by měl být v roce 2029. O těchto reaktorech uvažuje i Kyrgyzstán.

Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov je už pět let v provozu (Zdroj Rosatom).

Klasické malé modulární reaktory

Již v roce 2026 by se měla rozběhnout štěpná řetězová reakce v čínském malém modulárním K reaktoru ACP100 (Lionglong One) v elektrárně Čchan-ťiang (Changjiang). Jde o první klasický tlakovodní reaktor integrovaného typu, který se bude využívat pro kogenerační výrobu elektřiny a tepla. V březnu 2025 byla vyrobena a odeslána na staveniště první ze čtyř hlavních pump tohoto reaktoru, a později ty další. V polovině října se podařilo dokončit studené testy a později se přikročilo k těm horkým. Vše je tak na dobré cestě.

Začátkem dubna 2025 obdržela kanadská společnost OPG (Ontario Power Generation) povolení pro stavbu prvního ze čtveřice malých modulárních reaktorů BWRX-300 společnosti GE Vernova Hitachi v elektrárně Darlington. Jde tak o první západní typ takového zařízení, který se začal reálně budovat. Betonování jaderného ostrova by mohlo být zahájeno v roce 2026. Pro reaktory byly vybrány turbíny Arabelle a firma dodá i strojovnu. První z reaktorů by se mohl rozběhnut už v roce 2030, zbývající by měly být dokončeny do poloviny třicátých let. Stejně tak by se tyto reaktory mohly využít i v elektrárně Bruce

Výstavba stejných reaktorů se připravuje v elektrárně Clinch River ve Spojených státech. Společnost TVA (Tennessee Valley Authority) poslala na americký úřad pro jadernou bezpečnost žádost o povolení výstavby. Společnost TVA velice úzce spolupracuje s OPG i dalšími firmami, které chtějí využívat tyto reaktory. Příprava staveniště pro výstavbu zde začne už v roce 2026.

Reaktor ACP100 se blíží ke spuštění (zdroj CNNC)

O výstavbě těchto reaktorů uvažuje celá řada evropských států. Ve Finsku, Švédsku i Norsku se už pracuje na přípravě lokalit. Švédská firma Vattenfall rozhoduje mezi reaktory BWRX-300 a Rolls-Royce. Chce postavit v lokalitě elektrárny Ringhals celkový výkon 1,5 GWe. Konečné rozhodnutí o výběru modelu by mělo padnout v roce 2026

Využití reaktorů BWRX-300 uvažují i pobaltské státy. Estonsko chce realizovat dva bloky BWRX-300 a v průběhu roku 2025 se snažilo upřesnit lokalitu pro stavbu na severu země. Stavbu připravuje společnost Fermi Energia AS.

Velké ambice má i Polsko. První polský malý jaderný zdroj by měl vzniknout na břehu Visly ve městě Vladislav (Włocławek) v Kujavsko-pomořském vojvodství. Ambice společnosti Synthos Green Energy však jdou i za hranice Polska, chce pomoci šířit využití bloků BWRX-300 v celém rozsáhlém středoevropském prostoru, tedy v Česku, na Slovensku, v Maďarsku i Bulharsku.

Je vidět, že malý modulární reaktor BWRX-300 už má dostatečný počet seriózních budoucích zákazníků. Zároveň už má ve výstavbě prototypový blok. Myslím si, že už překonal kritickou hranici a bude se stavět dostatečně hromadně.

Staveniště malých modulárních reaktorů BWRX v elektrárně Darlington (zdroj OPG).

Hned za ním je reaktor Rolls-Royce, pro který se rozhodlo Česko. Podrobněji jsme situaci okolo něj rozebírali v části o jaderné energetice Česka. Zde zatím chybí zahájení stavby prvního prototypového bloku. To by se ale brzy mohlo změnit.

Perspektivně vypadá také reaktor SMR-160 nebo SMR-300 firmy Holtec. Firma má výhodu vlastnictví jaderných lokalit, které převzala v rámci likvidace vysloužilých jaderných bloků. Chybějící prototypová stavba by se tak mohla realizovat v Oyster Creek nebo ve zmiňované elektrárně Palisades, Holtec se snaží získat i další potenciální zákazníky. Využití tohoto reaktoru se zvažuje i v Maďarsku.

Podobně se snaží získat potenciální uživatele svého reaktoru AP300 firma Westinghouse, možnost jeho využití zvažují i některá evropská datacentra.

Projekt NuScale byl dlouho v čele závodu o první realizaci. Ránu jeho úsilí dalo zrušení výstavby prototypu v INL (Idaho National Laboratory). Nyní by se měl první prototypový projekt realizovat v bývalé uhelné elektrárně v Doicesti v Rumunsku. V květnu 2025 byla americkým úřadem pro jadernu bezpečnost schválena upravená verze s vyšším výkonem 77 MWe.

Ze zřejmých důvodů pracuje Indie na těžkovodním malém modulárním reaktoru. Zařízení BSMR-200 (Bharat Small Modular Reactor) s výkonem 200 MWe doplňuje varianta SMR-55 s výkonem 55 MWe. Navazuje se na již používané indické těžkovodní bloky s výkonem 220 MWe. Koncept projektu byl dokončen a nyní probíhá jeho schvalování. První prototypové bloky by měly být v elektrárně Tarapur

Malé modulární reaktory pro centrální zdroje tepla

Velmi zajímavou oblastí i pro Česko jsou jaderné zdroje pro centrální vytápění, které je i u nás velmi intenzivně využíváno. Jednalo by se o malé reaktory s tepelným výkonem v řádu desítek megawatt. Pokročilým projektem v této oblasti je malý modulární reaktor LDR-50 finské společnosti Steady Energy, který má tepelný výkon 50 MWt. Jde lehkovodní reaktor bazénového typu s vysokou mírou pasivní bezpečnosti. Jeho digitální dvojče vytvoří firma Fortum. To pomůže efektivní simulace systému a jeho interakce se systémem centrálního zásobování teplem. Společnost už má podepsány smlouvy na realizaci patnácti reaktorů. V současné době se pracuje na nejaderném tepelném testování systému. Pilotní nejaderný projekt, který bude studovat tepelné vlastnosti systému, se připravuje na zavřené uhelné elektrárně Salmissari B v centrálních Helsinkách. Projekt se realizuje v bývalé strojovně likvidované elektrárny. Vše bude úplně stejné, jako u skutečného reaktoru, jen místo jaderného paliva budou teplo dodávat elektrické články. V rámci projektu bude teplo dodáváno i do městského otopného systému. První jaderný prototyp by se měl začít realizovat v roce 2028. Pro budoucí projekty byla navázána spolupráce s Jižní Koreou.

Teplárenské malé modulární reaktory LDR-50 (zdroj Steady Energy)

Škoda JS se zapojila do vývoje teplárenského malého modulárního reaktoru CAL30 s výkonem 30 MWt francouzské firmy Calogena. Jde o lehkovodní reaktor, který bude ideální pro zapojení do centralizovaných teplárenských systémů. První prototypový projekt se má realizovat ve francouzském Cadarache.

Pokročilé malé modulární reaktory

Velmi zajímavým malým modulárním reaktorem IV. generace je EAGLES-300 připravovaný konsorciem čtyř evropských jaderných organizaci Eagles ustaveným v červnu 2025. Jde o olovem chlazený reaktor. Členem je i belgická SCK-CEN, která má s olovem chlazenými systémy velké zkušenosti. Zařízení by měl mít výkon 350 MWe a mělo by být velmi flexibilní.

Firma TerraPower získala na začátku roku 2025 povolení pro postavení demonstrační elektrárny Natrium v průmyslovém areálu ve Wyomingu. Reaktor Natrium je sodíkem chlazený reaktor s výkonem 345 MWe využívající palivo s obohacením blízkým 20 %. U reaktoru bude také možnost ukládání tepla do kapalných solí. Na nejaderné části se pracovalo od poloviny roku 2024. V říjnu 2025 bylo dokončeno posouzení environmentálních dopadů elektrárny. Povolení k realizaci bloku Kemmerer 1 v Lincoln County by měla společnost získat v roce 2026. Reaktor by měl být dokončen v letech 2030 až 2031.

Mezi zájemce o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor XE-100 firmy X-energy se zařadil Amazon, který by je využíval pro napájení datacenter. Reaktor s výkonem 80 MWe by měl využívat TRISO palivo. První prototypové projekty by se měly začít realizovat na konci dekády. Pro výstavbu v Dow's Seadrift v Texasu byla podána žádost pro povolení v březnu 2025.

Firma Thorcon Power požádala státní úřad pro jadernou bezpečnost Indonésie povolení výstavby reaktoru Thorcon 500 využívající kapalné palivo v podobě tekutých solí s výkonem 500 MWe.

Jaderné mikroreaktory

I v oblasti mikroreaktorů dochází k pokroku. Pensylvánská státní univerzita zahájila proces žádosti o povolení konstrukce mikroreaktoru eVinci firmy Westinghouse. Systém by měl s využitím HALEU TRISO paliva s obohacením blízkým 20 % umožnit realizovat výkony v rozsahu od desítek kilowatt do 5 MWe. Výměna paliva by neměla probíhat častěji než za osm let. K chlazení se využívá sodík a tepelné trubice a reaktor je vhodný i pro vesmírné aplikace.

Tepelné trubice se sodíkem k chlazení a HALEU TRISO palivo má využívat i mikroreaktor Aurora firmy Oklo Inc s výkonem 15 MWe. Stavební práce pro prototypový blok byly v druhé polovině roku 2025 zahájeny v Idaho National Laboratory. Dokončení se čeká v roce 2028.

Pracoviště experimentálního reaktorů využívající palivo v podobě tekutých solí (zdroj SINAP).

Stejné HALEU TRISO palivo budou využívat také plynem chlazené mikroreaktory Pele s výkonem do 5 MWe a KRONOS od firmy NANO Nuclear s výkonem 15 MWe. Ty už mají vybrány spolupracující instituce, kde se budou realizovat prototypové projekty. U reaktoru Pele je to Idaho National Laboratory a v roce 2025 se pro něj začaly vyrábět konstrukce pro realizaci aktivní zóny.

První reaktor s kapalným palivem realizoval thoriový cyklus

Pro uzavření palivového cyklu potřebujeme rychlé reaktory nebo některé velmi exotické modely. Mezi ně patří reaktory využívající tekuté palivo v podobě roztavených solí. Obrovským úspěchem, který byl prezentován v roce 2025, je první uzavření thoriového cyklu v čínském experimentálním zařízením tohoto typu TMSR-LF1, které je umístěno v poušti Gobi na západě Číny. Tato země má o využívání thoria velký zájem, má totiž velké zásoby tohoto prvku. Reaktor má tepelný výkon 2 MWt. Jeho výstavba začala v roce 2018, štěpná řetězová reakce se u něj rozběhla v říjnu 2023 a plného výkonu dosáhl v červnu 2024. O čtyři měsíce později se poprvé přidalo thorium a reaktor se stal jediným thoriovým reaktorem s uzavřeným cyklem na světě. Ve výstavbě je další reaktor tohoto typu, který bude mít elektrický výkon 10 MWe, tepelný bude 60 MWt. Podrobnější článek o thoriových reaktorech a popsaném úspěchu vyšel nedávno na Oslovi.

Rychlý sodíkový reaktor BN600 (zdroj Rosenergoatom).

Podívejme se teď na klasičtější rychlé reaktory. Těmi jsou reaktory bazénového typu chlazené sodíkem. Reaktor BN600 dostal v březnu 2025 licenci na prodloužení provozu o dalších patnáct let do roku 2040, bude tak v provozu 60 let. Jedná se o velmi významnou událost. Reaktor je spolu s BN800 kritický pro testy materiálů, komponent a metodik pro připravovaný reaktor BN1200. Oproti BN600 a BN800 v bude mít reaktor BN1200 čtyři sodíkové smyčky. Ke konci dubna vystavil ruský úřad pro jadernou bezpečnost Rostěchnadzor povolení pro výstavbu pátého bloku Bělojarské elektrárny, kterým bude právě reaktor BN1200. V roce 2025 tak začaly přípravné práce pro jeho realizaci. Betonáž jaderného ostrova by měla být zahájena v roce 2027 a dokončení se plánuje v roce 2034.

Spuštění prototypového indického rychlého sodíkového reaktoru PFBR v Kalpakkamu se i nadále zpožďovalo. Podle indických představitelů je zpoždění dáno tím, že jde pro Indii o úplně novou technologii. Spuštění štěpné řetězové reakce se tak uskuteční až v první polovině roku 2026.

Dodávka turbogenerátoru pro rychlý reaktor BREST-300-OD (zdroj TVEL).

Dva sodíkové reaktory CFR-600 se budují v elektrárně Sia-pchu. První z nich se začal budovat v roce 2017 a druhý v roce 2020. První z nich se blíží dokončení. Kdy přesně však bude uveden do provozu, je otevřená otázka. Brzy by však už tři státy mohly komerčně provozovat rychlé sodíkové reaktory.

Intenzivně také pokračuje výstavba rychlého reaktoru chlazeného olovem BREST-300-OD. V roce 2025 byly na staveniště dopraveny první těžké komponenty vnitřního vybavení s celkovou hmotností 2300 tun, dodán byl také parogenerátor. Zároveň začala instalace vnitřních části a vytváření systému reaktorové nádoby a primárního okruhu. Na přelomu roku 2025 a 2026 byla instalována čtvrtá a poslední vnější nádoba. Prostory mezi kovovými částmi se vyplňují betonem. Sestava chladícího okruhu a instalace všech hlavních vnitřních komponent by měly být dokončeny v roce 2026.

Závěr

Realizace primárního chladícího systému reaktoru BREST-300-OD (zdroj Rosatom)

V roce 2025 se do provozu dostaly pouze dva bloky. Bylo to způsobeno posunem spouštění hlavně nových ruských reaktorů VVER do roku 2026, který by tak měl být na uvádění reaktorů do provozu daleko bohatší. A potvrzuje to i začátek roku 2026. Jak je vidět i z našeho detailnějšího rozboru stavu staveb, už v nejbližší době by se měl rozběhnut nejméně osm bloků. Velmi významným příslibem je zahájení výstavby hned deseti bloků a také to, že Čína opětně v roce 2025 schválila výstavbu deseti reaktorů. Čína tak spěje k tobě, kdy jen ona bude ročně uvádět do provozu deset reaktorů.

Podle mého názoru se kriticky přelomila situace v oblasti malých modulárních reaktorů. Již několik z nich překročilo nutný minimální počet seriózních zákazníků. V Číně se první klasický model dokončuje, v Kanadě se začal stavět první západní a několik by své první prototypy mělo začít stavět v nejbližší době.

Dokončování hodně zpožděných bloků na Slovensku, ve Finsku a ve Francii se dost prodražilo, ale už nyní lze vidět, že jde o klíčový přínos pro dané země. Slovensku, Finsku i Francii to přináší nejen zajištění nízkoemisní elektroenergetiky a vlastních potřeb elektřiny, ale umožňuje to i nízkoemisní elektřinu vyvážet. Stejně jako tomu bylo s Temelínem u nás, i v těchto případech půjde nakonec o slepice, které ponesou zlatá vejce.

Stejně, jako tomu bylo v Číně, budou se i v Evropě s růstem počtu realizovaných bloků zpoždění i finanční nejistoty zmenšovat. Jaderná energetika pak zajistí přechod k nízkým emisím a stabilitu dostatečných dodávek elektřiny nejen pro rostoucí potřeby datových center umělé inteligence. Bojovníci proti jaderné energetice se velice často ohánějí cenou. Zásadně však opomíjejí, že u nestabilních na počasí závislých zdrojů je třeba započítat i cenu ukládání a potřebné sítě. Je potřeba započítat a srovnávat celou cenu konkrétního energetického mixu, jak je podrobně i s příklady popsáno v dřívějším článku. Podrobnější reakce na kritiky jádra je v nedávném článku.

Přednáška pro Dominikánskou 8 o současnosti jaderné energetiky: